Svět ruskýma očima 220

Reklama


Sankce USA a íránský atom

Nikolaj Bobkin

 

Listopad 07, 2013

 

Pravidelné kolo jednání "šestky" bylo 7. až 8. listopadu, předešlé proběhlo v polovině října. Prezident Hasan Rúhání oznámil, že není ve věci odvolání sankcí proti jeho zemi důvod k přílišnému optimismu.

 

Sankce způsobují Íránu měsíční ztrátu na rozpočtu 3 až 5 miliard USD.

 

Existují čtyři rezoluce OSN o sankcích a kromě nich ještě jednostranné sankce USA, v mnohém podpořené také EU. Rusko je považuje za nelegitimní a škodlivé rozhovorům. Rada ministrů EU se rozhodla prodloužit o rok omezující opatření vůči Íránu. Ten je obviňován ze strany USA, EU a některých dalších zemí z přípravy výroby jaderných zbraní a z porušování lidských práv. Dřívější obviňování z terorismu už je dnes mimo, je jasné, že džihád sponzorují hlavně američtí spojenci Saúdská Arábie a Katar, a nikoliv Írán. I tak Washington neuvažuje o odvolání sankcí, ale o nových, pro Teherán diskriminačních opatřeních.

 

Nedávno bylo vydáno společné prohlášení AIPAC a Židovské federace Severní Ameriky o ochotě spoluúčastnit se do konce tohoto roku na zavedení nových sankcí proti Íránu. … Stalo se před novým kolem jednání s Íránem o jaderných otázkách a to přesto, že po zvolení prezidenta Rúháního nejednou uznala Obamova administrativa konstruktivní přístup Íránců při jednáních. Bílý dům a Kongres jsou dohodnuti na odložení nových sankcí.

 

Režim sankcí má trvat dále. V Americe se už postupně mění v celonárodní šílenství. Například studentu – Íránci odmítli v obchodě ve státě Georgia prodat iPad. Nejde tady o diskriminaci s ohledem na národnost? Íránci, kteří jsou občany USA, nemohou najít banku, přes kterou by poslali peníze, například svým rodičům. Právě tak nemohly charitativní organizace poslat peníze po ničivém zemětřesení v Íránu v roce 2012, ač licenci od ministerstva financí USA měly. Farmaceutické firmy, které měly legální kontrakty s íránskými partnery, nemohly realizovat platby a zajistit jim dodávky léků. V Americe vše, co je nějak spojeno s Íránem, je nezákonně, pod všeobecným a trvalým  zákazem, ani americká administrativa, ani místní správa s tím ale nehodlají nic dělat.

 

Bílý dům i ministerstvo zahraničí nyní posuzují možnost částečného uvolnění íránských peněz a majetku za hranicemi. Podle Spojených států má Írán zablokováno v zahraničních bankách 50 až 75 miliard USD. Mohly by být odvolány i sankce na obchod se zlatem, které Teherán v poslední době neexportuje. Mohl by se zrušit zákaz dovozu ropných produktů z Íránu do Afghánistánu, které by plnily také sklady americké armády. Bílý dům také přestal mít námitky proti zahájení jednání íránského ropného ministerstva s Royal Dutch Shell o zaplacení dluhu společnosti Teheránu ve výši 2,3 miliardy USD. Poslední snaha o zaplacení dluhu byla zablokována i přesto, že společnost Shell chtělaÍránu za ropu dodanou před dvěma lety zaplatit obilím a léky.

 

Mezinárodní energetická agentura (MEA) uvádí, co sankce Íránu způsobily. Denní těžba ropy klesla až na 2,5 milionu barelů a to je ustálené minimum za poslední čtvrtletí. Stalo se ve stejnou dobu, kdy američtí spojenci z Perského zálivu zvýšili těžbu ropy na historické maximum. Těžba v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Kuvajtu a Kataru je letos ve třetím čtvrtletí v součtu průměrně 16,4 milionu barelů za den, což je 18 % světové poptávky. Tím tyto země stlačily obchod Íránu na asijských trzích. Kupříkladu Indie zvýšila nákup ropy z těchto zemí na 44 %, oproti 36 % v roce 2011. Podobně učinila Čína, jen v trochu menším poměru. V Íránu se od účinnosti sankcí (začátek roku 2012) snížila těžba z 2,2 milionu barelů za den na 1 milion barelů za den. V první polovině roku 2013 tak Írán tratil na vývozu ropy 23 miliard USD.

 

I přes uvedené snížení exportu plánuje Írán těžit denně 4 miliony barelů ropy. Drží velké zásoby ve skladech a na tankerech. Na plovoucích zařízeních v Perském zálivu má asi 25 až 30 milionů barelů, které může v případě odvolání blokády ihned pustit na trh.

 

Amerika, která přiměla EU k podpoře ropného embarga, má výhodu nejen v oslabení geopolitického protivníka, ale ještě povzbudila své spojence v Perském zálivu, rozšířila jim možnosti exportu ropy do Asie. Z íránského sektoru ropy a plynu vytěsnila západoevropské společnosti. Nedá se však říci, že se západní sankce projevily bezprostředně na íránském jaderném programu. USA se nyní snaží vyjednat s Íránem zmrazení jeho jaderného programu výměnou za možnost užívat jeho vlastní finanční aktiva v zahraničí. Jejich podmínky ale žádný průlom do jednání o jaderném programu nepřinesou.

 

K výročí obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu (4. 11. 1979) vyhlásil ajatolláh Chameneí čtyři podmínky nutné k podpisu dohody. Írán se nevzdá svého objektu na obohacování uranu v Kommu, zvýší obohacování na více než stanovených 5 %, bude pokračovat v budování těžkovodního reaktoru v Araku a neuváže se k povinnosti ratifikovat dodatkový protokol MAAE. Chameneí neuvěřil, že si Američané nepřejí změnu režimu v Íránu a neuvěřil ani tomu, že Bílý dům respektuje právo íránského lidu na mírový atom.

 

Boří Chameneího prohlášení dohodu existující mezi Íránem a "šestkou"? Je to jedna otevřená otázka a druhá je to, jak zareaguje Moskva a Peking. Dialogu nejsou účastny pouze USA, ale ještě dalších 5 členů RB OSN a Německo.

 

Převzato z Fondsk.ru

 

 

***

 

 

Rusko a USA jsou vytrénovány

 

Listopad 11, 2013

 

Washington by rád projednal s Moskvou snížení strategických útočných zbraní a rovněž taktických zbraní v Evropě o třetinu. Moskva dala najevo, že USA nemohou s jejím souhlasem počítat, pokud samy zvyšují své superpřesné systémy a budují protiraketovou obranu. Navíc není možno, aby bojové jaderné hlavice redukovalo jen Rusko a USA. Musely by se toho účastnit také další státy, které drží jaderné zbraně, konkretně Čína, Velká Británie a Francie.

 

Ředitel Iniciativy Brookingského Institutu pro kontrolu zbraní a proliferaci Steven Pifer hovořil o tom, že kontrola JZ sice nemůže zůstávat jen na USA a Rusku, ale Washington a Moskva nesou stejně jako dřív hlavní odpovědnost za jejich snižování, neboť mají 95 % celkového světového jaderného arzenálu. Američané mají přibližně 4 500 hlavic a Rusové pravděpodobně také 4 500. Čína má jen 300 hlavic. Pifer navrhuje, aby USA i Rusko snížily každý na polovinu – 2 000 až 2 200 hlavic. Mohly by tak ušetřit peníze a přesto zůstat jadernými mocnostmi s násobkem jaderné síly oproti třetí zemi.

 

Hlavní vědecký pracovník Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů  Ruské AV, generál ve výslužbě Vladimir Dvornik vysvětlil postoj Moskvy. Obamova iniciativa ve věci snížení arzenálu JZ, předložená v létě v Berlíně, nemá perspektivu. Z pohledu bezpečnosti by to možná bylo účelné, tím spíše, že Rusko by mělo doplnit počet na úroveň vyplývající z Pražské dohody. Možnost mnohostranné kontroly a omezení JZ je mimořádně složitý problém, vysoce překračuje tradiční vztahy Ruska a USA v oblasti snižování. Nikdo k tomu nebude ochoten, ba ani oficiální členové jaderného klubu Velká Británie a Francie, tím méně pak Čína, podle níž mají Rusko a USA až příliš velkou převahu. Takže zde jednat je zcela nemožné. Perspektiva mnohostranných dohod není.

 

Modernizace JZ je podle Dvorníka přirozená. Provádí se v USA i v Rusku. Při redukci zbraní je třeba část ponechávat, a to, co se bude likvidovat, doplňovat zdokonalenými a zmodernizovanými zbraněmi. Rusko to dělá také. Podle jednoho z vedoucích pracovníků IMEMO Ruské akademie věd, profesora Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů Sergěje Oznobiščeva je ve stávající atmosféře nedůvěry složité začít jednat o strategické stabilitě. Vykládat, že PRO v Evropě nikoho neohrožuje, je dnes už ztráta času i peněz. Jsou to neexistující argumenty. Podobně jako dřívější přesvědčování, že rozšiřování NATO není pro Rusko nebezpečné. Tak je tomu i s PRO. Ke cti Obamy a jeho administrativy je třeba říci, že jeho program je skutečně zmodernizovaný, ovšem vnímání programu zůstává velmi ostražité. Vyplývá z toho, že je potřeba partnersky jednat a reagovat na znepokojení druhé strany. Nevykládat něco takového, jako že PRO bude bezvýznamné. To už na nás neúčinkuje.

 

Podle Oznobiščeva postrádá PRO vojenskou racionalitu. Říká: "Nikdo nevěří tomu, že poletí-li íránská nebo jakákoliv jiná raketa do Mnichova, tato PRO ji zastaví. Kvůli Íránu PRO není. My o této otázce diskutujeme, ale íránská strana nikoliv. Dnes se v Íránu politická situace změnila, rozbíhá se jakýsi dialog. Ale dávat předem vědět, že jsme svůj postoj opřeli o politické řešení otázky a všechno, co děláme, je jakási hloupost, připravujeme se k tomu, že poletí nějaká raketa, a my ji budeme chytat, to je iracionální." Oznobiščevovův názor je, že se už nejedná jen o vojenské a vojensko-technické kategorie, ale častěji o kategorie politické. Bude-li důvěra, bude i politická vůle a prezidenti budou podepisovat důležité dokumenty pro upevnění bezpečnosti, strategické stability a pro snižování a omezování zbrojení. Aby byla podepsána Pražská dohoda START, je potřeba osobní angažovanosti, osobního jednání prezidentů, kteří dohodli technické detaily telefonicky. Dříve si takovou věc nebylo možno představit. Nyní bez zásahu prezidentů není možno dohodnout tak jednoduchou smlouvu, která by měla předchozí nahradit automaticky. Nebylo možno ji dojednat ani přes zásah prezidentů. Svědčí to o tom, že země přestaly uvažovat v kategorii odzbrojování, přestaly se na ně připravovat. Jeden na druhém hledají jen nedostatky. Jenže někdo musí udělat první krok. Byly nové návrhy, abychom odsunuli naše taktické jaderné zbraně více do vnitrozemí. To je blíže k Číně, nebo ke spřátelenému Ázerbajdžánu. V tu chvíli by se zkomplikovaly naše vztahy s řadou zemí.

 

Je třeba přistoupit k serióznímu jednání, k němuž se musí připravit ruští i američtí odborníci.

 

Převzato z Vestikavkaza.ru

 

 

***

 

 

Vietnam a Ruská federace – geopolitika je důležitější než ekonomika

Ljubov Ljulko

 

Listopad 12, 2013

 

Vladimir Putin navštívil Vietnam, aby tam podepsal smlouvu o jeho začlenění do zóny volného obchodu s Celní unií (CU). Projednávaly se i jiné mimořádně závažné záležitosti. Zavedení ruských jaderných technologií v energetice do Jihovýchodní Asie a návrat ruské vojenské přítomnosti do Cam Ranh.

 

Eurasijský svaz se nyní hospodářsky rozvíjí na základě CU, ale do budoucna může být jak politickou, tak i vojenskou silou. V předvečer Putinovy návštěvy bylo oznámeno, že CU a Vietnamská socialistická republika mohou v době návštěvy podepsat dohodu o ustavení zóny volného obchodu. Prezident Vietnamu Truong Tan Sang ještě loni v červenci prohlásil, že jeho země má zájem na rychlém připojení k Celní unii Ruska, Běloruska a Kazachstánu.

 

Vedoucí útvaru ekonomiky Institutu zemí SNS Aza Migraňjanová k tomu řekla, že připojení Vietnamu k zóně volného obchodu Celní unie mu dává možnost zvýšit obchod za výhodných podmínek. Na ekonomiku CU to nebude mít zásadní vliv, neboť veškerý vietnamský obchod soustředěný na RF se může, padne-li v tom smyslu rozhodnutí, přesměrovat. Konkurence nehrozí, protože Vietnam neobchoduje s produkcí, která by byla v CU. Bude se jednat především o suroviny, které doplní ruský trh. Z ekonomického hlediska je všechno projednané, odsouhlasené a oboustranně výhodné. Z politického pohledu – čím více obchodu, tím více solidarity a shody zájmů.

 

Situaci hodnotí šéfredaktorka časopisu Političeskyj klass v podstatě takto: Rusko může mít po připojení Vietnam k zóně volného obchodu u sním do roku 2020 trojnásobný obrat, až 10 miliard. Vietnam, má dynamickou ekonomiku s velkým trhem práce i odbytu. Je to výhodný partner. Jeho vedení má k RF sympatie ještě z dob války s USA. Důležitější než ekonomika jsou zde geopolitické záležitosti. Vietnam je jedna z významných zemí regionu a orientace Moskvy na samotnou Čínu by nakonec mohla vést k plné závislosti na Pekingu.

 

Kromě spolupráce s CU plánují obě země strategické partnerství v energetice a ve sféře ropy a plynu. Rosněfť a Petrovietnam už podepsaly dokumenty ohledně ruského nákupu podílu ještě v dalším uskupení na kontinentálním šelfu Vietnamu a o spolupráci v Pečorském  moři.

 

Na energetické uskupení se váže integrace v oboru mírového atomu. Vietnam hodlá do roku 2030 vyrábět elektřinu na třinácti reaktorech osmi jaderných elektráren. To je asi 6 % své elektrické energie. Ze všech zemí ASEAN má zřejmě jen tato země konkretní plány na rozvoj jaderné energetiky a má už časový rámec pro dohody uzavřené s RF.

 

Prezident Putin oznámil, že Rosatom bude stavět první vietnamskou JE. Dva její bloky budou spuštěny v letech 2023 a 2024. Je to pohotová iniciativa. V minulém měsíci podepsaly Vietnam a USA dohodu o účasti amerických společností na rozvoji jaderné energetiky ve Vietnamu. Na stejný trh se tlačí i Japonsko a Jižní Korea. Jaderná energetika je významná ruská značka s miliardovými zisky. V této oblasti státní společnost Rosatom vyhrává v konkurenci s velkými západními společnostmi, jelikož jako jediná na světě vyváží jaderné elektrárny jako celky. 

 

Tím, že Rusko vyhrálo tendr ve Vietnamu, získává možnost automaticky se integrovat do hospodářských a politických vztahů s touto zemí, bude pro ni připravovat technologickou elitu a jednat s ní stejným jazykem.

 

Třetí oblastí spolupráce je vojensko-technická oblast. Nejde jen o export, ale ve Vietnamu se za účasti ruských společností rozbíhá licenční výroba moderní vojenské techniky. Sedmého listopadu předala RF Vietnamu první ze šesti diesel-elektrických ponorek třídy 636+ Varšavjanka (Kilo) v ceně přibližně 2 miliardy USD. Bude kotvit v přístavu Cam Ranh, kde se vytvoří vojensko-technická základna na obsluhu ponorek a lodí. Vietnam rovněž koupil dvě hlídkové lodě Gepard – 3.9. s dodávkou v letech 2016 a 2017. Do Vietnamu se vrací vojenská přítomnost Ruska. Bude tak vytvořena geopolitická rovnováha sil. Vietnam se představuje jako samostatný hráč v Asijsko-tichooceánském regionu, v pozadí s čínsko-americkým soupeřením.

 

Převzato z Pravda.ru

 

 

***

 

 

Evropská unie se nemusí Ukrajiny dočkat

Andrej Archipov

 

Listopad 13, 2013

 

Prezidentu Janukovičovi doporučili odložit podpis dohody s EU o rok, aby se zachránila domácí ekonomika.

 

Na setkání s ním jej téměř uprošovali, aby zastavil řízení ve věci asociačního členství v EU. Prezident ukrajinského svazu průmyslníků a podnikatelů Anantolij Kinach přímo řekl, že dnes se už ukazují příznaky recese v ukrajinské ekonomice a není  možno připustit jejich prohloubení. "Dnes pociťujeme nebezpečí především vzhledem k technické náročnosti a technické složitosti našeho průmyslu s vysokou přidanou hodnotou," řekl Kinach a podtrhl, že se jedná především o strojírenství, ale týká se to i dodávek ukrajinských trub a cukrářských výrobků.

 

Na setkání byl také zástupce Strany regionů Valentin Landik. Řekl: "Máme nyní ohromné potíže s Ruskem a Kazachstánem, kam v tuto dobu odchází jen 50 % výroby." Prezidentovi navrhli přijmout domácí vnitřní opatření na stimulaci poptávky prostřednictvím zjednodušení úvěrování a také, a to je zásadní, normalizovat hospodářské vztahy se zeměmi CU. Podle účastníků schůzky je k tomu třeba nejméně na rok zmrazit podepisování dohody s EU o asociaci Ukrajiny.

 

Hlava Federace odborových svazů Ukrajiny Jurij Kulik napsal prezidentovi dopis, ve kterém neradostný obraz popsal. Uvedl, že se v posledních měsících zhoršila hospodářská situace podniků kvůli ztížení pracovních vztahů s partnery, včetně Ruska a ostatních zemí.

 

Janukovič na to zareagoval, že souhlasí s nespokojeností účastníků schůzky a řekl k tomu: "Některé továrny nepracují naplno, tím se snižují mzdy a existuje nebezpečí ztráty pracovních míst." Nicméně závěr z toho všeho byl pro podnikatele neutěšený, neboť Janukovič dále řekl: "Musíme hledat východisko. Jsou různé přístupy, jsou různé návrhy." Dalo se z toho vyvodit, že prezident nepůjde do krajnosti, jakou je i roční moratorium. O tom hovoří i opozice. Zástupci strany Baťkivščina se snaží přesvědčit ostatní, že CU je pro Ukrajinu uzavřená. Prý odtržením od EU riskuje Ukrajina zůstat u rozbitého koryta.

 

Existuje ještě jedna verze toho, co proběhlo. Janukovič nechce brát na sebe veškerou odpovědnost za nezdar podpisu dohody s EU a představitelé velkého byznysu vystupují v této situaci v pravý čas. Vytvářejí jakýsi ukrajinský odpor bezohledné snaze EU. Jasně vidí svou vlastní konkurenceschopnost a nehodlají se udusit v "přátelských objetích" evropského byznysu, připraveného tvrdě se vecpat na ukrajinský trh.

 

Převzato z Vesti.ru

Přejít do diskuze k článku