Svět ruskýma očima 228

Reklama


Portugalsko je první obětí Evropské unie

Nicolas Bonnal


Leden 6, 2014


Autor se zamýšlí nad důsledky členství v EU zemí, které nepatří do anglosaské civilizace a nováčků, kteří mají geopolitickou mentalitu velmi odlišnou od Bruselu.


Portugalsko je stát rozvrácený krizí a do budoucna mu hrozí, že se stane zombie-zemí.


Katastrofa v Portugalsku má v prvé řadě demografický charakter. Lidé jsou skleslí a nerodí se děti. Naprogramováno bylo likvidování středomořských zemí a platí i pro Portugalsko, které je u Atlantiku. Mládež, především ta se vzděláním, odjíždí za prací a města pustnou. Pokračuje ničení národů a kultur.


Portugalsko je dnes proměněné ve stát třetího světa. Většina mládeže dostává mzdu přibližně 400 EUR za měsíc. Minimální mzda je 500 EUR za měsíc. Přitom je v zemi život stále dražší, obzvláště drahé je bydlení. Tím se právě vyznačují země třetího světa. Nízké mzdy a drahé bydlení. Berlín i Brusel si takový vývoj přejí.


Portugalsko je země rozvrácená za pomoci dluhů zavedených s příchodem eura, při procesu vytváření EU a vyplývající ze všech těch daní, které dusí ekonomiku. Daně se vymýšlejí neustále, podobně jako tomu bylo v Jižní Americe v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, kdy bylo třeba platit i za záchranku.


Portugalsko přineslo civilizaci do významné části světa, jeho kulturní a architektonické dědictví je kolosální, vytvořilo také velkou literaturu (Camoës, Pessoa). Všechno je pohřbeno v důsledku obecného nihilismu, kdy je naočkován materiální amerikanismus současné TV kultury. Americké filmy jdou v kinech jen s titulky, bez snahy je dabovat. Nadvláda americké kultury se dá označit za vytrvalý satanismus.


Triumf demokracie: prý se některé výrazné intelekty proevropského směřování obávají, že se lidé zřeknou demokracie. Ovšem co je demokracie – je to pustošení národů, ničení Ducha, demografická likvidace, intelektuální terorismus a diktatura politické korektnosti. Kdokoliv se proti tomu vzbouří, je označen za diktátora. Mimochodem, jeden z největších architektů portugalské ruiny je Barroso, bývalý student – maoista. Demokracie je dnes všechno to, co je výše uvedené, a my jsme stále více nuceni se o ní učit.


Irsko je neživotný vyhasínající stát, v němž se zdvojnásobily daně, snížily důchody, vyprázdnily kapsy občanů o částku 60 miliard, a to v zemi se čtyřmi miliony obyvatel. Šedesát sedm procent rodin s dětmi sotva přežívá do konce měsíce. Po velké bramborové krizi z dopuštění anglického kapitalismu a spekulaci s potravinami se ničeho lepšího nedosáhlo. Irsko, země svatých irských mnichů a znamenitých literátů, má nyní demokracii, avšak namísto děl spisovatelů jsou k dispozici noviny, které vlastní finanční skupiny. Spisovatelé už neexistují. V obou těchto mučednických zemích se nepřestává podpalovat křesťanství a podporovat islamismus a různorodost kultur.


Destrukce evropských národností je očividná. Pro uspokojení turistů a nespokojenců jsou venkovské skanzeny. Výsledkem je Evropa německá, Evropa bruselská a to má hrůzné smrtonosné následky, které si "kolektivní otupení" dokáže s obtížemi představit. Je třeba se večer  projít centrem Lisabonu a dívat se. Je třeba  přestat žít se zavřenýma očima.


Pozn.: Nicolas Bonnal je francouzský filosof a spisovatel.


Převzato z Pravda.ru



***



Nacházíme se na pokraji války? Analogie mezi léty 1914 a 2014

Leden 09, 2014


Od roku 1914 svět experimentoval s hospodářskou globalizací. Optimisté věřili, že nová světová ekonomika nedává prostor pro války. Nastaly třenice mezi vojensko-průmyslovými mocnostmi starého světa a ambicemi nových ekonomik. Dnes je to podobné.


Oxfordská profesorka mezinárodní historie Margaret MacMillanová ve své stati zkoumá tuto situaci i to, jak Čína v celém světě předvádí své svaly. S podobným názorem není sama.


Vzestup a pád americké republiky… Mezi úpadkem Britského impéria a poklesem vlivu USA jsou blízké paralely.


Pohasínající impérium

Prakticky po celé století bylo Britské impérium ve světě výjimečné, bylo ekonomickou i vojenskou mocností. Jeho autorita byla naráý ohrožena. Vina je i na jeho straně. Průmyslová revoluce mu dala sílu a technické úspěchy, ty ale během krátké doby zastaraly. Způsobilo to nové závody ve zbrojení a hospodářskou soutěž, jenže to si nemohlo dovolit. To bylo před sto lety.


Nastupují Spojené státy.


Tato dosud ve světě jediná mocnost, jejíž reputace dostala v roce 2013 skoro smrtelný úder odhaleními Juliana Assange, Bradleye Manninga a Edwarda Snowdena, ztratila morální i diplomatickou autoritu. Přesto se jako dřív drží své role nositele mravnosti ve světě. Tato země se jak doma, tak v zahraničí střetává s velkým napětím. Doma se Obama snaží vnutit skepticky naladěnému obyvatelstvu systém všeobecné péče o zdraví. V zahraničí kritizuje druhé země, včetně Číny, za špionáž a sama shromažďuje informace o milionech lidí celého světa i o svých vlastních. Odsuzuje terorismus a zároveň posílá své bezpilotníky bombardovat arabskou svatbu.


Poprvé za více než 10 let jejich hrozivá armáda nebojuje. Potřebuje najít novou akci, aby mohla prokázat trvání své nedotknutelnosti hrozícími rozpočtovými škrty. Amerika už dávno nežije v souladu s prostředky, které má. Za stavu vyčerpání zdrojů a nafouknutí svých dluhů si zřejmě potřebuje dokázat, že je stále největším světovým soudcem, porotcem i katem. To, k čemu je ochotna přistoupit, aby tuto iluzi podpořila, se ukázalo v Iráku a Afghánistánu.


Jasná budoucnost … Růst ekonomiky. Impozantní historie. Budování armády. Územní snahy. Nemluví se o Německu z roku 1914, ale o Číně z roku 2014.


Místo na slunci

Před sto lety bylo novou světovou mocností Německo. Modernizovalo hospodářství, zajišťovalo své peníze. Nemělo mezinárodní vliv a zdroje pro průmyslovou výrobu. Mělo hodně nároků, podložených historickým válečným dědictvím a územními kompromisy. Jeho provokační diplomatické incidenty nebyly ostatním světem řešeny. Císař proto byl tvrdý, domýšlivý a dovedlo jej to k válce.


Paralely s dnešní Čínou existují. Její ekonomika roste jako nikdy před tím, ve světě je prvořadý její průmysl. Má omezené zdroje. Roste její vojenská síla a ukazuje svaly.


Dělá si nároky na Jihočínské i Východočínské moře. Provokativní rozšiřování zóny protivzdušné obrany nad ostrovy, na které si dělají nároky také Japonsko a Jižní Korea, to je poslední prověrka důslednosti mezinárodního společenství.


Ale Čína má důvod k nespokojenosti. Byla obětí mnoha válek, byla vykořisťována a omezována mnoha vnucenými dohodami, které zneužívaly její vnitřní nepokoje. Nyní ji nutí přizpůsobovat se světovému systému založenému na západoevropských hodnotách. To je pro její mimořádnou hrdost trýznivé. Čína už není povinna takový poměr k sobě trpět.


Indie. Je to země s miliardou obyvatel. Její hospodářství stále roste. Rozvíjejí se její ozbrojené síly, především vojenské námořnictvo. Také na Indii musí brát američtí váleční stratégové ohled.


S časy dávno minulými nás pojí bouřlivá období… nestabilita ve světě a národnostní nepokoje.


Ohniska napětí ve světě

Dnes to nazýváme terorismus, před sto lety to byla anarchie. Dnes stejně jako dříve jde o výbuchy aut, politické vraždy, politicky motivovaná násilí. To vše je příčinou i následkem sociálních bouří, které jdou napříč hranicemi, jazyky i náboženstvími.


Tehdy i dnes dokáže "osamělý vlk" změnit svět.


Tehdy i dnes jedna ve vhodnou chvíli a za vhodných podmínek při vhodných nezkrotných reakcích použitá kulka může mít dalekosáhlé mezinárodní důsledky. Před sto lety to byla vražda rakouského následníka trůnu.


I současné státy mají teritoriální ambice. V roce 1914 se jednalo o Alsasko-Lotrinsko. Nyní je v zájmu Tchajwan. Pro Čínu je to nepříjemnost.  Poslední bašta staré Číny, která jej stále považuje za své území. Celé by se to mohlo jevit jako vnitřní záležitost, do níž, krom Číny, nikomu nic není. S tím nesouhlasí USA. Jakožto světový četník se snaží držet hospodářskou sílu Tchajwanu mimo dosah Číny. Z tohoto ostrova USA ovlivňují celý region.


Krom toho existuje dávné nepřátelství Číny a Japonska. Stále je otevřenou ranou tvrdá okupace čínských území ve třicátých letech, která vyvrcholila nankingským masakrem. Opakované omluvy Japonska se v Číně míjejí účinkem.


Ve hře jsou i ambice Ruska, Jižní Ameriky a Severní Koreje.


Všechny země dokáží zažehnout požár, který se může rozšířit do celého světa.


Přesun síly … USA byly dlouho největší hospodářskou "zónou bezpečí" a nyní se samy topí v dluzích. Nastupuje na jejich místo ekonomického vlivu Čína?


Globalizace

Před sto lety bylo Britské impérium v centru světové ekonomiky, prošlo průmyslovou revolucí. Zabíralo třetinu planety. Určovalo standardy nového světa – rozvoj medicíny, techniky a komunikace. Ve své síle bylo stále sebevědomější. Když upadlo do stagnace, druhé země začaly svou ekonomiku modernizovat a reformovat.


Bylo tomu tak i v USA?


Průmysl "Nového světa" přivedl svět do kosmické a informační éry. Stejný závod ve zbrojení, který přivedl k rozpadu ekonomiku SSSR a Americe přinesl postavení jediné supermocnosti se obrátil a nyní postihuje Spojené státy. Ty pracovaly na stále dražších zbraních, které měly použití v řadě "malých válek".


V současnosti probíhá nový závod ve zbrojení a jeho centrem je Asie.


 USA se střetává s potenciálně nepřiměřenými pokusy.


Nezamýšlené následky má vynález internetu. Svět je tlačen do globální ekonomiky mnohem rychleji než se čekalo. V důsledku toho uvízly USA hluboko v dluzích a jejich hlavním věřitelem je Čína. Je to nestabilní situace, která znervózňuje země s globalizovanou ekonomikou na celém světě. Čínské hospodářství roste stejným tempem, jakým americké klesá. Tento posun sil může vyvolat a také vyvolá seismický otřes na celé planetě.


Technologický závod … Rychlost osvojování nových technologií je dnes prudší než kdy dříve. Nové produkty zestárnou ještě dřív, než přijdou do výroby.


Závody ve zbrojení

Anglie kdysi vládla mořím, její námořnictvo sebejistě a beztrestně brázdilo všechna moře a oceány. Královské loďstvo mělo Dreadnought, válečnou bitevní loď, jíž nebylo rovno. Avšak během chvíle desítky let vkládané investice zastaraly. Začal nový obtížný závod o to, kdo vybuduje největší a nejlepší válečné námořnictvo. Došlo k tomu v té samé chvíli, kdy se takovéto ohromné koráby stávaly zbytečnými, začalo se vzmáhat letectvo.


Nyní vládnou na mořích bezkonkurenčně Spojené státy. Také brázdí sebejistě a beztrestně světová moře a oceány. Jsou přesvědčeny, že jejich letectvo vládne na nebi.


Jenže svět se mění. Stále více států má v rukách jaderné zbraně.


Možnosti levných automatizovaných dronů a raket jsou něčím podobným jako byly kulomety v roce 1914.


Kolik škody mnohou způsobit počítačové útoky!


Bohužel, bude zřejmě potřeba rozsáhlá válka, aby si svět všechno objasnil.


Převzato z Politikus.ru



***



Zmrazuje HAARP USA ?

Leden 10, 2014


Přírodní anomálie nebo selhání klimatické zbraně?


Spojené státy postihly nebývalé mrazy. Na tom by nebylo nic divného, k podobným situacím již došlo vícekrát. Jenomže mezi dřívějšími pohromami a tou letošní je podstatný rozdíl. Dříve postihovaly jen části státu, vždy v jinou dobu, kdežto současná katastrofa postihla najednou  celou zemi. Občané i pozorovatelé vývoje už uvažují nad souvislostmi. Týkají se klimatické zbraně a mohutné stanice HAARP ministerstva obrany USA, která se nachází na Aljašce a jejíž přesné určení je přísně utajováno.


Vláda USA si pospíšila uchlácholit světovou veřejnost vysvětlováním s pomocí jakéhosi "polárního víru". Co je tento polární vír, o tom se nic nedozvídáme. Na Wikipedii o něm také nic není. Je to tedy jakýsi nový jev, pro který se nakonec hledal název. Podle úředních zpráv budou nezvyklé mrazy v USA brzy končit. Jak to mohou tak dobře vědět, když neznají podstatu pojmenovaného fenoménu?


Není to tak dlouho, kdy došlo k jiným anomáliím v počasí. Například vlna veder v evropské části Ruska v roce 2010 a s tím spojené rozsáhlé lesní požáry, stovky spálených vesnic, tisíce zahynuvších při požárech a zhoršení chronických nemocí. To, že se jednalo o následek fungování HAARPu, nebylo jen přesvědčením zastánců konspiračních teorií, ale i přesvědčením známých vědců a specialistů.


Dosud nebývalé katastrofální povodně postihly v roce 2013 Dálný východ a sever Číny. Byla to jedna z největších pohrom v historii. Za příčinu se uvádí porušení obvyklé cirkulace vzduchových mas nad velkým územím. Je s podivem, že nejméně po celé minulé tisíciletí k ničemu takovému nedošlo. Divná náhoda, že k této katastrofě došlo v době, kdy USA byly rozčileny postojem Ruska a Číny k syrské otázce.


Oproti hrozné zimě v USA je v Rusku naopak teplo. Možná to má spojitost se Soči, se snahou o narušení zimní olympiády.


Argument o tom, že když jedna strana planety mrzne, musí se druhá oteplovat, je lepší ponechat příznivcům konspiračních teorií. Přihlédne-li se k faktům, potom v průběhu týdne mimořádné mrazy v USA poleví a nastane tam normální počasí. Ve stejnou dobu nastane shodou okolností naopak v Rusku obvyklá zima. Snad je to jen zvláštní náhoda.


Nebo si stále někdo hraje s ovlivňováním světového klimatu? Ne moc obratně? Ale vždyť se to může jednou naučit !


Převzato z Warfiles.ru



***



Past na Turecko

Michail Agadžaňan


Leden 11, 2014


Erdoganova mimořádná opatření  a reorganizace vlády po prosincové korupční aféře stabilizovaly situaci, avšak nedokázaly  se vyhnout podlomení sociálně-politického systému státu. Jedním z problémů je vtažení Turecka do pasti určené zemím se střední úrovní národního důchodu a druhý je vyvolán rostoucími disproporcemi v zahraničních hospodářských vztazích v důsledku změny Erdoganova kursu z evropského na blízkovýchodní.


Mechanismus je jednoduchý: Až donedávna vysoký růst národní ekonomiky se zpomaluje na úroveň rozvinutých západních států. Z hlediska technologického rozvoje a příjmů populace (75 milionů obyvatel) země značně zaostává. Dříve ekonomika rostla každoročně téměř ve dvouciferných číslech, což  vyrovnávalo domácí problémy. Nynější zpomalení je prohlubuje.


Městská střední třída se začíná hlásit o svá sociálně – politická práva a v jejím základu roste odpor ke směřování vládnoucí Strany spravedlnosti a rozvoje (SSR) a k jejímu dlouholetému vůdci Erdoganovi i jeho administrativnímu řízení. Svou úlohu hraje i snaha SSR o další islamizaci veřejných a státních institucí.


Někteří experti míní, že past na jednu z největších ekonomik v Asii zaklapne mezi roky 2010 a 2020. Období od nástupu kritického rozporu mezi reálnými příjmy občanů a jejich rostoucími nároky by nasvědčovalo na střed druhého desetiletí.


Podle amerického průzkumně-analytického centra STRATFOR budou v roce 2014 patřit mezi hlavní faktory na mezinárodní scéně události vyvolané hospodářským napětím a politickým vřením v Turecku. Jakýkoliv skandál bude v Turecku od nynějška provázen hospodářskými ztrátami. Dokazuje to sílu občanských protestů. Způsobí to dále odliv zahraničních investic. Politické nálady se tak budou přesouvat ve prospěch Východu. K ilustraci slouží skutečnost, že se v letech 2010 až 2012 zvýšil turecký vývoz do arabských zemí o 57 %.


Hospodářské napojení na Blízký východ znamená, krom jiného, také ideologickou expanzi. Islamizace Turecka je intenzívně podporována zvenčí. "Zelené peníze" přicházejí hlavně z Perského zálivu, zejména ze Saúdské Arábie. Není jasné, do čeho jsou vkládány. Podle odhadů amerických analytiků dostalo po 11. září Turecko od Saudů mimo oficiální investice ještě miliardy USD. peníze byly čerpány mimořádně z amerických bank a fondů. Něco zůstalo mimo Turecko, samo by jich mělo mít mezi šesti a dvanácti miliardami.


Program rozvoje Turecka si klade za cíl vstoupit do roku 2023 mezi desítku největších ekonomik světa. Roční export má dosáhnout 11,7 %. Přísun zahraničních investic do Turecka klesá. Objem investic z EU se v roce 2012 snížil o 37 %, přičemž ze zemí Asie vzrostl na 103 %. Tento trend bude zřejmě pokračovat.


Pro turecké hospodářství bude asi zásadní potíž uvědomit si, že země nemůže být donekonečna příjemcem výhod vyplývajících z geopolitické pozice na rozhraní Evropy a Asie. Západ i Východ budou požadovat, aby se rozhodlo, co upřednostní. V zemi se rovněž kupí hraniční množství očekávání, často protikladných, podle toho z které vrstvy obyvatel přicházejí. Střední vrstvy obyvatel měst západních rozvinutých provincií jsou nakloněni liberálním politickým hodnotám, zemědělské vnitrozemí a východ jsou nakloněni jiným hodnotám. V zemědělství pracuje v Turecku 25 % práceschopného obyvatelstva. Ovšem tento Erdoganovi nakloněný elektorát může při komunálních a prezidentských volbách v roce 2014 selhat. Co v této věci Erdogan zmůže, se teprve ukáže.


Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku

Svět ruskýma očima 227

Reklama


Eurosocialismus: Neučte Rusko, co je marxismus

Naděžda Alexejeva


Prosinec 29, 2013


To, že Evropa strádá pod záplavou migrantů, způsobili evropští socialisté. Sebevražedná tolerantnost otupila přirozený instinkt sebezáchovy evropských národů. Je otázka, zda eurosocialismus (ES) zapustí kořeny i v Rusku. Odborníci Jekatěrina Deminceva (Centrum historie a kulturní antropologie Ruské akademie věd) a Dmitrij Poletajev (ředitel Centra migračních výzkumů, Institut národohospodářské prognostiky Ruské akademie věd) pohovořili k plnému sálu posluchačů o pracovních  migrantech ze zemí Střední Asie a vztahu ruských občanů k nim. Tento článek se snaží reagovat na některé téze uvedené v proslovech obou odborníků.


(Tučným písmem jsou uvedeny myšlenky expertů)


Teoreticky je otázka ES pochopitelná, ale pro ruskou společnost má svá úskalí. Ví se, že Evropa hyne pod lavinou migrantů, ale od Ruska je to prý daleko, takže se ho to netýká. Jenže se už na domácí půdě začaly objevovat první výhonky ideologie multikulturalismu. Dokonce i mezi respektovanými vědeckými pracovníky. Ovšem rovněž v evropských zemích se svého času stalo jádrem vznikajícího ES univerzitní prostředí.


Přílivem pracujících migrantů jsou znepokojeni především ti Rusové, kteří přišli do Moskvy z provincií a mají nízkou úroveň vzdělání. Jsou rovněž migranty a konkurují si s domácími na místa domovníků a dělníků.


S vlnou migrace jsou však nespokojeni lidé z různých sociálních vrstev.


Místní obyvatelé se nechtějí vidět v roli domovníků a dělníků, vždyť i Ruská ekonomická univerzita musí najímat migranty. Místní jsou ochotni dělat vrátného nebo domovníka či školníka jen na čas a poté chtějí "dělat kariéru".


Jako vrátní obvykle chtěli pracovat penzisté a lidé, kteří přišli z provincií. Ruská ekonomická univerzita přizpůsobila podmínky tak, aby využila jejich pokoru a souhlas s podmínkami, na které nechtějí domácí přistoupit. Je to například poloviční mzda.


Federální migrační službu (FMS) nezajímá adaptace migrantů. Ministerstvo vnitra zvyšuje statistiku migrantské zločinnosti, údajně se jedná o 4 %, což v sobě zahrnuje také přestupky migrantů ruských.


Představitel Vyšetřovacího výboru RF řekl v rozhovoru pro stránky RG: "Podle informace Výboru pro bezpečnost Státní dumy přijede do Ruska ročně asi 20 milionů cizinců, včetně osob bez státní příslušnosti. Čtvrtinu všech přestupků proti zákonu páchají právě oni." Informaci potvrzují údaje Federální vězeňské služby RF, podle které tvoří asi 30 % vězňů v moskevských věznicích cizinci.


Děti migrantů je třeba přijímat do mateřských školek, jinak by se v době dospělosti zařadily do stínové ekonomiky. Naopak, pokud se tyto děti vrátí do své vlasti, budou si vážit ruské kultury, což prospěje budoucí hospodářské spolupráci.


Děti je samozřejmě potřeba učit i léčit. Avšak předešlý argument neobstojí. Sovětský svaz praktikoval desetiletí politiku kulturní difuse, Rusové žili vedle Tádžiků a Uzbeků v jejich republikách, přesto nakonec došlo ke genocidě Rusů.


Je svatým právem každého migranta odvádět vydělané prostředky za hranice ruské ekonomiky, tyto peníze si přece vydělal on.


Ač je právem těch, kteří si vydělali peníze vzít si je domů, proč by ale mělo být Rusko smířeno s tím, že polovinu HDP Tádžikistánu tvoří peníze z RF. Rusko by mělo tuto záležitost systémově řešit.


Musíme být rádi, že k nám  migranti jezdí pracovat. Vždyť kromě nich nebude záhy mít v Rusku kdo pracovat. S jejich příchodem nastává skutečná konkurence mezi zeměmi. Na alternativu v podobě modernizace výroby nelze spoléhat, to je záležitost na dlouhé roky. V této době bychom bez migrantů hladověli.


Poletajev byl dotázán, zda blahobyt téměř zadarmo a dosažený bez modernizace, s pomocí nekvalifikované a se vším souhlasící pracovní síly, nerozkládá domácí podnikání. K tomu nenalezl rozumné argumenty.


Vystoupení obou expertů bylo v podstatě vedeno jednou mantrou: "migranti jsou užiteční, veškeré vyslovené výhrady k nim jsou lži pošetilých xenofobů". Když přišly na řadu dotazy z publika, odpovědi měly jeden smysl: "Jste proti migrantům – navrhujete zabíjet je. Je to tak?"


Dosud pronikající ideologie eurosocialismu a tolerantnosti (v horším smyslu toho slova) se konala především na vlně "boje za práva sexuálních menšin". Šiřiteli této z evropských vzorů okopírované ideologie se staly levicové mikroorganizace. Typickým příkladem je KRI (Výbor dělnické internacionály). Oni se nazývají levicoví a marxisté, jenže nebojují proti vykořisťování pracujících, ale naopak za to, aby různé menšiny uchvátily právo nadřadit se nad zájmy většiny.


Počátky ES spadají do šedesátých let minulého století, kdy v Evropě začala mutace myšlenek socialismu. Tehdejší evropské levicové hnutí nebylo jednotné. Radikální bojovníci s kapitalistickým systémem byli rozdrceni. Většina nových, kteří přišli, tak přišli ne za tuhým bojem, ale za módním a příjemným trávením volného času. Jakmile tito lidé pochopili, že socialismus představuje práci, přitom se setkali s tvrdým nátlakem ze strany kapitalistických vlád, rychle se přeorientovali a začali pracovat pro kapitalismus. Začali pracovat v parlamentech a široce propagovat multikulturalismus.


Do evropských zemí zavedená sebevražedná tolerantnost jde na ruku především velkému kapitálu, který si pod rouškou této ideologie může dovážet levnou pracovní sílu. Obzvláště příhodná doba pro tuto praktiku byla po druhé světové válce, kdy kdokoliv by si dovolil špitnout o nutnosti učinit migraci přítrž, by byl označen za fašistu a hitlerovce.


Podle Anderse Breivika sestává multikulturalismus ze tří složek: marxismu, sociálního humanismu a globálního kapitalismu. Vcelku by měl Breivik pravdu až na to, že v eurosocialismu není marxismu ani za mák. Ostatně, co se týká marxismu, nemýlí se jen Breivik. Sebevražedný humanismus  je nová měkká zbraň globálního kapitalismu. V Rusku je tento jev vyjádřen pojmem "tolerastija".


Naštěstí se v Rusku ES nevede. Evropanům bylo třeba zatemnit hlavy, aby přijali omyl v samotné podstatě  socialistické ideologie. Pro převážnou většinu uší našich občanů rozhovory o tom, že marxismus znamená především práva homosexuálních komunit a sebeubíjející lásku k středoasijským gastarbeiterům, zní příliš divoce. Rusové se ztotožňují se silným průmyslem, dobrým vzděláním a sociální rovností. Nikoli s gay-sňatky.


Mimochodem, první snahy o zavedení ES a multikulturalismu v Rusku se také objevují. Doufejme, že tato snaha vyjde naprázdno.


Převzato z Pravda.ru



***



V Evropě se rozhodli přerušit jednání o asociaci

Prosinec 23, 2013


Barroso řekl, že nevidí smysl pokračovat v rozhovorech s ukrajinskou vládou. Brusel došel k názoru, že vyhlášení oficiálního Kyjeva o setrvání v eurointegračním procesu není ničím podepřeno. Přesto na něm Strana regionů nadále trvá.


V pátek (20. 12.) hodnotila perspektivy celého procesu schůzka hlav zemí EU. Barroso potom na tiskové konferenci připomenul, že po rozhodnutí ministrů pozastavit přípravu asociační dohody pokračovaly Kyjev s Bruselem v jednání na nejvyšší úrovni. Ukrajinští představitelé pokaždé ujišťovali EU o neměnnosti eurointegračního směřování. Barroso k tomu řekl: "Po všech těchto jednáních nikdy nenásledovaly příznaky závazku ukrajinské vlády podepsat dohodu o asociaci."


Neoficiálně už podobně mluvili i další představitelé EU. Fülle napsal na Twitteru: "Slova i činy ukrajinského prezidenta a vlády ohledně dohody o asociaci se rozcházejí stále více. Jejich argumenty se nijak neshodují s realitou. Řekl jsem prvnímu místopředsedovi Sergeji Arbuzovovi v Bruselu, že další posuzování závisí na jejich výrazném závazku podepsat. Práce je odložena – ohlas není."


Vědecký ředitel Institutu euroatlantické spolupráce A. Soško si myslí, že EU svými posledními prohlášeními vyjadřuje k oficiálnímu Kyjevu nedůvěru. "Dnes není pro nikoho tajemstvím, že podpis asociační dohody do plánů ukrajinské vlády nezapadá. Její činy v tomto směru se jeví jako odváděcí manévry. EU to chápe a nehodlá být pěšákem ve hře V. Janukoviče a jeho okolí. Je vidět, že oficiální Kyjev už je tak hluboce usazen na ruských financích, že se ukrajinská vláda už nemůže vrátit. Nemá tedy smysl jednání protahovat."


Ukrajinská vláda nevzala vážně prohlášení vedení EU. N. Azarov k tomu řekl: "Na pana Barrosa mohou mít vliv nastávající vánoční svátky. V EU začínají 23. 12. prázdniny a do 8. 1. tam opravdu nebude s kým jednat." …"Oni říkají: dejte nám záruky, že podepíšete v určitém termínu a my zase říkáme: dejte nám záruky, že souhlasíte s našimi podmínkami, že nám poskytnete hospodářskou pomoc, že budou podmínky, které nás uspokojí." Tím vyjádřil, že se postoj Ukrajiny a EU v otázce asociační dohody liší.


Poslanec Olijnyk ze Strany regionů míní, že prohlášení Barrosa dokládá bezradnost EU: "Svědčí to o tom, že se vůdci EU neshodnou v postojích. Angela Merkelová v pátek (20.12.) řekla, že dveře pro podpis asociační dohody jsou otevřené a že jednání pokračuje. V EU jsou postoje různé. Proto budeme tak jako tak v rozhovorech pokračovat."


Opozice je přesvědčena, že EU dává signál, že jednání budou pokračovat jen v případě nové vlády na Ukrajině. V případě současné vlády prý chce zřetelně slyšet od ukrajinské delegace a prezidenta, že dohoda bude podepsána. Jinak prý bude od Ukrajiny žádat změnu vlády ochotné k podpisu.


Převzato z Politikus.ru



***



Dilema Německa ve vztahu k Rusku

Prosinec 24, 2013


Nové zvolení Angely Merkelové do funkce kancléřky a koaliční vláda znamená návrat Franka-Waltera Steinmeiera do funkce ministra zahraničí. Mezi jeho povinnosti budou patřit také vztahy mezi Německem (v širším smyslu Evropou) a Ruskem.


Je málo pravděpodobné, že se obnoví dřívější dobré vztahy s Kremlem, které charakterizovaly jeho dřívější působení na tomto ministerstvu. Je před ním těžký úkol spolupracovat s Ruskem, ale bez kontaktů s Putinem.


V současnosti jsou vztahy obou zemí velmi chladné, zvláště poté, co bývalý ministr zahraničí Westerwelle navštívil Majdan a opozičníky a prezident Gauck odmítl účast na OH v Soči. Následovali jej vůdci dalších zemí, aby demonstrovali protest proti Putinově politice k odpůrcům jeho režimu.


Steinmeier je znám svým  názorem na roli Ruska v rozvoji Evropy. Je přesvědčen, že bez spolupráce s Ruskem není možno zajistit mír a stabilitu v Evropě. Rusko však musí vědět, že centrum rozhodování je v Berlíně, v němž se v posledních letech tvoří pod dohledem Merkelové zahraniční politika a ta má s Putinem velmi delikátní vztahy.


Ostatní země Evropy i USA čekají od Německa k Rusku společný tón, obzvláště v této době, kdy je EU s Kremlem v otevřeném konfliktu kvůli Ukrajině. Steinmeierovi, který se považuje za rusofila, dělá shoda zájmů všech zemí značné bolesti hlavy.


Dnes už není Rusko tou zemí, jako za doby dřívějšího působení Steinmeiera ve funkci ministra zahraničí v letech 2005 až 2009. V roce 2008 byla modernizace hlavním tématem partnerství s Ruskem, jenže to nemělo v té době zájem. Nyní německé ministerstvo zahraničí chápe, že Putin nikdy nebyl "bezvadný demokrat", jak to o něm kdysi prohlásil bývalý kancléř Schröder.


Rusko již nemá takovou podporu Západu jako dříve. Rovněž nemá  možnost využívat své energetické zdroje k nátlaku. Byly nalezeny nové zdroje energie a světové ceny spadly. Německý obchod pomalu ztrácí v záležitostech hospodářských reforem s Ruskem trpělivost. Kreml sice vytýká Evropské unii úpadek morálky a odsuzuje její ekonomiku, ale chápe, že pro svůj kvalitativní posun potřebuje německé investice, dovoz a technologie.


Němci hledí při kontaktech s Ruskem obcházet Putina a jeho společníky a soustřeďují se na opozici, občanské aktivisty, disidenty, kulturní pracovníky a liberály v byznysu.


Kvůli demokratizaci musí Německo urovnat vztahy i se sousedy Ruska. Mnozí z nich se cítí nepříjemně, neboť je pronásleduje přízrak ruské hegemonie. Hlavní nástroj Německa je dohoda o asociaci s EU. Jinými prostředky, jako třeba posílením dvoustranných hospodářských a politických svazků, opovrhuje.


Snahy získat uvedené země se někdy nesetkávají s úspěchem. Mnohé z nich jsou typickými autokraciemi. Příkladem jsou Kazachstán, Ázerbajdžán a Uzbekistán, kde o nějakých lidských právech nelze hovořit. Steinmeierova snaha o strategickou spolupráci EU se zeměmi Střední Asie vykázala slabé výsledky.


Nynější dilema Německa je následkem politiky jeho samotného, když mlčky trpělo diktátory v zemích Kaspiku. Demokratizace po předsednictví Kazachstánu  v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) byla u těchto postsovětských zemí naprostým propadákem. Nad autoritativním režimem v Uzbekistánu se přivíraly oči v naději, že v Afghánistánu bude mír a zákonnost. Nakonec vztahy mezi Uzbekistánem a Německem povadly a s Ázerbájdžánem se Německo rozkmotřilo docela.


Tyto země vyžadují především stálou pozornost a zavedení přístupů, které umožňují odstoupit od centristických modelů řízení státem, zajištění bezpečnosti a modernizaci. Proto by Německo mělo být iniciativní a obnovit nebo rozvíjet strategickou spolupráci se zeměmi Střední Asie a Zakavkazí.


Převzato z Politikus.ru

Přejít do diskuze k článku