Svět ruskýma očima 218

Reklama


Rusko má v plánu umístit do Běloruska na hranici s EU více systémů S-300

Říjen 30, 2013

 

Účelem tohoto kroku je lepší ochrana hranic podle projektu propojování obrany vzdušného prostoru nad zeměmi. Systémy budou instalovány v Bělorusku kolem hranice se státy NATO – Polskem a Litvou. Tyto plány oznámil ruský ministr obrany Šojgu po schůzce se svým běloruským kolegou. S ním projednal vývoj a zavedení bojového potenciálu Společného regionálního systému protivzdušné obrany (JRAD). Řekl přitom: "Máme plán na posílení schopnosti běloruské protivzdušné obrany s pomocí čtyř raketových komplexů S-300."

 

Vedle nových protivzdušných komplexů S-400, dodávaných v současné době ruskému vojsku, mohou být poslední verze S-300 schopné sundat prakticky každý cíl ze vzduchu, ať je to UAV, řízené střely s plochou dráhou letu, stíhací letouny nebo dokonce balistické raketové hlavice s rychlostí až 2,8 km/sec.

 

Dohoda mezi Ruskem a Běloruskem o společné vnější hranici kvůli společné protivzdušné obraně států byla ratifikována v roce 2009. Představuje spojení protivzdušné obrany a vytvoření JRAD. Rusko a Bělorusko finalizují dokumenty k rozšíření sovětské vojenské základny v Lidy,  která se nachází asi 120 km od polské hranice. Bude mít skvadronu stíhaček SU-27 SMZ, jejich poslední modifikaci a jistý počet útočných vrtulníků.

 

Prezident Lukašenko nařídil svému ministru obrany, aby začal s praktickou realizací dohody o protivzdušné obraně. Na základě toho provádí tým ruských inženýrů průzkumná šetření na místě. Pro ochranu základny mají být v jejím okolí umístěny  některé komplexy S-300. Koncem roku 2013 mají dorazit první stíhačky. Celá základna má být kompletní v roce 2015.

 

Očekává se další sjednocování protivzdušné obrany Ruska a jeho nejbližších postsovětských spojenců – Běloruska, Kazachstánu a dalších, kteří si zvolí spolupráci s těmito třemi státy, v současné době těsně hospodářsky spojenými v celní unii. Arménie a Tádžikistán už o vstup do celní unie projevily zájem.

 

Převzato z RT.com

 


***

 

 

Protibruselská fronta uvnitř Evropské unie

Petr Iskenderov

 

Říjen 31, 2013

 

Oslavy Dne nezávislosti v Maďarsku byly provázeny hesly proti EU a proti zahraničnímu kapitálu. Konflikt mezi Budapeští a Bruselem bude patrně narůstat a ovlivňovat i další středoevropské a východoevropské státy. Viktor Orbán je totiž dost populární a maďarská vláda dost hospodářsky úspěšná. Na jaře roku 2014 budou v Maďarsku parlamentní volby a proti němu mobilizuje síly levostředová opozice.

 

V roce 1989, kdy Orbán zahájil svou kariéru, protibruselské nálady nebyly. Tehdy Maďarsko hodlalo vstoupit do EU a do NATO. V té době nebylo co kritizovat. Charakter EU se teprve rodil v Maastrichtu, euro nebylo, byl pouze nejasný EKU a za prvořadou výhodu EU bylo považováno cestování po Evropě bez víz.

 

Za pár let nato euforie v Maďarsku i v zemích s ním sousedících byla nahrazena úzkostí a nacionalistickými postoji. Ukázalo se, že EU není schopna dát nový impuls sociálně-ekonomickému rozvoji a že zbavuje východoevropské státy úrovně dosažené za období socialismu – průmyslové síly, zemědělských tradic a obvyklých odbytišť. Bylo od nich požadováno, aby se zbavily národně orientované ekonomiky, obchodní i zahraničněpolitické samostatnosti, kulturních a národních tradic. Od roku 2009 byl nastolen požadavek "utáhnout řemen" kvůli záchraně tu Řeků, tu německých obyvatel měst, tu bruselských byrokratů.

 

Mnozí rozumně uvažující politici střední a východní Evropy se začali obracet k principu sociálně-ekonomické orientace, kterou zaujaly některé země mimo EU, jako země Jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky. Dokonce i bruselští a washingtonští kritici Orbána z Evropské unie a MMF museli uznat, že země pod jeho vedením překonala recesi a dosáhla snížení inflace a nezaměstnanosti.

 

V centru Budapešti se shromáždilo k podpoře Orbána a jeho směřování k nacionalismu a zachování národní samostatnosti, při řešení sociálních, politických a hospodářských záležitostí, půl milionu lidí. Orbán v projevu zhodnotil jak nedávnou historii, tak politiku EU a vyzval k zpevnění národní měny. Své dostala i opozice, která podle jeho slov "lže a pracuje ruku v ruce s cizinci". Řekl: Před námi je těžký boj, Potřebujeme každého – mladého, starého, od univerzitního profesora po řezníka".

 

O realistickém hodnocení toho, co je pro Maďarsko prospěšné, svědčí odmítnutí projektu málo rentabilního a drahého projektu Nabucco a zapojení do ruského projektu Južnyj potok s dobrou surovinovou základnou a dobrým finančním zajištěním.

 

Maďarsko se nyní snaží zamezit dalšímu kontrolování své země Evropskou unií, MMF a dalšími strukturami. K protibruselským náladám by mohlo dojít i v Bulharsku a Rumunsku, jimž EU opakovaně odmítá vstup do Schengenského prostoru, naposledy letos v říjnu. Dříve to evropští úředníci zdůvodňovali jakýmisi mlhavými skutečnostmi – zločinností, nedostatečnou demokratizací politických struktur a špatnou kontrolou jejich hranic. Nyní přišli na scénu Cikáni. Podle Bruselu se Bulharsko a Rumunsko nesnaží své Cikány integrovat do veřejného života, ač na to byly vyčleněny miliardy eur.

 

Rumunský ministr zahraničí se důrazně ohradil na tiskové konferenci v Bukurešti. Řeči o Cikánech nazval pohádkami s tím, že v EU žije přibližně 15 milionů Cikánů, kteří rumunskými občany nejsou a právě jimiž se nikdo nezabývá. Přitom výtky jdou jen na adresu Sofie a Bukurešti. Ve stejné míře vidí politické pozadí i Bulharsko. Bulharský prezident uvádí, že Sofie i Bukurešť jsou technicky připraveny pracovat ve shodě s orientací EU. Řekl: "Zde se nejedná jen o stanovenou politiku té které země, ale jedná se o politiku EU. Taková země jakou je Bulharsko, konala se vší odpovědností a investovala stamiliony na zajištění bezpečnosti na hranicích, aby mohla plně počítat s evropskou solidaritou."

 

Jenže solidarita v EU těchto dní je pochybná. Není vyloučeno, že se napříště projeví spíše solidarita východoevropských a středoevropských zemí a některých dalších mimo hranice tohoto regionu.

 

Převzato z Fondsk.ru

 


 

***

 

 

Francie se může stát druhým Kosovem

Ljubov Ljulko

 

Listopad 01, 2013

 

Migranti ve Francii stále urputněji hájí svá práva. Oproti problémům s dřívějšími Araby a Afričany jsou nyní mnohem větší potíže s Albánci a s Cikány. Albánci z Kosova jsou přijímáni záměrně.

 

Soud v Lyonu nařídil rozehnat tábor albánských uprchlíků, kteří se v červenci usadili pod mostem. Politika EU, která rozehrává geopolitické partie vede k tomu, že "političtí" běženci jsou stále drzejší a začínají diktovat své podmínky. Obyvatelé města si stěžují na nehygienické podmínky a infekce roznášené do okolí. Nakonec nalezl magistrát důvod pro vystěhování asi tří set lidí, z toho bylo 98 dětí. V soudním rozhodnutí se vysvětluje, že tábor není uzpůsoben k pobytu, nachází se pod mostem, který je ve vlastnictví státu, stejně jako plocha pod ním a jeho nepovoleným užíváním se porušuje zákon. K deportaci osob dojde na jaře. Prefektura Rhone určila Albáncům za místo pobytu Oullinois, ale tamní obyvatelstvo se bouří a nechce vedle tábora žít. A to přitom příliv uprchlíků od roku 2007 roste. V roce 2012 požádalo o politický azyl 60 tisíc uprchlíků. Francouzská vláda obtížně zvládá rozhořčení obyvatel na záplavu imigrantů. Týká se to především Cikánů a Albánců.

 

K masové imigraci došlo po roce 2009, kdy EU zrušila vízovou povinnost pro Srbsko, Makedonii a Černou Horu, země, v nichž byli Albánci Evropskou unií považováni za utlačované. Od této chvíle se Albánci z Kosova hromadili ve Francii, která jim poskytovala politický azyl. V roce 2013 už by se tak dít nemuselo, ale zákon stále platí. Je dost obtížné určovat, kdo je politický běženec a kdo ne.

 

Francouzský ministr vnitra je přesvědčen, že většina těchto lidí se ve Francii, která se už prudce islamizuje, nedokáže integrovat. Podle něho je také život východoevropských Cikánů natolik rozdílný od francouzského, že musí vést ke konfrontaci s místním obyvatelstvem. Proto se chystá ke zrušení nezákonných táborů a k deportaci imigrantů ze země. Podle ankety časopisu Valeurs Actuelles s tím souhlasí 86 % Francouzů. Podle Amnesty International bylo deportováno v první polovině roku z dočasných táborů ve Francii přes 10 tisíc Cikánů. I Albánci jsou často ve skutečnosti kosovští Cikáni.

 

Známý je například případ patnáctileté cikánské školačky Leonardy Dibraniové, jejíž rodina přišla do Francie před pěti lety s tím, že jsou političtí uprchlíci z Kosova. Azyl jim nebyl udělen a otec Dibrani se po návratu do Kosova přiznal, že si politický důvod imigrace vymyslel, aby dostal právo získat městský byt. Francouzský prezident chtěl děvčeti umožnit návrat do Francie, ale bez rodičů, což ona odmítla. Zde je na místě připomenout, že Evropa s velkým nadšením přijímala nezávislost Kosova a Francie to učinila jako první ze zemí EU. Tehdejší  ministr zahraničí Francie prohlásil, že nezávislost Kosova je "úspěchem mezinárodního společenství a Evropy". Řekl, že to ukončí utrpení mnohých. Ano, některým je lépe, ale vůbec ne Francouzům, kterým nejsou po chuti nejen neklidní sousedé a nedostatek hygieny v albánských táborech, ale také nárůst zločinnosti. Albánci se v Evropě specializují na obchod s drogami a bytové krádeže.

 

Před měsícem policie v Nantes dopadla síť albánských překupníků kokainu a heroinu, která obsáhla Itálii, Španělsko a Francii. Právě tyto země a ještě Švýcarsko přijímaly Albánce bez jakéhokoliv omezení s tím, že se jedná o oběti politického a národnostního pronásledování ze strany srbské a makedonské vlády. Plody této politiky jsou například události pod mostem v Lyonu, kde si Albánci agresivně vynucují právo na život ve Francii.

 

Geopolitické hry mají v tomto případě za cíl zničit silné a proruské Srbsko. Jenže běženci jsou stále drzejší a začínají diktovat své podmínky. Proti tomu nelze nic podnikat, protože tolerantnost je zakotvena v evropských zákonech. Vypadá to, že krize dozrává.

 

Nejdřív zřejmě přestane být tolerantní Itálie, která trpí přílivem arabských uprchlíků ze zemí Maghrebu. Nyní se tam uplatňují opatření zavedená vládou proti stejným Albáncům z roku 1990, kdy v průběhu týdne přišlo do země 15 tisíc osob. Tehdy se na kotvišti proti albánskému pobřeží postavily italské vojenské lodě a Řím pohrozil, že bude neznámé lodě ostřelovat. Nových uprchlíků znatelně ubylo.

 

Převzato z Pravda.ru

 

 

***

 

 

Atomový křižník Petr Veliký vplul do Středozemního moře

 

Listopad 03, 2013

 

Těžký atomový raketový křižník Petr Veliký proplul Gibraltarským průlivem a zastavil se v určeném bodě na kotvišti v Alboránském moři, což je nejzápadnější část v soustavě Středozemního moře, přímo pod Gibraltarem.

 

Velká část plavby severovýchodním Atlantikem proběhla ve složitých meteorologických podmínkách za bouří. Posádce křižníku to neznemožnilo provést desítky lodních zkoušek a výcvik v protivzdušné a protilodní obraně.

 

Převzato z Topwar.ru

Přejít do diskuze k článku