Svět ruskýma očima 145

Reklama


Rusko a USA zápasí o indický rozpočet

Andrej Michajlov


Červenec 24, 2012


Indie předpokládá, že ve finanačním roce 2012 – 2013 vynaloží na vojenské účely 1,93 bilionů rupií (40 miliard dolarů). Oproti létům 2011 – 2012 vzroste vojenský rozpočet o 17 %. Asi 17 miliard dolarů je v novém rozpočtu určeno na nákup zbraní a vojenské techniky. Z toho přijde 70 % na již podepsané kontrakty z let 2007 až 2011. Indie dovezla vojenský materiál za 12, 65 miliard dolarů, z toho 10,6 miliard dolarů bylo za ruské dodávky.


Podle stockholmského institutu SIPRI byla Indie v letech 2007 až 20011 největším dovozcem zbraní na světě (10 % z celosvětového nákupu). Rusko je největším dodavatelem zbraní a vojenské techniky do této země a znamená to největší podíl z ruského exportu. V poslední době se jedná o 10,8 miliard dolarů.


Hlavní světový obchodník se zbraněmi jsou Spojené státy. Z celosvětového objemu dodávají 30 %. Rusko na druhém místě 24 %, Německo 9 %, Francie 8 % a Velká Britanie 4 %. Ruští výrobci zbraní v poslední době své pozice upevňují. Nelze však srovnávat s lety 2000 až 2004. Tehdy Rusko dodávalo 31 % zbraní a o 1 % převyšovalo USA.


Trhy se zbraněmi ve světě jsou už dávno ustáleny. Soutěžit lze jedině o indický trh. Oba hlavní dodavatelé na něm mají zájem, už jen proto, že stále roste. Soutěž bude vedena hlavně v oblasti protiraketové obrany, kde nejsou dosud vytvořeny pevné svazky. Ministryně zahraničí USA se snaží ve všech velkých státech ruskou pozici v obchodu se zbraněmi oslabit. Konkurence zde má geopolitickou povahu.


Najistota co se týče prodeje zbraní je u řady arabských států, kde probíhají revoluční události. Vlády se tam mění a není jasné od koho budou noví vládci zbraně kupovat. Typickým příkladem je Libye, která po řadu let kupovala ruské zbraně. Po převratu v roce 2011 zde Rusko ztratilo 4 miliardy dolarů. Navíc ještě rok před tím přišlo o výhodný kontrakt na prodej zbraní Íránu v souvislosti se sankcemi OSN.


Američané v roce 2011 uzavřeli exportní transakce na dodávku zbraní za 34,8 miliardy dolarů, Rusko jen za 13,2 miliardy dolarů. Přesto to bylo o 1,9 miliardy více než bylo plánováno. Pro rok 2012 má Rusko plán na prodej zbraní za 13,5 miliardy dolarů.


Podle Pentagonu mají mít USA ve finančním roce 2012 rekordní export zbraní. Finanční rok končí v září a USA mohou získat rekordních 60 miliard dolarů. Avšak hlavní hospodářská bitva ještě přijde a odehraje se mezi Ruskem a USA o indický trh.


Převzato z Pravda.ru



***

Letectvo USA v Polsku – hrozba bezpečnosti

Sergej Vasilenkov


Červenec 27, 2012


Válečné vzdušné síly Spojených států rozmístí v nejbližší době v Polsku v rámci EuroPRO skupinu deseti až dvaceti vojáků. Ti budou přítomni na trvalé základně. Po své návštěvě Washingtonu oznámil polský ministr obrany, že první skupina amerických vojáků nastoupí během října až listopadu. Zároveň řekl, že si myslí, že tento malý krok bude politicky důležitý.


EuroPRO je jedním z problémů vztahů Rusko – USA. Rusko považuje plánované rozmístění prvků PRO za nebezpečné a odporující přátelským vztahům obou zemí, které se na lisabonské schůzce dohodly na spolupráci v projektu PRO v Evropě. USA však nedaly právní záruky na nepoužití systému proti jaderné obraně Ruska.


V Polsku mají být prvky PRO umístěny v roce 2018. První etapa nasazování bude v Turecku. Půjde o systémy námořních základen Aegis a radarové stanice AN/TRU-2. Druhá fáze bude ukončena v roce 2015 a třetí v roce 2018. Ve druhé fázi budou instalovány mohutné námořní protiraketové střely SM-3, pozemního i námořního určení, ve třetí pak nové rakety-stíhačky SM-3. Čtvrtá fáze bude ukončena v roce 2020 rozmístěním modifikovaných střel SM-3 a doplněním skupiny lodí PRO na počet čtyřicet a stovek střel.


V Rusku vyvolává obavy především třetí a čtvrtá fáze. Z toho důvodu přijímá řadu diplomatických a vojensko-technických opatření. Výsadek leteckého oddílu amerických vojáků na území Polska bude Moskva brát v úvahu při svých diplomatických vztazích s USA a při určení své národní obrany.


Existuje ustanovení o vzájemných vztazích mezi Ruskem a NATO z roku 1997 o neměnném konci rozmisťování dalších bojových sil. Jenže Amerika usiluje o totální kontrolu. Velký růst vojenského potenciálu umožní Washingtonu přejít v blízké budoucnosti k doktríně "potlačování Ruska" a následně k doktríně "donucování". Podstatou je s oporou vojenské síly zastravit Rusko a řadu dalších států, které se nepodřizují americké politice a jejímu panství. Cílem je zabránit obrození Ruska s obavou, že by mohlo zhatit americké plány na světovou nadvládu.


Amerika Rusko kritizuje za opuštění demokracie, porušování lidských práv a svobody slova, energetické vydírání, všudypřítomnou korupci a provádění imperiální politiky u zemí postsovětského prostoru.


Bílý dům promýšlí otázku zformování regionálních systémů bezpečnosti na území SNS k získání kontroly nad energetickými surovinami a k zabránění vzniku regionálních systémů bezpečnosti. Dále má být dosaženo, aby ozbrojené síly zemí SNS byly připraveny k provádění společných akcí v zóně konfliktů. Tím vším USA sleduje nastolení své hospodářské, politické a vojenské dominance.


David Holloway, profesor Stanfordské univerzity má za to, že pro posun ve vzájemné spolupráci v PRO je nutno řešit následující otázky:


  • Společnou budoucnost. Spolupráce vyžaduje ji detailně rozpracovat, ovšem za předpokladu vzájemné důvěry.

  • Pro takovou spolupráci musí býr stanovena úroveň vzájemné důvěry.

  • Hledání vzájemných kompromisů. Spolupráce bude prospěšná a dosažitelná, pokud budou kompromisy dohodnuty. Obě strany musí částečně ze svých pozic ustoupit.

  • Otázka dosažení dohody v klíčovém faktoru v jednáních. Je nezbytné hledat kompromisy i v rychlosti a uspořádání výstavby EuroPRO, které mohou ovlivnit bezpečnost Ruska.


Avšak jeví se, že obě strany sice na veřejnosti vystupují za spolupráci, ale ve skutečnosti se nechtějí slyšet. Ruská vláda nejednou sdělila protistranám, že jejich návrhy je třeba projednat a posoudit a nikoliv žádat jejich bezpodmínečné přijetí. K dialogu dosud nedošlo.


Na ruské straně se objevuje názor, aby společně pracovali techničtí experti, aby se ujasnily mimořádné důležité technické okolnosti, které brání dosažení vojensko-politických dohod. Ovšem v období prezidentské kampaně v USA je to nereálné. Navíc republikánští konzervativci mají PRO za téměř hlavní bod bezpečnosti své země a spolupráci s Ruskem odmítají.


V případě, že by bylo dosaženo jednání, mělo by Rusko co nabídnout. Někteří odborníci tvrdí, že Rusko nemá do PRO co přinést. Přitom Rusko má velkou schopnost monitorování raketového nebezpečí, možnost včasného varování a záchytu bojových raket. Výstup ze slepé uličky je vázán na PRO.


Jsou i přívrženci radikálnějších opatření. Vojenský publicista, kapitán v záloze Šurigin je přesvědčen, že na pravidelnou demarši Američanů se má tvrdě odpovědět. Hlavním trumfem jednání Ruska s USA může být úspěšný program stavby nových raketových komplexů. Řekl, že Rusko nyní musí péci rakety jako pirohy. Úvah je mnoho, ale jasné je, že Rusko nyní musí činit rozhodné kroky, jinak bude ze všech stran obklopeno cizími vojenskými základnami.


Převzato z Pravda.ru



***

Křížová výprava na Východ

Nikolaj Mališevskij

Červenec 27, 2012

Reagan se s papežem dohodli při jejich setkání v roce 1982 na provedení společné tajné operace na "urychlení rozpadu komunistického impéria". Reaganův poradce pro národní bezpečnost Allen k tomu později žekl, že to bylo jedno z největších spojenectví všech dob. Další den vystoupil Reagan v Londýně s projevem, v němž ohlásil křížové tažení proti "říši zla". Následoval prezidentský dekret, prohlásivší rok 1983 za "rok bible". To potvrdil papež Jan Pavel II, který přijal kolem 200 lidí z Trilaterální komise (prakticky celou). Takto se nový "Drang nach Osten" stal symbolickým následovníkem "křížového tažení Němců proti Slovanům", vyhlášeného v roce 1197 stošedesátým sedmým papežem Evženem III.

Centrem všech akcí nových křižáků se stalo Polsko. Reagan s Wojtylou byli přesvědčeni, že spojenými silami zničí polskou vládu, podrží Solidaritu a vytrhnou Polsko ze sovětského bloku. Solidarita byla mocně podporována, byly jí poskytovány konzultace i finance od CIA, Národního fondu USA i z tajných účtů Vatikánu. Hlavními figurami zde byli ředitel CIA Casey a bývalý velitel ozbrojených sil NATO Haig, jehož bratr jezuita byl vysoce postaveným členem papežské gardy. Oba byli rytíři Maltézského řádu. Reagan, papež, Casey a člen t.zv. Svaté aliance Poggi se sdružili ke strategické spolupráci ještě před Reaganovou prezidentskou přísahou. Spojení Vatikánu a USA v polské záležitosti realizovali Brzeziński a šéf vatikánské propagandy Tomko.

Kněží a představitelé amerických a evropských "nezávislých" odborů a zpravodajských služeb dávali "člověku z lidu" Wałęsovi a dalším vůdcům Solidarity strategická doporučení. Wałęsa se setkal s Reaganem i papežem. Dlouhá léta před tím pracoval jako elektrikář v Gdaňsku, nyní už jen několik měsíců. Dotyčný "Člověk z lidu", lidový vůdce, byl spolu se svými příbuznými po dobu deseti let veden na seznamu katolické církve. Kdysi se tomu říkalo, že se přiživoval. Jeho činnost osobně řídíl vedoucí vatikánské rozvědky prostřednictvím polského kněze jezuitského řádu Przidatka.

Úkolem polských duchovních bylo proniknout mezi potenciálně stávkující a odborové svazy, mezi nimiž byla i Wałęsova nově vytvořená Solidarita. Agenti v sutanách dělali večer co večer evidenci událostí, které zjišťovali na besedách s pracujícími. Wałęsa měl za úkol zařadit do vedení Solidarity redaktora katolických novin Wiez Mazowieckého a historika Geremka. Tak přešlo stávkové hnutí pod kontrolu církve.

Do Washingtonu a Vatikánu šly informace od církevních hodnostářů, ale i od naverbovaných odborářů a aktivistů Solidarity a od "páté kolony" – agentů pracujících ve vládě. Pro vatikánskou rozvědku pracoval na ministerstvu obrany přes 11 let pobočník generála Jaruzelského, plukovník polského generálního štábu Kukliński.

Pracovník zpravodajské služby USA Hyde po čase přiznal, že v Polsku se dělalo všechno co se dělalo v zemích pro destabilizaci komunistické vlády. Sabotovali zásobování, včetně technického. Nelegální časopisy, rozhlasové vysílání, propaganda, peníze, instrukce k vytváření organizovaných struktur, všechno bylo využíváno. Události v Polsku inspirovaly odpor i v dalších komunistických zemích Evropy.

Podle amerického novináře Bernsteina bylo americké velvyslanectví ve Varšavě hlavním a velmi efektivním střediskem CIA v komunistickém světě. Cílem bylo vyčerpat Sověty a dát jim za vinu vyhlášení vojenského stavu. Solidarita musela být zachována. Byla vybavena penězi, spojením a technikou. Reagan nařídil, aby papež dostával maximálně operativně informace, které Američané získali. Byly vybudovány těsné vztahy mezi Caseyem, Clarkem a arcibiskupem Lagim.

Bývalý náměstek Clarka a Haiga prozradil, že všechno, co se týkalo Polska, nešlo přes státní department normálními kanály, ale jen prostřednictvím Caseyho a Clarka. Lagiho přijímal sám prezident a papež byl tak průběžně informován.

Zkušenosti s propagandou měla v historii zejména katolická církev. V roce 1622 vytvořil Vatikán v historii lidstva první "ministerstvo pravdy", speciální orgán pro zesílení boje za svůj ideologický a politický vliv. Tento speciální útvar byl jedním z předobrazů zvláštních služeb. Shromažďoval po celé Evropě vypátrané informace. Zde už bylo použito slovo propaganda.

Státní tajemník Haig později řekl, že informace dodávané Vatikánem absolutně ve všech směrech převyšovaly informace americké, v kvalitě i v operativnosti. Církev také hrála nejdůležitější úlohu v tajné podpoře Solidarity. Podporovala politickou aktivitu, dodávala tiskařské zařízení, zajišťovala prostory pro tajná setkání, připravovala demonstrace.

Bývalý náměstek ministerstva zahraničí Vatikánu Silvestrini prozradil, že informovanost o Polsku měla vynikající základ. Kněží vytvořili na území Polska svou síť, která propojovala kostely a umožňovala okamžitou výměnu informací. Zde se ukrývali mnozí vůdcové Solidarity.Všichni klíčoví představitelé z americké strany byli nábožnými katolíky: šéf CIA Casey, Allen, Clark, Haig, Walters i Wilson.

Všechny tajné operace, které přivedly největší geopolitickou katastrofu století, nejsou ukončeny. Akce nových křižáků pokračují i v současnosti. Je to ale už jiná historie.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku