Svět ruskýma očima 219

Reklama


Ve stínu americké politiky, aneb Ještě jednou o "Velkém Izraeli" (I)

Olga Četverikova

 

Listopad 01, 2013

 

Američtí stratégové před třiceti lety zavedli pojem The Greater Middle East. Tento Velký Blízký východ zahrnuje prostor od Maghrebu po Bangladéš. Území prohlásili za zónu prvořadých zájmů USA a tento program v roce 2006 obnovili pod pojmem Nový Blízký východ (NBV), směřující k překreslení hranic na Blízkém východě (BV) od Libanonu přes Sýrii, Irák až po Afghánistán. Nazvali to strategií "konstruktivního chaosu". Mapa NBV připravovala veřejné mínění na budoucí změny na BV (1).

 

Se zahájením arabského jara započali Američané s přestavbou regionu a vyvstala otázka osudu Izraele. Izrael je zvyklý se soustavně předvádět jako oběť. Na jaře 2011 v období vrcholící války proti Libyi, když Palestina usilovala o členství v OSN, křičela západní media o zradě Washingtonu, který dává židovský stát do rukou islamistům. Nyní, kdy je absurdnost tohoto postoje jasná všem, se klade důraz na "smrtelné nebezpečí" pro Izrael ze strany Íránu, což se prý odráží v zostření situace v Sýrii.

 

Přitom všem zůstává ve stínu, nebo se prostě zamlčuje to nejdůležitější: hluboký zájem Izraele na destabilizaci arabských zemí v jeho okolí a v podněcování války v Sýrii.

 

Rabín Avraham Schmulevich pohovořil o doktríně hypersionismu, na jejímž vytvoření se sám podílel. Arabské jaro charakterizoval jako dobro pro Izrael, muslimský svět se podle něho ponoří do chaosu, což Židům přinese užitek. Chaos je nejlepší faktor pro převzetí kontroly a nastolení židovské civilizace. Nyní probíhá zápas o duchovní vedení lidstva mezi Římem (Západem) a Izraelem. Schmulevich přímo říká: "Nyní musíme vzít do rukou úplnou kontrolu. … nebudeme jednoduše jenom kupovat arabskou elitu, ale krmit ji vlastníma rukama a vychovávat. … Člověk, který dostává svobodu, musí zároveň dostávat instrukce jak svobodu používat. Tuto instrukci lidstvu dáme my, Židé. … Rozkvět židovství přijde v plamenu arabských revolucí (2)". Dále podtrhl potřebu zaujmout Tórou stanovené přirozené hranice na Nilu a Eufratu a nato ve druhé etapě útoku – rozšíření izraelské hegemonie na celý BV. Otevřeně říká: "Paralelně začne na BV řetězový proces rozpadu a nového zformování. Asad, který nyní topí revoluční procesy v Sýrii v krvi, stejně více než rok, dva nevydrží. Začne revoluce v Jordánsku. Povstanou Kurdové a Kavkaz jakožto neoddělitelná součást BV…"

 

Yinonův plán (Yinon Plan) byl vyhlášen již v roce 1982. Je to strategický záměr špiček Izraele směřující k dosažení regionální převahy získané cestou destabilizace a balkanizace, tedy dělením s Izraelem sousedících států. Fakticky je opakován v projektu Riceové a Peterse  – NBV.

 

Plán strategie Izraele v osmdesátých letech připravil Oded Yinon, novinář ve službách izraelského ministerstva zahraničí. Plán ještě v roce vydání (1982) předložila a zveřejnila Asociace arabsko-americké univerzity. Text přeložil a doprovodil svým komentářem autor překladu, izraelský novinář Izrael Shahak. Rok nato stať uveřejnil M. Chossudovsky na stránkách Global Research (4).

 

Chossudovsky uvedl, že uveřejněný dokument se týká Velkého Izraele a je základním kamenem vlivného hnutí sionistů, které se dnes nachází ve vládě Netanjahua a které je rozšířené mezi armádní a intelektuální elitou Izraele. Součástí sionistického plánu na BV je válka v Iráku a Libanonu v roce 2006, v Libyi v roce 2011, trvající válka v Sýrii a řízení ke změně režimu v Egyptě (5).

 

Plán je založen na dvou základních principech, určujících podmínky přežití Izraele v arabském obležení: 1) Izrael se musí stát regionální imperiální  mocností, 2) Izrael musí rozdělit všechna území kolem sebe na malé části a rozvrátit podle etnického nebo náboženského klíče existující arabské státy.

 

Idea fragmentace arabského světa je dávno součástí sionistického strategického myšlení (6), ale Yinonova publikace podává "přesný a podrobný plán nynějšího sionistického režimu (Sharona a Eitana) na BV, který se zakládá na rozparcelování všech území na malé státy a rozpuštění všech arabských zemí." Shahak zde obrací pozornost na dva momenty: 1. V izraelském strategickém myšlení se opakuje potřeba drobení všech arabských států. 2. Ukazuje se vazba na neokonzervativní uvažování v USA o potřebě chránit Západ. Autor plánu považuje za skutečný účel vybudovat izraelskou říši a přetvořit ji na světovou mocnost. Shahak to komentuje tak, že Sharonův cíl je oklamat Američany poté, co on, Sharon, oklame všechny ostatní.

 

Oded Yinon vychází ze skutečnosti, že svět je v počáteční fázi nové historické éry, jejíž podstatou je "rozpad racionálního a humanistického nazírání – základ podporující život a úspěch západní civilizace od dob renesance". Dále Yinon vysvětluje myšlenku Římského klubu o nedostatku zdrojů na zemi, které neodpovídají potřebám lidstva, jeho ekonomickým nárokům a demografickým charakteristikám. "Ve světě, ve kterém žijí 4 miliardy lidských bytostí a hospodářské a energetické zdroje se proporcionálně nezvětšují tak, aby uspokojily rostoucí nároky lidí, by nebylo reálné očekávat plnění základních požadavků západní společnosti, to je přání a snahu o neomezenou spotřebu. Z pohledu, který se neřídí etikou, ale spíše materiálními potřebami a který je dnes nejrozšířenější – vidíme svět v němž se ztrácejí téměř všechny hodnoty. Ztrácíme schopnost ocenit nejprostší věci, zejména když se týkají otázky: Co je Dobro a co je Zlo."

 

Převzato z Fondsk.ru

 

 

***

 

 

Ve stínu americké geopolitiky, aneb Ještě jednou o "Velkém Izraeli" (II)

Olga Četverikova

 

Listopad 02, 2013

 

Svět se posouvá k velké válce o zdroje a především se to týká Perského zálivu. Oded Yinon píše: "Nakonec tento svět nemůže v regionech kolem nás existovat s jeho současnou strukturou, aniž by se střetl s nutností projít revolučními změnami. Arabský muslimský svět je vybudován jako dočasný domek z karet, společně vytvořený cizinci (Francií a Velkou Británií ve dvacátých letech dvacátého století), přičemž jeho obyvatelé nemají potřebu a ani neusilují o to, aby se s nimi počítalo. Podmínečně byl rozdělen na 19 států, každý sestává z kombinace menšin a etnických skupin, které se k sobě chovají nepřátelsky, takže se v tuto chvíli střetává každý z arabských muslimských států s etnickými sociálními rozpady zevnitř a v některých běsní občanská válka."  Yinon uzavírá: Tento národní etnický obraz národnostních menšin, nacházející se od Maroka a Somálska až po Turecko ukazuje nestabilitu a rychlý úpadek celého regionu. Jestliže  takový obrázek připojíme k hospodářské situaci, vidíme, že je celý region jako domek z karet a vážné problémy neustojí." Zde Yinon uvádí "nové možnosti pro úplnou změnu situace", které musí Izrael realizovat v příštím desetiletí.

 

Musí nastat kontrola Sinajského poloostrova (strategická, hospodářská a energetická rezerva  pro budoucnost). "Egypt s jeho současným vnitropolitickým zřízením je už mrtvý, obzvláště s ohledem na rostoucí rozkol mezi muslimy a křesťany. Rozpad Egypta podle teritoriálního hlediska na jednotlivé zeměpisné regiony je politickým cílem Izraele na jeho západní frontě od osmdesátých let."

 

Východní izraelská fronta je mnohem složitější. Yinon píše: "Úplný rozpad Libanonu na 5 provincií bude precedentem pro celý arabský svět, včetně Egypta, Sýrie, Iráku a Arabského poloostrova. Všechno už k tomu směřuje. Rozpad Egypta, Sýrie a Iráku na etnické nebo náboženské oblasti jako v Libanonu je hlavním úkolem Izraele na východní frontě v dlouhodobém výhledu, úkol na nejbližší budoucnost je zmizení vojenské síly těchto států. Sýrie se rozpadne podle své etnické a náboženské struktury na několik států stejně jako to nyní probíhá v Libanonu. Šíitsko-alavitský stát bude v regionu Aleppo, jeden sunnitský stát v Damašku, v nepřátelství se svým severním sousedem, Drúzové možná vytvoří svůj stát, také na Golanských výšinách a konečně v Haurane a v severním Jordánsku."

 

"Irák je z jedné strany bohatý na ropu, z druhé strany trýzněný vnitřními konflikty, rozhodně je kandidátem na dosažení izraelských cílů. Jeho rozpad je pro nás ještě důležitější než rozpad Sýrie. … Jakékoliv konfrontace mezi Araby nám pomohou v krátkodobé perspektivě a pomohou nám zkrátit cestu k důležitějšímu cíli – rozbití Iráku na několik denominací jako v Sýrii, a v Libanonu. Irák lze dělit na provincie podle etnického nebo náboženského principu, jako Sýrii v době Osmanské říše. Kolem tří velkých měst, Basry, Bagdádu a Mosulu budou tři nebo více států. Šíitské regiony na jihu se oddělí od sunitského a kurdského severu."

 

"Celý Arabský poloostrov je přirozeným kandidátem na rozpad, vzhledem k vnitřním i vnějším tlakům – je to nevyhnutelné. Zvláště v Saúdské Arábii, bez ohledu na to, zda si udrží svou hospodářskou moc, založenou na ropě, nebo se v dlouhodobé perspektivě zmenší.

 

Jordánsko je bezprostředním strategickým cílem v krátkodobé perspektivě, nikoliv v dlouhodobé, neboť v té nebude po rozpadu představovat nebezpečí. Politika Izraele musí být jak v období války, tak v období míru zaměřena na likvidaci Jordánska s jeho současným režimem a na předání vlády palestinské většině. Vymizení režimu na východ od Jordánu povede k vymizení problému hustě obydlených oblastí na západ od Jordánu. … Skutečné soužití a mír bude vládnout jen tehdy, když Arabové pochopí, že bez židovského státu mezi Jordánem a mořem nemohou existovat a cítit se bezpečně. Svou zemi a bezpečnost mohou získat jen v Jordánsku."

 

Vnitřní strategické cíle podle Yinona spočívají v potřebě vážných změn ve světě: "Usídlení obyvatelstva je vnitřním strategickým cílem nejvyššího stupně, jinak přestaneme v jakýchkoliv hranicích existovat. Naše jediná jistota je Judea, Samaria a Galicia. Ty jsou jedinou garancí naší národní existence. Od realizace tohoto strategického cíle závisí dosažení našich cílů na východní frontě. Klíčem k dosažení je transformace politické a ekonomické struktury. Musíme přejít od centralizované ekonomiky s přímou účastí státu k otevřenému svobodnému trhu a od závislosti na amerických plátcích daní k rozvoji vlastní původní produktivní hospodářské infrastruktury. Pokud to nebudeme moci udělat volně a svobodně, budeme to muset udělat rozehráním událostí ve světě, především v ekonomii, energetice, politice a v naší vlastní zesilující izolaci."

 

"Rychlé změny ve světě povedou ke změnám v podmínkách pro světové Židovstvo, pro které se stane Izrael nejen poslední nadějí, ale i poslední volbou."

 

Z uvedeného plánu lze odvodit, že to jsou strategické cíle vypočtené na dlouhodobou perspektivu, ač aktuální jsou nyní. Za druhé je realizace zahraniční strategie spojena s vážnými změnami pozice samotného Izraele v celosvětovém měřítku. Totéž bylo v polovině osmdesátých let.

 

Jak se světová vládnoucí třída přiklonila k neoliberalismu, došlo v Izraeli k hlubokým změnám a výsledek je ten, že se země dostala pod kontrolu osmnácti nejbohatších rodin a izraelský kapitál se začal aktivně přesouvat za hranice, současně s otevřením izraelského trhu pro kapitál zahraniční. Jak se země včleňovala do světového hospodářského systému, spojil se izraelský kapitál s nadnárodním a dnes už pojem "národní ekonomika Izraele" ztratil smysl. Takové podmínky umožnily Izraeli přechod k aktivní expanzi, která se nutně nemusí projevovat ve vojenské kontrole a silové přítomnosti, ale v intelektuálním a hospodářském vlivu a pronikání. Hlavní je včlenění do společného území v jehož středu stojí Izrael. O tom právě hovořil Schmulevich, když poukazoval na to, v čem tkví zákon judaismu – "být silou, která směruje lidskou civilizaci, která lidské civilizaci ukládá standardy".

 

Co se týká plánovaného "chaosu v muslimském světě", koná jej  Izrael s pomocí cizích rukou, výhradně prostřednictvím tajných služeb, přičemž udržuje báchorku o "oběti islamismu". Zde je stále aktuální výklad Shahala o tom, proč není pro Izrael nebezpečné zveřejňování jeho strategického plánu.

 

Ukázal, že takové nebezpečí může pocházet jen z arabského světa a z USA a podtrhl: "Až dosud arabský svět předváděl svou absolutní neschopnost podrobné a racionální analýzy izraelsko-židovského společenství. V takové situaci dokonce ti, kteří křičí o nebezpečnosti izraelského expanzionismu (který je naprosto reálný), to dělají ne z faktických a detailních poznatků, ale z víry v báchorky. … Izraelští specialisté se domnívají, že Arabové celkem nevěnují pozornost jejich solidní diskusi o budoucnosti." Podobná situace je i v USA, kde se veškeré informace o Izraeli berou z liberálního proizraelského tisku. Shahak z toho udělal následující závěr: "Pokud existuje situace, ve které se Izrael jeví skutečně uzavřeným společenstvím pro ostatní svět, takže svět chce zavřít oči před jeho problémy, publikování a dokonce uskutečnění takového plánu je realistické a splnitelné."

 

Převzato z Fondsk.ru

 

 

***

 

 

Saúdská Arábie hodlá utratit miliony dolarů na vytváření nových oddílů bojovníků

Listopad 08, 2013

 

Podle deníku Guardian plánuje vláda království dát ohromné částky na přípravu a vybavení nových oddílů syrských povstalců. Své úsilí zaměřuje na podporu tzv. Armády Islámu (dále jen A.I.). Je to nejméně 43 islamistických skupin bojujících proti vládním vojskům v Sýrii. A.I. se chce stát nejsilnějším opozičním hnutím v zemi a plánuje rozdělit sféry vlivu s druhou opoziční silou, mezinárodně uznanou Svobodnou syrskou armádou (SSA). Řady A.I. nedoplnila největší islámská skupina, Fronta Al-Nusrá, těsně napojená na al-Kájdu.

 

Nepotvrzená informace říká, že A.I. bude platit Pákistán. Jenže diplomaté předvídají vážné nebezpečí, které v tomto případě Pákistánu hrozí.

 

Šéf saúdskoarabské rozvědky princ Bandar bin Sultan se snaží přesvědčit USA, aby odvolaly zákaz dodávek protiletadlových a protiraketových komplexů pro A.I. a aby znemožnily Jordánsku poskytnout své území k zásobování Sýrie.

 

Saúdská Arábie v Sýrii bojuje nejen proti vládnoucímu režimu, ale i proti al-Kájdě. Spolu s Katarem, Tureckem a USA je jedním z hlavních sponzorů syrské opozice. Vůdce šíitské skupiny Hizballáhu Hasan Nasraláh nyní řekl, že saúdská vláda poskytla 30 miliard USD na válku v Sýrii, mobilizovala desítky tisíc bojovníků z celého světa, které vyzbrojila a odeslala bojovat.

 

Vůdce Hizballáhu řekl: "Neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že se USA snaží znemožnit dialog mezi syrskými stranami. Tato tvrdohlavost je na škodu saúdským zájmům, jelikož nyní je rozložení mezinárodních a regionálních sil nakloněno svolání mírové konference o Sýrii, avšak protahování konfliktu povede jen k novým obětem a škodám."

 

Převzato z News.mail.ru

Přejít do diskuze k článku