Svět ruskýma očima 159

Reklama


Rusové – teroristé II. třídy?

Igor Bukker

Září 22, 2012

Ruský ministr zahraničí požádal kanadskou vládu o vysvětlení a zároveň o potrestání viníků, kteří zmlátili ruského studenta jazykové školy ESL v Calgary Denise Těljakova. Student (24 let) stačil odstudovat pouhého jeden a půl měsíce, když jej obvinili z vyhrožování spolužákovi a dali do vazby. Byli jej ochotni pustit na kauci 500 dolarů, ale proč byl ve vazbě dva dny namísto jednoho? Stalo se mu to osudným. Podle příbuzných chlapce jej dva spoluvězni surově zmlátili.

Těljakov utrpěl těžká mnohočetná zranění mozku a upadl do kómatu. Vědomí nabyl až po měsíci. Podle Voice of Alberta byl zproštěn obvinění, ale vazba, ve které div že jej nezabili, může odmítnout zaplatit jeho léčení. Blízcí příbuzní prý zvažují podání žaloby na vládu s požadavkem uhrazení škody. Rodina nemá peníze na advokáta. Hořkou ironií je, že rodina dala přednost škole v Calgary před ekvivalentní školou v USA právě kvůli bezpečnosti. Obvinění za zbití chlapce zatím nebylo na nikoho vzneseno.

Pozoruhodný je i přístup kanadské vlády. Student byl městskou policií v Calgary nespravedlivě zadržen, umístěn do cely předběžného zadržení, kde byl spoluvězni surově zbit. Nato byl v kómatu hospitalizován, přičemž kanadské orgány patřičně neinformovaly ruské velvyslanectví.

Není to první případ ledabylého jednání, jde-li o ruské občany. Z roku 2010 je podobný případ ze Švédska. Při návštěvě dcery, která v této zemi žije, postihla její matku mozková mrtvice. Následkem bylo ochrnutí nohou a invalidní vozík. Dcera požádala o povolení ponechat si matku u sebe ve Švédsku, jelikož v Rusku, kde žije, nemá jiné příbuzné ani nikoho kdo by se o ni mohl starat. Povolení nedostala s odůvodněním, že má matka v Rusku svůj byt a není na tom tak špatně, aby bylo třeba pečovat o její zdraví ve Švédsku. Do Ruska se má přepravit na své náklady, anebo náklady ruského státu. Přitom rodina nežádala žádné příspěvky od Švédského státu. Švédsko se patrně obává přílivu ruských občanů.

Jiný případ je z Egypta. Na jaře 2009 vyhostili odtud svérázným způsobem ruské studenty. Uprostřed noci přepadla policie ubytovny studentů a bez sdělení důvodu je pochytali. Z 200 zadržených bylo 37 Rusů. Místní sdělovadla to omlouvala očekávanou návštěvou Obamy. Jenže příčina je jiná. Ruští občané jsou za hranicemi lidmi druhé kategorie, s nimiž je možno libovolně smýkat. Nesou vinu ruští diplomaté, kteří se málo o své krajany zasazují? Možná. Ale příslušný ruský zástupce ve věci práv dětí Astachov upozornil, že například americká vláda neinformuje o násilí na osvojených ruských dětech.

Nejen k ruským řadovým občanům, ale i k oficiálním představitelům RF se projevuje neúcta. Jsou-li někteří ruští turisté vyhošťováni za nevázané chování, hledí se na všechny Rusy takto a místní tisk to na svých stránkách horlivě probírá. Na této situaci má podíl na Západě všeobecně rozšířený názor, že co Rus, to terorista. Přičemž skutečné čečenské teroristy nazývají povstalci, bojovníky za nezávislost, nikde žádný terorista. Zato ruského prezidenta srovnávali se Stalinem a obviňovali jej ze státního terorismu.

V interview pro německý časopis Handelsblatt řekl v roce 2009 Vladimir Putin: "V Evropě se snaží splichtit obraz ruského medvěda, který chce všechno spolknout." Zajímavé úvahy lze najít v knize "Ruský medvěd. Historie, semiologie a politika", v níž jeden z autorů, Andrzei de Lazari, píše:

"V současné západní kultuře lze hovořit o právním státě jen v případě, že zákony jsou v souladu s lidskými právy a nezávisejí na morálce a názoru kterékoliv osoby, skupiny, strany, kolektivu atd. V Rusku tento stav není. Zde stejně jako dřív není zakořeněno přesvědčení o nutnosti existence a dodržování práva. Mnohým Rusům se právo jeví z principu abstraktním, postrádajícím zásadní hodnotu. Při hledání argumentů pro vyzdvižení ruské kultury nad kulturu Západu staví rusofilská mysl proti sobě "ruské vnitřní právo" (morální) a vnější formální právo Západu. Popírání myšlenky práva je těsně spjato s kolektivistickým myšlením".

Takto je myslícím lidem na Západě představována ruská země, kde dosud nevládne "diktatura zákona" o níž také hovořil ruský prezident.

Převzato z Pravda.ru

***

Kandidát na biorobota: vědci se naučili řídit šváby

Alexandr Christěnko


Září 27, 2012


Američtí vědci se zabývají výcvikem madagaskarských švábů. Hmyzu implantují elektrody a ten potom plní jednodušší povely. Armádu malých biorobotů bude v budoucnu možno využívat například k hledání lidí v závalech. Samozřejmě pokud se experiment zdaří.


Na univerzitě v Severní Karolíně je každý z těchto Madagaskarců kandidátem na biorobota. Pokusy s různými hmyzími druhy prokázaly, že se zejména švábi nejlépe podřizují lidské vůli.


Docent z katedry elektrotechniky Bozkurt říká: "Mikroelektrody vpravujeme do zadní části hmyzích vousů s jejichž pomocí se orientuje. V určité době spustíme slabý elektrický impuls. Podle toho kam se zavede elektrický impuls hmyz reaguje, Běží na jednu nebo druhou stranu, uhýbá před virtuálními překážkami. Ochránci přírody se nemusejí obávat, hmyz nezná bolest."


Úkolem práce je naučit hmyz, aby přenášel "náklad" z jednoho místa do druhého. Třeba senzory nebo miniaturní kamery. Tímto způsobem by bylo například možno rychle najít osoby pod závaly. Tito tvorové také mohou proniknout do maličkých otvorů, zachytit se za povrchy, přičemž jsou zcela autonomní. Nemusejí se rozcvičovat, nepotřebují těžké a objemné baterie. Nemají strach z radioaktivního záření. Byli by platní při takových havariích jako byla Fukušima. O jejich využití ve vojenských záležitostech vědec pochybuje. Vzpoura strojů je rovněž málo pravděpodobná.


Vědec uklidňuje: "Snažíme se jen řídit šváby podobně jako to dělali naši předkové s koňmi a velbloudy. Zvířata mají mnohem rozvinutější mozek než hmyz a přece proti lidem nepovstala. Pokud by šváb – biorobot unikl z kontroly, bude se chovat jako obyčejný šváb."


V univerzitě počítají s tím, že švábi mají velkou budoucnost. Jedna elektronická náplň stojí pár dolarů, švábi jsou po třiceti centech za kus. Existují i takoví nadšenci, pro které je v tomto případě laboratoří i kuchyň.


Ovládací panel je podobný obyčejnému joysticku. Nejsou potřeba ani zvláštní návyky. Vlevo, vpravo, plyn, brzda. Hlavní podmínkou je – nebát se švábů.


Převzato z Vesti.ru


***

Atomová ponorka Jurij Dolgorukij je připravena zařadit se do systému vojenského námořnictva Ruska

Říjen 1, 2012

Jurij Dolgorukij je přední atomová ponorka čtvrté generace s raketovým vybavením. Nese balistické raketové komplexy Bulava a bude základem strategických námořních jaderných sil Ruska pro další desetiletí.

Ponorka je dlouhá 170 metrů, široká 13,5 metru, maximální ponor je do hloubky 450 metrů, rychlost pod vodou 29 uzlů. Hned za Jurijem Dolgorukým následují Alexandr Něvskij, Vladimir Monomach a Kňjaz Vladimir.

Převzato z Ria.ru

***

Julian Assange obdržel pas australského Aboridžince

Říjen 1, 2012

Původní australští obyvatelé vydali Julianu Assangeovi pas Aboridžince. Ten se ze známých důvodů nemohl dostavit k jeho převzetí, proto jej na slavnostním obřadu převzal pro syna jeho otec John Shiptom. Nový doklad vydali představitelé hnutí za zformování národnosti australských Aboridžinců, tzv. Dočasná vláda Aboridžinců.

Představitelé domorodého obyvatelstva kritizovali jednání vlády se zakladatelem WikiLeaks. Prezident Asociace sociální spravedlnosti Aboridžinců Ray Jackson řekl: "Oficiální vláda předvedla svůj špatný vztah k Julianovi a co se nás týká, nehodláme sedět a čekat na příkazy z USA."

Nový pas byl Julianu Assangeovi odeslán na ekvádorské velvyslanectví v Londýně, kde má azyl.

Převzato z News.mail.ru

***

Saakašviliho uklízejí z velké šachovnice

Dmitrij Sedov


Říjen 2, 2012


Saakašvili vládl bezmála 10 roků, nyní končí. Způsob jeho odstavení není nový, ale přesto zasluhuje pozornost. Ve světě určitě nastane ještě nejednou.


Politika Saakašviliho byla důkladně zkritizována v materiálu vydaném Královským institutem mezinárodních vztahů Catham House v Londýně letos v srpnu. Byl nazván "Gruzie: Koncepce národní bezpečnosti proti národní bezpečnosti", autor Nil McFarlane, ředitel Programu zahraniční politiky bezpečnosti Centra sociálních výzkumů v Tbilisi. Catham House je zbraň nejvyššího kalibru, jeho výstřely indikují směry útoku a jeho pracovníci jsou specialisté na oranžovou kanonádu. Pracují na zakázku vlivných kruhů, ale svou skutečnou úlohu ve světových záležitostech nijak nevystavují. V případě Saakašviliho se jednalo o ránu do týla.


V předmětném materiálu stojí: "Převaha politické rétoriky nad strategickou analýzou, nedostatečné chápání nebezpečí, podcenění skutečných rizik a vyvolávání nesplnitelných nadějí jsou v Gruzii vážným problémem. Dokonce ani při stanovení základní politické priority státu – integrace do NATO a EU – se nebere v úvahu řada vážných nebezpečí. Vedení země vyvolává určitá očekávání ve společnosti, ale neuvažuje, zda je může realizovat."


A dále: "Zaměřujíc pozornost na cosi nedosažitelného v střednědobé perspektivě, odvádí gruzínská elita svou i cizí pozornost od pro stát důležitějších otázek a od reálných cílů. Takový postoj dává nesprávné signály pro neutrální země. … Zájmy režimu často nahrazují zájmy státu."


McFarlane zde konstatuje pro Saakašviliho nečekanou věc: " Gruzie zaujímá okrajové postavení mezi životně důležitými zájmy euroatlantických zemí a jejich základních institucí (EU a NATO). Země se jimi zabývá přes prisma komplikace vztahů s Ruskem, na které jsou velmi citliví. To ovšem vážně poškozuje možnosti Gruzie při spolupráci se Západem proti Rusku."


V materiálu se říká, že Saakašvili má chybnou představu o strategické důležitosti Gruzie a Jižního Kavkazu pro euroatlantický systém bezpečnosti. Mezi Gruzínci je sice populární, ale Gruzie tento význam nemá. Množství ropy z Kaspiku, které přes ni proudí, je průměrně 1% z objemu obchodovaného na světových trzích a množství plynu je nevýznamné. Gruzie není důležitá ani pro přepravu vojsk z Afghánistánu. Jihokavkazské předpolí je málo pravděpodobné i pro případ války s Íránem.


