TOPlist

Svět ruskýma očima 187

Reklama


Terorismus v Pákistánu

Dmitrij Sedov


Duben 06, 2013


V Pákistánu neuplyne týden, aby tam nedošlo k teroristické akci. Přitom přijdou o život až stovky lidí. Podle pákistánské vlády bylo od roku 2003 zmařeno teroristy přes 40 tisíc životů. Přímé i nepřímé ztráty na ekonomice přesáhly 70 miliard dolarů. Prezident Asif Alí Zardárí tvrdí, že "teroristické skupiny byly vytvořeny a uměle pěstovány minulými vládami s krátkodobými taktickými cíly". Před terorismem v jeho současné formě bylo v zemi násilí, které připravilo dost významně současný stav.


Po rozdělení britské kolonie na Indii a Pákistán v roce 1947 rostl v Pákistánu separatismus, v roce 1956 došlo k válce a v roce 1960 ve Východním Pákistánu vzplálo povstání, poté válka, na jejímž konci byl v roce 1971 Bangladéš.


V období kdy byl prezidentem Ziaúl Hak (1977 až 1988) se situace zkomplikovala a prezident se snažil konzolidovat obyvatelstvo za pomoci islamizace. Tak se k územním sporům s Indií přidal ještě náboženský extremismus. Hak zatáhl Pákistán do války s Afghánistánem proti sovětské armádě a začal formovat oddíly mudžahedínů, které postupně ovládly kmenovou zónu při hranici s Afghánistánem. Dělal si naději na uplatnění svého vlivu v této zemi. K tomu se přidal nelegální příliv zbraní a drog ze "zlatého trojúhelníku". Zpravodajské služby Pákistánu na dlouhá léta uvízly ve spolupráci s nelegálními obchodníky se zbraněmi a drogami.


Příčinou vhodného prostředí pro terorismus v Pákistánu byla ideologie náboženského násilí šířícího se i s pomocí státu za aktivní role vlády při vytváření teroristických sítí.


Z oddílů teroristů vyrostly Talibán a al-Kájda, ty vycvičila pákistánská armáda a američtí a britští instruktoři. V určitém smyslu se Hakovi povedlo svrhnout s pomocí vytvořených sítí v Afghánistánu vládu Nadžíbulláha. Jakmile Talibán přišel k vládě a získal status nezávislé síly, vymkl se kontrole Islamabádu. V devadesátých letech se spolupráce Talibánu s pákistánskou vládou rozvíjela.


Podle Dillí to v letech 1990 až 1999 vypadalo takto:


Počet teroristických táborů v Pákistánu … 37, v Pákistánem okupovaném Kašmíru …49, v Afghánistánu …22

Počet profesionálních teroristů ve státech Džammú a Kašmír … 2300

Počet cizích žoldnéřů ve státech Džammú a Kašmír … 900

Počet zabitých teroristů indickými vojáky a policisty … 291

Počet teroristů uvězněných v Indii … 125

Počet indických občanů zabitých teroristy … 29 tisíc


Bodem zvratu mezi oficiálním Islamabádem a Talibánem se stal teroristický útok na budovu Obchodního centra v New Yorku v roce 2001. Tehdy se prezident Mušaraf postavil na stranu Spojených států a poskytl jim tři letecké základny pro operaci Trvalá svoboda v Afghánistánu. Aby odůvodnil tento krok před pákistánskou veřejností, obrátil se na ni s tím, že pokud by nepřijali účast ve válce proti Talibánu, riskovali by proti sobě nepřátelský svazek Indie s USA.


Hned poté byly v Pákistánu zakázány buňky "vojáků džihádu" a pákistánská rozvědka spolu s CIA začala stíhat al-Kájdu. Došlo to už tak daleko, že teroristé začali Pákistánu škodit. Útočili na vojenská zařízení, vládní instituce a vlivné politiky.


Mušaraf vyhlásil válku teroristům v roce 2002, ale jejich aktivitu to nesnížilo. V roce 2004 proti nim armáda zahájila regulérní válku v horských oblastech Vazíristánu na hranicích s Afghánistánem, kam poslala 80 tisíc vojáků. Američané pákistánskou vládu podezírali, že je její úsilí předstírané. Boje nebyly podle nich dost intenzivní. V roce 2006 bylo rozhodnuto o jejich ukončení. Islamabád si nepřál řešit odstranění terorismu. Pákistánský důstojnický sbor byl těsně napojen na Talibán, od něhož měl příjmy z obchodu se zbraněmi a drogami.


V roce 2007 byla zavražděna ministerská předsedkyně Benazir Bhutová. Po několika letech přiznal Mušaraf, že přistoupil na spolupráci s Američany na jejich nátlak. Řekl: "Byl jsem Amerikou zatažen do hry, která může pro Pákistán skončit karastrofou."


2. května 2011 byl na území Pákistánu zavražděn Usáma bin Ládin. Washington to představil jako velké vítězství v boji s terorismem, ale na situaci v Pákistánu se to nijak neprojevilo. Vzrůstající intenzita teroristických útoků vypovídá o tom, že se teroristé chtějí vládě nadále tvrdě mstít za spolupráci s Američany. Režim je rukojmím vlastní politiky. Zplodil a odchoval netvora a ten čerpá sílu z antiamerikanismu pákistánských občanů.


Dnes zabíjí terorismus Pákistánce den co den. 11. května tohoto roku budou parlamentní volby. Pokud budou úspěšné, bude to první předání vlády demokratickou cestou za celou novou historii Pákistánu. Otázka bude znít, zda země přežije pod rostoucí vlnou terorismu a čeho je třeba, aby se s tímto zlořádem skončilo.


Převzato z Fondsk.ru(external link)


Pákistánská mládež hájí šariját

Ljubov Ljulko


Duben 08, 2013


Mladí Pákistánci nevěří v demokracii, dávají přednost diktátorské vládě vojáků a zákonům šaríi. Jeden a půl měsíce před volbami se nečekaně objevil jeden ze strůjců vojenských převratů Parvíz Mušaraf a ještě dříve než on známý klerik Tahrír-ul-Qadri.


Anketou mezi mladými od 18 do 29 let (5271 respondentů) bylo zjištěno, že 94 % z nich je přesvědčeno, že se země ubírá nesprávným směrem, 38 % si myslí, že pro Pákistán jsou nejlepší zákony šaríji a 32 % by přijalo vojenskou vládu. Jen 29 % by si přálo demokracii. Přitom v roce 2007 nebylo spokojeno se směrováním země jen 58 % mladých. Ovšem od té doby nebylo vyšetřeno zavraždění Benázír Bhúttové a vláda se nedokáže vypořádat s násilím v zemi proti šiítské menšině, ani se separatismem ze strany Talibánu a v Balúčistánu.


Pákistán se dosud považuje za sekulární stát, ale v ústavě už má stanoveno, že stojí na islámských principech. Nedávné úřední nařízení Ústřední volební komise ukládá každému uchazeči o křeslo v národním nebo místním shromáždění respektovat a chránit zákony islámu. K zákonům šaríji je tak jenom krok.


V nastávajících volbách do parlamentu je 30 % voličů v kategorii mladých, kteří byli osloveni v průzkumu. Univerzitní profesor politologie R. B. Rais řekl, že výzkum ukázal značný pesimismus a všeobecnou nedůvěru k vládě. Prakticky ve všech oblastech života se od roku 2007 situace zhoršila. Mládež znepokojuje zejména zvyšování cen elektřiny, potravin, zhoršený přístup ke vzdělání a celkové snížení úrovně života. Smrt Benázír Bhúttové v roce 2007 způsobila vlnu sympatií k její sekulární Lidové národní straně, ale ukázalo se, že demokracie nedokáže vyřešit ani jeden z naléhavých problémů. Náboženská nesnášenlivost a separatismus jsou ohromné.


Pákistánští Talibové oznámili, že budou na Pákistánskou lidovou stranu (PPP), Lidovou národní stranu (APN) a Hnutí Muttahida Qaumi (Spojené národní hnutí – MQM) při jejich předvolebních shromážděních útočit. Stejné varování dostali opoziční poslanci, Mušaraf a Islámská strana. Rovněž postava nové vlny Imrán Chán za údajně mírný vztah k bojovníkům. Proto nyní cestuje v neprůstřelném autě. Je tedy otázka, zda nedojde k vojenskému převratu po některém teroristickém útoku. Tisková mluvčí ministerstva zahraničí USA prohlásila, že z této strany bude podpořena jakákoliv zvolená pákistánská vláda a připomněla, že konkurenci PPP mohou utvořit Pákistánská muslimská liga Nawaz (PML, N) a její vůdce Naváz Šaríf, "Tehrik-in-Insaf" (Hnutí za spravedlnost) zmíněného Imrán Chána a Pákistánská muslimská liga, Karáčí (PML,Q) Parvíze Mušarafa.


Šance na zisk ve volbách má strana Naváze Šarífa, ovšem ten je obviňován z korupce a nekompetentnosti. Vůdce PPP, syn Bhúttové Zardárí, se raději přesunul do Dubaje a žádnou volební kampaň kvůli bezpečnosti nevede. Příčinou nepřátelství PPP a PML jsou na jedné straně zájmy rodiny Bhúttů a na druhé rodiny Šarífů. Šaríf, který nenávidí Mušarafa za své svržení v roce 1999, se do politiky vrátil po zavraždění Benázír Bhúttové.


Mušaraf žil čtyři roky v exilu v Londýně a v Dubaji. V Pákistánu jsou proti němu vedena tři trestní stíhání, jedno z nich za vraždu Bhúttové. Byl propuštěn na kauci. Navrhuje provést příští volby pod kontrolou armády a předpokládá, že bude v koalici s MQM.


Imrán Chán se vyslovil proti tradičním politickým stranám Pákistánu pro jejich korupci. Má podobnou pozici jako Kličko na Ukrajině. Je osobností v oblíbeném sportu, jímž je v Pákistánu kriket. Proto mu dávají přednost mladí. Netají se svou opozicí k vojenské spolupráci s USA a údajně má vliv na hnutí Talibán.


Podle výsledků průzkumu by do parlamentu měly vstoupit i další strany odmítající demokracii.


Převzato z Pravda.ru(external link)


Heslo dne: Deset milionů hlasů pro Nicolase Madura

Nil Nikandrov


Duben 10, 2013


Ve venezuelské prezidentské kampani vede Nicolas Maduro o 12 až 15 %. Opozičnímu Enricu Caprilesovi se zřejmě nepodaří Madura předstihnout.


Vláda přijímá opatření k zamezení podvratných akcí ze strany extrémistů a polovojenských útvarů pronikajících do Venezuely z Kolumbie, Hondurasu a Guatemaly. Zvláštní ostražitost je potřebná s ohledem na salvádorské teroristy, kteří mají za úkol zavraždit Madura. Vraždu si objednal šéf Caprilesovy skupiny Brigitte, napojený na pravicové extrémisty Salvadoru.


Prezident Salvadoru Funes přijal prohlášení Madura s vážností a slíbil nechat vše vyšetřit, neboť v minulosti se už podobné teroristické akce udály. Salvádorci už sedí v kubánských věznicích po pokusech o zavraždění Fidela Castra. Huga Cháveze měl zavraždit v roce 2010 Salvádorec s guatemalským pasem. Venezuelským ministerstvem vnitra a spravedlnosti byl zachycen rozhovor svědčící o snaze salvádorské skupiny a vedení ultrapravicové strany ARENA rozvrátit ve Venezuele volby s pomocí serie diverzí. U 42. výsadkové brigády v Maracayi byly zadrženy dvě osoby, které shromažďovaly citlivé informace o skladech zbraní a výbušnin.


Maduro varoval své příznivce, že spiklenci zkušebně sabotovali elektrická vedení a rozvodny, které zásobují velklá města. Nedávno na dlouhou dobu odpojili světlo v Caracasu a totéž hodlají udělat po celém území země. Maduro vyzval bolívarijské ozbrojené složky a celý národ, aby vyšel do ulic, pokud by něco takového nastalo, aby se překazily plány a lid aby ukázal svou vůli zabránit destabilizaci Revoluce 21. století. Připomenul, že potřebných 10 milionů hlasů, které je pro vítězství potřeba dostat, budou darem Comandante Chavezovi.


Venezuelská vláda zesílila pohraniční kontroly na letištích i na moři, na pět dní je uzavřena hranice s Kolumbií. Je zaktivizován "Plán republika", který má zabezpečovat volební okrsky, ropovody a ropné komplexy, komunikační linky a objekty zásobování elektřinou. Do 15. dubna budou desítky tisíc vojáků na svých místech. Všude se kontroluje. Například při kontrole škol ve státě Bolívar, v nichž obvykle bývají volební místnosti, zjistili ve 22 z nich poškozené elektroinstalace. Zesilují se protipožární opatření. Všechny poslední volby byly provázeny požáry. Nejčastěji jsou podpalovány svahy hory Avila, která dělí Caracas od moře. Měla se tím v lidech vyvolat úzkost a nejistota.


Madurův tým pracuje koordinovaně a energicky, denně má tři až čtyři mítinky v různých státech. Přicházejí na ně tisíce lidí, zaplňují náměstí i ulice a Madura vítají s nelíčeným entuziasmem. Jeho program je přímým pokračováním programu Chávezova. Věnuje pozornost hlavně sociálním otázkám, t.j. zvyšování životní úrovně obyvatel, zajištění práce a moderního bydlení, zdravotnictví a vzdělávání. Přitom poukazuje na program svých oponentů: "Skončí sociální dávky, stabilita pracovních míst, "národní trhy" (Mercal), dostupné bydlení."


Jedno z nejdůležitějších prohlášení učinil 9. dubna. Jedná se o nadcházející zvýšení platů ve třech etapách od května do listopadu o 45 %. Hospodářský kabinet jej posoudil jako schůdný, prostředky na něj jsou k dispozici. Capriles ihned kontroval, že on zvýší platy všem Venezuelcům okamžitě 15. dubna. Kromě toho obvinil Národní volební radu (CNE), že je součástí vládní Jednotné socialistické strany (PSUV) a odsoudil uzavření hranice s Kolumbií. Proč to? Takto proběhnou volby v západních státech Zulia, Merida a Tachira v klidu, když jinak zde dochází k velké zločinnosti vinou pronikání kolumbijských kriminálních živlů. Capriles je nespokojený, zřejmě kromě salvádorských teroristů byli k podvracení venezuelských voleb nasmlouváni také kolumbijští žoldáci.


Po jednom dlouhém rozhovoru v Havaně mluvil Maduro s Chávezem o tom, jak bude nastávající období těžké. Tehdy Comandante označil Madura za svého nástupce. Probírali situaci ve světě a strategické zahraniční cíle země. V jejich centru bylo zachování kursu k posílení integrace zemí Latinské Ameriky a Karibiku, konzolidace uskupení ALBA, rozvíjení svazku s Kubou a využívání ropného bohatství pro upevnění geopolitických pozic Venezuely. Privilegovanými spojenci musí zůstat Čína, Brazílie a Rusko, klíčové země BRICS jakožto protiváha hegemonie USA.


Maduro slíbil, že Comandante Cháveze nezklame, těmito slovy: "Všichni jsme v podstatě pracující, pracovníci vlasti. Gigant Chávez opustil tento svět, avšak stále nám žehná a chválí nás. Přiznávám, že mi Comandante chybí jako vůdce, jako učitel. Splním přísahu, kterou jsem mu dal."


Převzato z Fondsk.ru(external link)

Přejít do diskuze k článku