Svět ruskýma očima 238

Reklama


Západ už není tak jednotný v protiruské hysterii

Leonid Šapovalov

 

Březen 4, 2014


Po odhalení WikiLeaks a Edwarda Snowdena mají už někteří experti a novináři dost říše lži, která vpadá do jiných zemí, svrhává nevyhovující vlády, vše pod záminkou ochrany lidských práv.


V případě Ukrajiny už není tak jednomyslné vypouštění lživé propagandy, jako tomu bylo kolem Jižní Osetie v roce 2008.


Aymerick Chauprade , specialista na geopolitiku, Francie


"Akce, které podniká Rusko na Krymu, nelze považovat za neočekávané. Pro bezpečnost Ruska jsou krymské přístavy mimořádně důležité. Je možno počítat s tím, že se Rusko nenechá přelstít. Přijímá obranná opatření proti vládě pučistů – avanturistů, která je pod odporným vlivem neonacistů.


Opodstatněnou nelibost Ukrajinců využili lidé placení Američany, včetně těch maximálně hanebných a nebezpečných. Opírajíce se o zkorumpovanost a krutost lidí, kteří nyní na Ukrajině vládnou, vede už USA a NATO několik měsíců válku proti Rusku."


Jean-Luc Mélenchon, vůdce Levicové strany, Francie


"Rusové mohou bez rozpaků tvrdit, že USA mají zájem na územní celistvosti jen tehdy, pokud jim to vyhovuje. Přehled amerických vlád ukazuje, že je-li to pro ně prospěšné, ignorují ji. Podobně  vytvořením a uznáním Kosova připravili o územní celistvost Srbsko, podpořili oddělení Jižního Súdánu od Súdánu, Eritrey od Etiopie a Východního Timoru od Indonésie. Jinak řečeno, je uštědřování lekcí o respektování svrchovanosti a územní celistvosti možno od USA pojímat jako nárok na zvláštní práva, která jiným upírají. Současný rozvrat na Ukrajině není vyvolán ruským zásahem, ale tím, jak byla tato země chaoticky poskládána z řady ne vždy mezi sebou slučitelných částí. Kvůli své historii, geografii a hospodářským vazbám nemůže být v žádném případě kvetoucím, zdravým a jednotným státem bez přátelských (nebo alespoň ne nepřátelských) vztahů s Ruskem."


Bývalý velvyslanec USA v SSSR Jack Matlock


"Krvavá junta v Kyjevě nemá právo na existenci. Došlo tam k fašistickému puči. Rusko má právo bránit lidi na Krymu a na Východní Ukrajině."


Politolog a historik Bern Nystad, Norsko


"Nedělejte drama z krymské krize." S takovým záhlavím vyšly Timesy.



"Země NATO by neměly příliš bouřlivě reagovat na to, že Putin brání historické ruské zájmy na východní Ukrajině. Pro nás v EU a USA je to krizekrize jen do té míry, do jaké si sami přejeme ji mít,"  mírní své krajany autor článku, bývalý velvyslanec Velké Británie v Německu a v USA Christopher Meyer a dodává, že "pro ruského prezidenta je krize kolosální. Pokud Rusové uznají, že ztratil Ukrajinu a zvláště Krym, čeká je téměř všeobecné odsouzení."


Britské vydání The Guardian vyzvalo: "Ukrajinská krize: John Kerry a NATO se  musejí uklidnit a ustoupit."


Novinář Jonathan Steele  tvrdí: "Vyhrožování Kerryho vyřadí Rusko z "velké osmičky" a pokorná žádost ukrajinské vlády k NATO o pomoc vytvoří nebezpečnou eskalaci krize , kterou je možno rychle vyřešit, pokud zachovají všichni chladnou hlavu. Ve Washingtonu a Kyjevě asi vládne hysterie, jestliže ukrajinský předseda vlády prohlašuje: "Jsme na hranici katastrofy" a v odpověď na přemístění ruských vojsk na Krym vyhlašuje mobilizaci. Bylo by možné pochopit, pokud by hovořil o hospodářských problémech země. Namísto toho přespříliš dramatizuje události na východě, stejně jako většina západních medií. Ruské obyvatelstvo je tam pochopitelně znepokojeno změnou jazykového zákona. Vidí, že protiruští ultranacionalisté ze západní Ukrajiny kontrolují situaci. Kerryho snaha trestat Rusko a rozhodnutí NATO o zasedání zemí aliance v Bruselu bylo chybou. Ukrajina není součástí NATO a neplatí pro ni žádné závazky o kolektivní obraně. NATO by se mělo přestat míchat do věcí Ukrajiny jak slovy, tak činy. Pentagon touží jedenkrát změnit Černomořské loďstvo na americké, jak v Sevastopolu, tak i v Balaklavě"


Převzato z Topwar.ru



***



Nekopej jinému jámu

Arťom Vit


Březen 5, 2014


Západ se hotoví důkladně se zabývat Ruskem. Obviňuje Kreml … z podpory legitimní vlády na Ukrajině a ze snahy legitimizovat tam vzniklou situaci. Natolik nečekaný důvod může být využit k zavedení sankcí proti ruským úředníkům, podnikatelům i obyčejným občanům. Jenže hospodářskou blokádou Ruska utrpí především evropské státy, sankce proti němu jsou nevýhodné především pro ně samotné.


Plány J. Kerryho v americkém tisku

Začátkem března přislíbil zmrazit aktiva ruských podniků a zakázat vydávání víz některým ruským občanům. Zahraniční novináři k jeho oznámení připojili ještě své verze a návrhy.


Soupis možných akcí Západu:


  • zmrazení ruských aktiv

  • zavedení vízových omezení

  • překážky v zahraničním obchodu

  • oficiální posouzení ruského postavení v OSN

  • odmítnutí západních vůdců účasti na shromáždění Velké osmičky v Soči a vyloučení Ruska z tohoto klubu

  • mobilizace armád ve státech NATO sousedících s Ukrajinou

  • odeslání loďstva USA do Černého moře


Jenže většina amerických expertů je přesvědčena, že je lepší zůstat na obvyklých hospodářských sankcích a ponechat válečnictví u ledu. To by totiž jen vyprovokovalo Rusko k rozhodnějším akcím, protože Kreml nemůže ponechat zvyšující se hrozbu pro bezpečnost země bez odezvy.


Ignorování Ruska je k ničemu. Západ potřebuje spolupráci s Moskvou, ideální je k tomu G8. Vyloučení způsobí, že západní vůdci nebudou mít příležitost posuzovat neoficiálně s ruskými představiteli íránské a syrské problémy, přitom Rusko je na Blízkém východě jedním z nejdůležitějších hráčů. Američtí pozorovatelé tvrdí, že ignorování zájmů Moskvy bude jednou z příčin eskalace násilí v tomto regionu.


Rusko tak jako tak zůstane ve Velké dvacítce, kde jsou soustředěny velké regionální státy a zde má lepší možnosti než v osmičce. Obama a Kerry, kteří odmítli účast sočinském summitu v Soči, přišli podle McCaina o výbornou příležitost k diskusi.


Ještě je vcelku realistické odmítání víz Rusům ze strany USA, případně i Evropy. Ovšem hospodářské sankce budou pro Západ sebevražedné. Proč ?


Efekt bumerangu

Západ má dost těsné svazky s Ruskem. Každá hospodářská blokáda se v Evropě odrazí nenahraditelnými ztrátami – v dodávkách surovin, včetně ropy a plynu. Západní společnosti také pracují na přípravě nalezišť na dalekém Severu a prodávají ruským těžebním podnikům vybavení. V roce 2012 bylo Rusko na šestém místě ve světě v HDP, jen nepatrně za Německem, před Velkou Británií a Francií. A ti dnes Rusku vyhrožují sankcemi.


Evropská unie se bojí ztratit ruský odbyt. Do Ruska odsud jde 45 % automobilů a 18 % chemických výrobků. Pokud se zabouchnou dveře do Ruska před nosem evropských společností, mnohé závody to nadlouho ochromí. Nebudou mít dostatečný počet odběratelů na svou produkci.


Dodávky surovin nejsou jen ropa a plyn. Je zde také paladium, titan a platina pro HiTech výrobu. Zablokováním dojde k degradaci evropského průmyslu a z Evropy se může stát, v případě, že sankce budou trvat několik let,  periferie světa. Evropského embarga mohou využít asijští sousedé Ruska a zdroje nakupovat pro svá hospodářství, třeba i k dalšímu prodeji natvrdlé Evropě. Ovšem nedostatkové zboží není nikdy levné.


Ze sankcí bude mít největší výhodu Čína, která se okamžitě obrátí k Rusku a bude své západní partnery opouštět. Už nyní je obchodní obrat mezi oběma zeměmi přibližně 100 milard USD a v budoucnu bude ještě narůstat. Do Číny půjde i ruská ropa, Peking potřebuje pro svou ekonomiku levné energetické zdroje jako málokdo.


Jakékoliv jednostranné akce EU vyvolají nenahraditelné ztráty u ní samé. Produkce EU bude dražší a nebude pro ni dostatečný odbyt. Obchodní embargo u ní vyvolá dlouhodobou recesi. Evropští politici všechno chápou a s konfrontací nespěchají. Merkelová také ví, že německé podniky spolupracují s ruskými a že utrpí více než ostatní. Navíc si Německo chce zajistit svou energetickou bezpečnost. V Berlíně se bojí, že Rusko v nejhorším případě ukončí dodávky plynu a ono nemá alternativní zdroje a v dohledné době mít nebude.


Závěrem

V krátkosti: Západ se projevil jako impotent. Plány na celkovou ekonomickou izolaci Ruska nemohou být uvedeny v život. Dnes, kdy jsou všichni navzájem propojeni, není možno zablokovat tak ohromnou a silnou zemi jakou Rusko je. V roce 2008 se Západ snažil o sankce proti Moskvě, jenže z toho nebylo nic. Evropa a USA by si tuto zkušenost měly připomenout.


Sankce kolem víz a zmrazení účtů jednotlivých úředníků je maximum, co USA a EU zmůžou. Zahraniční vůdci došli do stavu, kdy v důsledku svých bouřlivých projevů a nesplnění daných slibů mohou ztratit tvář a proto budou otálet s přijetím konkrétních rozhodnutí a v odpověď na případný bezvýznamný ruský ústupek své napoleonské úmysly opustí.


S velkou pravděpodobností budou ekonomická a vízová omezení přicházet jen od těch zemí, které jsou na Rusko málo navázány. Zřejmě  partneři Ruska udělají několik hlučných prohlášení a v důsledku pragmatického uvažování po několika měsících na své sliby zcela "zapomenou".


Převzato z Topwar.ru



***



Srbsko vykřiklo do Moskvy "no pasaran"

Ljubov Ljulko


Březen 5, 2014


Ne všechny státy jsou zajedno s Bruselem v otázce izolace RF. Mezi nimi je zajímavá pozice Srbska, které je jednou nohou v EU, avšak má zónu volného obchodu s Celní unií. Ta od Bělehradu žádá  přerušení vztahů s RF a vstup do NATO. Jak se Srbsku zdaří uchovat si vícesměrovost?


Alexandr Vučič, vůdce Srbské pokrokové strany (SNS) řekl, že Srbsko nebude rušit své vztahy s RF bez ohledu na to co se děje ve světě, ale bude se snažit co možno nejvíce do této země vyvážet. A to i přesto, že na něj bude činěn nátlak. Řekl: "Nyní někteří chtějí válku, my budeme hledat práci pro naše lidi". Přitom jeho strana má blízko k protiruskému zaměření.


Při mimořádných parlamentních volbách zvítězí podle všech odhadů s velkou převahou SNS a vytvoří vládu. Srbsko si dobře pamatuje humanitární bombardování z roku 1999, dokonce s použitím munice s ochuzeným uranem. I to přispívá k protizápadním náladám a k podpoře Ruska v jeho akcích na Ukrajině.


V neděli 2. března proběhla před ruským velvyslanectvím v Bělehradě manifestace na podporu Ruska. Srbové jsou si vědomi, že na Ukrajině došlo k puči organizovanému NATO, s podporou Obamy a Ashtonové. Promluvil o tom vůdce hnutí Dveře Glišič. Na závěr shromáždění byl ruskému velvyslanectví předán dopis, vyjadřující podporu ruskému vedení. Podobné manifestace byly i v Mitrovici (Kosovo), Banja Luce (Republika Srbská) a v Beranu (Černá Hora).


Srbsko se nyní nachází v etapě kandidátství na členství v EU, v nejlepším případě se stane členem v roce 2020. Má ale stejné dilema, jako měla Ukrajina. Jak vstoupit do EU a neztratit napojení na Celní unii. Další dilema: EU žádá nejen odchod z Celní unie, ale i vstup do NATO. Jenže 80 % obyvatel je kategoricky proti. Šéfka srbských vyjednavačů Miščevičová řekla, že spolupráce Srbska s RF musí být změněna podle zahraniční politiky EU.


Srbský tisk diskutuje otázku nutnosti vystoupit z Celní unie a vstoupit do NATO. Ukazuje se, že se v zemi registrují evropské firmy, aby mohly bezcelně obchodovat s dvěstěmilionovým trhem Celní unie.


Místopředseda Demokratické strany Srbska  Popovič sdělil: "V první řadě se musíme postarat o své zájmy a náš zájem je mít nejlepší podmínky pro export na ruský trh, který je v současnosti nejžádanější na světě." Zvláštní shoda s Vučičem.


Vícerozměrnost Srbska okomentovala odbornice na Balkán Anna Filimonova: "Praxe ukazuje, že EU bude Srbsku klást překážky v rozvíjení vztahů s Ruskem. Problém není ani v Rusku, ani v Srbsku, ale v EU, která sleduje jenom geopolitické cíle. Proto tuto zemi v souvislosti se vstupem do EU stále vydírají kladením jedné podmínky za druhou.


Srbsko má snahu sedět na dvou židlích, ale v rozdílných místnostech. Je snaha vrátit jej ke koloniálnímu statusu z počátku devadesátých let. Je v něm vydírání, sankce, užití válečné síly. Je zde snaha využít pro plynovod Jižní potok podmínky Třetího energetického balíku, tj. aby Gazprom přišel o část zisku přenecháním dílu výkonu plynovodu jiným."


Filimonova dále tvrdí, že vyhlášení srbského vedení má často deklarativní charakter a bude dilema Celní unie – Evropská unie rozhodovat podle Evropy. "Byl-li by Vučič upřímný, pak by sesadil ministra energetiky, který považuje zájmy Západu za důležitější a je kategoricky proti Jižnímu potoku vedenému po území Srbska. Uvidíme jak se bude Vučič k Jižnímu potoku stavět dále." Ohledně vstupu do NATO se Filimonova domnívá, že tam bude Srbsko donuceno vstoupit. Říká k tomu: "Srbsko je již vázáno řadou dohod s NATO. Je to výměna informací, volný průchod sil NATO, rozmístění libovolných objektů na území Srbska, přezbrojení podle standardů NATO, společná cvičení, atd."


Srbský politolog Alexandr Pavič řekl Pravdě: "Srbsko a Řecko jsou přirozenými spojenci Ruska, obzvláště v případě západního nepřátelství k pravoslaví. Západ se snaží o dosažení speciálních geopolitických cílů. Tak to prováděl dříve v Jugoslávii a dnes opakuje na Ukrajině. Srbsko je důležité i proto, že je poslední baštou na Balkáně, která klade odpor podřízenosti NATO. Rusko mu hledí věnovat velkou pozornost, především kvůli snahám o atlantickou integraci tohoto státu. Opakuji, nejsou důvody pro omezování: Rusko může otevřeně, plným právem, klidně žádat podporu své politiky u všech států včetně zemí EU a není důležité, že přijdou negativní odpovědi ze strany těch, co jsou vazaly USA. Zcela určitě se najdou spojenci v opozičních nebo nevládních kruzích."


Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku