Svět ruskýma očima 139

Reklama


Operace "Evropská unie": co bude stát svoboda?

Jelena Pustovojtova


Červen 23, 2012


Hysterie kolem evropské krize je kouřovou clonou pro změny směru zahraniční politiky USA. Její ostří bude nyní nasměrováno na pět států snažících se o osvobození z všudypřítomného diktátu Washingtonu. Jsou to Čína, Brazílie, Indie, Turecko a Rusko.


Hegemon mezinárodní scény Washington se nikdy nenechá zahnat do kouta. Americký dolar je nejpružnější nástroj na potlačení národních zájmů většiny zemí světa. Americký dolar po konferenci v Bretton Woodsu drží největší armádu žoldáků na světě, určených k ochraně a šíření hranice tohoto posledního světového impéria. Nové bašty vlivu se budují na Balkáně, na Blízkém východě, v severní Africe a ve Střední Asii. Globalismem ztřeštěná Evropa klade k nohám MMF sama svou nezávislost.


Před sjednocením evropských států měly tyto ekonomiku, životní úroveň a především sociální situaci obyvatel rozdílnou. Němci byli bohatší, Řeci chudí. Němci měli největší daně ze zisku, Řeci největší penze. Po přerozdělení už nikdo nežije jako Němci a nedostává penzi jako dříve Řekové, všichni něco museli obětovat.


Past se zaklapla.


Vznik jednotného evropského trhu bez celních bariér a hranic se stal stimulem pro nadnárodní společnosti, pro jejich investice, rozšiřování výroby a růst zisku. Ovšem hospodářský růst EU byl zajišťován na úkor zemí se slabými ekonomikami. Po evropské integraci se slabí stali ještě slabšími. Zvýšila se nezaměstnanost. Evropskou komisí bylo nařízeno řešit deficit rozpočtu ořezáním sociálních výdajů. Ty pak byly použity jako doplňkové zisky evropských kapitalistů.


Obětí evropské integrace se pak stali ti nejslabší, kteří byli do EU lákáni vysokou životní úrovní. Z nich se stali střadatelé a sponzoři boháčů. Řeci to pocítili na vlastní kůži.


Znepokojující signál z Řecka upozornil velitele EU, že pokud se Řecko vrátí k drachmě a bude si samo řídit své hospodářství, bude to pro EU otřes. Takového konkurenta bude třeba zničit, aby nepřekážel velkému byznysu. Heslo "eurointegrace ve společném zájmu" se stane nesmyslem.


Evropské banky jsou znepokojené řeckými protesty, utíkají z řeckého trhu. Ale i z irského, španělského a portugalského a nyní i z italského a francouzského. Obávají se do jejich cenných papírů dávat své peníze. Vlády těchto zemí ztrácejí investice a obracejí se na Brusel, přesněji na Německo. Zde uvažují penzijní a investiční fondy a pojišťovací společnosti o tom, kam vložit své peníze. Podle šéfa norského investičního fondu Slingstada se dříve hledala neriziková aktiva přinášející zisk. Nyní tvoří hlavní objem nezisková neriziková aktiva. V letech 1999 až 2007 byl průměrný výnos z investic státních fondů Norska skoro 6 %, následně se snížil pod 1 %.


Odchod Řecka z měnové unie je již reálný. Španělsko vede zoufalý zápas o svou finanční nezávislost a občané jihoevropských států vybírají peníze z bankovních účtů. Tím útěk kapitálu do nejbezpečnějšího přístavu Evropy (Německa) zesílil.


Spiegel upozorňuje, že investoři jsou v nebezpečí. Mnozí jsou v důsledku inflace v minusu. Investování se stává ztrátovým. Aktiv, která alespoň cosi vynášejí, zůstává málo. Ti, kteří dnes ovládají 60 bilionů eur, nejsou ani Němci či Řeci nebo jiné národy. Jsou to finanční sarančata bez tváře a dokonce bez národnosti. Jsou to jen vaky s penězi, kterým řečtí penzisté mohou "být ukradeni".


Expert na investice z fondu Pimco, který vládne prostředky Allianzu a dalších evropských pojišťovacích koncernů, si stěžuje, že pojišťovací průmysl v Německu je něco jako Porsche, které může používat jen první převodový stupeň. Do životního pojištění je v Německu vloženo 734 miliard eur. Řecko potřebuje k tomu, aby mělo pocit svobody, jen pětinu z toho: 130 miliard eur. A ono je dostane. Avšak s podmínkami, které v příštím roce podle propočtu řecké národní banky způsobí snížení HDP o 6 %. Znamená to, že za poslední 4 roky "pomoci" sletí celkem o 19 % a nezaměstnanost dosáhne 24 %. Pokud by peníze z EU nepřišly, stát by neplatil z rozpočtu mzdy a nebyl by schopen financování svých výdajů. Cena svobody se tak vyšplhá velmi vysoko a to je výsledek akce s kódovým označením Evropská unie.


Pozoruhodné je, že hlavní obchodní partner a spojenec Ameriky se potápí a Washington je znepokojen čímsi odtažitým. The National Interest (TNI) píše, jak všichni hovoří o krachu Vestfálského systému suverenních národních států s nedotknutelností existujících hranic. Tento historicky určený systém je zničen. Příkladem je svržení Slobodana Miloševiče, Saddáma Husajna, Muamara Kaddáfího. USA byly první, které na tom začaly pracovat. Američtí neokonzervativci i liberálové na tom nevidí nic špatného. Euroatlantickou korporativní lobby vyvolaná evropská krize je nevzrušuje. Podle TNI je hlavní problém v tom, že několik bývalých říší zvedá hlavu a je úspěšných. Na prvním místě je to Čína. Na Blízkém východě a v Asii je to Turecko, které by rádo navázalo na osmanskou říši. Rusko využívá své ohromné energetické zásoby jako nástroj k ovlivňování jiných zemí a vyvíjí nátlak na Evropu. Snaží se dostat pod svůj vliv území bývalé Ruské říše a bývalého Sovětského svazu. Indie svou rostoucí hospodářskou silou překáží rozvoji sousedních zemí. Podobně snaha Brazílie je rozšířit svůj vliv na bývalé země pod vládou Portugalska v Africe. Takto se všechny země, které jsou následníky bývalých impérií, snaží hrát důležitou roli na světovém jevišti. V tomto smyslu uvažuje TNI. Pokračuje konstatováním, že nebezpečí spočívá v tom, že tyto země "nepovažují Spojené státy a ještě více Evropu za oprávněné k monopolizaci rozhodování a uplatňování práva rozhodovat za veškerou mezinárodní společnost. Odmítají světové uspořádání po 2. světové válce, považují jej za zastaralé a nebudou automaticky souhlasit s náhledem Ameriky na všechny otázky."


Je příznačné, že uspořádání světa po 2. světové válce podle Američanů zpočátku
vylučovalo existenci Sovětského svazu. Dnes naopak vylučuje imperiální snahy nebezpečné pětky. Dosud se ale neukazuje, že by imperiální snahy pěti mocností a jejich přesvědčení o svém právu šly vniveč. Je tomu právě naopak.


Osvobození z amerického jařma bude mnohem dražší než celá operace "Evropská unie".


Převzato z Fondsk.ru



***

Co čeká Centrální Asii

Alexaner Šustov


Červen 24, 2012


Perspektivy této oblasti po odchodu armády USA z Afghánistánu v roce 2014 jsou čím dále nejasnější a vyvolávají obavy. Část armádní techniky z Afghánistánu má být umístěna v bývalých asijských republikách Sovětského svazu. Se třemi státy – Tádžikistánem, Kyrgyzií a Uzbekistánem – se o tom už jedná.


18. června bylo zahájeno společné cvičení "Regionální spolupráce – 2012" s účastí kolem tří set vojáků z Afghánistánu, Kazachstánu, Tádžikistánu a USA. Cvičení se provádějí na základně Spojeného střediska přípravy kádrů podle plánu dvoustranných vojenských kontaktů armády Kyrgyzie a ústředního velitelství USA. Hlavní cíl jsou společné akce v případě přírodních neštěstí a "v podmínkách přítomnosti destruktivních sil". Kyrgyzské ministerstvo obrany informovalo, že USA cvičí partnery v metodické přípravě a provádění počitačových cvičení a v práci s elektronickými kartami.


Odsun vojáků USA z Afghánistánu bude postupovat po etapách. Loni jich odešlo10 tisíc, 23 tisíc jich odejde začátkem letošního podzimu. Panetta oznámil, že by USA rády svou misi zde ukončily během roku 2013 a potom se soustředily na výcvik afghánských vojáků a na poradní činnost. Po zrušení části vojenských základen zůstane několik velkých, z nichž bude uvedená činnost zajišťována. V roce 2014 na ni plánují vyčlenit asi 4 miliardy dolarů. Afghánci však takovým slibům nevěří. Nedávno Karzáí požadoval tuto částku zakotvit do dohody. Obával se, že zůstane jen u slibů.


Američané mají zvláštní zájem na udržení letecké základny v Kyrgyzii. Uvádějí pro to zástupný důvod – tranzitní centrum. Dříve USA informovaly o plánech umístit ve všech zemích regionu mobilní skupiny speciálních sil určených k ochraně severní cesty a dále vybudovat vojenská výcviková střediska, kontrolní body i další vojenské objekty. Všechno svědčí o snaze kontrolovat celý region. Ministr zahraničí Ruska vyslovil obavy, že americká základna v Kyrgyzii může být využita pro válku proti Íránu, do níž takto budou vtaženy země Střední Asie.


Schopnost amerických vojáků držet Talibánce na uzdě po odchodu své velké části je diskutabilní. Země Střední Asie mají obavy. Na toto téma hovořili prezidenti Ruska a Uzbekistánu při Putinově návštěvě. Oba chápali, že po odchodu části cizích vojsk z Afghánistánu se teroristická činnost přesune za afghánské hranice.


Výhled na afghanizaci Střední Asie Moskvu znepokojuje. V dubnu hovořil o následcích odchodu USA z Afghánistánu generální tajemník CSTO Bordžuja. Především je nebezpečí aktivizace radikálních náboženských struktur, které využívají existující sociální, mezietnické a náboženské rozpory. Plán opatření proti takovým nebezpečím už CSTO přijala. Je potřeba zamezit obchodu s drogami, připravit kádry a spolupracovat s afghánskými protidrogovými strukturami.


Vysoký úředník ministerstva zahraničí RF oznámil, že Rusko nemá žádnou strategii. Reagovalo by, kdyby došlo k občanské válce s etnickým pozadím. Neexistence strategie je znepokojující. Mezi Ruskem a zeměmi Střední Asie nejsou ani přirozené geografické, ani vybudované hranice. Na tádžicko – afghánské hranici nejsou ruští pohraničníci už od roku 2005. Ze tří zemí regionu, které hraničí s Afghánistánem, je schopen samostatně bránit své území jen Uzbekistán. Kyrgyzie a Tádžikistán jsou po vojenské stránce mimořádně slabí. Těžké je rovněž bránit 7000 km dlouhou rusko – kazašskou hranici, prý nejdelší ve světě.


Do CSTO spadají čtyři z pěti zemí Střední Asie. Existují Kolektivní síly rychlého nasazení, tvořené především ruskými a kazašskými výsadkáři. V případě, že se Rusko bude muset vrátit do Střední Asie, bude ruská armáda bránit jižní hranice Kazachstánu, Kyrgyzie nebo Tádžikistánu a CSTO bude na sebe muset vzít některé funkce, které dříve plnily USA a NATO.


Převzato z Fondsk.ru



***

Volby v Egyptě nevyhráli islamisté

Anton Kulikov


Červen 25, 2012


Prezidentem Egypta se stal jeden z vůdců hnutí Muslimské bratrstvo, Mohammed Mursí. Získal 51 % hlasů, zatímco bývalý premiér Ahmed Šafík obdržel jen 48 %. Volební účast nebyla velká, taktak že překročila 50 %. Ihned po volbách oznámili oba účastníci své vítězství. Postupně se zvyšovalo napětí až do doby vyhlášení výsledků. Příznivci Mursího se srotili na náměstí Tahrír.


Mursí získal doktorát na Západě, přesto se natají tím, že hodlá zavést právo šaríja. Je zároveň předsedou Strany svobody a spravedlnosti (SSS), která zahrnuje nejen Muslimské bratrstvo. Ke všemu se z politické scény v Egyptě nehodlá stáhnout armáda.


V mezinárodním měřítku nikdo o vítězství Mursího nepochybuje. Je vyzýván, aby dodržoval mezinárodní závazky přijaté předešlým vedením Egypta, což přislíbil. Jsou však slyšet i hlasy obávající se radikalizace Egypta po vítězství Muslimského bratrstva.


K situaci v Egyptě se vyjádřil odborník Institutu strategických hodnocení a analýz Sergěj Děmiděnko.


Podle něho nejsou výsledky egyptských voleb nijak dramatické, ani negativní, jak jsou mnohde vykreslovány. Islamisté ve skutečnosti nezvítězili. Zvítězilo široké společenství občanských sil v rámci SSS pod krytím organizace Muslimské bratrstvo. V SSS je sdružena jak levicove, tak pravice, příznivci lidskoprávních hnutí a další. Dá se tedy výsledek považovat za vítězství občanské společnosti nad vojenskou diktaturou. Je třeba brát v úvahu, že pro občanského prezidenta bude těžké prosazovat reformy v zemi i napravovat ekonomiku, neboť se pokaždé bude střetávat s vojenskou opozicí.


Mursí sice zvítězil, ale nejvyšší rada ozbrojených sil Egypta s maršálem Tantávím v čele se neztratila a má dostatečně pevnou pozici. V Egyptě by nyní mohlo nastat dvojvládí. Vojáci jsou jednotní, mají peníze i sílu. Proto budou bezohledně omezovat Mursího.


Důležitá okolnost je, že SSS nemá program pro reformu země. Hovoří o korupci v Egyptě, ale nehovoří o tom, jak na ni. Jejím programem jsou hesla. Neříkají nic o řešení, přičemž proti sobě budou mít ještě třetí důležitou složku, a tou jsou saláfisté. Dnes není možné žít v přesvědčení, že v Egyptě nastanou reformy.


Děmiděnko se domnívá, že v zahraniční politice bude Egypt pokračovat v kurzu Sadata, bude spolupracovat se Západem, nebude bojovat s Izraelem a nebude jednat ve prospěch změny situace na Blízkém východě.


Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku