Svět ruskýma očima 233

Reklama


USA se mění na zadní dvorek Latinské Ameriky

Nil Nikandrov


Leden 30, 2014


Druhý sjezd Společenství Latinské Ameriky a Karibiku (CALC) koncem ledna v Havaně vyvolal zvláštní zájem. Jedná se o uskupení amerických států bez USA a Kanady a bylo vytvořeno po neúspěšných snahách demokratizovat Organizaci amerických států, kterou nekompromisně kontrolují USA a využívají ji ke svým represivním akcím na potlačení režimů nevyhovujících Washingtonu.


Zejména Hugo Chávez se v posledním údobí svého života snažil o reformu regionálních struktur tak, aby na západní polokouli byly protiváhou Spojeným státům. Pomáhali mu mezi jinými Nestor Kirschner (Argentina), Lula da Silva (Brazílie), Rafael Correa (Ekvádor) a Evo Morales (Bolívie). První fórum bylo v roce 2011 a zahajoval jej Hugo Chavez s prohlášením, že se tento politický svaz vytváří jako vlivné centrum moci ve 21. století. Prezident Nikaragui Daniel Ortega uvedl, že existence CALC znamená rozsudek smrti americkému vměšování do věcí Latinské Ameriky.


Washington se snaží nepřipustit v regionu konkurenční centra moci. Používá všechny možné prostředky a opírá se o osvědčenou strategii "Rozděl a panuj". Pátá kolona konzervativních pravicových prezidentů slouží zájmům oligarchů a monopolů, má na paměti hlavně vlastní zájmy a kráčí ve šlépějích Washingtonu. V případě potřeby mohou posloužit k blokování rozhodnutí CALC, neboť jednou z jeho zásad je jednomyslnost rozhodnutí.


V roce 2013 převzal vedení CALC Raúl Castro, jeho předchůdcem byl Sebastian Piněra (Chile). Castro uvedl: "Budeme jednat v plné shodě s normami mezinárodního práva, ústavy OSN a podle základních principů mezistátních vztahů." Kubánci zajistili plodnou práci na přípravě třiceti dokumentů havanského sjezdu.


Velký význam pro upevnění autority CALC má Deklarace, která potvrzuje, že Latinská Amerika je zónou míru, bez jaderných zbraní. Tento dokument byl přijat jako doplněk Smlouvy z Tlatelolco (zákaz jaderných zbraní v Latinské Americe a Karibiku), přijaté v roce 1967 v mexickém Tlatelolcu. Jenže tuto smlouvu systematicky porušovaly USA a Anglie, jejichž plně vyzbrojené atomové ponorky připlouvaly na kotviště ke břehům kontinentu a na vojenské základně Velké Británie na Malvínských ostrovech se se souhlasem Pentagonu skladovala jaderná munice. Hrozbu světu představuje i 70 vojenských základen v regionu. Některé pracují v plné síle, jiné jsou připraveny jako perspektivní. Základna Guantánamo je symbolem fašizace USA. Obamova administrativa byla mnohokrát vyzývána k ukončení zde používaných nelidských praktik, ale dosud bez odezvy.


Případné neshody a konflikty mezi členskými státy mají být řešeny jednáním, aby se navždy předešlo použití síly. Sjezd projednával i otázky boje s hladem, bídou, sociální nerovností a s obchodem s drogami. Pozitivní posun byl zřetelný především v zemích sdružených v ALBA (Bolívarská aliance pro Ameriku).


Trvalým tématem latinskoamerických fór je solidarita s Kubou, ukotvená také v dokumentech sjezdu. Řečníci odsoudili americkou špionáž, především ze strany NSA. Pod drobnohledem tajných služeb USA jsou i jeho věrní spojenci, jakými jsou třeba Kolumbie, Mexiko, Guatemala a Kostarika. Rafael Correa upozornil na nutnost zabezpečení latinskoamerických elektronických komunikací před cizími útoky.


Bylo schváleno vytvoření fóra Čína – CALC. Finanční a  hospodářské pronikání Pekingu do Jižní Ameriky zde podkopává dominanci USA. Prakticky všechny jihoamerické státy čínskému kapitálu otevřely dveře. U všech se ve stále větší míře projevuje názor, že Spojené státy jsou kolos na hliněných nohách a Jihoameričané chytře využívají geopolitické soupeření staré a nové supermocnosti.


Pro USA není také příznivý šum kolem Portorika. Posuzuje se jeho rovnoprávné začlenění do CALC. Dosud má polokoloniální postavení, jelikož se "svobodně asociovalo se Spojenými státy". V praxi by začlenění do CALC znamenalo jeho samostatnost. Vlastenecké síly Portorika se už po desetiletí brání imperiálnímu diktátu.


Obamova administrativa zorganizovala v Miami "protisjezd", aby za pomoci ultrapravicových aktivistů odvrátila pozornost od havanského fóra. Jeho iniciátory byly organizace založené CIA – IRI (Mezinárodní republikánský institut) a CADAL (Centrum politické činnosti a vývoje v Latinské Americe) k provádění podvratných akcí. Špinavou práci pro Impérium dělají teroristé, takto agenti tajných služeb USA. Mezi nimi vyniká Montaner, vydávající se za novináře. Má na svědomí v prvních letech po revoluci mnoho mrtvých v kinech a obchodních centrech Havany. Podobný případ je bývalý člen teroristické skupiny Omega 7 Sanchez, který zorganizoval výbuch v kubánském konzulátu v Montreolu a do auta kubánského velvyslance v OSN nastražil bombu. Další takový je bývalý venezuelský voják Salas, agent výzvědné služby USA, účastník spiknutí proti Chávezovi v roce 2002. Na fóru v Miami vystupovalo hodně latinskoamerických nevládních organizací podléhajících CIA. Propagují "právo na povstání", podle něho je-li v zemi tyranská vláda, má lid právo ji svrhnout. Přitom se přímo poukazovalo na Kubu, Venezuelu, atd. Žádná z těchto snah ale nedostala podporu zemí regionu. Nepodařilo se obyvatele zmobilizovat k mohutným protestním akcím. Nepomohlo ani těch několik disidentských skupin, které na ostrově dokázala splašit rezidentura CIA, pracující pod hlavičkou zájmové mise USA.


Kubánský ministr zahraničí Bruno Rodriguez oznámil, že návrat jeho země do Latinské Ameriky je dokončen a ke strategii Washingtonu na izolaci Kuby lze říci, že v izolaci se nachází politika USA. Řekl k tomu: "Chtějí-li USA navázat normální, produktivnější a demokratické vztahy se zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku, musejí svou politiku v regionu změnit." Musejí proto udržovat normální vztahy s úctou k jejich nezávislosti a rovnosti. Latinská Amerika nemůže být považována za zadní dvorek USA.


Druhému sjezdu CALC se podařila konsolidace pozic účastnických zemí v mnoha otázkách. Strategickým úkolem byla integrace těchto zemí. CALC vystupuje na mezinárodním kolbišti jako jednotné a oprávněné uskupení zemí Latinské Ameriky a Karibiku. Spojené státy se budou muset zbavit komplexu hospodáře na západní polokouli. Jinak by také Jihoameričané mohli učinit svým zadním dvorkem území na sever od Rio Grande.


Převzato z Fondsk.ru



***



Politolog Vladimir Žarichin: "Federalizace zachrání Ukrajinu"

Leden 30, 2014


Poslanec za vládnoucí stranu regionů Vadim Kolesničenko řekl v průběhu zasedání Nejvyšší rady, že se Ukrajina musí stát federací, aby se zbavila napětí mezi jednotlivými regiony.


Komentuje zástupce ředitele Ústavu zemí SNS V. Žarichin


Federace je pro Ukrajinský stát nezbytná. To odstraní mnohé problémy. Bohužel to však nejde nyní. Dokud nenastane politická stabilita, není to reálné. Je potřeba, aby politické a ještě více hospodářské elity našly důležitou vlastnost a tou je zdravý rozum. Než k tomu dojde, bude stejně jako před tím, většina elit vidět ve federalizaci nebezpečí rozpadu země. Mnozí to tak vyhlašují.


Při splnění obou těchto podmínek je federalizace Ukrajiny reálná. Země je v podstatě nemocná a federalizace dopomůže k ozdravení. Myšlenka musí být aktivně probírána v mediích.


Ovšem předešlá zkušenost je smutná. Tuto záležitost probíral v tisku jeden z hlavních ideologů federalizace Ukrajiny a jeden z autorů projektu Jihovýchodní ukrajinská autonomní oblast Jevgenij Kušnarjov a ten byl, údajně nahodile, zabit na lovu.


Zastánci federalizace musejí intenzivněji dokazovat její přednosti. Dosud tato myšlenka nepronikla mezi široké vrstvy obyvatel, probírá se jen v úzkých politických kruzích. Iniciativa Vadima Kolesničenka je správná, ale předčasná. Nejprv je potřebná stabilita. Dokud je přibližně polovina administrativ v rukách pučistů, je pro projednávání federalizace brzo.


Průzkum veřejného mínění ukázal, že zastánců a odpůrců federalizace a těch, kteří nemají jasno, je přibližně stejně. Lidé dosud nevědí přesně, o co se jedná. Je mnoho těch, kteří se vyhýbají odpovědi na otázky z průzkumu.


Agitace a propaganda federalizace se dosud vedla pasivně. Široké veřejnosti se málo objasňovalo jak bude federativní Ukrajina vypadat. Přitom odpůrci federalizace jsou velmi aktivní. Dokonce velvyslanec federativní republiky Německo kategoricky proti federalizaci Ukrajiny vystoupil. Hlavním argumentem je, že federalizace přivodí rozpad Ukrajiny. Zastánci musejí dokazovat, že je to naopak, že zemi zachrání.


Převzato z File-rf.ru 



***



Bývalý ekonom Světové banky: vystřídejte dolar superměnou

Únor 2, 2014


Bývalý hlavní ekonom Světové banky Justin Yifu Lin navrhuje pro stabilnější měnový systém přechod od amerického dolaru k jednotné světové superměně. Tvrdí, že dominance amerického dolaru je prvotní příčinou světové finančně – ekonomické krize.


Nyní je Lin profesorem na Pekingské univerzitě a hlavním poradcem čínské vlády. Objasnil, že rozšiřování balíku hlavních rezervních měn – amerického dolaru, eura, japonského jenu a libry šterlinků – nebude znamenat adekvátní vyřešení likvidace následků finanční krize. Ani internacionalizace čínské měny nepomůže.


Lin vyzval mezinárodní společenství, především USA a EU, aby se chopily měnové infrastrukturní iniciativy. Za účelem stimulování světové ekonomiky navrhl nastartovat "globální infrastrukturní iniciativu" na odstranění "slabých míst" v chudých a rozvojových státech. Takové opatření by podle něho přineslo  možnosti i rozvinutým ekonomikám. Řekl: "Čína na sebe může vzít při realizaci těchto plánů jen pomocnou roli. Schválit to musí USA a Evropská unie. A já myslím, že Velká dvacítka je ideální místo pro projednání takových myšlenek."


Světoví vůdci opakovaně posuzovali koncepci světové superměny vázanou na balík měn. Tu schválil i laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz. Superměna může být vázána i k jednotné měně, ale provázanost světových finančních trhů a nebezpečí volatility, která takto může nastat, ji činí méně populární.


Profesor obchodní politiky z Cornellovy univerzity Eswar Prasad, který je rovněž vědeckým pracovníkem Brookingova ústavu, nepovažuje superměnu za spásu světového finančního systému před takovým selháním, k jakému došlo v roce 2008 a který uvrhl světovou ekonomiku do nejnebezpečnější krize od velké deprese třicátých let. Prasad řekl: "Pružné směnné kurzy zajišťují užitečný šokový mechanismus, zvláště pro nové tržní ekonomiky. Efektivnější finanční regulace a zlepšení mezinárodní správy, vedle lepší fiskální a strukturální politiky, by ve věci upevnění finanční stability ve světě dosáhly mnohem víc než jednotná měna."


Argumenty pro světovou měnu byly opět vysloveny v době rozpočtové slepé uličky v USA v říjnu. Tisková agentura Xinhua uvedla, že je možná právě čas, aby obelhaný svět zauvažoval o budování deamerikanizované společnosti. Podle agentury by odklon od závislosti na americkém dolaru a zavedení nové mezinárodní rezervní měny umožnilo vyhnout se negativním dopadům washingtonské vládní slepé uličky na svět.


V březnu 2009 vybídl guvernér Centrální banky Číny k vytvoření nové mezinárodní rezervní měny, která by americký dolar nahradila. Ta by podle něho nebyla vázána na jednotlivé země a byla by schopna dlouhodobě zůstat stabilní. Světovému finančnímu systému by přinesla více užitku než současná závislost na USD.


Vedoucí měnového analytického útvaru HSBC Bloom řekl, že změna peněžní kreditní politiky USA přinese měnám rozvojových zemí kolísání kursů a finanční nestabilitu. Významný čínský ekonom Chen podotkl, že nadnárodní měna by vyžadovala spolupráci různých zemí a koordinaci jejich makroekonomické politiky.


I Bloom i Chen uvedli, že Čína musí hrát v mezinárodním finančním řízení významnější roli. Podle Blooma bude v tomto roce posílen jüan a přes posílení kursu amerického dolaru se zrychlí internacionalizace čínské měny, pokud se vláda rozhodne otevřít kapitálový trh.


Badatel evropského centra mezinárodní politické ekonomie v Bruselu Michal Krol si nemyslí, že je globální krize způsobena hegemonií USD. Řekl: "Nemyslím, že velké ekonomiky a jejich měny jsou v tuto chvíli připraveny k zavedení nadnárodní měny. Ani EU ani Čína nemají finanční trhy, ani kreditní peněžní systémy, které by byly pevné, spolehlivé, připravené a dobře fungující, aby mohly tvořit základní kámen světového systému. Nyní je skutečně čas ke zformulování základních principů mezinárodní měnové správy."


Výkonný ředitel evropské nadace Madariga při College of Europe Pierre Defraigne okomentoval návrh Lina: "Je to výborné, ale problém je v tom, jak tyto plány realizovat, sjednotit za pomoci účinného mezinárodního mechanismu země, které takové infrastrukturní budování potřebují a země, které mají dostatečné měnové rezervy."


Převzato z Politikus.ru



***



Latinská Amerika a Rusko jsou si potřební

Ljubov Ljulko


Únor 3, 2014


O perspektivě uzavření dohody o zóně volného obchodu (dále jen ZVO) promluvil v tomto roce v rozhovoru pro Pravdu koordinátor Jednotné socialistické strany Venezuely (PSUV) a projektu Diplomacie národů Henri Machuca. Hovořil v přímém přenosu a stručný obsah jeho rozhovoru je zde předložen. Doslovné citace jeho sdělení jsou v uvozovkách.


Silná Jižní Amerika vadí USA i EU, ale potřebuje ji Rusko.


Politická situace se ve Venezuele stabilizovala poté, co PSUV vyhrála listopadové volby. Vůdce opozice Capriles je liberální politik a nehodlá budovat Venezuelu podle Cháveze. Současný prezident Nicolas Maduro je skutečným národním prezidentem, pokračuje v budování sociálně orientovaného státu v linii předchozího prezidenta. Dříve byly částky určené na sociální potřeby 5 až 6 % HDP, dnes je to 52 %. Maduro začal rovněž bojovat proti drogám ze sousední Kolumbie. Venezuela přijala zákon o sestřelování letadel, která bez povolení naruší její vzdušný prostor.


Přestože je finanční a monetární ekonomická politika Venezuely úspěšná, západní media ji soustavně atakují. K ovlivnění však nemají dostatečně silné páky. "Budeme pokračovat v samostatném jednání, nebudeme se orientovat na MMF, kterému Chávez veškeré dluhy splatil."


Na jihoamerickém kontinentu se bojuje netradičními metodami s obchodem s drogami. Například Uruguay přijala jako první v Latinské Americe zákon o legalizaci marihuany. "Myslím, že se tato zkušenost může projevit příznivě". V Bolívii není zakázán list koky. Ta je pro Bolívijce něco jako pro Rusy čaj.


Jižní Amerika má 33 zemí a každá má nezávislou politiku. Jsou sjednoceny ve Společenství latinskoamerických zemí a zemí Karibiku CELAC, bez USA a Kanady. Další regionální strukturou je MERCOSUR (Argentina, Brazílie, Uruguay, Paraguay a Venezuela) a třetí je nedávno vytvořená Tichooceánská aliance (TA) (Chile, Kolumbie, Mexiko a Peru). Zde je vidět protiklad bolívarismu a liberalismu. "Země MERCOSUR si kromě správy obchodních vztahů rovněž pomáhají například ve vzdělávání a zdravotnictví." Hlavní myšlenkou bolívarismu je silná integrace. Pokud se podaří, tak za 20 let bude MERCOSUR třetí nebo čtvrtou ekonomikou ve světě, myslí si Machuca. Po vítězství levicové prezidentky Bacheletové v Chile se může řešit sjednocení dvou bloků, což by silně zvýšilo konkurenceschopnost  Latinské Ameriky. K MERCOSURu se připojují Ekvádor a Bolívie. Bylo by výborné, kdyby ke konci roku dosáhly MERCOSUR a TA dohodu o volném obchodu.


V regionu náleží zvláštní postavení Brazílii, která je jednou ze zemí BRICS. Nyní je propagován jiný blok – MINT (Mexiko, Indonésie, Nigerie a Turecko). Mexiko je v tomto případě považováno za novou sílu, namísto Brazílie. "Je to karta stvořená USA a jejich partnery za účelem oslabení pozice Brazílie, jejíž úloha roste jak v Jižní Americe, tak ve světě." "Před třemi lety se Mexiko rozhodovalo k návratu do Latinské Ameriky. Jeho vláda pochopila, že dohoda o volném obchodu mezi Mexikem, USA a Kanadou není tak výhodná." Prezident Mexika země Latinské Ameriky příliš nepodporuje.


Důležitým partnerem Venezuely, sdílejícím myšlenky Bolívara, je Nikaragua. Je součástí bloku ALBA a v příštím roce zahajuje budování průplavu. Platit jej bude Čína. Má to být 40 miliard USD. Panama tím neutrpí "neboť obchod roste tak rychle, že budou oba průplavy pracovat na plný výkon". Mezi další projekty patří práce kubánských lékařů v Brazílii, Ekvádoru, Bolívii a Venezuele. "Na Kubě nedávno připravili vakcínu proti rakovině. Zdravotnictví tam bylo vybudováno s pomocí SSSR. Hodně se tam mluví rusky."


Mezi Ruskem a státy Jižní Ameriky chybí plnohodnotné vzájemné informování. Obraz Ruska je zde celkově kladný, ale mohl by být lepší. "My se například snažíme o vztahy s Ruskem, ale nemáme dost informací. Nerozumím tomu, proč Rusko neprodá do Venezuely stroje, když ta má se stroji problémy. Myslím, že podnikatelé v RF se neorientují v našich problémech." Venezuela by mohla nakoupit 10 tisíc automobilů VAZ ročně. Rovněž tak Brazílie. Ta před 15 lety koupila 30 tisíc VAZů a mohla by se k tomu vrátit. Venezuela je na druhém místě v nákupu ruských zbraní. Obrat zboží mezi RF a Brazílií se za poslední léta zdesateronásobil, z 1,4 miliardy v roce 1992 na 16 miliard v roce 2013.


"Představte si, kdyby se zrušily celní poplatky, na jakou úroveň by se naše vztahy  mohly dostat? Je naděje, že mezi Celní unií a MERCOSUR bude možné uzavřít dohodu o zóně volného obchodu už v tomto roce."


Pozn.: V originálu článku je vloženo video s celým interview.


Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku

Svět ruskýma očima 223

Reklama


Washington nařídil Evropě…

Sergej Maximov


Listopad 27, 2013


Spojené státy soustředily svou pozornost na Evropu. Rozsáhlé manévry NATO poblíž ruských a běloruských hranic, zásobování Polska penězi a moderními zbraněmi, zvrat v jednání o nevyhnutelnosti vstupu Ukrajiny do NATO, to vše vypovídá o tom, že Bílý dům postupuje ukončení politiky "partnerství" s Ruskem. Tuto politiku Washington deklaroval v době, kdy jeho armáda "bojovala proti mezinárodnímu terorismu". Válka proti terorismu skončila, nyní se USA přátelí s Talibánem, al-Kájdou a Muslimskými bratry. V Sýrii se islamisté změnili z nepřátel Ameriky na její spojence. Z partnera v protiteroristické koalici se stal "potenciální protivník NATO". Neočekávané to není.


Spojené státy prohrávají geopolitickou konkurenci v Eurasii vždy, když Evropané zjistí iluzornost "hrozby z Východu" a nemají zájem o jejich přítomnost. USA považují normální vztahy Evropy a Ruska pro sebe za smrtelné.


Anglosasové po 2. světové válce nedovolují Evropě pochybovat o trvalé hodnotě "atlantické solidarity". Prostředky k tomu, jak držet Evropu ve svých rukách, jsou pro Washington démonizace Ruska a provokování Moskvy ke konfliktu. "Vražedné Rusko" je pro Ameriku narkotikem. Nyní, po vynucené hře na "partnerství", začíná Bílý dům v rusko-amerických vztazích vyvolávat napětí, aby evropským politikům vsugeroval nedůvěru k Moskvě. V tom mu přitakává Polsko, které je v první linii protiruské politiky.


Současné polské vedení dělá hodně pro nalezení cesty k porozumění mezi Moskvou a Varšavou, avšak musí brát ohledy na konzervativní kruhy Polska i na to, že v polské společnosti převažuje jakýsi nezdravý sklon přenášet tragickou zkušenost z historie své země na současnou situaci. Existenci společných hranic s Německem, s Ruskem a přes Bílou Rus s pobaltskými státy považují mnozí Poláci za nebezpečí pro svou Třetí republiku.


Tato situace pomáhá Washingtonu využívat Polsko ke strašení Evropanů "imperiálními ambicemi" Ruska, nehledě na to, že vedlejším efektem zatahování Poláků do anglosaské "Velké hry" je také vytvoření imperiálního obrazu Německa.


Nedávné cvičení NATO Steadfast Jazz 2013 v Polsku, Litvě a Lotyšsku bylo v polských mediích prezentováno jako polsko-francouzská odpověď Rusku, ač se nepřímo týkalo i Německa. Ze šesti tisíc přítomných vojáků bylo v manévrech 1200 francouzských a 1040 polských. Z německých jen 55 zdravotnických pracovníků. Iniciátor, jímž byl Washington, vyslal jen 160 osob. Jenže jeho cílem bylo něco jiného, a to vyřizovat si to s Ruskem cizíma rukama. Na evropskou psychiku to zabírá.


Protiruská hysterie a v skrytu i protiněmecká, podněcovaná polskými a pobaltskými medii, má svou logiku. Její příznivci považují za hrozbu pro sebe to, že Rusko hodlá jako odpověď na americkou PRO v Polsku zabezpečovat vlastní zemi odpovídajícím způsobem, nebo to, že Rusové vyjadřují rozpaky nad zvyšováním útočného potenciálu polské armády. Podle Poláků se jedná o ruskou hrozbu pro celou střední a východní Evropu. Co se týká Německa, tak nechce-li si naložit, krom všeho ostatního, ještě "evropskou obranu", předkládá se to jako lhostejnost Berlína k "imperialistické politice" Moskvy a div že ne za příznak "nového spiknutí" Německa a Ruska proti Evropě.


Polsko a Pobaltské státy se straší východními barbary a zákeřnými Němci a naléhají na Německo, aby prokazovalo "atlantickou solidaritu" vůči Rusku. Očekávají, že by mohlo mezi nimi dojít ke střetu. Zároveň žádají USA o ochranu před oběma agresivními národy. Washington se takto vrací do Evropy jako sjednotitel proti uvedené "hrozbě", přičemž zatahuje do cvičení NATO i státy neutrální (Švédsko, Finsko). Je ovšem těžké pochopit logiku Kyjeva, který do cvičení Steadfast Jazz 2013 vyslal dvojnásobný kontingent než člen NATO Německo.


Na žádost Polska, Litvy a Lotyšska u nich NATO rozmisťuje síly rychlé reakce, které mají zastavit agresora, než se připraví hlavní síly aliance. Jelikož pozemní i vzdušné síly jsou rozloženy na hranicích s Ruskem a Běloruskem a námořnictvo je rozmístěno tak, aby zablokovalo východ Baltu, sotva v Bruselu považovali za potenciálního agresora dejme tomu člena NATO Estonsko. Severoatlantická aliance vedená Spojenými státy již odhodila fíkový list "partnerství s Ruskem" a jasně předvedla jaký bude nový směr její strategie po neslavném konci operace v Afghánistánu.


Jak mohla za takových okolností Ukrajina, která stojí mimo NATO, souhlasit s účastí v jeho manévrech? 


Něco lze přesto pochopit. NATO si spolupráci s Ukrajinou platí. Chudobná ukrajinská armáda a nynější ukrajinské vedení možná bez zvláštní publicity pokračuje ve směřování bývalého prezidenta Juščenka ke vstupu země do NATO. Zcela jasné to není. Jsou příznaky toho, že vstup do NATO je dočasně pozastavený. Ukrajinský Institut světové politiky zveřejnil publikaci "Ukrajina – NATO. Klid před vstupem?"


Na nedávném mezinárodním fóru v Kyjevě nabádala ke vstupu Ukrajiny do aliance šéfka informací a dokumentace NATO Kanaďanka ukrajinského původu Nemyslovská a také členka litevského parlamentu a bývalá ministryně obrany Litvy Juknavičeneová. Podle Juknavičeneové je vstup Ukrajiny do NATO spolu s jejím členstvím v EU "politickou zárukou státnosti."


Kategorický byl i bývalý polský ministr obrany Onyszkiewicz. Odmítl evropský bezpečnostní systém s účastí Ruska a Běloruska a vybízel Ukrajinu zaměřit se na NATO, které prý jedině poskytne záruku podpory v případě krize.


Ředitel úřadu armádní politiky ministerstva obrany Ukrajiny přiznal, že vstup do EU je podmíněn vstupem do NATO. Kyjev by měl být zapojen do "Velké hry" také prostřednictvím Všeobecné politické obrany a bezpečnosti (CDSP). Na stránkách ministerstva obrany Ukrajiny se objevilo prohlášení ministra obrany Polska, že poslední cvičení jsou dobrým poselstvím ještě plodnější spolupráce (Ukrajiny a Polska), neboť se pracuje na vytvoření litevsko-polsko-ukrajinské brigády a na zapojení ukrajinských sil do Visegrádské bojové skupiny.


Myšlenka vtáhnout Ukrajinu do skupiny Visegrádské čtyřky pochází již z roku 2007, po odchodu Juščenka se na ni zapomnělo a po summitu této skupiny v březnu letošního roku ve Varšavě se opět vynořila. Zde ministři obrany Polska, Slovenska, Maďarska a ČR podepsali dohodu o vytvoření brigády rychlé reakce, jejíž polovinu budou tvořit Poláci. Má být dokončena v roce 2016 a má čítat tři tisíce osob. CDSP je ve skutečnosti evropská NATO bez formální účasti Američanů. Prý kdyby se stalo, že by se USA chtěly od Evropy izolovat a nechtěly EU podporovat svou vojenskou silou. Evropané by potom měli vlastní obranu.


Je to směšné. Všichni členové EU jsou přece také členy NATO. Podle článku 5 Washingtonské smlouvy jsou povinny bránit své evropské spojence i Spojené státy. Je tedy CDSP blok, který vylučuje Rusko a Bělorusko z prostoru bezpečnosti v Evropě, z čehož vyplývá, že se na ně dívá jako na potenciální protivníky. Proč má být mimobloková Ukrajina v tomto bloku?


Takové akce mají navrátit Severoatlantické alianci význam, pro který byla vytvořena: Udržovat USA v Evropě, Německo držet pod patou "spojené Evropy" a Rusko mimo Evropu. Ještě loni se NATO omezovalo na přípravu mírových operací a aktivit kolem přírodních a technických katastrof. Nyní slibují organizovat v Evropě každoročně rozsáhlá vojenská cvičení. U aliance se cosi v principu změnilo.


Moskva i Minsk i ostatní hlavní města  z Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) z roku 1992 mají o čem přemýšlet. Ostatně Kyjev také.


Převzato z Fondsk.ru



***



Čína napsala velký scénář

Ljubov Ljulko


Listopad 27, 2013


Čína si dělá nárok na prostor velký téměř 1 milion čtverečních mil ve Východočínském moři. Domáhá se tohoto území s hojnými energetickými zdroji a plné mořských živočichů. Čínské ministerstvo obrany varovalo prostřednictvím oficiálních medií, že všechna cizí letadla, dříve než vniknou nad určenou zónu, kterou kontroluje protivzdušná obrana ČLR, musí oznámit identifikační údaje a data o přeletu. Nestane-li se tak, vystavují se "mimořádným bezpečnostním opatřením" ze strany ozbrojených sil Číny. Má tím být zabezpečena ochrana proti případným hrozbám ze vzduchu.


Do nové zóny protivzdušné obrany (PVO) spadají sporné ostrovy Senkaku (Tiao-jü-tao), které v roce 2012 koupil japonský stát od soukromé osoby a prohlásil za své území. Po nynějším opatření Číny následovaly odvetné kroky Japonska a USA, které mají s Japonskem od roku 1952 dohodu o vzájemné ochraně. Japonský ministr obrany prohlásil, že vojenské vzdušné síly sebeobrany Japonska nehodlají Číně informace o průletu svých letadel v určené zóně čínské PVO poskytovat.


Ministr obrany USA Hagel řekl, že je to ze strany Číny jednostranný akt. USA trvají na tom, aby byl co nejrychleji odvolán. Podle něho jde o destabilizující faktor a snahu změnit současný stav v regionu. Rovněž upozornil, že americké vojenské operace budou v západní části Tichého oceánu prováděny po stejných trasách a požadavky Číny nebudou plněny. Čínské ministerstvo zahraničí odmítlo vyhlášení Hagela jako neodpovědné. Situace se ještě zhoršila po oznámení, že americké válečné lodě dorazily v úterý k japonským břehům ke cvičení pro případ napadení tohoto teritoria.


Objevila se informace, že bývalý předseda Sboru náčelníků štábu admirál Mullen svého času přesvědčoval Čínu, aby určila přímou cestu mezi dvěma armádami, aby se předešlo možným nedorozuměním. K podobnému zhoršení vztahů nedošlo skoro 20 let, naposled v roce 1966 při krizi Tchaiwanského průlivu, kdy USA poslaly na místo dvě letadlové lodě.


Brad Glosserman, výkonný ředitel Tichooceánského fóra Centra pro strategická a mezinárodní studia v Honolulu zhodnotil situaci takto: "Je to velmi hloupý, velmi riskantní krok Číny. Pokud Čínská lidová osvobozenecká armáda zkusí zasahovat (do americko-japonského cvičení), nastanou reálné problémy." Analytik soudí, že se Čína rozhodla otestovat nedávno zvoleného japonského premiéra Šinzó Abeho, který se snaží o změnu vojenské strategie Japonska. Prosazuje zákon na celkový přechod obranných sil Japonska pod velení Pentagonu. Zvýšil vojenský rozpočet na nejvyšší částku za posledních 22 let.


Ruští experti nevidí situaci tak dramaticky. Viktor Kremeňjuk, náměstek ředitele Institutu pro USA a Kanadu Ruské akademie věd komentoval věc takto: "Amerika chce podporovat svého spojence. Obama vyhlásil tichooceánský kurs, v němž bude fungovat spolu se spojenci Japonskem, Jižní Koreou a Tchajwanem a zároveň je to lekce pro Čínu, že Amerika své spojence neopustí. Ale myslím si, že je to jen předvádění svalů a v ozbrojený konflikt nepřejde."


Pavel Kamennov je vedoucí vědecký spolupracovník Institutu Dálného východu Ruské akademie věd a náměstek vedoucího Centra ekonomických a sociálních studií Číny. Řekl Pravdě: "Je to snaha USA předvést kdo je v asijsko – tichooceánském regionu pánem. Na tuto roli si dělá nároky i Čína. Je to perspektivní region, v němž se produkuje až 50 % světového HDP a zachovává se růst. Silové řešení konfliktu je málo pravděpodobné, neboť Čína má zájem na rozvoji normálních vztahů s USA, včetně vojenských. Čína je rozhořčená, že USA vyzbrojují Tchajwan, který považuje za své území. Ale leckde obě země spolupracují, například v boji s pirátstvím a v záchranných operacích. Ani v případě Japonska není patrné, že by stálo o ozbrojený konflikt. Země jsou silně jedna na druhé závislé a konflikt kolem Senkaku využívají pro domácí účely."


Protijaponské nálady jsou v Číně stále velmi silné. Když se dostal k moci poslední prezident Chu Ťin-tchao, bylo potřeba, aby prokázal, že dokáže bojovat proti vnějšímu nepříteli. Tím se zvýší jeho autorita a prestiž u armády i u námořnictva. Nový japonský vůdce Abe má podobné cíle. Zvýšit svou mezinárodní autoritu a ocenění v zemi. Tokio se snaží rozehrát kartu "čínské hrozby" a vyjadřuje zájmy zemí, které chtějí omezit růst čínského vlivu a usměrnit geopolitické chutě Pekingu.


Převzato z Pravda.ru



***



Obama prozradil tajnou zbraň

Ljubov Ljulko


Listopad 30, 2013


Barack Obama vystoupil před pracovníky filmového studia DreamWorks Animation se sdělením, že americký průmysl zábavy formuje světovou kulturu, provází americké hodnoty a dělá z USA světovou mocnost. Pochválil hollywoodské pracanty za to, že dělají Spojené státy výjimečnými, a to co předávají dále, jsou ideály tolerantnosti a rozmanitosti, ideály překonávání těžkostí a ideály tvorby.


Projev uzavřel slavnostně: "Lidé v jiných zemích nemusejí znát Lincolnovu řeč z Gettysburgu, ale zaujímají přední místo na cestě k pokroku v národnostní otázce, v rasových vztazích, ve snaze o rozšíření práv homosexuálů. Tyto hodnoty vstřebali prostřednictvím televizních pořadů a takových seriálů, jako Hádej, kdo přijde na oběd a Will a Grace. Kdekoliv na planetě lze vidět dítko v tričku s nápisem Madagaskar. Můžete říci: Ano, zároveň přijde energie – a všichni budou vědět, o čem hovoříte."


Poté ubral na patosu a zastavil se u násilnických scén, kterých jsou hollywoodské filmy plné. Projevil starost, aby neoslavovaly násilí, aby to neovlivňovalo dětský obzor a další život. Nedokázal dát ani jeden příklad filmu, jehož násilnické scény by na děti působily kladně. Násilí je totiž násilí, nemůže být ani dobré ani špatné. Nemá smysl žádat od Hollywoodu odpovědnost, jedná-li se o miliardové zisky. Nelze se divit, že v USA dochází ke střelbám ve školách, na ulicích i jinde. A nejenom v USA, ale i mimo ně.


Amerikanizace je proces, jehož prostřednictvím se upevňují americké kulturní hodnoty v jiných zemích. Počátek byl v době prezidenta Wilsona (export masové kultury a spotřebního zboží). Zvláštní zintenzivnění vlivu Spojených států nastal po rozpadu Sovětského svazu. Tehdy Spojené státy udělaly vše pro to, aby se upevnily jako hegemon systému mezinárodních vztahů, řídící svět za pomoci prvotřídní válečné síly a hospodářské a finanční moci. A právě to oslavuje Hollywood. Nyní je 19 ze 40 mediálních společností v rukou USA, a ty vedou ve výrobě a importu mediální produkce.


Poslední bariéry obrany proti amerikanizaci má Čína. Zdůvodňuje to tím, že má snahu omezit vliv západních mravů na čínskou mládež. Jenže i Čína povoluje, loni byla kvóta na hollywoodské filmy zvýšena ze 20 na 34 kusů za rok. V Ruské federaci zaujímají americké filmy 75 až 80 % nabídky a tak budou ovlivňovat americkými hodnotami jako je individualismus, uctívání peněz, silné osobnosti a tolerance k tomu, co se v Rusku považuje za neřest. Oslavuje se americká demokracie, armáda, justice a Rusové jsou předváděni jako idioti nebo korupčníci.


Spisovatel a politik, hlavní redaktor novin Zavtra A. Prochanov situaci okomentoval takto: "Hollywood je hlavním nástrojem přeměny světa v zájmu USA. Je to mohutná ideologická továrna, která se tvořila celé století a vstřebala do sebe nejlepší myšlenky, nejlepší estetické školy a nejlepší technologie. Máme co do činění s tím, co se nazývá organizační zbraní (to je systém organizačních, v cíli, místě i čase dohodnutých průzkumných, propagandistických, psychologických, informačních a jiných působení na protivníka, nutících ho jednat podle potřeb protistrany) . Organizační zbraně jsou určeny proti celému světu, tedy i proti Rusku. S jeho pomocí byly překódovány mysli sovětských lidí. Tyto zbraně začaly fungovat ještě v době "oteplování", kdy se vytvořila skupina lidí nazývaných hejsci. Vypadali neškodně, dokud se neobjevili v ÚV KSSS."


Jsme zajatci Hollywoodu. Zformoval naši estetiku, divadlo, kino a přesvědčilo nás, že ve světě je jedno dominantní centrum a Rusko je jeho periferií. Tyto představy převládají i v současné kultuře, ideologii a politice. Nestačí bojovat proti odrazu Hollywoodu, musí se bojovat za úplnou nezávislou ideologii. V Rusku se tím v současnosti zabývá Izborský klub, který pracuje na obnovení ideologie velkého ruského imperiálního mnohonárodního státu. Klub vede právě A. Prochanov, který se vyjádřil takto:


"Tento stát představuje jednotu prostoru, kultury, jazyků, náboženství a možností. Tato specifika nelze potlačovat, je třeba je pěstovat, povzbuzovat, hýčkat. Je třeba budovat vlastní estetické školy a orientace. Ruské reálie, ruské ideologické a duchovní zápasy, ruská typologie – to zrodí naši novou estetiku. Potom nás přestanou těšit jejich "avatary" a začneme se věnovat našim "charlamovům".


Pozn. překl.: Izborský klub je více než 20 národně a vlastenecky smýšlejících intelektuálů, protiliberálního zaměření, kteří chtějí rozpracovat ideologii a strategii průlomu, což je nezbytné pro to, aby bylo likvidováno velké zaostávání Ruska ve všech oblastech. Musí se obnovit vojenskoprůmyslový komplex a pracovat na nových ruských zbraních. Podle klubu jsme na prahu velké války. (Wikipedie)


Převzato z Pravda.ru



***  



Proč se Bulharsko izoluje od Turecka stěnou z ostnatého drátu

Georgij Kolarov


Prosinec 01, 2013


Vláda Bulharska se rozhodla postavit 3 metry vysokou ohradu, aby zamezila nelegálnímu přílivu emigrantů. Z celé délky bulharsko-turecké hranice 274 km bude její délka jen 30 km. Důvodem je podle vlády skutečnost, že se jedná o lesnatý a kopcovitý terén, což pohraničníkům stěžuje na tomto úseku práci. Hotovo má být v únoru 2014.


V důsledku velkého přílivu migrantů do země přes tureckou hranici se začaly aktivizovat nacionalistické a extrémistické strany. V Sofii fungují občanské hlídky spolupracující s policií, která nestačí muslimské běžence kontrolovat. Situace, která v Bulharsku nastala po událostech kolem odvolání místopředsedy sněmovny Bisera kvůli jeho finančním machinacím, není dosud stabilizovaná. Obyvatelé a především mládež byli vydrážděni srůstáním politické elity s mafií a došlo k nepokojům, které trvají dosud.


Mezitím stále proudí přes turecké hranice do země nelegální migranti ze Sýrie a dalších zemí Blízkého a Středního východu. Mnohé čtvrti Sofie už připomínají čtvrti Damašku. Dochází k bitkám mezi holými lebkami a Araby či Turky a došlo k několika zabitím a několika hromadným ztlučením.


Mnoho Bulharů je přesvědčeno, že vlna běženců přes Turecko není spontánní. Vždyť syrským muslimům je příznivější muslimské Turecko než Bulharsko. Projít přes půldruhého tisíce kilometrů Tureckem do Bulharska nebylo možno bez účasti turecké správy.


Některé sousední země začaly včas bránit syrským běžencům ve vstupu. Například Řecko. EU k řeckému opatření mlčela, ale analogické snahy Bulharska vyvolaly v Bruselu nevoli. Někdo to odůvodňuje tím, že Řecko na rozdíl od Bulharska patří do Schengenského prostoru. Přitom Rumunsko v něm také není a nikdo mu nebrání zamezit vstup syrským běžencům přes Dunaj a vracet je zpět do Bulharska. Srbská správa se také s běženci nepáře a vrací je zpět do Makedonie.


Nyní jedna z představitelů Bulharska v EU, eurokomisařka pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a krizové reakce prohlašuje, že: "Bulharsko musí přivykat myšlence, že běženci u nás budou dlouhé roky." Radí bulharské vládě, aby si brala příklad z Německa a Švédska, které prý zajišťují pro syrské migranty zdravotnické zabezpečení, vzdělání a práci. Jaksi zvláštní rada od političky bulharské národnosti.


Podle některých odhadů bude za rok v Bulharsku přes 20 tisíc Syřanů. Euroatlantičtí partneři Sofie nehodlají ani pohnout prstem, aby pomohli nejchudšímu členu EU vyrovnat se s přílivem běženců, který je důsledkem teroristické války proti Sýrii, rozpoutané za přímé podpory Západu. A vlastně proč by pomáhali? Evropa pravoslavné Bulharsko nepotřebuje.


Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku