Svět ruskýma očima 153

Reklama


Nevěsty pro turkmenský plynový průmysl

M. K. Bhadrakumar

Srpen 28, 2012

Projekt Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – Indie (TAPI) bude ve dnech 10. až 20. září prezentován na Západě na zvláštní obchodní prezentaci za účelem nalezení partnerů. Konzultantem bude Asijská banka rozvoje, která má plynový projekt doporučit důležitým světovým finančním centrům v Singapuru, Londýně a New Yorku. Ve velkých centrech by pak měli vyhodnotit reakci trhu na turkmenské návrhy, které byly zatím jen posuzovány v uzavřené společnosti politiků a diplomatů. Organizátoři akce očekávají, že na jejich výzvu zareagují velké energetické společnosti vládnoucí nezbytným technickým a finančním potenciálem a že se vytvoří konsorcium pro výstavbu plynovodu.

Spojené státy přijaly na první pohled prezentaci optimisticky. Asistent ministerstva zahraničí USA Blake říká, že na projektu je zainteresována řada amerických společností, ovšem účast v takovém projektu přináší mnoho rizik. Postoj amerických společností se bude odvíjet od stimulů daných společnostem Turkmenistánem. Podmínky pro řadu vážných diskusí vzniknou teprve při představování. I při tomto optimismu byl Blake obdivuhodně málomluvný. Mohla to být promyšlená jednací taktika, anebo neochota velkých hráčů energetického trhu přijímat rozsáhlá investiční rozhodnutí v případě nejisté budoucnosti. Novou okolností je, že pro vstup do projektu vyžadují představitelé velkých těžařských firem jakési stimuly.

Přirozeně je možno předpokládat, že Američany může přivábit vysoká ziskovost investic, případně právo k účasti ve vytěžování turkmenského plynu. Jde o velkou hru o energetické zdroje Kaspiku. USA mají zájem o přístup k turkmenské energetice, podobně jako se to podařilo Číně. V tuto chvíli Západ zaostává, lepší přístup k ní mají Čína a Rusko.

V dlouhodobé strategii Američanů je účast na budování velkého počtu plynovodů pro dodávky plynu z Kaspiku na světové trhy a přivedení regionálních vývozců přes rozšiřující se plynovou síť na světové trhy přímo. Konečným cílem pak je zbavit co nejvíce Evropu závislosti na ruských energetických surovinách. Vše podřizují geopolitickým propočtům. Ono to vypadá tak, že Washington občas považuje přání za realitu.

Grandiozní plán

Od určité doby začalo Rusko ztrácet politické pozice v Ašchabádu a dnes je návrat energetické diplomacie na přední linie nejistý. Mohlo by se to změnit v závislosti na zlepšující se evropské ekonomice s vyšší spotřebou plynu. To je ale dost utopické. Američané nervozně přihlížejí, jak se v asijské ekonomice, včetně turkmenské, usazuje Čína.

Turkmenistán má pro Čínu zvláštní postavení. Čína od Turkmenistánu žádá zdvojnásobení dodávek plynu až do neuvěřitelných šedesáti pěti miliard kubíků za rok. Vedle toho se snaží u dalších republik regionu o vytvoření plynové sítě vedoucí do rozvodného systému Ujgurského (Sin-tiangského) autonomního okruhu. Má plány na zvýšení propustnosti stávajícího plynovodu dlouhého 1830 km z Turkmenistánu přes Uzbekistán a Kazachstán, ale i na výstavbu dalšího plynovodu z Turkmenistánu přes Afghánistán a Tádžikistán, anebo alternativně z Kazachstánu přes Kyrgyzii.

Peking jedná v souhlase se svojí všeobecnou strategií. Za pomoci dálničních transportů plynu do své země z Turkmenistánu a dalších středoasijských republik přes transportní země může dodávky diverzifikovat a zajistit si po technické i politické stránce zásobování energiemi. Zároveň může zásobovat Kyrgyzii, Tádžikistán a Afghánistán, které energetické zdroje nemají. Tak může mít výhodu pro jednání o tranzitu s těmito zeměmi.

Zvláštní přeskupování

Afghánistán má snahu zachovat několik variant řešení svých energetických záležitostí tak, aby mohl v kooperaci s Čínou budovat současně i vlastní energetiku. Peking navrhl Kábulu na severu vybudovat plynovod, který by vedl přes Tádžikistán do Číny. Stanovisko Karzáího bylo sondováno na červnové konferenci ŠOS. Čínsko-afghánská pracovní skupina už nyní projednává jednotlivé návrhy.

Čína se zaměřila na ložiska v Bachtarské oblasti v povodí Amudarji, ktará patří po částech třem státům: Tádžikistánu, Uzbekistánu a Afghánistánu. Kanadská Tethys Petroleum odhadla tamní zásobu na 8,5 miliardy barelů ropy a 144 bilionů kubíků plynu. Koncem loňského roku uzavřel Peking první kontrakt na geologický průzkum této lokality. Čínské společnosti mají dostatek peněz na investice a jejich trumfem jsou těsné vztahy s afghánskou skupinou Vatan, která patří blízkým příbuzným Karzáího. Není se čemu divit, že Kábul váže své obchody na Čínu a na rozšířené TAPI, jak to žádají tranzitní země. V blízké době proběhne třístranné americko-afghánsko-indické fórum o spolupráci v energetické sféře. Ve věci začlenění Afghánistánu do TAPI zde budou americké a indické zájmy zřejmě shodné.

Prezentace TAPI se stane výchozím bodem přeskupování sil v regionální politice. Dosud byla jednou z hlavních překážek realizace projektu řevnivost mezi Indií a Pákistánem, avšak v poslední době jsou vztahy těchto zemí podivuhodně harmonické. Kábul bude spíše než na jižní Asii orientován na Asii střední.

Washington si projekt TAPI opatroval od poloviny devadesátých let, kdy záměr na něco podobného vznikl. V tomto, již rozhodujícím momentu vyčkává, jestli Ašchabád poskytne nějaké další stimuly energetickým gigantům trhů. Američané mají s TAPI úmysly dvojaké, jak u nich bývá obvyklé, se snahou, aby turkmenské energeticé suroviny byly vedeny do Evropy.

Je komické, že jediná síla, která za všech okolností TAPI podporovala, je všudypřítomný Tálibán, který se aktivně domáhal realizace projektu, když byl v devadesátých letech v Afghánistánu u moci. Této linie se drží doposud bez ohledu na to, co se od té doby událo.

Převzato z Fondsk.ru

***

Rok 1812: bylo třeba opouštět Moskvu?

Margarita Trojicyna


Září 05, 2012


Článek se zamýšlí nad tím, zda Kutuzov jednal správně, když uvolnil Napoleonovi prázdnou Moskvu. Vždyť nakonec trpěli prostí občané.


Ruská armáda utrpěla u Borodina velké ztráty a polní maršíl M. I. Kutuzov dal 8. září 1812 rozkaz ustoupit směrem na Možajsk. 13. září v jedné podmoskevské vesnici rozkázal pokračovat v ústupu a starobylou Moskvu ponechal nepříteli. Počítal s tím, že se tak podaří zachránit silně zdecimovanou armádu od Borodina, v níž se už rozmáhaly poraženecké nálady.


Přibližně v 16 hodin 14. září vstoupil do Moskvy Napoleon, očekávaje delegaci s klíči od města. Nedočkal se. Namísto toho začaly plát na různých místech města požáry. Silný vítr, který se vzedmul, plameny rozdmychal. Další den všechno plálo. Šlo většinou o dřevěné stavby. V noci na 17. září se oheň rozšířil ke Kremlu.


Vojenský polní soud okupantů nechal postřílet kolem čtyř set Moskvanů z nižších vrstev, kteří byli podezřelí z paličství. 16. září už byl požár natolik zhoubný, že se Napoleon přemístil do Petrovského paláce. Měl v úmyslu v Moskvě přezimovat, ale nebylo to možné. Ruská vláda se s ním nekontaktovala a Francouzům se nedostávalo potravin. 18. října se císař rozhodl Moskvu opustit. V tu dobu už se objevily první mrazíky. Pro Francouze zvyklé na teplo, bylo klima středního Ruska příliš drsné. S tím právě Kutuzov počítal.


Napoleon nechal před svým odchodem podpálit všechny veřejné budovy ve městě, vyjma Domu vzdělání, obchodů a kasáren, a kromě toho nechal založit výbušninu pod kremelské zdi. 19. října se dala francouzská armáda po kalužské silnici na zpáteční pochod. V Moskvě zůstalo jen těleso Mortier, které mělo za úkol vyhodit do povětří Kreml. Jenže francouzští vojáci už neměli čas to provést důkladně a výbuchy poškodily jen některé kremelské věže. Ovšem i tak už po odchodu Francouzů Moskva neexistovala.


Orientovat se v těchto historických událostech není snadné, neboť existuje nemálo bílých míst. Obětovat Moskvu mělo určitě smysl z následujících důvodů:


V tu dobu nebyla oslabená ruská armáda schopna odolávat invazi.

Podle vojenských zákonů, pokud by Napoleon dostal klíče od Moskvy, byla by mu vydána na milost a nemilost. Byly by uvaleny kontribuce, aby nebylo město vyloupeno a občané měli jakous takous bezpečnost.


Jenomže když ruská strana nenavázala jednání, začali Francouzi loupit, krást, zabíjet, znásilňovat a podpalovat. Byly zničeny nejen materiální, ale i kulturní hodnoty, jako například historické rukopisy uložené v knihovně Musina – Puškina. Byly to třeba Trojické letopisy a originál Slova o pluku Igorově. Moskvané, kteří neuprchli, si nemohli být jisti životem svým, ani svých blízkých.


Kdo byl inicitorem požárů? Jedna z verzí říká, že to byli ruští špioni. Pro tento důvod bylo několik ruských občanů Francouzi vězněno. Za další viníky jsou označováni francouzští opilí vojáci, kteří neopatrně zacházeli s ohněm. Paliči mohli být i zpanikaření civilisté, anebo lidé podlehnuvší vlastenecké propagandě a heslu neponechat město na milost vítěze.


Každopádně bylo vypálení Moskvy pro její obyvatele mimořádnou tragedií.


Převzato z Pravda.ru


***

Soudní řízení s "černými transplantology"

Petr Iskenderov


Září 05, 2012


V obnoveném soudním řízení v Prištině ve věci nezákonného odnímání orgánů vystoupil švýcarský právník Dick Marty. Koncem roku 2010 byl zvláštním zpravodajem Parlamentního shromáždění Rady Evropy a tehdy vyvolal zděšení evropské veřejnosti svou zprávou o odporných zločinech vůdců kosovských separatistů. V létě roku 2011 se proces zaměřil na činnost soukromé prištinské kliniky Medicus, která byla v roce 2008 uzavřena. Tehdy se představitelé EU a dalších mezinárodních organizací dozvěděli o tom, že v ní byly tajně odnímány ledviny. V Kosovu se nezákonné zákroky prováděly ještě koncem devadesátých let.


Není pravděpodobné, že soud, který se koná v administrativním centru Kosova pod patronací delegace EU, pomůže Srbsku a kosovským Srbům domoci se spravedlnosti. Mezinárodní soud OSN rozhodne o statutu Kosova jistě tak, že půjde na ruku architektům "Nového světového pořádku" a dojde k další krizi stávajících mezinárodních právních mechanismů. V dnešním světě je ochrana národních zájmů záležitostí, která se podřizuje zájmům mezistátních struktur a vojenskopolitických bloků. Srbsko se může spolehnout jen na strategické partnerství s Ruskem a internacionální spojenectví se Svazovým státem Rusko – Bělorusko – Kazachstán, s Celní unií a dále ŠOS, ale nikoliv na instituce Evropské unie.


Zpráva Dicka Martyho je spolehlivým svědectvím o zločinech Kosovské osvobozenecké armády, kdy albánští bojovníci odnímali civilistům, především Srbům, orgány k prodeji na nelegálních trzích. Podle zprávy Martyho byly brány orgány od některých zajatců na albánské klinice v blízkosti města Kruji, pár km od Tirany. Marty ve zprávě popisuje i postup, který začínal likvidací určených osob a pokračoval jejich rychlým transportem do zdravotnického zařízení a odnětím orgánů. [1]


O známém "žlutém domě" podává vedle Dicka Martyho také zprávu Carla Del Ponteová. Ani jednomu z nich se nepodařilo u albánské vlády dosáhnout povolení k exhumaci ani k ničemu dalšímu, co by bylo potřeba k vyšetřování. Albánský premiér nazval Dicka Martyho rasistou a antisemitou. [2] Proč právě antisemitou, není v tomto případě jasné. Jeden z albánských poslanců prohlásil závěry zprávy za inspirované Ruskem a Srbskem. [3] Civilně-policejní mise EU v Prištině, která kontroluje nynější vyšetřování, se vyjádřila opatrně. Žalobce ve věcech válečných zločinů Raatikainen řekl, že neexistuje svědectví. Nejsou prý těla – není svědectví. [4]


Vedoucí západních zemí a mezinárodních institucí nemají zájem na odhalení pravdy. Proto mohla Albánie a kosovská vláda odmítnout spolupracovat s Parlamentním shromážděním Rady Evropy. Mise EU odklonila zájem o srbskou záležitost ke klinice Medicus, kde zřejmě k úmyslným vraždám stovek zajatých Srbů nedocházelo. Ti tam byli dováženi již "připraveni". Šlo zde jen o finanční podvod a operace načerno.


Takováto změkčená kvalifikace zločinů dovoluje Západu, ale především USA uchovat "kosovský projekt" a jeho hlavní figury v čele s Thaćim. Není ani možno ověřit tvrzení Del Ponteové o událostech v Kosovu, neboť nebyl dočasnou kosovskou vládou umožněn přístup k důležitým dokumentům. Albánie nepovolila ani přístup k hrobům na jejím území. [5] Přitom existovaly technické i právní možnosti dovést vyšetřování do zdárného konce. Do věci se vložila velká politika a tak se v Prištině nyní horlivě vyšdetřuje rčinnost jednoho izraelského zprostředkovatele, jednoho tureckého transplantologa, jednoho kosovského urologa a jednoho ministerského úředníka. Imitace justice pokračuje a hlavní figury Martyho zprávy jsou usazeny na politickém Olympu. Vláda Srbska měla dávno vyvodit důsledky z takovýchto justičních komedií kolem srbských ostatků.


Převzato z Fondsk.ru

Odkazy v ruském orginále


***

Expert označil nástupkyni "Satana" za odpověď na evropskou PRO

Září 07, 2012


Rusko zhotoví novou raketu na topný olej jako odpověď na rozmístění systému protiraketové obrany (PRO) v Evopě. Vysoký činitel Raketových vojsk strategického určení to řekl s tím, že Rusko by těžké rakety nekonstruovalo, pokud by Američané nerozmisťovali v Evropě systém PRO. Rozhodnutí o stotunové mezikontinentální balistické raketě bylo učiněno už v roce 2010. Návrat ke studené válce to být nemá, ale přinese to vyostření závodů ve zbrojení.


Raketa má být hotova v roce 2018 a nahradí známou těžkou balistickou raketu R-36M2 Vojevod, na Západě označovanou Satan s užitným nákladem do deseti tun. Všechny poslední ruské mezikontinentální balistické rakety, námořní Bulavy i pozemní Topoly M a Jarsy jsou zkonstruovány na pevná paliva.


PRO v Evropě  má zahrnovat radiolokační stanici v Turecku, základny stíhacích raket v Rumunsku a Polsku a námořní základny na lodích USA ve španělském přístavu Rota. Dále mobilní radarové systémy rychlého varování před raketovým útokem rozmístěné na nizozemských lodích. Podle generálního tajemníka NATO má být celý systém dokončen v roce 2018.


Jednání mezi Ruskem a NATO o spolupráci v evropské PRO dohodnuté v Lisabonu v roce 2010 se zastavilo vinou neochoty USA zaručit Rusku, že systém nebude použit proti němu. Celá věc se tak dostala do slepé uličky. Z tohoto důvodu připravuje Rusko soubor protiopatření vojenského i diplomatického charakteru.


Doplnění z téže rubriky ria:


Washington má v úmyslu přesvědčit Moskvu, že evropská PRO není namířena proti Rusku. Má sice ten bohulibý úmysl, avšak právní garance nechce poskytnout. Rusy přijela přesvědčovat první náměstkyně ministryně zahraničí pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnosti Gottemoellerová. Dostavila se na konferenci o nerozšiřování v Moskvě, kde vedle svých několika bezobsažných frází sdělila, že celý systém PRO má velmi omezené možnosti a že se těší na diskusi se svými ruskými kolegy.


Převzato z Ria.ru

Přejít do diskuze k článku