Svět ruskýma očima 22

Reklama






"Dobrý car" Putin a jeho zlí sluhové

Listopad 17, 2010

http://inotv.rt.com/s/content/c/4/13479_1_vlcsnap-2010-11-17-16h26m11s37.jpgKorespondent britského TV kanálu BBC Wingfield míní, že Putin je v novodobé historii nejpopulárnější politik Ruska a tomuto státu přinesl stabilitu. Před deseti lety, v období všeobecného kolapsu a rozmachu zločinu, slíbil dát zemi demokracii a vládu zákona. Místo toho učinil cosi zcela ruského: namísto zavedení současné evropské demokracie modernizoval ruskou autokracii.

Dobře je vidět jak nový Putinův systém pracuje na historii vesnice Věrchnaja Věrej. Vesnička zcela shořela v době červnových lesních požárů. Lidé se ocitli na ulici. Byli pobouřeni nečinností místní správy. Přijel Putin a s rozhněvanými obyvateli se setkal. Jakožto dobrý car lidem slíbil, že vesnice bude zcela obnovena na náklady státu. Aby donutil úředníky splnit svůj slib, nechal na stavbě rozmístit webové kamery a zapojit je do své pracovny. Novinář BBC nazval následné dění "Putinův efekt". Dělníci pilně pracovali, každý chtěl předvést, že "bosse" nezklame.

Následně britský žurnalista poukazuje na to, že se liší situace v zemi od této modelové, že v Rusku panuje policejní libovůle a že lidé mají strach před strážci pořádku. Podle něj je Rusko policejním státem a tento stát pomohl vytvořit Vladimir Putin.

Převzato z Inotv.rt.com


***

Podaří se rozdělit Kaspické moře bez války?

 

Sergej Balmasov

Listopad 19, 2010

http://www.onwar.eu/wp-soubory/CaspianSea_vesmir_foto_NASA_mensi.jpgStáty kolem Kaspiku se snaží řešit dlouholetou záležitost jeho podělení. Do Baku se sjeli nejvyšší představitelé pěti přikaspických států – Ruska, Íránu, Ázerbajdžánu, Kazachstánu a Turkmenistánu. Je o čem jednat. Nejen o lovení jeseterovitých ryb, ale i o energetických zdrojích a jejich transportu. Právní statut Kaspického moře nebyl dosud řešen a na stanovení mořských hranic se okolní státy nemohly domluvit. Podle předchozího dojednání se plánovalo rozdělení vodní plochy tak, že se odvodí od délky pobřežní linie. Takto se domluvily Rusko, Kazachstán a Ázerbajdžán, avšak ne další dva státy. Poblémy dělá Írán, který požaduje pětinu celkové plochy. Pro ostatní státy to není přijatelné, ale Teherán je neoblomný. Mezi Ázerbajdžánem a Turkmenií, a Ázerbajdžánem a Íránem jsou také silné rozpory.

Výsledkem kaspických rozporů je militarizace. President Turkmenie v lednu schválil vytvoření  vojenských námořních sil, které dosud neexistovaly. Nebylo se jak postavit  mocnému Ázerbajdžánu. Jednou z příčin turkmenského rozhodnutí bylo, že  ázerbajdžánské vojenské námořnictvo se v roce 2009 zkoncentrovalo na hranicích s Íránem, spojencem Turkmenie. Baku svůj krok zdůvodnil jako odpověď na Teheránem prováděné výzkumy ve vodách, na kterých má zájem sám. Podobně jedná i Kazachstán. Vypadá to, že země se začaly přiklánět k vojenskému řešení.

K problému se vyjádřil odborník z Akademie geopolitických záležitostí Sivkov. Podle něj není Kaspické jezero jenom obyčejná louže, jak je někteří nazývají, ale bohatá zásobárna ropy a plynu. Mezi kaspickými státy sice existuje dohoda o rozdělení jeho vod, ale u některých vzniklo "nedorozumění" ve snaze přehodnotit ji ve svůj prospěch. Situaci zde destabilizují především Spojené státy. Vměšují se a rozdmychávají vášně kolem turkmenského spojence Íránu.

Odborník na Střední Asii z Institutu zemí SNS a baltských států Grozin míní, že klíčovým je spor mezi Turkmenistánem a Ázerbajdžánem. Jedná se o 3 velká ropná pole. Baku se odvolává na mezinárodní právo, které povoluje vést hospodářskou činnost ve dvěstěmílovém pásmu od vlastních břehů. V tom je zahrnuta značná část jižniho Kaspiku, kterou by mohl využívat Ázerbajdžán. Ašchabád kontruje tím, že všechny státy se dohodly na respektování délky pobřežní linie. Potom by sporná pole náležela jemu. Jenže komplikace je v tom, že Ázerbajdžán už dvě ze tří sporných polí rozpracovává za pomoci západních společností. Západ počítal s tím, že s příchodem nové turkmenské vlády se podaří problém vyřešit. Jenže Ilham Alijev i Gurbanguli Berdimuhammedov odmítají jednat. Vyhlídky na odstranění napětí jsou špatné.

Ašchabád ví, že bez turkmenského plynu bude Nabucco k ničemu. Ázerbajdžánské zdroje zase hrají podstatnou roli při naplnění transkaspického plynovodu. Navíc má Ázerbajdžán ještě větší význam v přepravě zemního plynu ze Střední Asie do Evropy.

Podstata je v tom, že Írán a Rusko nebyly původně do projektu zahrnuty. Írán kvůli ostré konfrontaci se Západem, a Rusko z toho důvodu, že Nabucco se plánuje právě proto, aby se Evropa osvobodila od nadměrné energetické závislosti na Rusku.

Jaké budou praktické výsledky schůzky v Baku? Lze to shrnout takto: Dohodnou se, že se dohodnou. Problém v každém případě zůstane nevyřešen, průlom se neočekává. Záležitosti jsou to tak složité, že vyřešení ke spokojenosti všech pravděpodobně nenastane.

Převzato z Pravda.ru


***

Lisabonský restart

Jelena Ponomarjova

Listopad 20, 2010

http://czech.ruvr.ru/data/2010/10/20/1208580852/8.jpgPřijetí strategické koncepce NATO na Lisabonské schůzce je bezesporu událost mimořádné závažnosti.

Od chvíle svého ustavení se NATO zabývá pravidelným revidováním svých cílů s přihlédnutím ke změnám strategické situace. Podle ideologů NATO se v roce 1991 začala nová epocha. Bylo to po poražení „úhlavního nepřítele“ – SSSR. Tato epocha přinesla nové neutajované koncepce zakotvené ve dvou nových dokumentech. (z roku 1991 a 2003). Ty byly bezpochyby doplněny tajnými materiály.

Nová strategie NATO bezprostředně ovlivňuje národní zájmy Ruska. Nový strategický směr rozvinutí vztahu k Rusku vyvolal ostré diskuse. V první fázi bylo nutno zakotvit doplňující vojenské záruky bezpečnosti pro východoevropské státy. Sice se nespecifikovalo, proti komu je třeba členy NATO chránit, ale všem bylo jasné, že se jedná  Rusko. Nyní nová doktrína, přijatá 19. listopadu, hovoří o strategické roli spolupráce s Ruskem. Avšak velmi specificky.

V dokumentu je velmi důrazně stanoveno, že NATO pro Rusko nepředstavuje nebezpečí. Podle toho to znamená, že až do letošního 19. listopadu nebezpečné pro Rusko bylo. Vždyť také rozšíření NATO sledovalo co nejvíce zúžit manévrovací prostor Ruska. Myslícím lidem to bylo vždy jasné.

Koncepce také říká, že NATO chce vidět reálné strategické partnerství a bude v souhlase s tím jednat, přičemž totéž očekává od Ruska. Členové aliance jsou také přesvědčeni, že bezpečnost NATO i Ruska jsou těsně propletené, i když mají na různé otázky různé názory. Bezpečnosti může podle NATO sloužit nejlépe silné a konstruktivní partnerství, založené na vzájemné důvěře a transparentnosti.

Autorka článku se táže, čemu slouží taková poklona Rusku. Sama si odpovídá. Protiraketové obraně, boji s terorismem, narkotiky, pirátstvím a v upevnění mezinárodní bezpečnosti.

Představitelé zemí NATO si schválili euroatlantický systém Protiraketové obrany, který má pokrýt území všech členů. Teprve poté požádali o spolupráci Rusko. Vybudování nové PRO předpokládá, kromě jiného, postupné kroky, které nahrazují původní plán rozmístit prvky PRO v Polsku a ČR. V letech 2011 až 2020 mají proběhnout čtyři etapy budování. To nelze řešit bez Ruska. Proto je základní otázkou summitu účast Moskvy. Rasmussen přitom realisticky vidí, že musejí být dva těsně spolupracující systémy, NATO a ruský. Přitom podstatná je výměna taktických informací, zajištění širokého dosahu působení systémů, aby byla zajištěna co největší efektivnost. Jak je vidět, od Ruska se žádá hluboká transparentnost. Ta přitom vede k prozrazení strategicky důležitých záležitostí. Generálům NATO.

Dalším tématem je boj s narkotiky a terorismem. Postupně se má od roku 2011 do konce roku 2014 předat kontrola bezpečnosti v Afghánistánu afghánskému lidu. Bez pomoci Ruska to bude těžko možné, nebo spíš nemožné.  Materiál má být transportován přes ruské území, a to směrem tam i zpět. Právě to druhé je závažnější. Má nadále pokračovat diskuse o zajištění vrtulníků pro Afghánistán, včetně servisu, pilotů i techniků. Rusko i NATO jsou připravené rozšířit středisko v Domodědovu pro přípravu kádrů pro protiteroristické útvary Afghánistánu, Pákistánu a zemí Střední Asie.

Další je otázka snížení počtu zbraní. Zde se jedná o doslovné vměšování do vnitřních záležitostí. NATO se domáhá souhlasu Ruska s větší transparentností jeho jaderného arzenálu v Evropě a jeho přemisťování dále od území členů NATO. Tady by byla naprostá nerovnost. Rusko má převážně jaderné zbraně krátkého doletu. To by tedy bylo strategické partnerství! Tato nová koncepce byla zpracována na pozadí aktivit Republikánů v Kongresu USA a po zmrazení podpisu nové smluvy START. Ratifikace již v roce 2010 nebude. V tomto případě jsou vyhlášení Obamy o ratifikaci jako imperativu národní bezpečnosti a základním kameni vztahů USA a RF bezobsažná.  Obamův restart by znamenal jenom jednostranné ústupky  Moskvy.

Co z koncepce NATO Moskvu znepokojuje.

Rozšíření aliance, které se předkládá jako výjimečně pozitivní. To pozitivum je vidět zvláště v Bosně, Makedonii, Kosovu a Srbsku. Cíl – jednotná a svobodná Evropa se společnými hodnotami. Úspěch v tom, že každý bude moci vstoupit do euroatlantických struktur. Jenomže je třeba vidět, že NATO a Rusko hovoří každý jiným jazykem. Podle Rasmussena Rusko získalo tím, že se NATO rozšířila až k jeho hranicím, čímž  získalo stabilní a předvídatelné sousedy. Prý to bylo celé věky ruským cílem. Podle něho také po pádu komunistické diktatury začal ekonomický rozmach, který Rusku přinesl užitek. V těchto souvislostech je možno o kompetentnosti Rasmussena  s úspěchem pochybovat.

Dalším bodem koncepce je rozšíření NATO o Ukrajinu a Gruzii. Časem k nim má přibýt i Moldavie.

Nakonec přichází na řadu to, že obrana konkretních území již není stěžejní funkcí NATO. Centrum pozornosti se přesouvá na hrozby, které mohu vznikat na různých místech a v různých formách a s tím spojené úkoly. Příkladně je to terorismus a mezinárodní zločin. Ve strategii je obsažena i energetická bezpečnost a nově přibude i kybernetická bezpečnost.  Ke všemu potřebuje NATO Rusko.

A nyní důsledky, které by vyplývaly ze spolupráce Ruska s NATO.

Na Rusko by se převedla část materiálního břemene a morální odpovědnosti za "afghánskou záležitost".

Bez Ruska nelze spustit projekt evropské protiraketové obrany. Jsou potřebné ruské radarové stanice.

Dále je Rusko potřebné k zajištění budoucích akcí, které tento orgán schvaluje. Je totiž stálým členem RB OSN.

Je potřebné k překonání tzv. „krize identity“ aliance, z níž se nelze dostat bez nových vztahů s Ruskem.

Má pomoci předvést veřejnosti potřebnost NATO a má překonat nebezpečné napětí na postsovětském území. Jiným slovy autorita Ruska má dopomoci k rozšíření NATO.

Takže kde jsou jaké výhody pro Rusko

Závěr je jediný. Nemůže být řeč ani o skutečném, ani o strategickém partnerství mezi Ruskem a NATO v podmínkách jejich nově vypracované koncepce.

Převzato z Fondsk.ru

Dodatek: Plný text společného prohlášení Ruska a NATO si lze přečíst zde


***

Američané rozmístí své F-16 v Polsku

 

Listopad 19, 2010

File:F-16 Poland.pngVaršava poskytla letiště letectvu USA. Stíhačky F-16 budou spolu s přepravními Herculesy rotovat po jednotlivých polských letištích. Američtí vojenští letci mají provádět výcvik spolu se svými polskými kolegy. Ministr obrany Polska Klich oznámil, že se tak jeho zemi dostane doplňující záruky bezpečnosti. Uvedená spolupráce musí začít již v roce 2013. Množství letadel a vojáků nesdělil.

Od května 2010 už jsou v Polsku systémy americké PRO vyzbrojené systémy Patriot. Krom toho musí být v Polsku umístěny prvky celosvětové PRO, kterou USA budují s odkazem na jadernou hrozbu pro Evropu.

Americké protivzdušné protiraketové systémy v bezprostřední blízkosti ruských hranic nejednou vyvolaly protesty Moskvy.

Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku