Svět ruskýma očima 137

Velké i temné činy Johna Kennedyho

Pavel Černyšev

Červen 03, 2012

V nedávných dnech by se JFK dožil devadesáti pěti let. Byl to jeden ze slavných amerických prezidentů. Jeho vražda je dosud zahalena tajemstvím a jeho osobní život je stále předmětem klepů. Byl však především politikem, který za sebou v historii vztahů USA – SSSR a nejen těch, zanechal výraznou stopu.

Třicátý pátý prezident USA se narodil 29. května 1917 v jedné z nejbohatších a nejvlivnějších rodin USA. Jeho otec byl poradcem Roosevelta, avšak měl pochybnou minulost. Zbohatl na nezákonném obchodu s alkoholem v době, kdy platil v Americe "suchý zákon".

Johnův bratr Robert byl generálním prokurátorem a druhý bratr Edward byl senátorem. V dnešním Kongresu zasedají Joseph Kennedy mladší a Patrick Kennedy. Kennedyové jsou jedna z nejvlivnějších rodin Ameriky.

John moc šancí na prezidentskou funkci neměl. Nebyl protestant. Jakožto Ir byl katolík. Přestože byl v dětství slabšího zdraví, ukončil v roce 1940 s vyznamenáním Harvardskou univerzitu. Po vstupu USA do druhé světové války se v roce 1941 zařadil do tichooceánského námořnictva USA. V roce 1943 byl raněn, přičemž ještě dokázal zachránit přes deset spolubojovníků z hořící lodě.

V letech 1947 až 1953 zastával funkce v místních zastupitelstvích za město i za stát Massachusetts. V roce 1960 došlo na prezidentskou kampaň. Před první TV debatou vedl jeho soupeř Nixon, ovšem v jejím průběhu jej JFK potřel a v prezidentských volbách zvítězil. Stal se nejmladším prezidentem v historii USA. Okamžitě byl konfrontován s řadou politických událostí. Nejprve to bylo hnutí černých Američanů za rovnoprávnost, které vedl Martin Luther King a jemuž JFK přál. Záležitost se mu nepodařilo dovést do konce. Rovněž nestačil zvýšit asignace na vzdělání a zdravotnictví a podpory nezaměstnaným. Ze strany republikánů i demokratů k tomu byl velký odpor.

V zahraniční politice jsou zvláště v paměti dvě krize ve vztahu USA – SSSR. V roce 1961 tzv. Berlínská krize, kdy chtěl Sovětský svaz zajistit Německé demokratické republice kontrolu nad Východním Berlínem, z čehož nebyl nadšen Západ. JFK se rozhodl pro bojovou pohotovost amerických vojsk v Evropě. K ozbrojenému konfliktu nedošlo, ale v srpnu vyrostla Berlínská zeď.

Nebezpečnější byla Karibská krize. Tehdy byly obě velmoci na pokraji jaderné války. Na Kubu byly umístěny sovětské rakety jako odpověď na umístění amerických zbraní do Turecka. Jednání obou zemí k ničemu nevedlo a jejich armády se připravovaly na jadernou válku. Převaha jaderných zbraní byla na straně USA.

JFK reálně zhodnotil následky a své "jestřáby" zastavil. SSSR odstranil své rakety z Kuby a americké rakety byly z Turecka odvezeny coby zastaralé. S podstatným příspěvkem třicátého pátého prezidenta byl svět zachráněn od jaderné války. Přesto JFK žádným mírotvorcem nebyl. V době jeho prezidentské funkce se Amerika snažila zlikvidovat na Kubě Castrovu vládu. Kuba byla vystavena blokádě. CIA zorganizovala kubánské contras, kteří měli na Kubu vpadnout. V Zálivu sviní na ně čekala pohroma. Spojené státy tak ztratily dost ze své prestiže a k dalším pokusům o ozbrojený vpád už nedošlo.

Za Kennedyho se aktivovaly boje ve Vietnamu, byl také podporován nikaragujský diktátor Somoza. Dá se říci, že JFK jednal v linii agresivní zahraniční politiky USA, avšak znal určitou míru.

Byl zavražděn v Dallasu 22. listopadu 1963. Okolnosti doposud zůstávají tajemstvím. Vrah Oswald byl později také zavražděn přímo ve vězení a jeho pachatelství není přesvědčivé, dokonce ani pro 70 % Američanů. Jiná verze obviňuje z účasti na vraždě kubánské přistěhovalce. Byli nespokojeni s politikou uvolnění se Sovětským svazem po Karibské krizi. Rusofobové hovoří o vině KGB. V SSSR však nebyl důvod se JFK zbavovat. Mluví se i tom, že s Kennedyho politikou týkající se Afroameričanů nebyli spokojeni pravicoví extrémisté. Vadilo jim, že by černoši byli obdaření všemi občanskými právy. Další teorií je spiknutí finančních kruhů.

Osobní život JFK dosud nenechává v poklidu milovníky klepů. Úředně byl jednou ženat. Oženil se v roce 1953 s Jacquelinou rozenou Bouvierovou, která se stala miláčkem Ameriky. Dala mu čtyři děti, avšak jedno z nich se narodilo mrtvé a jedno zemřelo dva dny po narození. Zůstala jen Caroline a John.

Kennedy nebyl nijak vzorným manželem a Jacquelina o tom věděla. Za svobodna byly jeho slabostí prostitutky z Haarlemu a později téměř všechny elitní prostitutky Las Vegas. V době jeho prezidentské funkce byly objektem jeho zájmu praktikantky, ale i další ženy. Známý je jeho vztah s Marylin Monroe. Podobných vztahů s hvězdami filmového plátna měl několik. jako hlava státu ale nepohrdl ani striptérkami. Milovníky klepů mohou při pátrání v jeho biografii čekat i další odhalení.

Převzato z Pravda.ru

***

Americká mina pod Tureckem

Igor Ignatčenko

Červen 05, 2012

Koncem prosince 2011 byl v USA při Obamově administrativě vytvořen speciální tajný výbor, který má rozpracovat scénáře možné západní intervence do Sýrie. Podle Foreign Policy je to neobvykle malá skupina úředníků Pentagonu, ministerstva zahraničí, ministerstva financí a dalších úřadů.

V téže době (20. 12. 2011) vydala Společnost Henry Jacksona z Londýna rozpracovaný plán vojenského napadení Sýrie nazvaný Intervence do Sýrie. Sepsal jej jeden z vedoucích společnosti Michael Weiss. Společnost je vlivné anglosaské mozkové centrum, sloužící tradiční britské imperiální politice "Rozděl a panuj". Rovněž konzultuje a připravuje strategii pro americké neokonzervativce.

Podle Weisse lze použít jakékoliv obvinění syrské vlády k cizí vojenské intervenci do této země. V plánu je zahájení akce leteckými útoky anglických, francouzských, tureckých a amerických sil, nečež má následovat pozemní operace a vytvoření "syrské zóny zabezpečení" – syrského Benghází, tedy předpolí pro "Syrskou osvobozeneckou armádu".

Turecku se přikládá důležitá role – beranidla při vpádu do Sýrie. O tomto vpádu se už koncem roku 2011 souhlasně vyjádřil turecký ministr zahraničí Davutoglu. Podobně hovořila i Clintonová na setkání "Přátel Sýrie" v Paříži. Uvedla, že pokud legitimitu vpádu neodsouhlasí OSN, bude důvodem k útoku napadení Turecka Sýrií. Turecko jakožto člen NATO se může na alianci obrátit se žádostí o vojenskou pomoc.

Letos v květnu bylo zorganizováno vojenské cvičení v Dánsku s názvem Křišťálový orel – 2012. Účastnilo se jej 15 států (včetně ČR – pozn. překl.). Manévry byly zaměřeny na vznik napětí ve státě Auriga, následnou destabilizaci a možnost občanské války. V této situaci se měla rozhodnout RB OSN k vojenské akci. Nebylo utajeno, že se cvičení vztahuje k situaci na BV. Bylo jasné, že země, o kterou se jedná, je Sýrie. Je evidentní, že se NATO chystá řešit "syrskou otázku" násilím.

V teritoriálních vodách zemí kolem Baltu má v červnu proběhnout mohutné cvičení Baltops – 2012, aby "vypracovalo způsoby užití mnohonárodnostních skupin při potlačení krizové situace".

Erdoganova vláda sní o vybudování nového osmanského impéria, pročež se tak velmi aktivně zapojuje do amerického projektu "Nový Blízký východ". Podle bývalé významné turecké osobnosti Bulenta Esinoglu spolupracuje Erdogan s Washingtonem na rozkladu Sýrie na tři části. Turecká vláda, oslepena expanzionismem a idejemi panturkismu a neoosmanismu, si však asi neuvědomuje, že sama sobě kope hrob. Erdogan snad nepochopil, že to, co se na BV děje, směřuje k rozdrobení velkých islámských států, aby slábnoucí USA mohly prodlužovat kontrolu nad bohatým regionem. Vždyť kdysi se vláda USA rovněž spolčovala se Saddámem v plánech napadnout Kuvajt a když došlo k agresi, obvinila jej a zosnovala "Pouštní bouři", nakonec ještě intervenci do Iráku a popravu iráckého vůdce. Po podobné cestě se nyní ubírá Erdogan.

Je vhodné upozornit, že ač je Turecko členem NATO a strategickým partnerem USA na BV, nemá dosud podporu Washingtonu proti kurdskému separatismu a teroru. Podle bývalého velitele turecké armády je Turecko v nebezpečí rozdělení, což je zájmem jak USA, tak EU. V každoroční zprávě Americké komise o náboženské svobodě je (v té letošní ze dne 21. března) Turecko tvrdě kritizováno a je žádáno umístění Turecka na "černou listinu" ministrstva zahraničí USA.

Téhož dne byl do Senátu USA předložen nový návrh rezoluce o genocidě Arménů – uznání masového vyvraždění jeden a půl milionu Arménů v Osmanské říši. A opět na tentýž den bylo naplánováno vyhlášení nezávislosti Kurdského státu, což bylo posléze odloženo. Kurdové sami uznávají Jižní Kurdistán (sever Iráku), Západní Kurdistán (Sýrie) a Severní Kurdistán (Turecko). Nevyřešením kurdské otázky po první světové válce se s příchodem arabského jara kurdské záležitosti silně zradikalizovaly.

Plány na vytvoření Kurdistánu bylo možno realizovat teprve po americké okupaci Iráku. Věstník ozbrojených sil NATO obsahuje mapu Nového Blízkého východu, která byla zařazena do vzdělávacích programů vyšších důstojníků VŠ obrany. Turecké důstojníky tehdy rozdělení Turecka silně znechutilo.

Po vytvoření nezávislého státu Svobodný Kurdistán bude ostatním částem Kurdistánu přiznán stejný statut, jaký má Irácký Kurdistán. Je to území bohaté na ropu a jiné užitkové suroviny. Kurdové budou USA vděčni a budou se s nimi o své suroviny štědře dělit. Stejně tak tomu bylo po invazi do Iráku a tak je tomu v Jižním Súdánu.

Nikdo nemůže vědět, zda se v nejbližší budoucnosti neobjeví na světové mapě stát Kurdistán. Vždyť na severu Mali se najednou objevil nový stát Azavad. Bude-li uznán de jure, má Kurdistán reálnou naději. Padesát milionů Kurdů nemá vlastní stát. V nejvyšších kruzích USA jsou slyšet chmurné úvahy o budoucnosti Turecka.

Arabské jaro nastartovalo nové rozdělování sfér vlivu na BV a v severní Africe, jehož se účastní jak Západ tak arabské státy. Není jasné zda Turecko dokáže za těchto okolností udržovat celistvost svých hranic. Kurdové už ohlásili vytvoření Západního Kurdistánu v Sýrii a ten hraničí s Tureckem.

Vpád Turecka do Sýrie bude znamenat, že Turecko je minou, která může explodovat. Namísto snahy o status quo v neklidném území vede vláda Erdogana svůj lid k nebezpečnému dobrodružství. Reagan kdysi řekl, že Kurdové jsou zápalkou, kterou Amerika může kdykoliv zapálit. Měl pravdu.

Převzato z Fondsk.ru

***

Cvičení Šanghajské organizace spolupráce Mírová mise – 2012 startuje v Tádžikistánu.

Červen 08, 2012

Společná protiteroristická cvičení členských států ŠOS budou mít tři etapy. Začínají v pátek v Tádžikistánu a budou trvat 14 dní. První etapou jsou vojenskopolitické konzultace náčelníků generálních štábů ozbrojených sil a vypracování operativních direktiv.

Druhá a třetí etapa zahrnuje přípravu společné protiteroristické akce v horské krajině a její vedení. Z ruské strany se účastní přes 350 vojáků a důstojníků a přes 50 jednotek vojenské techniky 201. ruské vojenské základny. Bude tam 15 obrněných transportérů a obrněnec Tygr, krom toho útočné letectvo – bombardéry Su-24s.

Na manévrech budou vojska Ruska, Kazachstánu, Kyrgyzie, Číny a Tádžikistánu.

V ŠOS jsou zastoupeny náísledující země: Kazachstán, Čína, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. Statut pozorovatele mají Mongolsko, Indie, Írán a Pákistán a statut partnera v dialogu má Bělorusko a Srí Lanka.

Převzato z Ria.ru

***

Putin se setká s Obamou na summitu G20 v Mexiku