Svět ruskýma očima 131

Reklama


Obama: mír, práce, "Talibán"!

Natalja Sinica


Květen 03, 2012


Obama udělal při své návštěvě Afghánistánu 2. května halasné prohlášení. Oznámil novou éru ve vztazích mezi těmito zeměmi. Válka má skončit a má začít nová kapitola.


Oborníci okamžitě našli vysvětlení toho náhlého přátelství. Blíží se volby 6.listopadu a ukončení drahé a mezi Američany nepopulární války je poslední šancí na podporu jeho osoby ze strany voličů.


Na krásné řeči není Obama skoupý: "Moji drazí spoluobčané," začal prezident stoje před obrněnou technikou a praporem USA, "přes deset let jsme šli skrze temné mraky války. Avšak dnes v mlze svítání v Afghánistánu vidíme na horizontu světlo nového dne." Jenže potlesk 3200 vojáků na základně umlčela další Obamova věta: "Příčina, kvůli které si Afghánci přejí nový zítřek – jste vy."


Existuje ještě další důvod Obamovy vstřícnosti, a to je extrémní napětí ve vztazích s Afgánistánem, zvláště po tiskem zveřejněných krutostech amerických vojáků k Afgháncům. Ve svém proslovu optimisticky tvrdil, že Afghánci jsou schopni vzít na sebe odpovědnost za vlastní bezpečnost v přechodném období (čemuž sám nevěří), které začne v příštím roce. Tehdy se americká vojska i vojska NATO mají definitivně změnit z bojujících na vyučující. Budou učit místní ozbrojené složky umění protiteroristických operací.


Šestihodinová Obamova návštěva Afghánistánu byla označena za historickou a politickou. Americký prezident přiletěl ke Karzáímu právě rok po smrti bin Ládina. To za prvé. A za druhé vyslovil myšlenku, že jeho vystoupení v zemi, ve které bylo naplánováno 11. září, uzavírá kruh. Podobně jako v pohádkách, právě o půlnoci podepsali Obama a Karzáí dohodu, předpokládající americkou pomoc Afghánistánu v rozvoji ekonomiky a veřejných institucí, avšak bez jakýchkoliv finančních závazků.


Obama Karzáímu slíbil: "Zásluhou této dohody pozná afghánský lid i veškerý svět, že má Afghánistán přítele a partnera ve Spojených státech." A dodal: "Moje administrativa vede přímé rozhovory s Talibánem." takové přiznání bylo hotovým překvapením, protože až dosud byla jednání amerických diplomatů s Talibánem tajná.


Obama hovořil o stabilitě vztahů USA k Afghánistánu, ale po návratu domů kladl důraz na počátek nové etapy spolupráce, kdy USA musejí přesměrovat svou energii od válek k obnovování. Zároveň odpověděl svým kritikům, zejména Romneymu. Ten tvrdil, že Obamova administrativa chybovala, když uvedla termín odchodu vojska z Afghánistánu. Talibánci mohou toto období přečkat. Amerika nemá za cíl vytvoření takové země jako je ona sama, ani vymýcení Talibánců. K realizaci takových cílů by bylo třeba hodně času, příliš mnoho peněz a životů Američanů.


Romney je podle svých slov "spokojený" s návštěvou Obamy v Afghánistánu. Dodal, že pokud se tam Talibánci vrátí k vládě, bude to tragické pro Afghánistán a strategická rána pro USA.


P.S. Po několika hodinách po odjezdu Obamy z Afghánistánu došlo v okolí budov mise OSN ke dvěma výbuchům. Přišlo o život šest civilistů a jeden člen ostrahy. Odpovědnost za akci na sebe vzal Talibán.


Převzato z Pravda.ru



***

Tichooceánská demarše Washingtonu

Leonid Savin


Květen 05, 2012


Zájem USA o Tichooceánský region je součástí maskovaných plánů na vybudování NWO. V této politice se angažuje Brzezinski a navrhuje Spojeným státům, že se stane prostředníkem v řešení tamních konfliktů. Území by se mělo odzbrojit a poté by se tam mělo upevnit postavení USA.


Jedním z jasných cílů je Čína. Spojené státy mají snahu přetvořit vztahy jednotlivých zemí východoasijské zóny, od Malajsie po Austrálii. V této zemi je přítomno 2000 vojáků námořní pěchoty. Na Filipínách budou Američané vyučovat jejich vojáky. Uvažuje se, že tam bude vybudována nová vojenská základna USA. Technickou pomoc už Filipíny dostávají kvůli přítomnosti al-Kájdy. Na Guamu má být rozmístěno nebývalých 4 700 mariňáků.Takový kontingent tam nebyl od 2. světové války.


Washington umně využívá třenice mezi zeměmi regionu. Kvůli sporným vodám Jihočínského moře existuje nebezpečí vytvoření protičínské koalice států od Vietnamu až po Filipíny. S Vietnamem Čína dosáhla dohody v řadě otázek. Existuje pracovní skupina pro otázky Tonkinského zálivu a Paracelských ostrovů. Avšak Vietnam se bouří proti zadržování svých rybářských lodí Číňany.


USA mají s Filipínami dohodu z roku 1951 o vzájemné pomoci při obraně proti agresi a pro případ války. Na základě toho provedly koncem dubna společné cvičení s vojenskými akcemi kolem ostrova Palawan, který sousedí se zónou konfliktu.


Poslední summit ASEAN ze začátku dubna nepřinesl ve věci sporných prostor v Jihočínském moři žádné výsledky.


Nároky Číny jsou zcela opodstatněné. Snahu USA o militarizaci regionu není možné popřít. Modernizují letištní plochy na Kokosových ostrovech mezi Austrálií a Srí Lankou. Tam by mohlo být předmostí pro budoucí konflikt. Nová základna na Filipínách by mohla brzdit snahy čínského námořnictva rozšířit okruh své obrany. Týká se to především konfliktu s Tchaj-wanem a protiváhy při jednání se zeměmi kolem Jihočínského moře, včetně Vietnamu. Pro americkou přítomnost v regionu je jednou z nejdůležitějších základen Austrálie. Zde se už dávno obyvatelstvo masíruje přesvědčováním o čínském nebezpečí. Na základně USA v Darwinu je přítomna americká námořní pěchota. Redaktor Fischer z The Atlantic popisuje v článku "Pět úkolů z plánu stálé vojenské přítomnosti USA v Austrálii" důvody tohoto stavu.


1. Nutnost omezování Číny

2. Ulehčení odchodu USA z Blízkého východu a Střední Asie, v nichž je protiamerické smýšlení

3. Snaha Obamy odejít z Afghánistánu

4. Přání kompenzovat skřípání kolem americké základny v Japonsku, základna v Darwinu bude zálohou

5. Austrálie jako nový klient USA bude podobně jako Saúdská Arábie podporovat všechny americké války


Politiku USA tradičné následují Tchaj-wan a Jižní Korea. Naproti tomu výhodně spolupracují Čína a Severní Korea. Čína kryje KLDR záda a poskytuje jí diplomatickou pomoc. Ta je pak nárazníkovým pásmem pro Čínu.


K proniknutí USA do asijskotichooceánského regionu je klíčovou zemí Barma. Má dlouhé pobřeží v Bengálském zálivu a velmi dlouhou hranici s Čínou. Ve skutečnosti by mohla sloužit jako týlové předpolí pro americký útok na Čínu. Ve 2. světové válce měli Američané snahu vybudovat Barmskou silnici, po níž by zásobovali Čankajška. Tehdy to z technických důvodů nešlo, kdežto dnes je technika mnohem dále. Dnes se také lze obejít i bez přímé agrese. Radarové stanice, raketové komplexy a vojenské základny s raketami budou kdykoliv Čínu vázat. USA plánuje k aktivitám v Barmě otevřít cestu pro nevládní organizace. Už dříve zde chtěl Soros otevřít svou misi, která měla zajistit podmínky pro přechod k otevřené společnosti.


Demokratizace se děje nátlakem na vedení Barmy, využíváním útoků povstalců z řad národnostních menšin k destabilizaci hranic s Thajskem, Indií a Čínou. Ukončení spolupráce s Čínou je jedním z požadavků Spojených států. Podle amerických analytiků je Barma pro USA důležitá, neboť má zásoby nerostných surovin a je i potenciálním odbytištěm zboží. Hlavní odvětví národního hospodářství, od dřevařství po těžbu drahých kamenů, kontroluje vojenská junta. Může však dojít ke vstupu zahraničních hráčů a k přerozdělení sfér vlivu. Neoliberálové mohou využít svých obvyklých slibů demokratizace, tržních reforem a dalších výhod pro obyvatelstvo (48 milionů) a privatizovat. Krom toho je Barma světovým producentem rýže. Podle OSN čeká svět období hladu, Barma by potom byla chutným soustem. Dlouhá hranice s Indií, Bangladéšem, Thajskem a Laosem z ní může učinit hlavní sředisko "demokratizace" celé Jihovýchodní Asie. V tomo smyslu nedávno hovořil Robert Kaplan na stránkách Stratfor.


Ovšem jak Čína, tak Rusko nenechávají tento region bez pozornosti. Poslední cvičení "Námořní součinnost 2012" přišlo v pravý čas. Washingon nemá ještě jasnou představu o rusko – čínských plánech a navíc je zmaten dobrými rusko-vienamskými vztahy, obzvláště nedávnou dohodou mezi společnostmi PetroVietnam a Gazprom o společné činnosti ve sporných vodách Jihočínského moře. Američané jsou znepokojeni případným otevřením nové fronty a nárokem Ruska a Číny na monopol v regionu, který by jim umožnil blokovat námořní spojení všech ostatních mocností.


Jednotlivá demonstrace síly je užitečná, avšak přednější je strategie pro budoucnost.


Převzato z Fondsk.ru



***

Německo: "mladí veteráni"

Natalija Měděna


Květen 06, 2012


Německý ministr obrany předložil Výboru pro obranu Bundestagu dokument "Politika Bundestagu ve vztahu k veteránům". V něm se navrhuje pečovat o veterány Bundeswehru ze všech zahraničních misí, nejen těch z první a druhé světové války. Takto je to zavedeno i v ostatních zemích NATO, kde se považují za veterány účastníci všech ozbrojených konfliktů od roku 1945.


V SRN byla v srpnu 2010 vytvořena organizace hájící zájmy německých veteránů, která vystupuje jménem "mladých veteránů" a soustřeďuje se především na zdavotnickou pomoc. Nazývá se Svaz německých veteránů. Během dvaceti let se zahraničních misí účastnilo přes 300 tisíc Němců. Přitom jich 100 přišlo o život. Nyní je na těchto misích 6,5 tisíce Němců, z čehož je 4,7 tisíce v Afghánistánu.


Ministerstvo navrhuje přijmout sociálně rehabilitační opatření, především propagandistického charakteru. Každoročně vyhlašovat Den veteránů. Ministr obrany má zato, že by to mohlo být v listopadu, kdy se na památku obětí dvou světových válek připomíná tzv. Den národního smutku. Není to klasický svátek, každým rokem je jeho termín jiný, připadá vždy na neděli 6 týdnů před dnem narození Krista. V tomto dni se nedoporučuje pořádat veřejné zábavy a k památníkům padlých se kladou věnce. V Bundestagu se konají smuteční zasedání. V první světové válce ztratili Němci 2 miliony lidí, ve druhé světové válce pak 3,1 milionu.


Německá veřejnost přijala záměnu Dne smutku za nový památný den s nevolí. Návrh ministra obrany je považován za netaktní. Už jen proto, že nelze porovnávat světové války s konflikty poválečného období. Navíc byl Den národního smutku už jedenkrát přejmenován. Provedli to němečtí nacionální socialisté. Tento den, ustanovený v roce 1922, byl po příchodu Hitlera k moci změněn na Den památky hrdinů. Mezi uctívané byli zahrnuti vedle padlých ve válce i mrtví členové nacionálně socialistické strany. Po druhé světové válce se od roku 1950 opět připomínal Den národního smutku. Začali se uctívat nikoliv jen německé oběti, ale oběti fašismu.


Po kritice navrhl německý ministr obrany vyhlásit za Den veteránů 22. květen. Je to datum ústavního zakotvení vstupu SRN do NATO. Veřejnost má věnovat pozornost těm, kteří konají důležitou službu v Bundeswehru ve prospěch společnosti. Ovšem mnozí v Německu nesouhlasí s tím, že zahraniční mise, přesněji řečeno činnost NATO, je k užitku společnosti. Tato činnost už dávno překročila článek 5 Charty NATO.


Strana svobodných demokratů v koalici s Křesťanskými demokraty navrhuje datum 2.dubna na památku dvou v tento den padlých německých vojáků v Afghánistánu.


Proti novým návrhům v záležitosti veteránů vystupuje opozice. Levicová strana je toho mínění, že pomoc bývalým vojákům by měla spočívat ve zlepšení jejich sociálního zajištění a ne v oslavách. Podobně smýšlejí i sociální demokraté. Názor zelených je, že by iniciativa měla přijít zdola, a ne z ministerstva.


Kroky vlády SRN k podpoře "mladých" veteránů jsou určeny k propagaci války, ještě přesněji k překonání antimilitaristických nálad ve společnosti a k zatlačení nacistických zločinů do pozadí.


Převzato z Fondsk.ru

.

Přejít do diskuze k článku