Svět ruskýma očima 125

Reklama


Západ útočí na Euroasijské hospodářské společenství silami běloruských nacionalistů

Vladislav Gulevič (Ukrajina)

Duben 2, 2012


Běloruská opozice si 25. března připomněla Den svobody – neoficiální svátek založení Běloruské lidové republiky (někdy také Běloruské národní republiky) (BNR), založené v roce 1918. Pseudosvátek se ustanovil za německé okupace Bílé Rusi koncem 1. světové války. Podle úmyslu běloruských nacionalistů a jejich patronů z německého generálního štábu měly do BNR patřit také oblasti Smolenska a Černigova. S odchodem Němců odešla i vláda BNR zvaná Rada. Za rok nato se vrátila, tentokrát s armádou Pilsudského. Po čase spolu s Poláky Rada opět zmizela. Počátkem Velké vlastenecké války posílali funkcionáři BNR pozdravné telegramy fühhrerovi a po skončení války začala jejich spolupráce s CIA. Rada BNR získala svou rezidenci v New Yorku. Na rozdíl od "vlád" jiných zemí, které se ocitly v exilu (např. Ukrajina, Lotyšsko, Litva), se po vyhlášení běloruské nezávislosti Rada v Bělorusku neuplatnila. Bílá Rus je jediná evropská země, která má až do dnešního dne "vládu v exilu".


Utečenci jsou dnes opět žádáni. V Den svobody 25. 3. 2012 demonstrovali a žádali odstoupení Lukašenka, povolení návratu politiků žijících v cizině a propuštění uvězněných. V médiích se probírala možnost fungování "vlády" BNR v exilu. Dřívější vysoký funkcionář německé zpravodajské služby a nynější vedoucí pozorovatelů OBSE v Minsku Vic soudí, že Rada BNR v exilu by měla být uznána za legitimní. Prý to jsou pokračovatelé historických tradic běloruské státnosti.


Vláda v exilu se nyní bude hodit. V září proběhnou v Bělorusku parlamentní volby. Běloruská opozice není jednotná v názoru, zda má volby bojkotovat, nebo se jich účastnit. Ti nejnesmiřitelnější prosazují bojkot dokonce i v případě, že by byli propuštěni uvěznění opozičníci a změnil se zákon o volbách. Ti pružnější to odmítají s tím, že bojkot pouze ukáže mezinárodnímu společenství nelegitimnost Lukašenkova režimu, což je stejně známo. Účast ve volbách dá podle nich voličům možnost dát protestům patřičný směr.


Mnohé hovoří o aktivizaci běloruské společnosti: časté vyjadřování protilukašenkovských a rusofobních nálad v opozičních mediích, propaganda od Poláků zaměřená na běloruské území a soucitná prohlášení západních poslanců k trestu pro dva občany Běloruska, kteří zorganizovali výbuch v minském metru. Na konto této události sestavil Brusel nový "černý seznam" osob, které mají zákaz vstupu do zemí EU. Na oplátku Minsk sestavil svůj seznam osob, které nesmějí vstoupit do Běloruska. Posledním emigrantem se stal bývalý prezident Šuškevič, který se nedávno vytratil do USA. Byl tam přijat s úctou a obdržel tam "metál" (Medaile svobody z Fondu obětí komunismu).


Podle amerických expertů zůstalo běloruským opozičníkům jen několik měsíců na přípravu jednotné strategie pro zářijové volby. Mimo to musí pokračovat "práce v masách", ať už se opozice voleb zúčastní nebo ne. Doporučují nezaměřovat se příliš na exilovou vládu, pokud je ještě možnost kontaktu s lidmi. Důvod těchto rad je zřejmý. V situaci Běloruska není vhodné opírat se jen o emigranty, neboť jejich propaganda do země těžko proniká. Vláda v exilu je zbraň do lepších časů. Pro Západ je důležité, aby měli Bělorusové svoji oporu opozice doma. Vláda v exilu je jen náhradou v případě selhání možnosti domácí opozice upevnit své postavení v zemi.


Způsobení nestability a nervozity v Bělorusku je postup západních struktur u západních hranic Jednotného hospodářského prostoru, jehož je tato země členem. Západ potřebuje rozbít informační prostor Euroasijského hospodářského společenství a udržovat u Bělorusů mýtus o politické a morální čistotě BNR, připomínat Den svobody, předvádět funkcionáře BNR coby národní mučedníky a podobně.


Bez Běloruska by se západní hranice Eurasijského hospodářského společenství posunula až k hranicím Ruské federace. Obzvláště když se Ukrajina a Moldavsko těší statutu pozorovatelů s perspektivou budoucího členství v EU, neodmítá se Západ přiživit rusofobní propagandou.


Bělorusko je geograficky daleko na západ od ruského světa. Přes něj vede nejkratší cesta do Moskvy a toto jej obzvláště činí objektem nepřátelství. Takto to bylo i kdysi v 17. až 19. století, když se útoky Švédů, Poláků a Francouzů vedly před běloruské území a je to tak i nyní. Je to daný osud a Bělorusko bude ještě dlouho předním pásmem ideologické fronty.


Převzato z Fondsk.ru


***

Boris Tadič odešel, ale přislíbil návrat

Ksenija Obrazcova

Duben 5, 2012


Prezident Tadič oznámil svou rezignaci, a to o 10 měsíců dříve, než mu skončí mandát. Neznamená to ovšem odchod z politiky. Je připraven ucházet se o prezidentský úřad i potřetí. Přes všechny výhrady k němu je on sám přesvědčen, že zvítězí. Tvrdí, že hlavním heslem jeho programu je evropská integrace a zachování integrity Srbska. A právě v těchto dvou bodech je k Tadičovi nejvíce výhrad. EU do svých řad přijme Srbsko jen tehdy, pokud se oficiálně zřekne Kosova. To mu Srbové neodpustí. Vždyť představitelé Srbska a albánské vlády uzavřeli 24. 2. v zemi speciální dohodu. V ní je psáno, že Bělehrad neuznává nezávislost Kosova, ale region dostává právo být účasten v regionálních organizacích Balkánu. Střežit hranice bude společně srbská a kosovská policie. Tímto učinilo Srbsko další krok k uznání Kosova. Příčina – tolik žádaný vstup do EU.


Ještě koncem minulého roku se Tadič zoufale snažil ujistit Sby, že hlavním problémem země není vzpurná provincie, ale ekonomika, a tu lze řešit jenom členstvím v EU. Podle něho nemůže Srbsko být úspěšné mimo EU. Z toho důvodu je vstup do EU strategickou záležitostí. Tadič tvrdí, že země nemůže fungovat samostatně a proto se musí jakékoliv politické řešení přijímat s ohledem na propojenost celého světa. To, že EU má nyní ekonomické potíže, neznamená, že je budoucnost Srbska mimo ni. Prý se Srbové nezříkají spolupráce ani s dalšími zeměmi.


Zdá se, že dlouhé čekání ochladilo nadšení ze vstupu do EU. Při průzkumu uvedlo více než 23 % srbských občanů, že za členství v EU se bude muset uznat samostatnost Kosova. 59 % Srbů si nyní myslí, že za takovou cenu členství v EU nepotřebují. Kdyby bylo v tuto dobu referendum o vstupu do EU, bylo by 52 % Srbů proti.


Analytici předpokládají, že Tadič rezignoval proto, aby 6. května v parlamentních volbách zajistil vítězství své Demokratické strany. Nemá nikterak radostné perspektivy, avšak pokud volič bude hlasovat pro Tadiče, může automaticky zaškrtnout i jeho stranu.


Krom Tadiče oznámila úmysl kandidovat i ministryně vnitra Ivica Dačičová, vedoucí Socialistické strany Srbska, dále vedoucí konzervativní Srbské pokrokové strany Čedomir Jovanovič a bývalý srbský ministerský předseda Milan Panič.


Největšího soupeře má Tadič v Tomislavu Nikoličovi, jehož v předchozích prezidentských volbách pokořil až ve druhém kole, a to jen s nevelkým náskokem. V tuto chvíli strana Nikoliče výrazně předstihuje stranu Tadiče, takže je vysoce pravděpodobné, že Nikolič na prezidentské křeslo usedne. Na rozdíl od Tadiče není přesvědčen, že by se Srbsko bez EU zhroutilo. Dle jeho mínění není EU špatnou variantou, ale jen při zachování Kosova v srbském státě. Má rovněž lepší vztah k Rusku než Tadič.


Hlavní otázkou v srbských volbách není, kdo je vyhraje, ale zda se v případě výměny vlády změní politika v otázkách Kosova a EU.


Převzato z Pravda.ru


Doplnění o zprávu ze dne 7.4.: Rada Srbské radikální strany navrhuje za kandidáta na prezidenta Srbska manželku vůdce této strany Vojislava Šešelje Jadranku. Šešelj je nyní zadržován Haagským tribunálem. Podle prohlášení vydaného v této souvislosti je Jadranka vytrvalá a připravená k sebeobětování.


***

Špatný příklad je nakažlivý: za Řeckem Španělsko

Marina Arapidi

Duben 6, 2012


Evropa se topí v dluzích. Dosud se nepodařilo vyřešit situaci v Řecku a už je tu Španělsko, kde den ode dne roste napětí. EU nedokáže kvůli propadům španělské ekonomiky stabilizovat situaci. Názor na tuto záležitost sdělil finanční komentátor K. G. Kondakov.


Mariano Rajoy se nachází v čele španělské vlády 100 dní (3. dubna). Nemá to jednoduché, musí položit pevný základ k povzbuzení ekonomiky, k čemuž mají sloužit tvrdá opatření. Země je v deprasi. Nezaměstnanost je podle oficiálních údajů 23,6 %, což je v regionu nejvíce. Pro srovnání: Rakousko má nezaměstnaných 4,2 %, Nizozemí 4,9 % a Německo 5,7 %.


Počátkem dubna přijal parlament nový rozpočet. V něm se předpokládá snížení nákladů o 27 miliard euro, což je největší snížení rozpočtových výdajů v celé španělské historii. Mají být zmrazeny platy, sníženy náklady na správu o 17 %, zvýšeny daně největších podniků. Státní pokladna tak má získat 12,3 miliardy euro.


K tak tvrdým oatřením přinutila Španělsko EU. Už koncem minulého roku žádala o snížené rozpočtového deficitu z 8,5 % na 5,3 %. Jenomže se ukazuje, že ani to nepřinese požadovaný výsledek. Situaci v zemi to ve skutečnosti zhorší, zejména u řadových občanů, u nichž to vyvolává nepokoje. 30. března zachvátily protesty přibližně 100 měst s účastí přes milion osob.


Ministerský předseda ujišťuje, že všechna vládní opatření jsou nezbytná k zajištění růstu zaměstnanosti, chce to jen čas. Vláda nechce ze zvolené cesty ustoupit a podle premiérova vyjádření ji žádné protesty neznemožní realizaci daných úkolů. V opačném případě by prý ztratilo Španělsko dřívější důvěru finančních kruhů a zdražení bondů by přivedlo ke krachu finanční systém.


Nyní velké banky aktivně pohlcují ty malé, destrukce bankovního systému už začala. Proto není žádná záruka, že španělská úsporná opatření vrátí této zemi dřívější hospodářskou stabilitu.


Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku