Svět ruskýma očima 174

Reklama


Popová hudba se stala smutnější

Jana Filimonova


Leden 12, 2013


Populární hudba za posledních padesát let silně zesmutněla. Dokonce i písně o vzájemné a šťastné lásce jsou stále častěji komponovány v moll. Volba hudby může říci mnohé o naší náladě a mysli. Zamilovaní dávají přednost romantickým baladám, roztrpčený člověk pouští něco smutného, rozzlobený potom těžký rock. Co může hudba různých generací vypovědět o tom, jak se mění doba?


Dva němečtí sociologové zkoumali, jakou hudbu upřednostňovali lidé západní společnosti v posledních padesáti letech. Hodnotili na základě tempa písní a toho, zda jsou komponovány v dur nebo moll. Durová stupnice se považuje za pozitivní, mollová naopak za chmurnou a smutnou. Podobně je to s tempem – energické je podnětné a nabádá k tanci.


Své sledování zahájili sociologové v šedesátých letech. Tehdy bylo 85 procent hitů v dur. Dokonce i nikterak veselé písně, čehož příkladem je velmi smutný hit skupiny 5th Dimension "Wedding bell blues (Blues svatebního zvonu). Dnes je durových písní jen 40 procent, pop přestává být zářivý a radostný. Tendence je opačná. Písně o lásce, vášni i taneční hity bývají v moll. Příkladem je píseň Shakiry Hips don`t lie (Boky nelžou). Ač je text o vášni, tancích a vzájemné přitažlivosti, melodie je v moll.


Lidé stále častěji dávají přednost pomalým dlouhým písním. Před padesáti lety trval typický hit 3 minuty, nyní je nejoblíbenější délka více než 4 minuty.


Sociologové uvádějí rozličné důvody, proč dávají lidé přednost pomalým a smutným hitům. Jedna z hypotéz říká, že tuto hudbu poslouchají teenageři a ti si přejí vypadat dospělí a zmoudřelí zkušenostmi. Optimistické durové písně tomu neodpovídají.


Americký psycholog Terry Pettitzhoni se svými spolupracovníky poukazuje na to, že pomalejší a delší se tvoří hudba v letech hospodářských a sociálních otřesů (inu světová finanční krize!). Tato hypotéza se zdá být přesvědčivá, když chybí stabilita, rostou ceny a mzdy klesají, není proč se radovat.


Nathan Deval z Univerzity of Kentucky a jeho výzkumný tým udělali lingvistickou analýzu textů písní z let 1980 až 2007 a zjistili, že lyrika se stala egocentričtější a navíc asociální. Interpreti hovoří stále častěji o svých milovaných, o svých postojích ke krutému světu a o protestu proti obecně přijatým pravidlům. Je to sotva možno považovat za pozitivní směr. Přesto je potěšující, že je hudba stále ještě schopna přinášet nám překvapení, například "netypickým" vyjádřením citů.


Převzato z Pravda.ru(external link)

 

***


Pákistánské "náměstí Tahrír"

Dmitrij Sedov


Leden 15, 2013


V průběhu pohřbu obětí masového teroristického útoku v pákistánské Kvétě zablokovali občané rakvemi ulice v centru města a žádali od vlády přijetí rázných opatření proti teroristům. Při poslední serii teroristických útoků zahynulo 120 lidí a 260 bylo zraněno. Zakázanou sunitskou organizací Laškar-e-Džangvi byli napadeni šiíté. Tato skupina je součástí hnutí Talibán a těsně spolupracuje s Hakáního sítí, která má základnu v provincii Balúčistán. Tyto síly tvoří pákistánskou skupinu Talibánu Tehrik-i-Taliban Pakistan (TTP). Mnozí její vůdcové byli před tím, než se stali funkcionáři TTP, členy Laškar-e-Džangvi. Vypadá to, že se do Pákistánu nasouvá teroristická armáda, která má základnu v afghánsko-pákistánském pohraničí.


Takovouto sílu, představující desítky až stovky tisíc lidí, kteří vedou válku s řádnou armádou, musí někdo řádně zabezpečit. Americká armáda se ve své "válce" proti Talibánu pečlivě vyhýbá uvádění finančních zdrojů. Poukazuje jenom na obchod s narkotiky. Avšak je to jediný zdroj?


V reportáži o událostech v Kvétě uvádí korespondent BBC veřejné tajemství (tajemství Pulcinella), že sponzory teroristů jsou sunitská království kolem Perského zálivu. Sunitští vládcové Kataru, Ománu a Sjednocených arabských emirátů nelitují prostředků a dávno vsadili na terorismus jakožto hlavní způsob šíření svého vlivu v muslimském světě. Využívají válku al-Kájdy proti vládě v Jemenu a dalších zemích až po krvavé drama v Sýrii a nekonečné krveprolití v Iráku a Afghánistánu. Taková politika vyhovuje Washingtonu, neboť zapadá do modelu "řízené nestability". Američané by také byli spokojeni, kdyby teroristická monstra zakotvila hned vedle v Indii a stala se trvalou hrozbou Dillí. Indie tím, jak zvyšuje svůj ekonomický potenciál, se stále více vzdaluje ze sféry amerického vlivu.


Pákistánská vláda je neustále zjevně i skrytě řízena Washingtonem a sama sobě si kope hrob, když proti teroristům nezakročí. Podle analytiků je schopna rozbít teroristické sítě, ale nemá k tomu politickou vůli. V Pandžábu mají sunitští extrémisté velkou podporu voličů a případný spor s nimi by ubral hlasy při volbách.


Pákistánská důstojnická elita je proniknuta teroristy. Loni džihádisté zorganizovali pouliční manifestace s požadavkem na vládu, aby neumožňovala Američanům zásobování po svých silnicích. Hlavními iniciátory byli vojáci, kteří se nemohli smířit se zničením opěrného střediska na hranicích s Afghánistánem.


Ani po tom všem není Pákistán schopen vyhlásit teroristům rozhodující válku. Situace se vyostřila až na samu hranici. Začal "pochod milionů" organizovaný vůdcem islámského hnutí Tehrik-e-Minhaj-ul-Quran, klerikem Tahirulem Qadrim. Za cíl si klade "odstranění feudálního systému ze země". Kdo platí tuto celonárodní akci není jasné. Požadavky organizátorů se zdají být opsány od Muslimských bratří. Nyní se do Karáčí stahují desítky tisíc manifestujících ze všech konců země.


Ve všech velkých městech Pákistánu začaly zároveň protesty proti neschopnosti vlády v boji s terorismem. Vláda mobilizuje armádu i policii. Pákistán vře a vypadá to tak, že se v něm rýsuje další "náměstí Tahrír". Jak přitom dopadne pákistánský lid není jasné.


Převzato z Fondsk.ru(external link)

***


Rusko začalo "strategicky plánovat"

Vladimir Vernadskij


Leden 18, 2013


V Rusku se obnovuje strategické plánování. Ruská akademie věd (RAV) plní úkol prezidenta a připravuje návrhy k upevnění národní hospodářské bezpečnosti. Poradce prezidenta akademik Glazev tvrdí, že emise rezervní měny je agresí. Dolary, eura, jeny a libry nepodložené reálnou národní produkcí se využívají k obstarání výrobních aktiv po celém světě, taktéž v Rusku. Z právního hlediska je všechno v pořádku: investuje se do hlavního kapitálu, poskytují se půjčky, kupují se cenné papíry. Avšak ve skutečnosti se jedná o ovládání, zatahování do dluhových pastí, šejdířské disponování cizím majetkem.


Podle Glazeva bylo v posledních dvou letech natištěno jedenapůl bilionu "prázdných" dolarů, 1,2 bilionu eur a srovnatelné množství jenů a liber. Západní banky získávají úvěry pro skupování aktiv nejen bezúročně, ale dokonce s prémií. Glazev předložil prezidentovi zprávu v níž se praví: "Logika obnovy celosvětového finančně-politického systému, který se vytvořil, táhne další eskalaci napětí až do rozpoutání velké války."


Podle poradce předurčuje nynější ekonomický model Rusko k prohře. Kabinet ministrů není připraven na rozpoutanou finanční válku a už nyní ji prohrává, jelikož přijímá za investora okupanta. Přitom strategické finanční zdroje – "dlouhé peníze", na jejichž nedostatek si vládní ekonomové stěžují, ty v Rusku jsou. Jsou to hlavně národní rezervy. Pokud by se alespoň část prostředků ruského stabilizačního fondu nedávala do zahraniční měny, do dluhopisů USA, ale na stavbu silnic ve státě, mělo by Rusko dvouprocentní přírůstek HDP a snížení inflace. Dále je možno pro dlouhodobé úvěrování ekonomiky využít spoření obyvatel. Podle ministerstva financí shromáždily bankovní depozity 13 bilionů rublů.


Prezident návrhy poradce akceptuje. Na hospodářské poradě zkritizoval vládu, že neučinila rozhodnutí ve věci prostředků Fondu národního blahobytu, které se mají vložit především do infrastrukturních projektů.


Pro zapojení prostředků obyvatel do trhu fondů je třeba mít především zákon, který zajistí individuálnímu investorovi alespoň stejné daňové výhody, jako má střadatel.


Finanční úvěrová politika musí být postavena na základě domácího peněžního plánu. Zemi umožní zachovat stabilní růst v době globální krize a využít otevírající se "okno možností" pro inovativní průlom společně s předchozí podmínkou reformování rozpočtu pro rozvoj a rozšíření ruského hospodářského prostoru v rámci eurasijské integrace.


Pracovní skupina RAV po splnění úkolu prezidenta nyní připravuje podrobný program pro národní hospodářskou bezpečnost. Pod vedením akademika Nekipelova se v zemi rodí státní strategické plánování. Vědci zdůvodňují možnost reálného růstu HDP o 8 %, průmyslové výroby o 10 %, investic v základním kapitálu o 15 %, a to i při současné ekonomické turbulenci.


Dokument RAV "O komplexu opatření k zajištění stabilního rozvoje Ruska v podmínkách globální nestability" bude spolu s balíčkem doprovodné dokumentace předložen prezidentovi v březnu.


Převzato z File-rf.ru(external link)

 

***


Válka i teologie jsou v jednom šuplíku

Vladislav Gulevič


Leden 21, 2013


Model Samuela Huntingtona The West against the Rest (Západ proti všem) je dnes stejně jako dříve absurdní. Ve východní Evropě je toto heslo zafixováno v dávné opozici polské elity k Rusku. Utvořená idea polského mesiášství nemá jen vojensko-praktický, ale i metafyzický obsah. Polské mesiášství představuje pohled na Polsko jako na oběť, která se nechává pověsit na kříž, aby zachránila evropskou civilizaci od východních hord. Polskému mesiášství zasvětili svou tvorbu mnozí dřívější polští filozofové (za všechny Mickiewicz), ale i současní (např. Lutoslawski).


Na duben plánuje Akademie národní obrany Polska s Institutem Jana Pavla II. konferenci Jan Pavel II. a problémy bezpečnosti. Otázky se mají týkat úlohy katolictví ve vytváření mezinárodní bezpečnosti, včetně bezpečnosti Polska a Evropy, války jako zbraně na vytvoření spravedlivého mezinárodního režimu (!), chápání války a zákazu "Nezabiješ", vtažení vatikánské diplomacie do rozhodování otázek bezpečnosti, úlohy a významu duchovní péče o vojsko, atd. (1) Na jaké války je připravováno Polsko? Téma války ve víře není nic neobvyklého. Avšak zde je pozoruhodná spojitost doktríny Jana Pavla II. s přestavou války jako nástroje vytvoření mezinárodní spravedlnosti.


Jan Pavel II. je pro Poláky hrdina, který patří mezi svaté. On se však v roce 1998 rozhodl prohlásit blahoslaveným chorvatského kardinála Aloise Stepinace, nepřítele Srbů, vyznamenaného pronacistickou vládou Ante Paveliče. Role Jana Pavla II. je také zhusta zmiňována ve spojitosti s rozbitím Jugoslávie.


Dnes se Polsku znova nabízí stát se baštou evropské civilizace na Východě. Polské mesiášství je přímo napojeno na zavedení nového světového řádu. V Evropě je pro to vhodná jediná vojenská síla a tou je NATO. Varšava všem jejím plánům vždy dala souhlas. Válce v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, v Libyi a dnes v Sýrii. Polsko podpořilo Turecko, media informovala o vyslání vojáků tomuto syrskému sousedovi.


NATO rychle opustila své sliby, že se nebude rozšiřovat na východ. Jako na běžícím páse přijímala do svých řad bývalé spojence Moskvy z Varšavské smlouvy. Z Východní Evropy si udělala předpolí pro nátlak na Rusko, Ukrajinu a Bělorusko. Varšava vytrvale prohlašuje, že Polsko má bohaté historické zkušenosti s politikou týkající se západních hranic bývalého SSSR.


Polsko přivyklo úloze beranidla Západu namířeného proti Rusku. Mezi polskou elitou jsou i lidé, kteří s takovým směrováním polské politiky nesouhlasí, ovšem jejich hlasy zanikají v mase lhostejných. Polsko až dosud žije v tradiční představě, že se pravoslavná církev celé věky snaží škodit polské identitě. Polsko potřebuje mít pocit a být přesvědčeno, že na sebe dobrovolně vzalo kříž boje s těmi, kteří nepatří do Evropy.


Je pravda, že část polské elity napojená na vládní stranu, Občanská platforma, jejíž předseda Donald Tusk se pokouší vymanit se z jednostranného zaměření na Západ, zkouší být aktivní i v Asii a Africe. Jeho bývalý soupeř Lech Kaczyński měl ohledně Ruska jednostranné myšlení. V tom nyní pokračuje jeho bratr Jaroslav, vůdce klerikálně-konzervativní strany Právo a spravedlnost, který se staví ostře proti Moskvě naprosto ve všem. Tusk má obtížné postavení: být nadále regionálním vůdcem, zachovat si pozornost Washingtonu, jehož politickou prioritou není Evropa a nevést Polsko do rizika v případě zostření vztahů s Ruskem, ale raději se mu vyhnout. Zatím se v této věci Tuskovi i jeho spolupracovníkovi Komorowskému daří.


Před námi je řada dalších válek. Sýrie a Mali nejsou poslední obětí realizátorů nového světového řádu. Pro východoevropské složky NATO znamená jejich členství ve "velké evropské rodině" účastnit se ve válkách a přijmout to jako historickou nezbytnost.


O vedoucí postavení v regionu se krom Polska uchází také Rumunsko. Mezi oběma zeměmi byla podepsána dohoda o strategickém partnerství. V Rumunsku se obyvatelstvo mobilizuje pomocí myšlenky "Velkého Rumunska", V Polsku pak prostřednictvím ideologie mesiášství. Obojí představuje konzolidaci obyvatel kolem existence "nepřítele", za něhož je označeno Rusko.


Odkaz je uveden u originálu.


Převzato z Fondsk.ru(external link)

Přejít do diskuze k článku