Svět ruskýma očima 18

Reklama






USA přemění Guam na předmostí pro boj s Čínou

Říjen 26, 2010

http://www.af.mil/shared/media/photodb/photos/030426-F-0697K-004.jpgGuam je největší americká základna v Tichém oceáně. Nyní se má stát protiváhou posilování čínských pozic na moři. Spojené státy se chystají vybudovat na ostrově dok, který bude moci přijímat letadlové lodě s atomovým pohonem typu Nimitz a vybavit ostrov nejnovějšími systémy protiraketové obrany. Dále chtějí rozšířit leteckou základnu Andersen u městečka Jugo. Celá akce má vyjít na 12 miliard dolarů.

Čína v poslední době posílila svou moc na moři a pro postavení USA může napříště představovat nebezpečí. Čínské námořnictvo se vybavilo množstvím nejmodernějších lodí, včetně ponorek a torpedoborců ruské výroby. Do roku 2020 má mít čínské námořnictvo navíc ještě 4 letadlové lodě.

Rozšiřování základny ale odmítají obyvatelé Guamu. Podle nich bude ještě víc narušen již tak značně narušený ekosystém ostrova. Životní prostředí naruší nejen vojenská technika, ale i zvýšení počtu jejich zaměstnanců o 19 tisíc (námořní pěchota). Budou převeleni z japonské Okinawy.

Na Guamu se nachází letecká základna Andersen, vojenská námořní základna ARPA a několik menších objektů. Všechny tyto obkjekty zabírají celkem 16 tisíc hektarů, t. j. 29 % plochy ostrova.

Převzato z Lenta.ru

 

***

 

Ganapolskij vystavil Ukrajinu a Gruzii posměškům

Říjen 26, 2010

http://img.blesk.cz/img/1/article/212492_.jpgUkazuje se, že Ukrajina s Gruzií by mohly vytvořit vážnou konkurenci Ruské federaci a to navzdory tomu, že nemají energetické zdroje – ropu a plyn. Horlivost Tbilisi s její snahou obklopit se příznivci z kruhů představitelů postsovětských států vzbuzuje úsměv. Nyní z pozice potenciálního partnera ustoupil i ázerbajdžánský president Alijev. Co o tom soudí ukrajinský president, který zatím nebyl o své pozici potenciálního partnera zpraven, není známo. Novinář Ganapolskij záležitost komentoval následovně: „Kyjev vypadá moc dobře, přestože je na Ukrajině jen směšné množství ropy a plynu. A Gruzie je nyní naprosto evropský stát.“

Ganapolskij pochází z nacionalistického a prozápadního Lvova. To mluví za všechno. Ruský židovský kongres nabádal ústy člena svého presidia Kyjev a Tbilisi, aby nepřestali být sloupy evropské demokracie  v rámci SNS.

Země, které provozují tranzit energetických surovin, mají velkou výhodu, neboť získávají značné finanční prostředky, aniž by oplývaly vlastními zdroji. V tom je vedle hornictví základ jejich HDP. V Gruzii berme za hornictví vývoz slitin železa, které jdou především do Turecka.

Pokud by se postavil plynovod South stream, Ukrajinu i Gruzii by obešel. Potom by bylo možno některé jejich příjmy z tranzitu a rozvoj elektroniky u nich odepsat.

Převzato z Georgiatimes

 

***

 

Mají mít i nadále dva anglosaští členové NATO speciální vztahy?

Jurij Rubcov

Říjen 24, 2010

http://media.novinky.cz/220/162206-top_foto1-0ayjv.jpgPodle Clintonové má být i do budoucna hlavním spojencem USA ve vojenské sféře Velká Britanie. Pro označení  spolupráce mezi Spojenými státy a Velkou Británií zavedl do politického slovníku Churchill pojem speciální vztahy. Myšlenka anglo-americké jednoty prostupovala spoluprací obou zemí ve vojenské oblasti několik desetiletí, ačkoliv v sedmdesátých letech, kdy USA měly k dispozici 2 000 bojových hlavic, byla skutečná úloha „nezávislých“ bojových sil Velké Británie bezvýznamná. V té době také tehdejší Sovětský svaz dosáhl v oblasti strategických zbraní parity s USA. Jestliže existovaly dvě silné jaderné mocnosti s ohromnými arzenály, stala se Velká Británie pro USA s ohledem na strategické jaderné síly nezajímavou.

I při sjednocování Evropy zůstala Británie v rámci NATO nejbližším spojencem USA. Předseda vlády Blair nabídl USA území k vybudování radaru rychlé detekce a začlenění do americké národní protiraketové obrany. Bylo to v době, kdy se ostatní Evropa přikláněla k vybudování nestrategické protiraketové obrany bez účasti Pentagonu.

Londýn se jako první přiklonil k válce v Afghánistánu, mnohokrát tam navýšil počty vojáků, a dnes jich má v mezinárodních silách ISAF nejvíce – kolem 10 000.

V roce 2003 vtrhla do Iráku společně s americkými i britská vojska. V oblasti Perského zálivu mají Američané 145 000 vojáků a Velká Británie vedle nich 62 000. V Perském zálivu křižovala spolu se třemi americkými letadlovými loděmi i jedna britská. K bombardování Iráku byla využívána britská letiště.

Dnešní britští představitelé nemají na pokračování spojenectví s USA jednotný názor. Podle některých nemá již Británie zájem být minikopií Spojených států tak, aby udržovala jaderné zbraně, budovala letadlové lodě, získávala nové víceúčelové bitevníky a cvičila pozemní protiletecké operace.

Letos v březnu doporučil výbor pro zahraniční věci Britského společenství odmítnout jako charakteristiku britsko-amerického partnerství užívání termínu special relationship. Rovněž doporučil navyknout si říkat Washingtonu ne a rozhodně bránit své národní zájmy.

Dle mínění britských poslanců nebude již Británie tak podporovat americké zájmy jako za Bushe. Za to si totiž vysloužila neblahou přezdívku poslušného pudlíka americké administrativy. Jenomže právě takový vztah Spojené státy potřebují, vzhledem ke všem problémům v Afghánistánu. Proto nešetří chválou na Brity, nemají nic proti reformám vojenských sil a dalším změnám. Jenom kvůli tomu, aby Velká Británie zůstala v Afghánistánu.

Cameron avízoval, že rozpočet země na příští rok a další tři bude pokaždé zkrácen o 8%. Počet vojáků se sníží na 17 000 a počet civilních zaměstnanců na 25 000. Avšak pro Afghánistán se počítá s doplněním technické výbavy. Za tuto pomoc se Hillary Clintonová skoro přetrhla samou chválou.

Tak jako částečně v Londýně, tak o to více se v jiných významných evropských hlavních městech myšlenka speciálních vztahů nesetkává s nadšením. Uvědomují si, že pozice amerického pudla škodí zájmům sjednocené Evropy.

Převzato z Fondsk.ru

 

***

 

Je jaderný arzenál USA bezpečný?

Sergej Balmasov

Říjen 28, 2010

http://www.palba.cz/forumfoto/albums/userpics/10486/lgm118silo_1.jpg23. října došlo v USA ke ztrátě kontroly nad částí jaderného arzenálu. Stalo se tak na základně s mezikontinentálními balistickými střelami LGM-300 Minuteman III ve Wyomingu. Jsou to střely s dosahem 13 000 km, tedy po celé zeměkouli. V sedmdesátých letech jich bylo vyrobeno 830, do dneška zůstalo 450. Každá z raket může nést až 3 hlavice s náloží 300 kilotun. Do roku 2012 mají být osazeny hlavicemi W87 s lepší elektronikou a programovým vybavením a tím lepší přesností úderu.

Velitelství základny, na níž se událost stala, věc bagatelizovalo. Pentagon oznámil, že ani na minutu nebyla munice mimo kontrolu a že se jednalo pouze o dílčí poruchu na elektrickém napájení v důsledku chyby na podzemních kabelech. Údajně nelze analogické dílčí poruchy technickými prostředky uhlídat. Zvláštní objasnění a zvláštní zdůvodnění. Jak je možno po tak dlouhou dobu nezaznamenat to, že síť není napájena? Jak je možné, že tak vyspělý stát, v jehož držení jsou jaderné zbraně, není schopen zachytit analogické dílčí poruchy? Tím americká armáda přiznává, že není schopna kontrolovat elektrický proud zásobující jednu z důležitých základen. Je tedy otázka, zda je vůbec schopna také garantovat, že nedojde k nekontrolovanému odpálení.

Vysoce postavené zdroje v silových strukturách sdělily, že se nic katastrofálního nestalo. Kdyby skutečně došlo k nebezpečí, potom by Pentagon nebo vyšší vedení USA závazně uvědomili Moskvu. Ruští armádní činitelé by podle svých slov udělali analogicky totéž. Přesto taková zpráva neuspokojuje, i když americké rakety nejsou namířeny na Ruskou federaci. I to by se mohlo stát, že by při ztrátě kontroly nad jadernými zbraněmi někdo odpálil raketu na Rusko. Rusko samo má třístupňové zabezpečení a prostý operátor nemůže bez povelu nadřízených raketu odpálit.

Ruský odborník z Institutu politické a vojenské analýzy uvedl, že po tom, co se 23. října v USA stalo, nemůže být jistota, že nebude mezikontinentální balistická rekata odpálena. Vždyť Američané až dosud s přesvědčením tvrdili, že u nich k odobným nehodám nemůže dojít a přitom nedokázali zvládnout funkčnost obyčejných elektrických kabelů. Co potom složitější zařízení?

Dnes hackeři dokáží překonat všechny překážky k nabourání se do systémů jak NASA, tak Pentagonu.

Navíc je třeba vzít v úvahu lidský faktor. Příkladně v roce 1986 bylo v USA z více než 96 a půl tisíce lidí, kteří pracovali na objektech jaderných zařízení, odvoláno 2531 vojáků. Tehdy jeden z vojáků ve stavu psychické poruchy střelil do jaderné hlavice pistolí.

Je nutno přiznat, že i na ruské straně je třeba věnovat technické spolehlivosti strategických zbraní pozornost. V roce 1998 bylo přiznáno, že dvě třetiny raketových komplexů a prostředků boje má prošlou garanci. A nedá se říci, že by se situace lepšila.

Převzato z Pravda.ru

 

***

Tárika Azíze vězní za hříchy starého i nového vůdce Iráku

Říjen 27, 2010

http://cdn.wn.com/pd/5a/25/0f97300561117d33cc0ba3f8f203_grande.jpgV Iráku vynesli rozsudek nad „pravou rukou“ Saddáma Husajna, bývalým místopředsedou vlády a ministrem zahraničí Tárikem Azízem. Tento rozsudek možná odvede na čas pozornost od záležitostí zločinů současné vlády, které byly publikovány na Wikileaks a tak dosáhly pozornosti.

Tárik Azíz byl za Husajna tváří Iráku na mezinárodní scéně. Byl jediným křesťanem ve vládě a hovořil plynně anglicky. Nebyl špatným diplomatem, vyjednavačem byl dobrým, pokud to bylo možno pod iráckým diktátorem. Přestože se zabýval zahraniční politikou a mohl fungovat jenom ve stínu diktátora, nyní na svou bývalou činnost doplatil. Stal se objektem msty. V roce 2003 se dobrovolně vzdal Američanům a situace se pro něho zhoršila. Nejprve byl svědkem v procesech se stranou BAAS, ale nakonec se stal obviněným. Jeho provinění se dolovala doslova ze země. Nejdřív byl odsouzen k sedmi letům vězení za deportaci Kurdů, potom k dalším patnácti letům za trestání 42 spekulantů a finálem všeho je trest smrti za likvidaci politických oponentů režimu ze strany šíitů. Přitom v ničem z toho nebyl účasten.

Azízův syn sdělil, že rozsudek je nespravedlivý a nelogický. Jeho otci šlo o život v roce 1980 od aktivistů strany DAWA, kteří dnes takto řeší okamžitá politická zadání. Dle Azíze juniora má k akci proti jeho otci důvod současný president al Malíkí. Je zajímavé, že rozsudek byl vynesen v době, kdy se objevil al-Malíkí jako hlavní aktér skandálu.

Wikileaks ukázaly, že metody současné vlády se neliší od těch, které používal režim Saddáma Husajna, tedy vraždění politických oponentů.

Tárik Azíz má 74 let. Stal se obětí současné vlády.

Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku