Svět ruskýma očima 230

Reklama


Rusko potřebuje vojenské základny jako sůl

Ljubov Ljulko


Leden 12, 2014


Spojené státy mají po celém světě 500 vojenských základen a Rusko jenom čtyři se dvěma stanicemi materiálně – technického zajištění. Přitom  USA znemožňují budování ruských vojenských základen, především ve Střední Asii.


Ruské základny jsou v Tádžikistánu, Jižní Osetii, Abcházii a Arménii. Tartus v Sýrii a Cam Ranh ve Vietnamu jsou stanice materiálně – technického zajištění. Nyní se rozbíhá nový vojenský objekt v Bělorusku.


Za sovětské éry byly základny na Kubě, v Somálsku, v Etiopii, na ostrovech Dahlag a jinde. Současný potenciál je přibližně 50 % sovětského. Američané při svých pěti stech základnách zabraňují rozmisťování ruských vojenských základen, především ve Střední Asii a v Asijsko-pacifickém regionu (ATR). Chtějí ovládat hlavní obchodní cesty v Tichém oceánu, kde jsou jejich nejdůležitější obchodní partneři, Čína, Japonsko, Korea. Přitom se rozhodli opustit 9 svých základen v Afghánistánu, protože odejdou koaliční síly ISAF (30 tisíc vojáků).


Afghánské základny budou uchovány jako cvičné pro novou afghánskou armádu. Budou to pevnosti, z nichž se budou pomocí střelby kontrolovat rozsáhlá území.


Murachovskij k situaci řekl, že kritika Serďjukova není tak úplně na místě, protože postupoval ve smyslu Radou národní bezpečnosti a prezidentem Ruské federace vypracované reformy ještě před událostmi na Kavkaze v roce 2008. Události v Jižní Osetii zastavily rychlejší prosazení vojenské reformy, kdy šlo o kompaktní profesionální armádu, trvalou pohotovost, důraz na roli dodavatelů a humanizaci služby. Ministr v jednotlivých záležitostech chyboval, přehmaty byly ve vojenském vzdělávání, válečné medicíně a v outsorcingu, v oblasti přezbrojení a v normálním jednání s průmyslem, to vše se dnes dává do pořádku. Podle Murachovského má Serďjukov i zásluhy, například rozmístění vojenských základen v Jižní Osetii a Abcházii.


Náklady na udržování vojenských základen se stanovují ve dvoustranných dohodách. Murachovskij říká: "Rusko nese podstatné výdaje a přijímá závazky k příslušným zemím v dodávkách zbraní a techniky a v přípravě vojáků. Pokud vím, neplatíme tak, jako to dělají Američané, ale kompenzujeme barterem." Základna v Arménii zřejmě zůstane. Je tam umístěna motostřelecká brigáda, oddíl S-300 a letecká jednotka. Zajišťuje územní celistvost Arménie. Murachovskij se rovněž domnívá, že základna v Sevastopolu nedozná změnu, je zakotvena v mezinárodní dohodě. Pokud by došlo ke konfliktu, bude se legitimně bránit a uvítá podporu krymských obyvatel.


Vysokou úroveň bezpečnosti země je nezbytné podporovat. Proto by se neměl vojenský rozpočet převádět jinam, například na sociální výdaje, jak je někdy navrhováno. Přes 20 let bylo na armádu vynakládáno méně prostředků než bylo třeba. Tak se stalo, že ve dvou čečenských kampaních nemělo v podstatě Rusko armádu, ale jen jakýsi neřízený konglomerát lidí v zeleném. Tehdy došlo k prosívání sboru zkušených důstojníků.


Loňská letní prověrka armády ukázala, že se nachází v uspokojivém stavu, jenže je potřeba aby byla v dobrém a ještě lépe v tom nejlepším stavu. Musí se přezbrojit. Prostředky jsou, třetina z nich bude poskytnuta do roku 2015 a další dvě třetiny po tomto roce. Důraz se klade na modernizaci rozvědky, spojů, na leteckou a kosmickou obranu, letectvo, vysoce přesné zbraně, útočné zbraně a na strategické jaderné síly. V příštím roce vojska dostanou 40 mezikontinentálních balistických raket nového vzoru.


Stále větší význam má využívání bezpilotníků, bez schvalování, bez vyhlašování války. Američané létají nad Íránem, bombardují Pákistán, Somálsko, Jemen a další země. Ruská federace bude této tendenci také věnovat pozornost.


Podle Murachovského se nedá po jednání na konferenci Ženeva-2 očekávat přítomnost ruských mírových sil v Sýrii. Je v paměti zkušenost s napadením ruských mírových sil v Jižní Osetii. Ti, kteří chtějí využívat mírové síly pro své cíle, si nepřejí, aby Rusové v Sýrii byli. Západní účastníci se postarají o to, aby v mírových silách byly třetí země, Indie, Pákistán, Japonsko.


Převzato z Pravda.ru



***



Primakov poslal neoliberálům černou kartu

Leden 15, 2014


V předvečer Gajdarova fóra pronesl projev bývalý ruský premiér Jevgenij Primakov, v něm odsoudil současný kabinet  a rozebral jeho neoliberální ekonomickou politiku, která se často rozchází se směřováním prezidenta Putina. Akademik vypočetl hlavní body, jimiž Kreml znemožnil neoliberálům zasáhnout do ruské ekonomiky. Především odmítl rozsáhlou privatizaci a odsouvání sociální politiky, která byla ukotvena v májových výnosech prezidenta. Ruské sdělovací prostředky Primakovův projev přehlížely a téměř o něm neinformovaly.


Na samotném Gajdarově fóru se hovořilo tak, jako kdyby jiná ekonomická teorie než ta neoliberální neexistovala.


Primakov byl premiérem před patnácti roky, dnes je mu 84 let. Je uznávaný nejen elitou, ale i národem. V roce 1988 vytvořil první neliberální vládu v postsovětském Rusku. Tehdy bylo potřeba vyvést zemi z krachu způsobeného skupinou kolem Gajdara. Primakov se vyznačuje tím, že říká to, co si myslí a že to říkat může, a že říká i to, co si nedovolí říkat ani Putin. Primakov v projevu ve skutečnosti obviňuje Medveděvovu vládu, která úporně pokračuje v liberální politice.


Putin stále věří, že dokáže ministry přesvědčit o jiném světonázoru a že jsou schopni odhodit liberální klapky z očí. Jenže někteří vůbec nechápou, oč jde.


Hlavní úkol země je obnova industrializace a rozvoj infrastruktury. Primakov upozorňuje, že lokomotivou rozvoje není, krom státu, nikdo. Liberálové neberou v úvahu lekce z krize let 2008 až 2009. V zemích EU i v USA byl v krizi zesílen vliv státu na ekonomiku.


V Rusku jsou oporou neoliberálů Medveděv, Dvorkovič a Šuvalov. Značnou část elity mají na své straně, avšak většina národa má opačný postoj, tak jako velká část vládnoucí elity. Putinův návrat do Kremlu udělal neoliberálům škrt přes rozpočet. Z toho důvodu byly organizovány "močálové" útoky. Po neúspěchu začali neoliberálové předstírat, že neoliberalismus opustili, ale ve skrytu pokračují ve své původní politice a snaží se ji prohloubit a rozšířit. Chtějí prosadit další rozsáhlou privatizaci nejdůležitějšího ruského majetku.


Kreml vládě zabránil změnit politiku a nedovolil rozprodání státu. Byla to jen dílčí, i když důležitá událost. Vláda svůj vztah k roli státu v ekonomice nezměnila. Šuvalov na Gajdarově fóru řekl: "Je důležité, aby stát nekontroloval tak velký podíl ekonomiky. Je samozřejmé, že se k roku 2020 musí tento podíl významně snížit. Je třeba se snažit, aby ke konci tohoto cyklu, v roce 2018, nebyla státem kontrolována více než čtvrtina hospodářství."


Toto by znamenalo za čtyři roky snížit vliv státu na méně než polovinu. Liberálové pod starou mantrou, že stát je špatný hospodář, rozprodali v devadesátých letech za babku polovinu státního majetku, včetně klíčového průmyslu surovin. Desetiletí trvalo vrátit to zpět státu a nyní všechno nanovo? Co by za to stát dostal? Papírky americké produkce?


Podle Primakova neberou neoliberálové v úvahu "oligarchický" monopolismus soukromého podnikání, který prostřednictvím trhu vede k růstu cen potravin i dalších produktů, k růstu poplatků a tarifů a ke ztrátě konkurenceschopnosti ruských výrobců. Tak se roztáčí inflace. Neoliberálové žádali, aby stát nefixoval výši tarifů a ponechal to trhu. Prezident naopak rozhodl vázat tarify na výši inflace.


Největší infrastrukturní projekty minulého roku byly podány prezidentem a nikoliv vládou. Má být rekonstruována BaM a Transsib, centrální silniční okruh kolem Moskvy a další důležité investiční akce. Také důležitý rozvoj Sibiře a Dalekého východu. To vše je možno realizovat jen za státní peníze. Do toho nebude Rusku vkládat peníze Západ. Rovněž málokdo ze soukromých byznysmenů opustí offshorové výhody, bez ohledu na Putinovy výnosy. Většina rodin těchto podnikatelů dávno žije za hranicemi Ruska.


V Rusku je velmi důležitý vojenský obranný průmysl. V něm se soustřeďuje významný intelektuální potenciál a ten může být významnou složkou hospodářského růstu.


Odmítnutí reindustrializace má podle neoliberálů přivést Rusko do postindustriální epochy. Odtud také pochází Skolkovo, které má být náhradou za vlastní letecký průmysl. V Rusku musí být především obnoveno strojírenství. Postindustriální společnost není jen hi-tech a služby. Právě v postindustriálních USA je v tuto dobu tendence vzkřísit dříve vypuzené výroby pro pokrytí domácí poptávky. Medveděv trvá na snížení zbytečné účasti státu. Své zásady v oboru privatizace nehlásá otevřeně, ale všelijak nepřímo a skrytou formou. Podle něj nezajistí stát sociální spravedlnost, ale dokáže to volná hra ekonomických sil. Neoliberálové vidí rozvoj ruské sociální politiky v jejím odstátnění. Týká se to zdravotnictví, vzdělávacích zařízení i vědy.


Podle Putina se s modernizací a reformováním zdravotnictví, vzdělávání, bydlení a služeb téměř nic nedělá, což vyvolává nevoli obyvatel. Primakov upozornil, že neoliberálové nemohou stimulovat hospodářský růst, protože všechno zakládají na fiskální a monetární politice. Odmítali investovat při vysokých světových cenách ropy a plynu. Řekl: "Dokonce když cena za ropu překročila 100 USD za barel, trvali na tom, aby se všechny státní přebytečné zisky držely jako rezerva, přesněji v zahraničních cenných papírech, a aby se nevkládaly do ekonomiky."


Neoliberálové učinili celou řadu rozhodnutí, která prospěla lidem, kteří nedodržují pravidla a ty musí Putin nyní odvolávat. Týká se to neplatičů daní nebo korupčníků. Těm bylo místo vězení uzákoněna pokuta. Nyní tedy do vězení nejdou a pokuty neplatí také. Kreml je nucen naráz revidovat liberální akty dříve přijaté, odrážet útoky prooligarchických sil prosazujících privatizace, napravovat následky neoliberálních rozhodnutí v sociální sféře a zároveň nutit vládu, aby stimulovala rozvoj hospodářství a sociální politiku. Vše to za velmi nezdravé hospodářské situace ve světě.


Svět z krize nevyšel, jelikož se nejedná o krizi, ale o destrukci celého finančně-ekonomického modelu, provázeného válečnými konflikty a hrozbou Rusku, které se nachází v nestabilní a přechodné ekonomické fázi. Medveděv přitom hýří optimismem. Svět prý prožívá další etapu "tvůrčího boření", která prý dává předpoklad další modernizace a dalšího rozvoje.


V důsledku netvůrčího boření Ruska v devadesátých letech je zde nyní rozviklaná ekonomika a ohromná sociální nerovnost. Sto deset ruských miliardářů kontroluje 35 % ruských aktiv. Podle Credit Suisse Goup mohlo být po sovětských časech Rusko vysoce ziskovou ekonomikou s kvalifikovanými pracovníky a sociálními programy. Zbyla z toho jen parodie.


Neoliberální teorie nemá podporu obyvatel, neodpovídá směřování prezidenta, v samotné elitě má mnoho oponentů a přesto ovládá ruský ekonomický blok. Příčinou je uchvácení klíčových pozic ve financích a ekonomice liberálními tržními ekonomy počátkem devadesátých let a ti u sebe drží stejně smýšlející kádry. Ještě závažnější byla tehdejší neznalost západní ekonomiky, mechanismů neviditelné ruky trhu a těch, kteří z neoliberalismu získávají výhody.


Vladimir Putin už získal zkušenosti, vrátil zemi sílu, vyhodnotil velikost kolapsu světového finančně-ekonomického systému a je připraven k závěrečnému odtržení od liberální ideologie v ekonomice. Nejistota je jen v termínu, protože se nejdřív musí změnit pravidla hry na světové finanční scéně. Před prvním krokem musí být už připraven i druhý.


Převzato z Politikus.ru



***



Viktor Orbán v Moskvě

Peter Iskenderov


Vstup Srbska do EU je zpolitizovaný. Podmínkou pro jeho vstup je doložit zahájení reforem. Bělehradu je krom jiného doporučeno přehodnotit parametry spolupráce s Ruskem v energetice, neboť podle EU neodpovídají jejímu duchu, energetické chartě a třetímu energetickému balíku.


O jaké "neodpovídání" v případě Srbska jde, když v samotné EU jsou přístupy jednotlivých zemí k energetické volbě různé. EU není v této chvíli monolitem. Řada jeho členů dává najevo, že se nehodlá v oblasti energetiky pokorně řídit befely z Bruselu, ač nezpochybňují své členství v EU.


Vztahy Ruska s Maďarskem byly v posledních dvaceti letech složité. Budapešť měla snahu hrát v energetice dvojí hru. V několika předešlých letech se tyto vztahy zlepšily. V lednu 2013 Orbán navštívil pracovně Putina s nabídkou na ruskou účast v modernizaci maďarského energetického systému. V těchto dnech navštívil Moskvu opět.


Vedoucí státního podniku Rosatom oznámil, že důležitým obsahem jednání bude dvoustranná rusko-maďarská spolupráce v jaderné energetice. Půjde o vybudování dvou nových energetických bloků na jaderné elektrárně Paks., na které zatím pracují čtyři bloky ještě ze sovětské éry. Celkový výkon má být 2500 až 3400 MW. Hodnota kontraktu se předpokládá 10 miliard USD. Podle toho, co uvedl Putin, mají přes 40 % prací odvést Maďaři, takže asi 3 miliardy dolarů zůstanou v Maďarsku na pracovní místa a více než 1 miliarda dolarů přijde do státního rozpočtu.


Rusko se s Maďarskem také dohodlo na přísném dodržování dřívějšího grafikonu výstavby maďarské části plynovodu Južnyj potok a na zahájení dodávek ruského plynu začátkem roku 2017. Podle toho, co se dohodlo o spolupráci obou zemí v energetice, se jedná prakticky o strategické partnerství. Dojednání spolupráce má dvě příčiny. Jednak je to napětí mezi Budapeští a Bruselem, nátlak vedení EU na Maďary je takového rozsahu, že až zasahuje do jejich svrchovanosti. Svědčí o tom pokusy německých politiků nastrkat do Maďarska ozbrojené oddíly, anebo úvahy Evropské komise o zavedení sankcí za zvláštní maďarské zákonodárství, které se Bruselu nelíbí.


Z těchto důvodů jsou pro Maďary doporučení EU stále méně přitažlivá, především doporučení v energetice. Nakonec i Německo nezávisle v poslední době spolupracuje v energetice s Ruskem. Německý RWE nedávno odešel z projektu Nabucco.


Rusko-maďarská spolupráce má dobrou finančně-hospodářskou základnu. Vedle analogických západních návrhů jsou ruské výhodnější, promyšlené a seriózní. Dnes Rusko do Maďarska dodává 80 % jeho spotřeby ropy a 75 % přírodního plynu.


Maďarský tisk uvádí, že ze všech zájemců o kontrakt jen Rosatom zaručuje předem odpovídající financování dostavby JEZ Paks. Zájem o kontrakt měla i francouzská Areva a japonsko – americký Westinghouse, ale nebylo možno z nich vypáčit konkretní návrhy.


Zájem Maďarska o jadernou energetiku neodpovídá prioritám EU. Mnozí totiž sní o břidlicovém plynu, který Evropě způsobuje větší ekologickou zátěž než "jádro". Maďarské rozhodnutí je důležitým krokem celoevropského významu. Už na íránských jaderných zařízeních se ukázalo, že ruské návrhy odpovídají požadavkům bezpečnosti.


Převzato z Fondsk.ru



***



Rusko zvýšilo objem dodávek zbraní pro Asada

Leden 17, 2014


Reuters informuje o velkém zvýšení dodávek nejnovějších ruských zbraní Asadově armádě. Jedná se hlavně o drony, řízené střely a obrněné transportéry. Rusko prý v prosinci odeslalo několik velkých dodávek buď přímo, nebo přes zprostředkovatele.


Podle určitého experta na bezpečnost na Blízkém východě řídí ruští poradci a odborníci na rozvědku operace výzvědných bezpilotníků nonstop, sledují postavení a pohyby povstalců, analyzují jejich  možnosti a nasměrovávají vysoce přesné dělostřelecké ostřelování a letecké bombardování. Mluvčí Rosoboronexportu odmítl informaci Reuters komentovat.


Zdroj spjatý se zahraničním obchodem se zbraněmi potvrzuje, že se zbraně do Sýrie dodávají buď přímo, nebo přes další černomořské země – Bulharsko, Ukrajinu a Rumunsko.


Bulharští a rumunští představitelé oznámili, že se loni žádné licence na dodávku zbraní nevystavovaly. Tiskový mluvčí ukrajinského ministerstva zahraničí sdělil, že už několikrát podobné zprávy vyvracel a že všechny dodávky zbraní do Sýrie byly zrušeny v roce 2011.


Další zdroj řekl: "Je nepochybné, že Sýrie dostává mnoho a Rusko ví, že musí udržet Asada u vlády, pokud nechce ztratit to co má, zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že se začalo mluvit o ropných a plynových rezervách."


Převzato z Politikus.ru

Přejít do diskuze k článku