Podobně je hodnocen i ekonomický význam Gruzie. Země je podle McFarlaneho silně závislá na výkyvech světové ekonomiky. Sází na zahraniční pomoc, zahraniční přímé investice a zvyšování dovozu a služeb. Je citlivá i na rozpočtovou politiku mnohých západních zemí. Prakticky veškeré potraviny dováží. Pro Gruzínce je težkým břemenem nezaměstnanost a hned za ní nouze. Třetina Gruzínců žije pod hranicí chudoby. Podle průzkumu ze září 2011 bylo 67% dotázaných nezaměstnaných. Zahraniční dluh soustavně roste a tržní nerovnováha je chronická. Tak toto je dnešní hodnocení Gruzie McFarlanem.


V Koncepci národní bezpečnosti Gruzie je Rusko označeno za její největší nebezpečí. Prý se nemůže smířit s gruzínskou samostatností, s euroatlantickou volbou Gruzie a jeho snahou je učinit z ní neúspěšný stát. McFarlane s tím kupodivu nesouhlasí. Podle něj nejsou rozpory obou států nepřekonatelné.


Věrný spojenec Londýna a Washingtonu byl hozen přes palubu. Gruzie neodvádí služby odpovídající množství peněz do ní vložených. Saakašviliho režim byl určen jako předpolí "revolucí růží" na Kavkaze, ale atlantická politika zde stále více skomírá.


Zveřejnění dokumentu z Catham House McFarlanem a následné prozrazení mučení v gruzínských věznicích se souhlasem Saakašviliho dokazuje, že Západ už "Míšu" nepotřebuje. Nahrávky mučení, které obletěly svět musely být pořízeny lidmi z jeho osobní ochrany. Je to příklad těsného spojení Gruzie s CIA a americkým Národním fondem pro demokracii. CIA sídlila, obrazně řečeno, doslova pod Saakašviliho stolem.


Aby bylo Saakašvilimu znemožněno bránit se, zveřejnilo se i kolik státních peněz vydal na své zkrášlování (peeling, úprava vlasů a další), což stálo údajně desítky tisíc dolarů. Takovéto jednání je pro Kavkazana v očích jeho krajanů nepřijatelné. Skutečný džigit nesmí jednat jako žena.


Saakašviliho sňali z "velké šachovnice". Jeho horlivá politika neodpovídala požadavkům "perezagruzky" vztahů mezi USA a Ruskem. USA nepotřebují překážky při jednání s Ruskem, potřebují se do Ruska vtírat za pomoci "měkké síly". Prostřednictvím USAID to už od jisté nedávné doby nejde.


Americká veřejnost není nadšena z avantýr své země. Podle sociologického průzkumu si nepřeje zahraniční konflikty se zeměmi, které pro USA nepředstavují hrozbu.


K jakým změnám v politice Gruzie dojde. Že by Ivanišvili byl samostatným politikem je čirá fantazie. Není ani gruzínským občanem, je občanem Francie. Kuráž s jakou šel do voleb je důkazem, že měl příslib vítězství v soutěži s dalším miliardářem a vůdcem gruzínské opozice Badri Patarkacišvilim. On také zlikvidoval veškeré své statky v Rusku, aby nemohl být označen za agenta Moskvy. ovšem převedl je na Západ. Je jasné, že prodal svou duši patřičným kruhům výměnou za jistotu nedotknutelnosti svých financí.


Je nepochybné, že Ivanišvili obdržel prvořadou instrukci: musí změnit postoj zuřivého nepřátelství k Rusku. Takový postoj nemá perspektivu. Gruzie se musí vrátit do role distributora "revoluce růží" na Kavkaze. Takový je směr globální politiky prezidenta USA Obamy.


Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku