Dojde k vojenské spolupráci Srbska s Ruskem až na úroveň strategického partnerství?
Anna Filimonova
Srpen 27, 2012
Od 21. do 23. srpna byl na návštěvě Ruska srbský vicepremiér a ministr obrany Alexandr Vučič. (1) Rozhovory vedl především s ruským vicepremiérem Dmitrijem Rogozinem, který má na starosti vojenskoprůmyslový komplex (VPK). Mezi Ruskem a Srbskem byla dohodnuta spolupráce například v oblastech srbského VPK, modernizace jeho armády, společné výroby zbraní a společného vstupu obou zemí na světové trhy se zbraněmi. K tomu byly projednávány i politické záležitosti.
Obě strany kladly důraz na rychlou realizaci dohod. V nejbližším týdnu podniknou konkretní kroky na upevnění spolupráce v obranném průmyslu. Srbští specialisté podle slibu Vučiče rozpracují příslušné programy. Vučič také připomenul, že dřívější spolupráce ministerstev obrany obou zemí byla na velmi nízké úrovni, což se nyní napraví ve všech směrech. (2)
Do konce roku má být v Srbsku otevřena továrna na výrobu náročných bojových systémů. Rusko pak pomůže odbytu srbského vojenského průmyslu. Trhy se otevřou i tam, kde byly dříve nedostupné, tedy v asijských zemích (Indie, Čína, Vietnam) a dále ve Venezuele a Alžírsku. (3) Ruská společnost Rosoboronexport, která je součástí státní společnosti Rostěchnologija, což je v Rusku jedinečný státní zprostředkovatel dovozu i vývozu celého spektra konečných výrobků, technologií a služeb vojenského i oboustranného určení, zahrnuje přes sedmdesát zemí a patří mezi přední operátory světového trhu se zbraněmi a vojenskou technikou. V exportu zbraní je Rusko za USA na druhém místě. Srbsko je perspektivní ve výrobě zbraní pro pozemní účely, především obrněné techniky. Rosoboronexport oznamuje, že ruští výrobci mají rozpracováno několik variant obrněné techniky pro rozličné určení. (4)
Nyní je naplánována modernizace srbské PVO "Kub" sovětské výroby, což dosud nebylo možné. Letos 2. září se bude oslavovat sto let srbského letectví leteckým dnem, na němž bude po mnoha letech účinkovat i ruská letecká skupina "Striže" na letadlech MIG-29. MIG-29, nejspíše modifikace M2 je favoritem v konkurzu na nový mnohoúčelový letoun srbského letectva. (5)
Vučič přirovnal nový srbsko-ruský závod k závodu v bývalém jugoslávském (nyní chorvatském) vojenském výrobním komplexu Jura Djakoviče. Ten byl na přední pozici ve výrobě tanků. Před svým rozpadem byla Jugoslávie jedním z největších světových výrobců zbraní. V době svého rozkvětu vyvážela každoročně zbraně a vojenská zařízení za 4,5 miliardy dolarů. Po rozpadu státu Republika Srbsko a Černá Hora o závod přišla a její VPK v roce 1999 po agresi NATO utrpěl velkou a nenapravitelnou škodu. Později se jej podařilo regenerovat jen v malé míře.
Srbsko má nyní velmi zredukovanou armádu. Jugoslávská armáda čítala v roce 1990 220 tisíc vojáků, (6) dnes jich srbská armáda má kolem 30 tisíc. V sedmi závodech zbrojního průmyslu Srbska pracuje asi devět tisíc osob. VPK zahrnuje šest závodů s převládajícím státním kapitálem. Produkují především střelný prach, munici a lehké střelné zbraně. (7) Potřebovaly by modernizaci a asi přes sto milionů eur. (8) V letech 2009 až 2010 se už země začala vracet na světové trhy se zbraněmi, vyvážela cvičná letadla Lasta, protitankové raketové systémy a další. (9) Rusko-srbské dohody mají kromě vojenského významu i zřetelný význam strategický.
Část srbské politické elity, která nastoupila po svržení Miloševiče, považovala Rusko za druhořadý stát své zahraniční politiky. Ruský faktor se oficiálním Bělehradem připomínal jen formálně, aby se uspokojilo k Rusku přátelsky nakloněné obyvatelstvo. Jinak dohody o důležitých projektech, především Južnyj potok, byly sabotovány. Tehdy jela na plné pecky spolupráce se Západem. Tadič poskakoval podle toho, jak ve Washingtonu a v Bruselu zapískali, přestože to bylo Bělehradu silně ke škodě. Srbsko se jevilo jako země nesamostatná a bez vlastních zájmů.
Rusko nepředkládá Srbsku žádné olitické podmínky. I v otázkách Kosova a Metohije je, na rozdíl od Tadičova Bělehradu, nekompromisní. Tadič činil jednostranné ústupky podle hesla "Prištině vše, Srbsku nic", které způsobily uznání nezávislosti Republiky Kosovo de facto a připravovaly její uznání de jure. Spolupráce s Ruskem má státotvorný charakter. Společné vzkříšení srbské armády a VPK s pomocí ruských investic a technologií umožní Srbsku posílit jeho mezinárodní i regionální postavení. Je to však jen dílčí záležitost. Pokud zůstane spolupráce jen v oblasti VPK jako součást hospodářské složky, anebo přejde na úroveň strategického partnerství, je věcí nového srbského vedení.
Odkazy na zdroje jsou uvedeny u originálu článku.
Převzato z Fondsk.ru
