Svět ruskýma očima 167

Reklama


Poprvé v historii byla Mezinárodním tribunálem ospravedlněna etnická čistka

Alexandr Mezjajev


Listopad 17, 2012


Odvolací komora Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii vynesla 16. listopadu ortel ve věci "Gotovina a spol." Obvinění byli zproštěni viny. Generál Ante Gotovina velel v srpnu 1995 operaci "Bouře", při níž bylo vyhnáno z Chorvatska 250 tisíc Srbů, tedy prakticky všichni. V této akci figuroval i velitel speciálních policejních sil Markač.


Hlavní soudní jednání trvalo více než dva roky, od března 2008 do září 2010. Svědčilo při něm 81 svědků. V roce 2011 byl vynesen rozsudek. Gotovina 24 roků vězení a Markač 18 let. Oba odsouzení se odvolali, prokuratura nikoliv. Odvolání bylo projednáno v rekordně krátké době osmnácti měsíců. Hlavní smysl rozhodnutí odvolací komory ICTY nebyl pouze v osvobození Gotoviny a spol., ale v právních závěrech učiněných soudem.


1. Soudní tribunál charakterizoval Bouři jako válečnou akci zaměřenou na získání kontroly nad Krajinou. Znamená to, že sama akce nebyla uznána za nezákonnou. Odvolací komora to stvrdila. Byla ohodnocena možná chyba při zasažení dělostřelbou ve 200 metrovém pásmu. Soudci posuzovali otázku "rychlosti větru" a "teploty vzduchu" a tím si mohli přizpůsobit přesnost zasahování dělostřeleckou municí. Tato směšná "zkoumání" měla znovu předvést, že ostřelování civilního obyvatelstva se nebere jako zločin. Potom ani etnická čistka celé země není podle těchto soudců nezákonná.


2. Odvolací komora stanovila, že Bouře byla zákonná. Smrt i vyhnání obyvatel tedy nebylo žádným porušením mezinárodního práva.


3. Nejpodstatnější je, že byl zrušen rozsudek soudu o tom, že v Chorvatsku existovala zločinná skupina (neboli zločinné spolčení – Joint Criminal Enterprise) tří obviněných osob a vedení země a zahrnovalo také bývalého prezidenta Tudžmana.


Závěr, že v Chorvatsku nedošlo ke zločinnému spolčení, znamenal osvobození všech obviněných. Avšak i potom zůstala ještě možnost potrestat chorvatské generály na podkladě velitelské odpovědnosti. Odvolací soud to vyřešil prohlášením, že nejsou důkazy, ža by generálové nepotrestali své podřízené za zločiny způsobené srbským civilistům. Prokuratura nepodala odvolání, ač zločiny byly dobře známy.

Verdikt Haagského tribunálu

Dva hlavní vůdci ve věci vyhnání Srbů z Chorvatska Gotovina a Markač jsou neviní v bodech:


– pronásledování (1)


– deportace a násilné přemisťování


– ničení veřejného i soukromého majetku


– rozsáhlé boření


– vraždění


– nelidské a tvrdé zacházení


Kromě toho Tribunál de facto oznámil, že v době etnické čistky nikdo nespáchal ani jeden zločin. Odvolací komora vydala unikátní dokument s uzákoněním mezinárodního zločinu.


Dva soudci hlasovali proti konečnému rozhodnutí soudu. Dalo by se předpokládat, že tito soudci budou odstraněni. Komora své rozhodnutí přijala většinou jednoho hlasu. Tři soudci byli pro zproštění viny, dva proti. Italský soudce Pocar ukončil svůj proslov slovy: "Naprosto nesouhlasím s rozhodnutím většiny. To odporuje veškerému pojetí práva." (2) Taková silná slova pronesl člen soudu v historii ICTY poprvé.


Pokud bychom chápali hlasování soudu v kauze Gotovina a spol. jako celek (soudci obou soudních komor), hlasovalo pro potrestání zločinců pět soudců, pro zproštění obžaloby jen tři. U normálních soudů má rozhodnutí vyšších instancí větší váhu. Je to opodstatněné, protože tam zasedají zkušenější soudci s větší kvalifikací a s delší praxí. Procházejí také složitější procedurou jmenování. V odvolací komoře ICTY zasedají stejní soudci jako v soudní komoře. Ve věci Gotoviny a spol. hlasoval Haagský tribunál ve skutečnosti za uznání jejich viny.


V tomto případě je zbytečné nechat se mýlit. Postoj dvou soudců (Agius a Pocar) je jen vynuceným divadlem. Gotovina a Markač si odseděli 4 roky. Bylo nutno dát najevo "složitost" věci a "reálný" boj názorů jednotlivých soudců. Případ Gotovina byl zahájen v roce 2001 (3) po ostré kritice Ruska. To upozornilo, že ICTY dělá protisrbský úhybný manévr. Tribunál musel předvést objektivitu. Vyvolal řadu obvinění i proti jiným než Srbům. Jenže všechna tato obvinění byla postupně ukončena zproštěním viny. (4) V některých případech ani nebylo v plánu obvinění: u předsedy kosovské vlády Haradinaje, velitele bosenské armády Deliče, velitelů muslimských vojenských oddílů Oriče a Haliloviče.


Haagský tribunál byl velmi přesně označen za světovou lumpárnu. Konečné vyřešení případu Gotovina dalo ve známost, že pro ni a její služebné právníky neexistují žádná omezení.


Srbsko se rozhodlo omezit kontakty s ICTY jen na úroveň technických kontaktů. Jeví se to logicky. (5) Takové řešení však ztrácí smysl. Napomůže se tak šíření lží po území bývalé Jugoslávie Tribunálem. Bylo potřeba už dávno zastavit otravování mysli mladé srbské generace vštěpováním přesvědčení o vině jejich rodičů. Technické kontakty obnášejí předkládání dokumentů Srbskem a budou nadále sloužit k souzení a odsuzování Srbů.


Nyní už každý vidí smysl verdiktu Haagského tribunálu: dát na vědomí, že vraždit Srby není zločin. Takto zločinné sdělení může pocházet jen od zločince samotného. Rozhodnutí ICTY v případu Gotovina je dalším dokladem zločinnosti jeho a jeho soudců. Proto je chybná i jakákoliv spolupráce s ním, včetně spolupráce technické.


Odkazy na zdroje uvedeny u originálu článku


Převzato z Fondsk.ru


***

Šojgu našel společný jazyk s Číňany

Ljubov Ljulko


Listopad 23, 2012


Ve dnech 21. a 22. listopadu navštívil ruský ministr obrany Sergěj Šojgu Čínu. ČLR si přeje získat moderní ruské vojenské technologie. Obě země mají stejný cíl a tím je zajistit bezpečnost v Asijsko – tichooceánském regionu (ATR) s ohledem na novou doktrínu USA. Nová doktrína USA byla přijata Obamovou adminstrativou počátkem roku 2012 a předpokládá přesun amerických zájmů z Blízkého východu do ATR. Sem má být převelena většina amerických bojových lodí. Čína je v tomto reginu předním protivníkem Spojených států. Své zájmy musí hájit. Aby mohla převzít kontrolu námořních cest, musí mít silné loďstvo a patřičnou ponorkovou základnu. Od Ruska očekává pomoc. Zbraně a technologie Západu jsou pro ni tak jako tak nedostupné v důsledku uvalených sankcí z roku 1989.


Spolupráci při upevňování bezpečnosti v ATR přislíbil již při své návštěvě Číny v tomto roce prezident Putin.


Sergěj Šojgu se účastnil zasedání smíšené mezivládní komise vojensko – technické spolupráce. Setkal se s prezidentem Chu Ťin-tchaem a novými postavami čínské vlády – náměstkem předsedy koordinační vojensko-technické komise a ministrem obrany.


Nedávný sjezd KS Číny uložil vybudovat z Číny námořní mocnost zajišťující rozvoj "možnosti využívat mořské zdroje a ochranu zájmů Číny a rovněž ochranu mořského práva v ATR".


První ze tří čínských letadlových lodí už byla spuštěna na vodu. Jedná se o přestavěnou sovětskou loď vybavenou ruskými stíhačkami Su čínské výroby. Samozřejmě, že její technické parametry jsou pod úrovní amerických analogů, avšak hlídkové činnosti ve sporných mořích je schopna. Čína spoléhá i na pomoc ruských projektantů při výrobě vlastních leteckých motorů pro své stíhačky. Motory dosud dodává Rusko.


Podle Šojgu a Chu Ťin-tchaa je vojenská spolupráce na "bezprecedentní úrovni". Dříve země podporovaly jedna druhou například v záležitosti konfliktu v Sýrii, ovšem měly rozdílné cíle. Pro Rusko to byla ochrana jeho kontraktů, občanů a vojenské základny, pro Čínu pak klid v jejích vyčleněných oblastech. V záležitostech ATR mohou být obě země poprvé jednotné. Ukázalo se to už v několika akcích, jako bylo společné cvičení ve Žlutém moři v dubnu, nebo červnové pozemní cvičení ŠOS "Mírová mise 2012".


Byly uzavřeny velké kontrakty nákupu ruských zbraní. V roce 2011 představovaly dodávky ruské vojenské techniky do Číny 15 procent ruského vojenského exportu. Ta za ně zaplatila přibližně 21 miliard dolarů. Za vrtulníky zaplatila 1,3 miliardy dolarů. Začátkem září společnost Rosoboronexport spolu s čínskou Poly technologies, Inc. podepsaly kontrakt na dodávku padesáti dvou přepravních vrtulníků Mi-171E za 600 milionů dolarů.


Předběžně bylo dohodnuto dodání čtyřiceti osmi stíhaček Su-35BM za 1,5 miliardy dolarů. Zde je vhodné připomenout, že v období hluboké krize se ruský obranný průmysl udržel jen zásluhou objednávek z Číny a Indie. Zejména Čína napomohla průniku stíhaček Su-27 na světové trhy, když v devadesátých letech uzavřela s Ruskem řadu velkých smluv. Záhy na to podepsalo Rusko dohody s Indií, Malajsií, Vietnamem, Alžírskem i jinými státy. Prospěch z toho měla i samotná Čína, která okopírovala ruskou stíhačku a stvořila svůj vlastní analog J-11. Do rozvoje vojenského leteckého průmyslu Číny a do modernizace čínských vzdušných sil to přineslo významný příspěvek. Kvůli porušování autorských práv vzneslo Rusko na Čínu nároky, ale potom nabídlo prodej jednotlivých vysoce technologických komponent, nikoliv celých systémů. Takto to bude zřejmě pokračovat i v případě Su-35BM a nových přepravních letadel.


Čína je ochotna koupit i nové systémy PVO S-400 Triumf. Bývalý ruský ministr Serďjukov tvrdil, že RF je schopna realizace nejdříve v roce 2017. Tento fakt bude nyní přehodnocen. Trendem je rozvíjet spolupráci strategickou, taktické neshody budou překonány.


Převzato z  Pravda.ru

***

 

 

Rusko se nachází na spolehlivé cestě k vybudování demokracie, prohlašuje Gerhard Schroeder


Vjačeslav Filipov


Listopad 24, 2012

 
Bývalý kancléř SRN to řekl pro noviny Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung.

 
Schroeder je přesvědčený, že "Vedoucí politici (RF) chtějí změnit Rusko v zemi v níž budou vládnout principy právního státu, stabilita a demokracie." Bývalý kancléř se dále domnívá, že prvořadým úkolem prezidenta Putina je obnovit státnost a stabilizovat situaci v Rusku. "Vladimir Putin tento úkol splnil a je to jeho historický úspěch", prohlásil předseda výboru akcionářů konsorcia Nord Stream AG. Upřesnil, že "Země má ohromné území, je složená z více než stovky národů a zápasí s islámským terorismem."


Schroeder poznamenal, že stabilita Ruska je v zájmu Evropy.

 

Převzato z News.mail.ru

 

***

 

Vítězové i ti, co opravdu vyhráli

V konfliktu Hamasu a Izraele zvítězil Egypt

Ivan Jakovina


Listopad 23, 2012


Operace "Oblačný pilíř" provedená Cahalem v pásmu Gazy a trvající 8 dní, je ukončena. Obě strany ohlásily své vítězství. Ovšem skutečné vítězství drží egyptský prezident Mursí.

Příměří

Leckdo až do konce nevěřil v dosažení dohody mezi Palestinci a Izraelem. Po výbuchu v tel avivském autobuse a masivním bombardování Gazy byla ochota ke kompromisu nulová. Navíc nebylo jasné jaké podmínky bude vyžadovat Hamas ke svému odzbrojení a Izrael k odblokování Gazy.


Američané i Egypťané vyvinuli nebývalý nátlak na obě strany konfliktu současně. Obama i Mursí třikrát denně telefonovali a Clintonová lítala po blízkovýchodních hlavních městech jako uragán. Nasupení vůdci Hamasu a Izraele vytrvale vyhrožovali válkou a rozhlašovali, že "nepřítel bude poražen". Ale nakonec dospěli k jakési podobě dohody.


Úmluvy bylo dosaženo 21. 11. večer, bez slávy a bez potlesku. Neexistuje žádný oficiální dokument. Izrael odmítá podepsat "dohodu s teroristy".


Úmluva obsahuje čtyři principy odsouhlasené oběma stranami.:


– Izrael se zříká jakéhokoliv bombardování Gazy, (včetně likvidace jednotlivých teroristů);


– Hamas nebude z pásma Gazy ostřelovat Izrael;


– Izrael nebude omezovat pohyb zboží a služeb přes hraniční přechody do Gazy;


– Garantem oboustranného dodržování úmluvy je Egypt.


Navíc obě strany ještě odsouhlasily doplnění úmluvy v průběhu měsíce.


A nyní: Kdo zvítězil?

Izrael

Cíle operace "Oblačný pilíř" byly dva: ukončení ostřelování jihu Izraele a "obnova odstrašujícího potenciálu", což představuje způsobení smrtelného úderu Hamasu a ostatním radikálním skupinám v Gaze. Krom toho existuje domněnka, že dalším cílem operace bylo otestování systému PRO "Železná kupole" v bojových podmínkách a zvýšení ratingu současných představitelů země před lednovými volbami do Knessetu. To poslední ovšem vláda Netanjahua zuřivě, avšak nepřesvědčivcě odmítá.


Křehké a nedefinované příměří existuje. Po tisíci raketových a dělostřeleckých bombardováních Gazy jsou zničeny stovky podpůrných a velitelských míst, skladů zbraní a munice, pašeráckých tunelů, dílen na výrobu raket a přídatných zařízení. O život přišly desítky "alláhových vojáků" a jejich vůdců.


Za letu bylo zachyceno 84 procenta raket, přitom za válečných podmínek, nikoli při cvičení. Po takto úspěšném odzkoušení dává Izrael systém na trh.


Úspěšné byly rovněž zkoušky bezpilotníků a ostatních zbraní. Například byli s chirurgickou přesností zasahováni vůdci bojovníků. Někteří se schovali do budov v nichž sídlili novináři, čímž si zachránili život. Izraelské rakety doslova vpadaly průduchy do místností v nichž byli bojovníci. ostatní zařízení a budovy zůstávaly netknuté.


Izraelskému vedení působí komplikaci to, že asi polovina obyvatel Izraele je nespokojená s mírovou úmluvou. Chtějí bolestivý chirurgický zákrok a fyzické odstranění zdroje potíží. Je jasné, že tato situace hraje do ruky opozici. Předseda vlády bude před volbami obviněn z nerozhodnosti, slabosti, neschopnosti dokončit dílo a podobně. Ve střednědobém výhledu se může Netanjahuovi snížit hodnocení až k pochybné slávě "druhého Olmerta", takto premiéra, který zahájil dvě války (Gaza, Libanon) a v žádné nijak rozhodně nezvítězil.


Izrael v tomto střetu neprohrál, ale ani nevyhrál.

 

Hamas

Palestinci se rovněž necítí poražení. Jásají, že byl věčný nepřítel potupen a svržen, všechno vzhledem ke třetímu bodu úmluvy s Izraelem, který hovoří o pohybu zboží a služeb přes hranice. Tento požadavek se před tím Palestincům prosadit nepodařilo. Nepomohlo přesvědčování, hrozby, "Flotila svobnody", rakety Kassam. Izrael se zatvrdil, že pokud bude v Gaze u vlády Hamas, nebude žádná shovívavost.


A nyní Izraelci, kteří rozpoutali rozsáhlé bombardování, které trvalo týden, náhle souhlasili (byť třeba jen slovy) povolit volný pohyb zboží i osob přes hraniční přechody. To nemohl Hamas čekat. Oslabení blokády je nepochybně největší úspěch hnutí, pro který není co litovat ani několika set bojovníků a zde šlo jen o desítky. Zničená infrastruktura má být obnovena s pomocí arabských přátel, například Kataru.


Dalším úspěchem Hamasu je to, že dostal volnou ruku. Nyní je možno vozit do Gazy zbraně, rakety, výbušniny. V Egyptě je u vlády člověk původem z Muslimského bratrstva a ten nebude v této věci zajisté nijak přísný.


Avšak pro Hamas není všechno tak příznivé. Arabové mívají ve zvyku zapomínat na své sliby štědrých darů hned po ukončení konfliktu. A Izrael může najít způsob jak postihnout ty, kteří se snaží dostat do Gazy jakýkoliv "Šahab – 3". To lze udělat i anonymně, jak je známo z jiných případů.


Formuli úmluvy lze obejít. Izrael může držet osoby, které považuje za nevhodné, mimo své území.


Obecně vzato neprohrál válku ani Hamas ani Izrael. Skutečným vítězem konfliktu je někdo jiný.

Mohammed Mursí

Tuto hvězdu světových sdělovacích prostředků chválí izraelská, palestinská, levicová americká i pravicová evropská media. Mursí je hoden úcty. Zaujal islámskou veřejnost, když předvedl, že stojí v konfliktu na straně Palestinců. Západ a Izrael zase ocenili jeho pragmatismus bez ideologické angažovanosti a schopnost skutečně věci řešit. To u Arabů není tak samozřejmé.


Podle amerických sdělovadel byla Obamova administrativa ohromena schopností Mursího vést dialog klidně, přislíbit jen to, co je splnitelné a domáhat se plnění slíbeného. Na rozdíl od dřívějších kličkujících egyptskýchj vůdců je Mursí čistý pragmatik. Zřejmě jen on dokázal donutit Hamas vzdát se chuti na úplné odstranění blokády Gazy. Možná jeho narážky na možnost nechat padnout mírovou úmluvu s Izraelem zarazily Clintonovou ve snaze analogicky tlačit na Netanjahua.


Mursí nezapomněl ani na sebe. Ihned po tom co příměří vstoupilo v platnost, podepsal výnos, který z něho udělal egyptského faraona. USA i Evropa to přijaly. Mursí se očividně mění na dalšího Husní Mubaraka a Západ dělá ignorováním toho velkou chybu. Pro Izrael je přijatelnější předvídatelný diktátor než mluvčí stále se měnící vůle lidu.


Mursí dokázal dosáhnout konzolidace vlády v Egyptě. Jeho autorita ve světě stoupla do nebývalých výšin a tisk celého světa je nadšen přeměnou "špatného islamisty" na "dobrého mírotvorce".


Jak se všechno nakonec vyvrbí, je těžké odhadnout. Avšak v Alexandrii a dalších egyptských městech už lidé, kteří nečtou západní noviny, začali zapalovat kanceláře Muslimských bratří – politické alma mater prezidenta. Netřeba pochybovat, že s novými prohlášeními, pravomocemi, americkým slzotvorným plynem a s pomocí vyšší síly dokáže Mursí přesvědčit nespokojené, že on si zaslouží respekt.


Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku