Svět ruskýma očima 232

Reklama


Ukrajinský "Balík zákonů 16. ledna" byl schválen Benátskou komisí a OBSE

Leden 24, 2014


Evropské instituce podporují tzv. balík zákonů 16. ledna, určený k boji s politickým extrémismem, neboť normy ukrajinské justice odpovídají evropské praxi a jsou "civilizovanou odpovědí na nepokoje". Oznámil to vedoucí Ústavu sociálně-ekonomického modelování Orest Sohar. Řekl: "V závěrech Benátské komise stojí: "Zákaz nošení masek a dalších prostředků maskování", což je možno najít v zákonech a sbírkách, přijatých v mnohých zemích, je v principu opodstatněné."


Podtrhl, že v této otázce justice Ukrajiny zcela odpovídá evropské praxi a proto byl balík schválen Benátskou komisí i OBSE. Podotkl, že každá právoplatná vláda vždy bojuje s politickým extrémismem, aby v zemi udělala pořádek. "Pokud by byla u vlády trojice Kličko – Jaseňjuk – Tjahnybok a překážely by jim eskadrony tzv. titušků, byly by jejich akce analogické tomu co udělala nynější většina v souhlase s evropskou praxí."


Expert považuje přijetí balíku zákonů namířených na boj s politickým extrémismem za civilizovanou odpověď vlády  na rebelie na Majdanu.


Pozn: Benátská komise pro demokracii prostřednictvím práva – zkráceně jen Benátská komise


Převzato z Politikus.ru



***



Váhavost Evropy

Natalija Meden


Leden 24, 2014


Evropská komise si vzala tříměsíční oddechový čas na jednání o vytvoření zóny volného obchodu  s USA. Pauza se ale týká jen jednání o tvorbě investic. Podle komisaře pro otázky obchodu Karla De Guchta je důvodem nebývalý zájem veřejnosti. (1) Že by EK nakonec přihlížela na nálady lidí? Je patrné, že v zemích Evropy jsou vedle příznivců projektu také jeho odpůrci. EK si určila tři měsíce na veřejné konzultace (rozuměj na promytí mozků občanů).


Politické řešení transatlantické dohody se přímo neprobírá. Podobná rozhodnutí vždy mají geopolitickou motivaci  a často se přijímají přes odpor veřejnosti. Podobně se navzdory občanům přistoupilo k remilitarizaci Západního Německa po druhé světové válce. Sedmdesát procent občanů bylo proti vytvoření Bundeswehru. Měl být sestaven z dobrovolníků, ale ani to nebyl, zavedla se všeobecná branná povinnost. V roce 1950 se vlády Francie, Velké Británie a samozřejmě USA (a na jejich návrh) usnesly na přezbrojení NSR v rámci NATO. V roce 1955 byla Německá spolková republika přijata do NATO.


Francouzský parlament během čtyř let odmítl smlouvu o vytvoření evropské obranné unie ratifikovat. Angličané okamžitě podnítili připojení NSR k Bruselskému paktu. Tehdejší kancléř Adenauer intenzívně podporoval remilitarizaci v přesvědčení, že existence ozbrojených sil je podmínkou svébytnosti státu. Ovšem byla to svébytnost s osmi sty tisíci cizími vojáky v zemi, přičemž vojáků Bundeswehru bylo o 300 tisíc méně. Podle slov Egona Bahra "téměř všechny sousední státy považují … americkou přítomnost za záruku, že bude Německo řádně jednat". (2)  Později se sice snížilo množství cizích vojáků, ale mnozí Němci se stále považují za okupované. Merkelová se vytrvale ohlíží na amerického "velkého bratra" a uzavření transatlantické dohody vyhlašuje za své toužebné přání.


Celá akce dohody o transatlantické zóně začala zprávou presidenta Obamy o stavu Unie v únoru 2013. V proslovu uvedl: "zahájit rozhovory s EU o všestranném transatlantickém obchodním partnerství v oblasti obchodu a investic, neboť oprávněný a svobodný obchod obstarává pro miliony občanů dobře placenou práci". (3) Snahy o těsné připojení EU k USA byly už dříve. Amerika potřebuje Evropu dostat do područí, aby prodloužila zlatou éru své globální hegemonie. Ale odpovídá to zájmům Evropy a především Němců? Dnešní němečtí ekonomové se pečlivě vyhýbají pojmu "ekonomická NATO". Neradi by viděli, aby u zahraničních partnerů, především u Číny, vznikl dojem, že transatlantická zóna udeří po jejich obchodu s Německem. Edward Snowden označil německo – čínské vztahy za předmět zvláště soustředěné pozornosti amerických tajných služeb.


Dokonce ani odhalení skandálního špehování osobního telefonu německé kancléřky neotřáslo odhodláním vlády SRN pokračovat v jednání o transatlantické zóně. Vláda nedbala výzvy předsedy Evropského parlamentu Martina Schultze k tomu, aby udělala v jednání přestávku: "My Evropané  musíme přemýšlet o tom, jak jednat s partnerem, který ví o všem, o čem mezi sebou mluvíme". Brazilci si v obdobné situaci vedli rázněji. Když se provalilo, že byla odposlouchávána Dilma Rousseffová, převedli Brazilci zakázku 36 stíhaček od Boeingu švédskému Saabu. Jednalo se o zakázku v ceně 4,5 milionu USD. (5)  Poté nastala i ve Spojených státech kritika jejich neomalených tajných služeb.


Úřady na obou stranách Atlantiku slibují svým občanům po zakotvení zóny volného obchodu hory doly. Především pracovní místa. V Německu prý 180 tisíc. Realitu ukáže až budoucnost. Mlčí se však o tom, jak bude kompenzován přírůstek pracovních míst v Evropě otevřením evropského trhu americkým farmářům. 


Další analogie s poválečnou remilitarizací Německa je v zavedení evropské měny. V Německu byly pochybnosti o vhodné době přechodu na euro, ale Němci zariskovali, protože zřeknutí se marky mělo vznešený cíl – sjednocení Německa. V případě transatlantické zóny se Spojenými státy si otázku, zda je tento politický cíl v zájmu Evropanů, sami Evropané nekladou. A stála by zato.


Odkazy uvedeny u originálu


Převzato z Fondsk.ru



***



Gallup: USA – hlavní hrozba

Leden 27, 2014


V roce 2013 byly Spojené státy zapleteny do rozsáhlých zahraničně – politických skandálů. Jejich bezpilotníky zavraždily tisíce lidí, internet dokonale špehovaly, špiclovaly nejbližší spojence, zasahovaly do záležitostí Turecka, Brazílie a Egypta, byly připraveny vtrhnout do Sýrie a zabíjely v Iráku a Afghánistánu.


Asociace WIN/Gallup (studium veřejného mínění) zaznamenala vzrůst protiamerického smýšlení ve světě. Oslovila 66 800 osob na všech pěti kontinentech s otázkou: "Která země je podle vašeho mínění pro svět největší hrozbou?"


Soupis zemí vedou Spojené státy. Za hrozbu je považuje 24 % dotázaných, na druhém místě je Pákistán s 8 % a třetí Čína se 6 %. Následují s 5 % Afghánistán, Írán, Izrael a Severní Korea, se 4 % Indie, Irák a Japonsko. Sýrie dosáhla 3 %, Rusko 2 %, Austrálie, Německo, palestinská území, Saúdská Arábie, Somálsko, Jižní Korea, Spojené království 1 %.


Anketa ukázala, že dokonce ve spojeneckých státech – členech NATO – Řecku a Turecku se bojí USA 45 % obyvatel a v zemi hlavního amerického spojence  mimo NATO, v Pákistánu – 44 %. V Číně a Bosně se jedná prakticky o polovinu obyvatelstva, podobně v Argentině 46 % Argentinců. Přitom Washington na Argentinu sází v roli protiváhy síly Brazílie. Obavy z hrozby USA mají i Mexičané – 37 %, Brazilci – 26 %, Peruánci – 24 % atd.


Na islámských územích, kde Washington praktikuje strategii "Rozděl a panuj", dokáží občané rozpoznat americkou faleš. Avšak zde je strach před Američany často převážen strachem z Izraele. Amerického nebezpečí se vcelku obává 37 % populace, izraelského 22 %. V Indonésii je poměr USA/Izrael v procentech 34/27, v Malajsii 25/22, v Iráku 21/24, v Libanonu 23/41.


Ameriky se bojí 15 % Indů (více se obávají Pákistánu). V Afghánistánu je poměr v procentech USA/Pákistán 21/26.


Žurnalisté CNS se podivují, že se lidé v nepokoji zmítané Ukrajině ze 33 % dívají na USA jako na největší hrozbu, přičemž jen 5 % Ukrajinců vidí nebezpečí v Ruské federaci.


Překvapivě se USA obávají Španělé – 25 %, Němci, Australané a Kanaďané – 17 % a Britové – 15 %. Obyvatelé těchto států dali po stránce nebezpečnosti "velkého bratra" na první místo, s velkým odstupem následují státy označované za vyvrhele. Do seznamu států nebezpečných pro lidstvo dalo USA i 13 % Američanů, a to na třetí místo, o které se podle nich USA dělí se Severní Koreou, za Íránem a Pákistánem.


Před rokem byl výsledek pro Washington ještě horší. Anketa proběhla ve 130 zemích a otázka byla na vztah k prezidentu USA a jeho zahraničněpolitickému kursu. Politiku Bílého domu odsoudilo 79 % Pákistánců, 77 % Palestinců, 67 % Alžířanů, 64 až 60 % Libanonců, Egypťanů, Íránců a Iráčanů a 59 až 57 % Jemenců, Řeků a Srbů.


Kde hledat příčiny? Například Velká Británie je nespokojena, že má kvůli Spojeným státům velké ztráty v Afghánistánu, přičemž Spojené státy soustavně vtahují Spojené království do nových dobrodružství. Německo zase reaguje na špehování a odposlechy telefonu kancléřky. Řecko nemůže zapomenout, že u nich po druhé světové válce USA dvakrát vyvolaly občanskou válku ve snaze nepřipustit k vládě komunisty a že umožnily Turecku vtrhnout na Kypr. Turci zase těžce nesou americkou intervenci při istanbulských akcích na jaře 2013. Navíc Spojené státy blokují Ankaře nárok na vůdčí postavení na Blízkém východě. Mexičané i Kanaďané mají v paměti nejednu válku, kterou proti nim Spojené státy vedly. V Iráku nabírá za účasti USA na obrátkách občanská válka. V Afghánistánu je přes 100 tisíc vojáků NATO vedených Američany. Po zásazích bezpilotníků Pentagonu a CIA mají nejvíce obětí v Pákistánu a Jemenu. Srbsko přestálo americkou agresi a z rozhodnutí Washingtonu přišlo o Kosovo.


Už 60 roků vedou USA nepřetržitě války na cizím území. V novém tisíciletí se washingtonští jestřábi stále činí v jimi nazývané válce s terorem. V roce 2009 nastoupil Obama do prezidentského úřadu. Islámským zemím zamával olivovou ratolestí náboženské snášenlivosti. Jako zálohu za jeho mírumilovnost dostal v tomtéž roce Nobelovu cenu míru. Po pěti letech byl Washington ve válkách jako dříve za doby Bushe a navíc se účastnil války v Libyi a spojence vtahoval do agrese v Sýrii. Na vojenský rozpočet vydává částku rovnající se součtu vojenských výdajů deseti dalších velkých zemí. Ke konci roku 2013 měly USA po světě 598 vojenských základen a v Guantánamu 155 vězňů. Po odhaleních WikiLeaks a Snowdena je americká demokracie změněna v prach. Tady je odpověď na otázku, proč každý čtvrtý obyvatel planety Země považuje USA za hrozbu.

 

Převzato z Ru.fbii.org

Přejít do diskuze k článku