Čína si dělá nároky na území všech sousedů
Ilona Raskolnikova
Červenec 13, 2012
Mao Ce-tung vybudoval silnou zemi a naznačil cíl: "Musíme si podmanit zeměkouli, na níž jsme vybudovali mocnost." Dnešní ČLR má územní nároky na všechny země ve své blízkosti. USA mají snahu stát se zprostředkovatelem v regionálních sporech, ale Čína jejich snahy neakceptuje. Mao byl přesvědčen, že dále vyjmenované státy mají Čínou ztracená území. Jsou to: Barma, Laos, sever Indie, Vietnam, Nepál, Bhútán, Thajsko, Malajsie, Singapur, ostrovy Rjúkjú, 300 ostrovů Východočínského, Jihočínského a Žlutého moře a rovněž Kyrgyzie, Mongolsko, Tchai-wan, Jižní Kazachstán, afghánská provincie Badahšán, Zabajkalí a jih Dalekého východu až do Ochotska. Jejich území dohromady tvoří celek větší, než je samotná Čína. Ne se vším vystupují Číňané na mezinárodním poli, ale doma své imperiální ambice propagují.
Navenek se čínská vláda zmiňuje jen o takových územích, která by bylo možno odejmout Japonsku nebo Jižní Koreji. Tokio je zneklidněno kvůli vplouvání čínských lodí do sporných vod ostrovů Senkaku. Číňané jsou přesvědčeni, že ostrovy náleží jim a že si je Japonci vymodlili na USA po druhé světové válce. Na ostrovech se nachází přírodní plyn a jejich okolí je bohaté na ryby, proto jsou cenné. Zatím se Japonci s Číňany dohodli na společném užívání tamních nalezišť. Japonci se chovají víceméně slušně, Číňané loví ryby pravidelně bez ohledu na zákon.
Jakékoliv vyřešení teritoriálního sporu bude v případě Číny precedentem. Jestliže vyhraje byť jen jeden jediný spor, její nároky ve věci ztracených území se už nezastaví. V záležitostech Dalekého východu hovoří čínští diplomaté zatím jakoby v žertu o tom, že jej Rusko nedokáže osídlit, kdežto Číňanů je více než miliarda a Rusko se s nimi bude muset o tento region podělit.
Ruskou vládu by měly tyto nebezpečné geografické a následně geopolitické tendence vylekat. Jenže ta je patrně v pohodě, jelikož Peking zatím uplatňuje své nároky jen na Tokio a Soul. V roce 2005 už Rusko Číně věnovalo dar – 337 km čtverečních. Území ja na ostrově Bolšoj (oblast Čity) a dvě místa na ostrovech Tarabarov a Bolšoj Ussurijskij na soutoku Amuru a Ussuri.
Číňané jsou ve svých územních sporech velmi mazaní a ministři mnoha asijských zemí varují před jejich nezdolností. V případě ostrova Jodo, čínský název Senčžao, ve Východočínském moři, se jedná o podvodní skálu, která jen občas za odlivu vykoukne nad hladinu. Číňané zde aplikovali metodu dělení vod v Arktidě a tvrdí, že tato skála je pod trvalým čínským dozorem. Skála je ale nejblíže ke Koreji. Ta si na ni v roce 2003 postavila neobývanou stanici pro mořské výzkumy. Podle mezinárodního práva není tato skála předmětem jednání.
Sváry přicházejí i ze strany Japonska a Jižní Koreje, na jejichž straně stojí USA. Pro ně je sjednocení Jihovýchodní Asie nadějí na záchranu vlastního hospodářství. Bude-li střediskem světového obchodu místo, kde nejsou v dostatečné míře nadnárodní korporace, lze se tam ještě rozvinout.
Úspěch Bílého domu v regionu nezávisí na síle, kterou Amerika kdekoliv a kdykoliv ráda předvádí. Záleží na diplomacii. Země ASEAN i ATR nedůvěřují nikomu, ani samy sobě. Washington dnes za jediného vážného soupeře v nárocích na cizí území považuje Čínu. Nikoliv už Rusko, Indii nebo třeba Austrálii. Čína je už jediná země, která je ochotna válčit za rozšíření území. V posledních letech, kdy Amerika nafukovala svou finanční bublinu, Čína nejen že rozvíjela průmysl, ale vojenskou technikou vybavovala místa svého zájmu. Rozmístila 38 nových klasických i atomových ponorek, v Rusku koupila čtyři torpédoborce a desítku jich postavila sama, rozmístila síť balistických raket na zneškodňování námořních cílů.
Před Čínou totéž dělal jen bývalý SSSR v době studené války. Není divu, že jsou Američané znepokojeni spory mezi Čínou a hlavními spojenci USA. Pro ně je zneklidňující i výstavba námořní vojenské základny na ostrově Hainan. Blízký malacký průliv tak může být ohrožen. Je to nebezpečí pro plynulé zásobování Japonska, Jižní Koreje a Tchajwanu. Podle amerických senátorů je chování Pekingu nebezpečné pro regionální mír, stabilitu, hospodářský rozvoj a "zajištění potravinové bezpečnosti". Co tím USA myslí, to je mezinárodnímu společenství známo.
Převzato z Pravda.ru
***
Armija Krajowa: zdroje tragédie
Červenec 14, 2012
V prvních dnech druhé světové války utíkala polská vláda na Západ. Prvního září 1939 zmizel z Varšavy prezident Mościcki, pátého září pak celá vláda. V říjnu 1939 se utvořila nová koaliční vláda ve Francii v čele s generálem Sikorskim. Po několika týdnech nařídil nový premiér vytvořit na "okupovaných územích Polska" (včetně Západní Ukrajiny a Běloruska) ozbrojenou podzemní organizaci – Svaz ozbrojeného boje (SOB). Čtrnáctého února 1942 byl přetvořen na Armiju Krajowu (AK). Byla to vojenská organizace, která sdružovala polské podzemí a podporovala londýnskou exilovou vládu Polska (která se po porážce Francie přesunula do Londýna).
Předchůdkyně AK rozčlenila území bývalé druhé Republiky na 6 vojenských okruhů, shodných s bývalými vojvodstvími. Velitelem SOB a později AK se stal generál Rawecki. Velitelům běloruského a ukrajinského okruhu dal direktivu, v níž se uvádí: "Výsledek očekávaného konfliktu mezi Ruskem a Německem nelze v tuto chvíli předvídat. Pro nás by bylo nejlepší, kdyby Německo zaútočilo na Rusko, zničilo jeho ozbrojené síly a tím by nám bylo ulehčeno rozhodnutí v budoucí otázce naší východní hranice." (2, str.15)
Dokument přišel z Londýna osm měsíců před začátkem Velké vlastenecké války! Na západě Běloruska se začala direktiva plnit v září 1939. Podtrhuje, že postavení SOB se nebude měnit, ať už se SSSR stane, či nestane spojencem Velké Britanie. Pokud by sovětská vojska pronikla na západ a významně poškodila německou armádu, nařizovala direktiva: "… jste povinni splnit můj speciální rozkaz k provedení masových diverzí a organizování partyzánského hnutí." (2, str.15)
SOB – AK převzala velkou část zpravodajské sítě bývalé proslulé "dvojky", druhého oddělení generálního štábu polské armády. Mantinely její zpravodajské činnosti byly vymezeny anglickou tajnou službou SOE (Special organization Executive). Hlavním cílem SOE bylo vzít pod kontrolu hnutí odporu na území celé okupované Evropy a jeho činnost koordinovat především tak, aby se národy udržely pod britským vlivem.
Poláci zde vyfasovali zvláštní úlohu. AK čítala podle plánu 250 až 300 tisíc osob a byla největší z formací odporu. Dnešní polští autoři tvrdí, že jejich krajané stvořili v okupované Evropě z ničeho mohutné vojsko. Za povšimnutí stojí, že mohutným konspirativním vojskem nebyla nazvána Titova jugoslávská armáda, která měla v roce 1944 několik desítek útvarů, ani albánští partyzáni, kteří v témže roce samostatně osvobodili svou zem, anebo slovenští povstalci, jejichž národní povstání drželo po tři měsíce území o sto tisících čtverečních km. Že mohutným konspirativním vojskem byla nazvána AK, která často jen seděla v křoví, nebo v teplých chatách.
Podle svědectví uvedeného v práci Urlanise zahynulo v jugoslávském povstání asi 300 tisíc lidí (na 16 milionů obyvatel), v albánském 29 tisíc lidí (na 1 milion obyvatel) a v polském 33 tisíc lidí (na 35 milionů obyvatel). Přitom ne všichni z nich měli vztah k AK. Znamená to, že v Polsku v boji s fašismem zahynulo relativně dvacetkrát méně lidí než v Jugoslávii a třicetkrát méně než v Albánii. (3, str. 234)
Partyzánské oddíly AK uskutečnily od roku 1943 170 střetů a zabily přes tisíc Němců. Přitom obyvatelstvo Běloruska, jehož je čtyřikrát méně než polského, ztratilo v "tiché válce" přes 100 tisíc bojovníků partyzánských oddílů a podzemních pracovníků a ztráty hitlerovců čítaly přes půl milionu vojáků a důstojníků.
Vinu nelze přičítat jen polské straně. V počátcích, až do průlomu ve prospěch Rudé armády na východní frontě, bylo londýnské vedení SOE proti masovému narůstání partyzánského hnutí na bázi AK a jeho přechodu k národnímu povstání. Nevyhovovalo to britské strategii, která plánovala iniciativu na Balkáně. Plán britského postupu na kontinent nezahrnoval Polsko.
Možná i proto hledala polská exilová vláda podporu v USA u předchůdce CIA – Řízení strategických služeb. Ve Washingtonu byla zřízena polská vojenská mise.
Jednak kvůli vlastní představě poválečného uspořádání Evropě, jednak kvůli nepochybnému osvobození Polska Rudou armádou bylo jak SOE v Londýně, tak polské exilové vládě zřejmé, že budou muset hledat nové cesty k realizaci britské strategie ve východní, střední a jihovýchodní Evropě. Vedení SOE se proto rozhodlo podpořit koncepci širokého národního povstání pod vedením AK. Na území bývalého Polska, přestože šlo už o strategickou sféru Rudé armády, shazovali pro AK z letadel velká množství zbraní.
Vedení AK vidělo, že Polsko nebude osvobozeno spojenci. Nakonec plán celonárodního povstání opustilo a nahradilo jej plánem s názvem "Bouře". Vojensky byl směřován proti Německu, politicky proti SSSR, jak přímo dokládá rozkaz štábu AK. (2, str.118)
Politickým cílem bylo dostat pod kontrolu především důležitá vojensko-strategická, průmyslová, administrativní a kulturní centra země tak, že ještě před příchodem Rudé armády převezmou vládu v nich "delegáti", zplnomocnění představitelé exilové vlády z Londýna. Při jednání v Moskvě ministerský předseda exilové vláda Mikolajczyk (Sikorski zahynul při letecké havarii) oznámil, že si Poláci v Polsku vytvořili podzemní armádu. Stalin na to řekl: "Válku s Němci nevede. Její oddíly se ukrývají v lesích. Když jsou představitelé těchto oddílů dotazováni, proč válku proti Němcům nevedou, odpovídají, že to není tak lehké, neboť pokud zabijí jednoho Němce, ti za to zabijí deset Poláků. Naše vojska se pod Kovelem setkala se dvěma divizemi této armády, ale když došla k nim, ukázalo se, že nemohou bojovat s Němci, nemají zbraně …. oddíly polské podzemní armády se nemohou bít s Němci, neboť jejich taktika spočívá v tom, aby se šetřili. Objeví se poté, kdy do Polska přijdou Angličané nebo Rusové." (1, str.13)
Protože nebyly podmínky pro povstání, musely se podle nového plánu činy AK soustředit na diverze a pronásledování ustupujících Němců. V podstatě bylo nejdůležitějším politickým cílem "Bouře" přinutit Sovětský svaz uznat exilovou vládu z Londýna za jediného zákonného představitele polských zájmů a zároveň stanovit polsko – sovětské hranice přibližně 30 km od Minska, podle stavu v roce 1939. Londýnští stratégové počítali Západní Ukrajinu a Bělorusko za své "východní pohraničí" (Kresy Wschodnie).
Odkazy jsou uvedeny u původního článku.
Převzato z Fondsk.ru
***
Maďarsko zvýší výrobu jaderné energie na 60 procent
Červenec 14, 2012
Aby bylo možno řešit energetický deficit země, plánuje Maďarsko zvýšit výrobu jaderné energie do roku 2020 ze 40 na 60 % z celkové produkce. Existuje vládní komise pro posouzení strategických otázek týkajících se výstavby nových kapacit. Nová řada JEZ Paks může být spuštěna mezi lety 2025 až 2030.
Budapešť se rozhodla vsadit na jadernou energii už v osmdesátých letech minulého století, aby bylo možno snižovat těžbu energetických zdrojů, především uhlí. Země se rozhodovala mezi jadernou energetikou a dovozem energetických surovin. Výstavba třetí řady JEZ umožní podle odborníků zvýšit podíl JE na 60 % a utlumit růst cen elektřiny.
Nová zařízení v Paksi budou mít moderní parametry generace "tři plus", úroveň jejich bezpečnosti bude naprosto jiná než u JE Fukušima. Vzhledem k tomu, že výstava bude v současném areálu Paks, bude mnohem levnější než výstavba "na zelené louce".
Převzato z RG.ru
***
Egypťané házeli na Hillary Clintonovou boty a rajčata
V egyptské Alexandrii házeli po suitě ministryně zahraničí USA rajčata, boty a plastové lahve. Nikdo z "ostřelovaných" nedoznal újmu, pouze egyptského úředníka zasáhlo jedno rajče.
Atak následoval po vystoupení Clintonové ve městě, kdy při příležitosti otevření amerického konzulátu v Alexandrii vyzvala "k rozvíjení demokratických svobod" v této arabské zemi. Egyptská vláda váhá se sdělením k jaké politické síle demonstranti náležejí.
Manifestující skandovali "Monika, Monika", jako připomenutí skandálu jejího manžela s praktikantkou Lewinskou. Ještě před tím se demonstrantishromáždili u hotelu, v němž byla ubytována. Vykřikovali protiislamistická a protiamerická hesla. Vyjadřovali nesouhlas s tím, že v nedávných prezidentských volbách USA podpořili zvoleného Mursího, původem z nábožensko-politického islamistického hnutí Muslimští bratří.
Clintonová odmítla vazbu USA na prezientské volby v Egyptě. S Mursím se sešla při své pracovní cestě do této země. Měla plnou pusu demokracie a podpory nároků egyptského lidu. Setkala se i s vedoucím nejvyšší vojenské rady Tantávím a vyzvala jej k předání vlády civilnímu vedení země.
Z Alexandrie se přesunula do Izraele.
Převzato z Vesti.ru
