USA se mění na zadní dvorek Latinské Ameriky
Nil Nikandrov
Leden 30, 2014
Druhý sjezd Společenství Latinské Ameriky a Karibiku (CALC) koncem ledna v Havaně vyvolal zvláštní zájem. Jedná se o uskupení amerických států bez USA a Kanady a bylo vytvořeno po neúspěšných snahách demokratizovat Organizaci amerických států, kterou nekompromisně kontrolují USA a využívají ji ke svým represivním akcím na potlačení režimů nevyhovujících Washingtonu.
Zejména Hugo Chávez se v posledním údobí svého života snažil o reformu regionálních struktur tak, aby na západní polokouli byly protiváhou Spojeným státům. Pomáhali mu mezi jinými Nestor Kirschner (Argentina), Lula da Silva (Brazílie), Rafael Correa (Ekvádor) a Evo Morales (Bolívie). První fórum bylo v roce 2011 a zahajoval jej Hugo Chavez s prohlášením, že se tento politický svaz vytváří jako vlivné centrum moci ve 21. století. Prezident Nikaragui Daniel Ortega uvedl, že existence CALC znamená rozsudek smrti americkému vměšování do věcí Latinské Ameriky.
Washington se snaží nepřipustit v regionu konkurenční centra moci. Používá všechny možné prostředky a opírá se o osvědčenou strategii "Rozděl a panuj". Pátá kolona konzervativních pravicových prezidentů slouží zájmům oligarchů a monopolů, má na paměti hlavně vlastní zájmy a kráčí ve šlépějích Washingtonu. V případě potřeby mohou posloužit k blokování rozhodnutí CALC, neboť jednou z jeho zásad je jednomyslnost rozhodnutí.
V roce 2013 převzal vedení CALC Raúl Castro, jeho předchůdcem byl Sebastian Piněra (Chile). Castro uvedl: "Budeme jednat v plné shodě s normami mezinárodního práva, ústavy OSN a podle základních principů mezistátních vztahů." Kubánci zajistili plodnou práci na přípravě třiceti dokumentů havanského sjezdu.
Velký význam pro upevnění autority CALC má Deklarace, která potvrzuje, že Latinská Amerika je zónou míru, bez jaderných zbraní. Tento dokument byl přijat jako doplněk Smlouvy z Tlatelolco (zákaz jaderných zbraní v Latinské Americe a Karibiku), přijaté v roce 1967 v mexickém Tlatelolcu. Jenže tuto smlouvu systematicky porušovaly USA a Anglie, jejichž plně vyzbrojené atomové ponorky připlouvaly na kotviště ke břehům kontinentu a na vojenské základně Velké Británie na Malvínských ostrovech se se souhlasem Pentagonu skladovala jaderná munice. Hrozbu světu představuje i 70 vojenských základen v regionu. Některé pracují v plné síle, jiné jsou připraveny jako perspektivní. Základna Guantánamo je symbolem fašizace USA. Obamova administrativa byla mnohokrát vyzývána k ukončení zde používaných nelidských praktik, ale dosud bez odezvy.
Případné neshody a konflikty mezi členskými státy mají být řešeny jednáním, aby se navždy předešlo použití síly. Sjezd projednával i otázky boje s hladem, bídou, sociální nerovností a s obchodem s drogami. Pozitivní posun byl zřetelný především v zemích sdružených v ALBA (Bolívarská aliance pro Ameriku).
Trvalým tématem latinskoamerických fór je solidarita s Kubou, ukotvená také v dokumentech sjezdu. Řečníci odsoudili americkou špionáž, především ze strany NSA. Pod drobnohledem tajných služeb USA jsou i jeho věrní spojenci, jakými jsou třeba Kolumbie, Mexiko, Guatemala a Kostarika. Rafael Correa upozornil na nutnost zabezpečení latinskoamerických elektronických komunikací před cizími útoky.
Bylo schváleno vytvoření fóra Čína – CALC. Finanční a hospodářské pronikání Pekingu do Jižní Ameriky zde podkopává dominanci USA. Prakticky všechny jihoamerické státy čínskému kapitálu otevřely dveře. U všech se ve stále větší míře projevuje názor, že Spojené státy jsou kolos na hliněných nohách a Jihoameričané chytře využívají geopolitické soupeření staré a nové supermocnosti.
Pro USA není také příznivý šum kolem Portorika. Posuzuje se jeho rovnoprávné začlenění do CALC. Dosud má polokoloniální postavení, jelikož se "svobodně asociovalo se Spojenými státy". V praxi by začlenění do CALC znamenalo jeho samostatnost. Vlastenecké síly Portorika se už po desetiletí brání imperiálnímu diktátu.
Obamova administrativa zorganizovala v Miami "protisjezd", aby za pomoci ultrapravicových aktivistů odvrátila pozornost od havanského fóra. Jeho iniciátory byly organizace založené CIA – IRI (Mezinárodní republikánský institut) a CADAL (Centrum politické činnosti a vývoje v Latinské Americe) k provádění podvratných akcí. Špinavou práci pro Impérium dělají teroristé, takto agenti tajných služeb USA. Mezi nimi vyniká Montaner, vydávající se za novináře. Má na svědomí v prvních letech po revoluci mnoho mrtvých v kinech a obchodních centrech Havany. Podobný případ je bývalý člen teroristické skupiny Omega 7 Sanchez, který zorganizoval výbuch v kubánském konzulátu v Montreolu a do auta kubánského velvyslance v OSN nastražil bombu. Další takový je bývalý venezuelský voják Salas, agent výzvědné služby USA, účastník spiknutí proti Chávezovi v roce 2002. Na fóru v Miami vystupovalo hodně latinskoamerických nevládních organizací podléhajících CIA. Propagují "právo na povstání", podle něho je-li v zemi tyranská vláda, má lid právo ji svrhnout. Přitom se přímo poukazovalo na Kubu, Venezuelu, atd. Žádná z těchto snah ale nedostala podporu zemí regionu. Nepodařilo se obyvatele zmobilizovat k mohutným protestním akcím. Nepomohlo ani těch několik disidentských skupin, které na ostrově dokázala splašit rezidentura CIA, pracující pod hlavičkou zájmové mise USA.
Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodriguez oznámil, že návrat jeho země do Latinské Ameriky je dokončen a ke strategii Washingtonu na izolaci Kuby lze říci, že v izolaci se nachází politika USA. Řekl k tomu: "Chtějí-li USA navázat normální, produktivnější a demokratické vztahy se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku, musejí svou politiku v regionu změnit." Musejí proto udržovat normální vztahy s úctou k jejich nezávislosti a rovnosti. Latinská Amerika nemůže být považována za zadní dvorek USA.
Druhému sjezdu CALC se podařila konsolidace pozic účastnických zemí v mnoha otázkách. Strategickým úkolem byla integrace těchto zemí. CALC vystupuje na mezinárodním kolbišti jako jednotné a oprávněné uskupení zemí Latinské Ameriky a Karibiku. Spojené státy se budou muset zbavit komplexu hospodáře na západní polokouli. Jinak by také Jihoameričané mohli učinit svým zadním dvorkem území na sever od Rio Grande.
Převzato z Fondsk.ru
***
Politolog Vladimir Žarichin: "Federalizace zachrání Ukrajinu"
Leden 30, 2014
Poslanec za vládnoucí stranu regionů Vadim Kolesničenko řekl v průběhu zasedání Nejvyšší rady, že se Ukrajina musí stát federací, aby se zbavila napětí mezi jednotlivými regiony.
Komentuje zástupce ředitele Ústavu zemí SNS V. Žarichin
Federace je pro Ukrajinský stát nezbytná. To odstraní mnohé problémy. Bohužel to však nejde nyní. Dokud nenastane politická stabilita, není to reálné. Je potřeba, aby politické a ještě více hospodářské elity našly důležitou vlastnost a tou je zdravý rozum. Než k tomu dojde, bude stejně jako před tím, většina elit vidět ve federalizaci nebezpečí rozpadu země. Mnozí to tak vyhlašují.
Při splnění obou těchto podmínek je federalizace Ukrajiny reálná. Země je v podstatě nemocná a federalizace dopomůže k ozdravení. Myšlenka musí být aktivně probírána v mediích.
Ovšem předešlá zkušenost je smutná. Tuto záležitost probíral v tisku jeden z hlavních ideologů federalizace Ukrajiny a jeden z autorů projektu Jihovýchodní ukrajinská autonomní oblast Jevgenij Kušnarjov a ten byl, údajně nahodile, zabit na lovu.
Zastánci federalizace musejí intenzivněji dokazovat její přednosti. Dosud tato myšlenka nepronikla mezi široké vrstvy obyvatel, probírá se jen v úzkých politických kruzích. Iniciativa Vadima Kolesničenka je správná, ale předčasná. Nejprv je potřebná stabilita. Dokud je přibližně polovina administrativ v rukách pučistů, je pro projednávání federalizace brzo.
Průzkum veřejného mínění ukázal, že zastánců a odpůrců federalizace a těch, kteří nemají jasno, je přibližně stejně. Lidé dosud nevědí přesně, o co se jedná. Je mnoho těch, kteří se vyhýbají odpovědi na otázky z průzkumu.
Agitace a propaganda federalizace se dosud vedla pasivně. Široké veřejnosti se málo objasňovalo jak bude federativní Ukrajina vypadat. Přitom odpůrci federalizace jsou velmi aktivní. Dokonce velvyslanec federativní republiky Německo kategoricky proti federalizaci Ukrajiny vystoupil. Hlavním argumentem je, že federalizace přivodí rozpad Ukrajiny. Zastánci musejí dokazovat, že je to naopak, že zemi zachrání.
Převzato z File-rf.ru
***
Bývalý ekonom Světové banky: vystřídejte dolar superměnou
Únor 2, 2014
Bývalý hlavní ekonom Světové banky Justin Yifu Lin navrhuje pro stabilnější měnový systém přechod od amerického dolaru k jednotné světové superměně. Tvrdí, že dominance amerického dolaru je prvotní příčinou světové finančně – ekonomické krize.
Nyní je Lin profesorem na Pekingské univerzitě a hlavním poradcem čínské vlády. Objasnil, že rozšiřování balíku hlavních rezervních měn – amerického dolaru, eura, japonského jenu a libry šterlinků – nebude znamenat adekvátní vyřešení likvidace následků finanční krize. Ani internacionalizace čínské měny nepomůže.
Lin vyzval mezinárodní společenství, především USA a EU, aby se chopily měnové infrastrukturní iniciativy. Za účelem stimulování světové ekonomiky navrhl nastartovat "globální infrastrukturní iniciativu" na odstranění "slabých míst" v chudých a rozvojových státech. Takové opatření by podle něho přineslo možnosti i rozvinutým ekonomikám. Řekl: "Čína na sebe může vzít při realizaci těchto plánů jen pomocnou roli. Schválit to musí USA a Evropská unie. A já myslím, že Velká dvacítka je ideální místo pro projednání takových myšlenek."
Světoví vůdci opakovaně posuzovali koncepci světové superměny vázanou na balík měn. Tu schválil i laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz. Superměna může být vázána i k jednotné měně, ale provázanost světových finančních trhů a nebezpečí volatility, která takto může nastat, ji činí méně populární.
Profesor obchodní politiky z Cornellovy univerzity Eswar Prasad, který je rovněž vědeckým pracovníkem Brookingova ústavu, nepovažuje superměnu za spásu světového finančního systému před takovým selháním, k jakému došlo v roce 2008 a který uvrhl světovou ekonomiku do nejnebezpečnější krize od velké deprese třicátých let. Prasad řekl: "Pružné směnné kurzy zajišťují užitečný šokový mechanismus, zvláště pro nové tržní ekonomiky. Efektivnější finanční regulace a zlepšení mezinárodní správy, vedle lepší fiskální a strukturální politiky, by ve věci upevnění finanční stability ve světě dosáhly mnohem víc než jednotná měna."
Argumenty pro světovou měnu byly opět vysloveny v době rozpočtové slepé uličky v USA v říjnu. Tisková agentura Xinhua uvedla, že je možná právě čas, aby obelhaný svět zauvažoval o budování deamerikanizované společnosti. Podle agentury by odklon od závislosti na americkém dolaru a zavedení nové mezinárodní rezervní měny umožnilo vyhnout se negativním dopadům washingtonské vládní slepé uličky na svět.
V březnu 2009 vybídl guvernér Centrální banky Číny k vytvoření nové mezinárodní rezervní měny, která by americký dolar nahradila. Ta by podle něho nebyla vázána na jednotlivé země a byla by schopna dlouhodobě zůstat stabilní. Světovému finančnímu systému by přinesla více užitku než současná závislost na USD.
Vedoucí měnového analytického útvaru HSBC Bloom řekl, že změna peněžní kreditní politiky USA přinese měnám rozvojových zemí kolísání kursů a finanční nestabilitu. Významný čínský ekonom Chen podotkl, že nadnárodní měna by vyžadovala spolupráci různých zemí a koordinaci jejich makroekonomické politiky.
I Bloom i Chen uvedli, že Čína musí hrát v mezinárodním finančním řízení významnější roli. Podle Blooma bude v tomto roce posílen jüan a přes posílení kursu amerického dolaru se zrychlí internacionalizace čínské měny, pokud se vláda rozhodne otevřít kapitálový trh.
Badatel evropského centra mezinárodní politické ekonomie v Bruselu Michal Krol si nemyslí, že je globální krize způsobena hegemonií USD. Řekl: "Nemyslím, že velké ekonomiky a jejich měny jsou v tuto chvíli připraveny k zavedení nadnárodní měny. Ani EU ani Čína nemají finanční trhy, ani kreditní peněžní systémy, které by byly pevné, spolehlivé, připravené a dobře fungující, aby mohly tvořit základní kámen světového systému. Nyní je skutečně čas ke zformulování základních principů mezinárodní měnové správy."
Výkonný ředitel evropské nadace Madariga při College of Europe Pierre Defraigne okomentoval návrh Lina: "Je to výborné, ale problém je v tom, jak tyto plány realizovat, sjednotit za pomoci účinného mezinárodního mechanismu země, které takové infrastrukturní budování potřebují a země, které mají dostatečné měnové rezervy."
Převzato z Politikus.ru
***
Latinská Amerika a Rusko jsou si potřební
Ljubov Ljulko
Únor 3, 2014
O perspektivě uzavření dohody o zóně volného obchodu (dále jen ZVO) promluvil v tomto roce v rozhovoru pro Pravdu koordinátor Jednotné socialistické strany Venezuely (PSUV) a projektu Diplomacie národů Henri Machuca. Hovořil v přímém přenosu a stručný obsah jeho rozhovoru je zde předložen. Doslovné citace jeho sdělení jsou v uvozovkách.
Silná Jižní Amerika vadí USA i EU, ale potřebuje ji Rusko.
Politická situace se ve Venezuele stabilizovala poté, co PSUV vyhrála listopadové volby. Vůdce opozice Capriles je liberální politik a nehodlá budovat Venezuelu podle Cháveze. Současný prezident Nicolas Maduro je skutečným národním prezidentem, pokračuje v budování sociálně orientovaného státu v linii předchozího prezidenta. Dříve byly částky určené na sociální potřeby 5 až 6 % HDP, dnes je to 52 %. Maduro začal rovněž bojovat proti drogám ze sousední Kolumbie. Venezuela přijala zákon o sestřelování letadel, která bez povolení naruší její vzdušný prostor.
Přestože je finanční a monetární ekonomická politika Venezuely úspěšná, západní media ji soustavně atakují. K ovlivnění však nemají dostatečně silné páky. "Budeme pokračovat v samostatném jednání, nebudeme se orientovat na MMF, kterému Chávez veškeré dluhy splatil."
Na jihoamerickém kontinentu se bojuje netradičními metodami s obchodem s drogami. Například Uruguay přijala jako první v Latinské Americe zákon o legalizaci marihuany. "Myslím, že se tato zkušenost může projevit příznivě". V Bolívii není zakázán list koky. Ta je pro Bolívijce něco jako pro Rusy čaj.
Jižní Amerika má 33 zemí a každá má nezávislou politiku. Jsou sjednoceny ve Společenství latinskoamerických zemí a zemí Karibiku CELAC, bez USA a Kanady. Další regionální strukturou je MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Uruguay, Paraguay a Venezuela) a třetí je nedávno vytvořená Tichooceánská aliance (TA) (Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru). Zde je vidět protiklad bolívarismu a liberalismu. "Země MERCOSUR si kromě správy obchodních vztahů rovněž pomáhají například ve vzdělávání a zdravotnictví." Hlavní myšlenkou bolívarismu je silná integrace. Pokud se podaří, tak za 20 let bude MERCOSUR třetí nebo čtvrtou ekonomikou ve světě, myslí si Machuca. Po vítězství levicové prezidentky Bacheletové v Chile se může řešit sjednocení dvou bloků, což by silně zvýšilo konkurenceschopnost Latinské Ameriky. K MERCOSURu se připojují Ekvádor a Bolívie. Bylo by výborné, kdyby ke konci roku dosáhly MERCOSUR a TA dohodu o volném obchodu.
V regionu náleží zvláštní postavení Brazílii, která je jednou ze zemí BRICS. Nyní je propagován jiný blok – MINT (Mexiko, Indonésie, Nigerie a Turecko). Mexiko je v tomto případě považováno za novou sílu, namísto Brazílie. "Je to karta stvořená USA a jejich partnery za účelem oslabení pozice Brazílie, jejíž úloha roste jak v Jižní Americe, tak ve světě." "Před třemi lety se Mexiko rozhodovalo k návratu do Latinské Ameriky. Jeho vláda pochopila, že dohoda o volném obchodu mezi Mexikem, USA a Kanadou není tak výhodná." Prezident Mexika země Latinské Ameriky příliš nepodporuje.
Důležitým partnerem Venezuely, sdílejícím myšlenky Bolívara, je Nikaragua. Je součástí bloku ALBA a v příštím roce zahajuje budování průplavu. Platit jej bude Čína. Má to být 40 miliard USD. Panama tím neutrpí "neboť obchod roste tak rychle, že budou oba průplavy pracovat na plný výkon". Mezi další projekty patří práce kubánských lékařů v Brazílii, Ekvádoru, Bolívii a Venezuele. "Na Kubě nedávno připravili vakcínu proti rakovině. Zdravotnictví tam bylo vybudováno s pomocí SSSR. Hodně se tam mluví rusky."
Mezi Ruskem a státy Jižní Ameriky chybí plnohodnotné vzájemné informování. Obraz Ruska je zde celkově kladný, ale mohl by být lepší. "My se například snažíme o vztahy s Ruskem, ale nemáme dost informací. Nerozumím tomu, proč Rusko neprodá do Venezuely stroje, když ta má se stroji problémy. Myslím, že podnikatelé v RF se neorientují v našich problémech." Venezuela by mohla nakoupit 10 tisíc automobilů VAZ ročně. Rovněž tak Brazílie. Ta před 15 lety koupila 30 tisíc VAZů a mohla by se k tomu vrátit. Venezuela je na druhém místě v nákupu ruských zbraní. Obrat zboží mezi RF a Brazílií se za poslední léta zdesateronásobil, z 1,4 miliardy v roce 1992 na 16 miliard v roce 2013.
"Představte si, kdyby se zrušily celní poplatky, na jakou úroveň by se naše vztahy mohly dostat? Je naděje, že mezi Celní unií a MERCOSUR bude možné uzavřít dohodu o zóně volného obchodu už v tomto roce."
Pozn.: V originálu článku je vloženo video s celým interview.
Převzato z Pravda.ru
