Svět ruskýma očima 243

Latinská Amerika dává přednost ruským zbraním

Nil Nikandrov

Duben 3, 2014

Dlouholetá aktivita Rosoboronexportu v zemích západní polokoule nebyla zbytečná. Ruské zbraně zde mají dobré jméno. Navazují se stále častější obchody s ruskými dodavateli také proto, že nejsou omezovány politickými podmínkami, jako tomu bývá u obchodů s USA.

Mezinárodní výstava zbraní a vojenské techniky FIDAE-2014 v chilském Santiagu se stala další etapou ve vstupu ruských zbraní na jihoamerický kontinent. Přítomno bylo 10 společností – Věrtolety Rossiji, výrobní sdružení Vysokotočnyje komplexy a další. Zvláštní aktivitu zde projevil Rostěch, celým názvem Státní korporace pro podporu vývoje, výroby a exportu ruských hi-tech. Jeho součástí je Rosoboronexport (státní zprostředkovatelská agentura), jediný státní vývozce celé šíře vojenské produkce. V posledních dvanácti letech prodala společnost do Jižní Ameriky vojenská letadla a zbraně za 14 miliard USD . Nabízí kromě vývozu vojenské techniky a zbraní (předstihují konkurenty poměrem mezi účinností a cenou) také technologickou spolupráci. Pro jihoamerické odběratele je velmi přitažlivá společná práce na bojových systémech nové generace. Zároveň s tím ovšem klesá zájem jihoamerických zemí na spolupráci s vojensko-průmyslovým komplexem Spojených států. Američané těmto zemím omezují přístup k moderním vojensko-technickým výrobám, užívají korupci a často jim dodávají morálně zastaralé zbraně.

Rosoboronexport se účastnil dvaceti pracovních setkání se zástupci vojenských resortů z Latinské Ameriky. S Chilany se posuzovala letecká technika, protiletadlové systémy, střelné  zbraně. Mají zájem o radary schopné zajistit kontrolu nad svým pacifickým pobřežím. Zajímají se o vojenská auta Kamaz a Ural. Ve prospěch ruské techniky svědčilo nedávné vítězství Kamazu v Rallye Dakar-2014. Zde získaly osádky Ruska tři ceny ve třídě nákladních vozů.

Tradičním partnerem Ruska ve vojenské technice je Peru. Moskva uzavřela s Limou kontrakt na dodávku vojenských přepravních vrtulníků za 500 milionů USD. Nyní se v Peru testují ruské tanky, zda budou vyhovovat v místních podmínkách. Mělo by jich být dodáno 110. Peruánští vojáci přijedou do Ruska na kompletní předvedení jedinečných možností těchto tanků. Ve výhledu je také prodej obrněných transportérů.

Brazílie má zájem především o vrtulníky. Vlastní už bojové Mi-35M i jejich civilní verzi Mi-17. Nyní by chtěli novější Ka-62. V létě má být podepsán kontrakt na dodávku protiletadlových raketových komplexů. Brazilci získali vyčerpávající informace při spolupráci s Tulskou konstrukční kanceláří. Mají zájem také o přenosné protiletadlové raketové systémy. Až do roku 2015 bude pokračovat spolupráce Rostěchu a brazilské Odebrecht Defesa Tecnologia. Rusko dalo podnět ke společnému vývoji víceúčelové stíhačky páté generace T-50 a k zavedení licencované výroby komplexu Pancir-1S pod novou značkou.

Od roku 2005 dováží ve velkém ruské zbraně Venezuela. USA proti tomu vedly tvrdou kampaň. Venezuelské letectvo se v důsledku spolupráce s Ruskem rychle zmodernizovalo. Jako první dostalo bojové vrtulníky Mi-35M a mohutný raketový komplex Antei-2500. Venezuelská protivzdušná obrana má nejlepší protiletadlové komplexy ve své třídě Pečora-2M a Buk-M2E. Rusko sem dodalo raketomety Smerč a samohybné dělostřelecké systémy.. Vzdušný prostor Venezuely hlídají stíhačky Su-30MK2, které v krátké době zneškodnily nejméně 20 letadel narkokartelů z Mexika, Střední Ameriky, Kolumbie a zemí Karibiku. U města Macaray se budou vyrábět Kalašnikovy a munice. Od roku 2005 odebrala Venezuela z Ruska zbraně a vojenskou techniku za 12 miliard USD.

Příklad Venezuely následovaly i další země. Podle vojenských pozorovatelů zemí ALBA (Bolívarovská aliance národů latinské Ameriky) není už Washington všemocný a čím více hlasitě varuje, tím je větší snaha mnoha jihoamerických vlád spolupracovat ve vojenské technice s Ruskem. V těchto zemích se rychle zvyšuje počet vojenských vrtulníků (nyní nejméně 500 kusů). Podle množství požadavků na různé systémy protivzdušné obrany bude potřeba několik let intenzívní práce podniků ruského vojensko-průmyslového komplexu. Mezinárodní veletrhy vojenské techniky svědčí o tom, že v Latinské Americe je především zájem o obrněnou techniku, raketomety a střelné zbraně. Pronikání ruských zbraní do regionu všemožně brání Pentagon, avšak doby loutkových prezidentů a zkorumpovaných ministrů obrany už se stávají minulostí. Jižní Amerika stále více hovoří vlastním hlasem, bez ohledu na Washington. Dnes už to vypadá tak, že skutečným konkurentem ruského vojenského průmyslu zde nejsou USA, ale Čína.

Převzato z Fondsk.ru

***

Polské zájmy v ukrajinských záležitostech

Nikolaj Mališevskij

Duben 7, 2014

Polský prezident řekl v rozhovoru pro TV kanál TVP, že úkolem Polska "není reagovat pouze na krizi na Ukrajině, nehasit politický, ekonomický a válečný požár, ale začít systematicky podporovat proces modernizace Ukrajiny, aby jí bylo možno pomoci realizovat vlastní národní cíle."

Polské vedení stojí před problémem jak současně řešit "dvě Ukrajiny". Podle polských specialistů se s tím Varšava potýká dlouho. První Ukrajinu představuje centrální vláda, která je v Kyjevě. S tou by měli pracovat. Druhá Ukrajina je ta západní s pěti miliony obyvatel. Zde Varšava vidí veškeré napětí mezi Poláky, přičemž zde hraje zvláštní úlohu ideologie, dělící část aktivistů Svazu Ukrajinců v Polsku.

Podle Leszka Sykulskeho z Institutu geopolitiky je první Ukrajina špatná v tom, že "se ve značné míře řídí polskou rozvědkou, těsně spolupracující s americkými a britskými tajnými službami". Zájmy Anglosasů se ne vždy shodují se zájmy kontinentálních Evropanů, zvláště těch, kteří nejsou nakloněni konfrontacím s Ruskem. Druhá Ukrajina je pro Poláky také špatná. Její představitelé se staví jako národní vůdci do postavení těch, kteří okupují Kyjev. Hlavnímu polskému deníku Rzeczpospolita vykládají prostřednictví tiskového tajemníka Pravého sektoru Tarasenka, že volyňský masakr, při němž banderovci zmasakrovali desítky tisíc polských obyvatel, je "blouznění" a že "etnická spravedlnost žádá, aby země, na níž žili Ukrajinci tisíce let, byla Ukrajině vrácena."

Na Ukrajině jsou dnes lidé, kteří na Polsko vznášejí nároky, reálnou politickou silou. Jsou v armádě i ve speciálních službách. V samotném Polsku mohou počítat v jeho východní části s pátou kolonou. Ta je v určitém smyslu rezervoárem ukrajinského nacionalismu. Mnoho let byla placena polským státním rozpočtem.

Baštou tohoto trendu je ukrajinské obyvatelstvo podkarpatských vojvodství Polska. Jsou to potomci hrdlořezů a přívrženců Ukrajinské povstalecké armády, bojovní adepti banderovské ideologie, žijící vedle polské hranice s Ukrajinou. Radikální organizací banderovského typu je Svaz Ukrajinců v Polsku. Je placen polskou vládou, kanadsko- americkou diasporou a úřady ve Lvově. Podle polských medií aktivně shromažďoval a dopravoval pomoc pro Majdan a pro bojovníky. V těchto operacích byl jednou z hlavních postav generální konzul Ukrajiny v Przemyszlu Bačik, který mezi prvními vystoupil proti zákonné ukrajinské vládě a vyzýval Poláky k pomoci Ukrajině v boji za evropskou budoucnost. Dnes však i se svými příznivci tvrdí polským novinářům, že pro Ukrajinu v EU místo není, neboť to odporuje myšlence národního státu.

Podle určitých zpráv na internetu jedná Jaceňjuk o předání tří haličských oblastí Ukrajiny Polsku. Má se tak stát do konce letošního roku a má se tak předejít "humanitární katastrofě". Co se týče Ukrajiny, tíží Varšavu především to, o čem píše redaktor portálu Kresy.pl, který se specializuje na téma východních příhraničních oblastí (v Bělorusku a na Ukrajině) Tomasz Kwasnicki: "EU je forma německé hegemonie, a proto ještě dosud existuje. Asociace Ukrajiny v EU bude napomáhat tomu, že se sféra vlivu Německa zřetelně rozšíří. … Dokonce pokud se Ukrajina nerozpadne na části, může se rozšířit neobanderovská ideologie. Za několik let se potom zbanderizuje doslova celá. Postup akceptování myšlenek OUN-UPA pokračuje prudce, zejména mezi mládeží. Nevidím žádné zábrany, aby se takový stát změnil na vazala Německa. Proč by se měl orientovat na Varšavu? Co mu můžeme nabídnout?"

Speciálním ústavním orgánem Polska svolávaným prezidentem republiky má být projednáno, jak může Ukrajina přijímat myšlenky Bandery. Nyní polská media a ministr zahraničí Polska hýří nabubřelou jistotou o rychlém vítězství na Východě. Na stránkách zahraničního úřadu Polska jsou uveřejňovány relace o vítězství a výňatky z evropského tisku, například "Varšava je dávno Evropou uznána za experta na události na Ukrajině a v Rusku" (Le Soir), ministr Sikorski je považován za "hodna Nobelovy ceny míru" (La Libre Belgique). Polský tisk přetiskuje z týdeníků, které vidí Sikorského jako "nového lídra Evropy, který změní evropskou politiku a historii" (Respekt, Gazeta Wyborcza).

Němci k celé věci přistupují alibisticky. Vypadá to tak, že dosud na polské fanfáry nereagují. Šel-li by vývoj na Ukrajině pro ně nesprávným směrem, bylo by možno ukázat na viníka potupného fiaska – Varšavu a jejího vrchního diplomata Sikorského a prezidenta Komorowského.

Převzato z Fondsk.ru

***

O sionismu ve Francii a silách odporu k němu

Olga Četverikova

Duben 9, 2014

Komunální volby ve Francii daly na frak socialistům a především Hollandovi. Přitom strana Národní fronta v čele s Marine Le Penovou získala za celou svou historii nejlepší výsledek, něco přes 1000 míst komunálních radních. Mnozí pozorovatelé se domnívali, že bude následovat odvolání nejméně oblíbených ministrů, předsedy vlády Ayraulta, ministra zahraničí Fabiuse a ministra vnitra Vallse. Fabius na svém místě zůstal a Valls se místo Ayraulta stal ministerským předsedou.

K výměně  ministerského předsedy došlo 31. března, kdy v Paříži zahájil jednání Světový židovský kongres (WJC), který si říká "diplomatická ruka židovského národa". Ve svém tiskovém prohlášení oznámilo vedení kongresu, že vítá boj nového francouzského premiéra proti antisemitismu a považuje určitá omezení svobody slova k tomu účelu přijatá za zákonná. WJC rovněž vysoce ocenil Hollanda, což uspokojilo známého ekonoma, politika a člena Bilderbergu, francouzského Žida Attaliho, považovaného za rádce Hollanda. Je to jeden z důkazů, že Hollande i Valls mají blízko k mezinárodní sionistické lobby. Valls má speciální roli. Má napojení na organizace jako je CRIF (Rada židovských obcí ve Francii), což je hlavní lobbistická struktura francouzských Židů, na Americký židovský výbor (AJC), na centrum Simona Wiesenthala a na Evropskou síť (European Network Leadership – ELNET), pro lobbování za izraelskou podnikatelskou komunitu v Evropě. ELNET například přiměl Francii, aby zaujala nepřiměřený postoj k íránskému jadernému programu. Larry Hochberg, vlivný v americké proizraelské lobby AIPAC a vedoucí asociace Přátelé obranných sil Izraele, sdělil v tisku, že jeho organizace úspěšně ovlivnila evropské státní činitele a že orientaci francouzské politiky na Izrael lze vysvětlit blízkostí francouzského oddělení ELNET Elysejskému paláci. Francouzští politici dostávají přes ELNET každoročně 1,5 milionu USD. Pro volby 2011 dostal třetinu peněz Hollande, aby mohl zvítězit nad Aubryovou, která nevyhovovala Izraeli pro svůj propalestinský postoj. Hollanda podporoval francouzský sionistický tisk.

ELNET je připravena protlačit své kandidáty i ve volbách do europarlamentu. V rámci Strategického dialogu Francie – Izrael, který funguje s francouzským ministerstvem obrany, jsou zváni veřejní činitelé, zástupci tisku a univerzitní profesoři k návštěvě Izraele i na palestinská území.

Manuel Vells, narozený roku 1962 v Barceloně, je od svých osmnácti let členem francouzské socialistické strany. V roce 2002, 2007 a 2012 byl zvolen poslancem. V roce 2012 se stal ministrem vnitra. 31. března letošního roku byl jmenován ministerským předsedou. Je členem zednářské struktury Le Siecle, která sdružuje nejmocnější představitele francouzské vládnoucí třídy. V roce 2008 byl pozván na zasedání Bilderbergu, kam se zvou lidé, kteří jsou u vlády a lidé, na kterých hodně záleží, kteří kariéru začínají a jsou perspektivní. Vells patří do kategorie perspektivních, jemuž je třeba otevřít oči. Nyní se soustřeďuje na boj o pozici prezidenta Francie. Je to globalista a od pozice ortodoxního francouzského socialismu je daleko. V ekonomice patří mezi liberály, v domácí politice je zastáncem tvrdých metod kontroly obyvatelstva. V zahraniční politice je kategorický přívrženec osy Washington – Tel Aviv v NATO, s absolutním přimknutím k Izraeli. Tradicionalisty od něho odrazuje jeho odsouzení demonstrace proti "sňatkům pro všechny" a jeho významně opožděné odsouzení představení FEMEN v katolických kostelech. Zato jeho vztah k Židům je vřelý a dává to při všech příležitostech najevo.

Valls je blízký Ronaldu Lauderovi, šéfovi WJC, který je také členem prezidia Ruského židovského kongresu. Tento muž je vyjádřením osy Washington – Tel Aviv, je sponzorem izraelských tajných služeb a odpůrcem uznání Palestiny v OSN. Od Hollanda obdržel  Ordre national de la Légion d’honneur (Národní řád čestné legie), udělovaný za vynikající vojenské i civilní zásluhy. V únoru letošního roku přijel do Paříže na jednání ministra zahraničí Izraele s ministrem zahraničí Fabiusem, s poslanci a s vedoucími židovského společenství ve Francii o otázce Íránu. Přítomen byl i Valls.

Tento premiér je závislý na sionistických strukturách. Není to jen v důsledku jeho židovského původu. Od května 2011 se účastní spolu s dalšími francouzskými politiky programu Project Interchange založeném americkým židovským výborem, který má docílit toho, aby se ve světě zajistil pozitivní pohled na Izrael. K tomu účelu se konají speciální vzdělávací semináře, setkání a zájezdy. Vybírají se vhodné osoby mezi politiky, finančníky, novináři a pracovníky kultury. Ti mezi sebou navazují těsné kontakty a dělají společnou politiku.

Valls má pevné vztahy se specialistou na komunikaci Stephenem Fuchsem, jedním z vedoucích CRIF a kriminalistou Allainem Bauerem, ministrem národní bezpečnosti za Sarkozyho, bývalým velmistrem nejstarší zednářské lóže ve Francii a v kontinentální Evropě Grand Orient de France, má blízko k  CRIF a těsně spolupracuje s americkými a izraelskými tajnými službami.

Jmenování Vallse premiérem je odpovědí Francouzům, kteří v komunálních volbách fakticky odmítli Hollandovo zaměření a jeho mutovaný socialismus, z něhož zůstal jen název. Podle Vallse patří slovo socialismus do 19. století. Jmenování tohoto člověka předvedlo, co zůstalo z francouzské socialistické strany. Valls je "levý" Sarkozy, jehož Francouzi považují za toho, kdo rozvrátil pracující třídu. První co Valls učinil, bylo, že přijal Mathieu Pigasse, ředitele francouzsko-americké banky Lazard. Tato banka se v roce 2012 stala lídrem na trhu v oboru fúzí a akvizic a hrála hlavní úlohu při restrukturalizaci řeckého dluhu.

Na místě ministra vnitra neměl Valls žádné skvělé výsledky. V roce 2012 stouplo množství fyzického násilí o 2,9 %, sexuálního násilí o 10,4 %, atentátů o 3,5 %, loupeží o 9,3 %, penězokazectví o 14,5 %, ozbrojených loupeží o 8,4 %, obchodu s drogami o 10,2 % a organizovaných výbuchů o 33,7 %.

Obě, jak Hollandova, tak Sarkozyho strana chrání zájmy stejných kruhů, jejichž vůdci mají místa v uzavřeném zednářském klubu Le Siecle, což je jeden z článků nadnárodní zednářské sítě celého světa. Praví i leví jsou jedno a totéž. Proto ta zběsilá podpora ukrajinských nacistů placených izraelskými oligarchy ze strany francouzské vlády.

Sjednocené globální elitě stále zřetelněji vzdoruje francouzský lid. I mnozí profesní politici Západu, kteří v globálním sociálním experimentu vidí katastrofu, se vracejí od abstraktních ideologických formulí k reálným národním zájmům. Ve Francii k nim patří Národní fronta Marine Le Penové, která se hlásí k ideovému odkazu de Gaulla. Ve spolupráci s Ruskem vidí jedinou alternativu nadnárodní EU a hegemonii USA. Seriózní intelektuální možnosti představuje i Republikánský národní svaz (RNS) Francoise Asselina, vědce a gaullisty. Rozpracoval program nového pozvednutí Francie. Žádá odchod Fabiuse, jehož činnost jde proti zájmům Francie. Ten od samého počátku svého působení dělá samé diplomatické chyby, orientuje se na USA a ve Francii sabotuje veškeré diplomatické, morální, hospodářské a průmyslové zájmy. Ignoruje mezinárodní právo. Stálá praxe dvojích standardů činí hlas Francie licoměrným a nevýznamným. RNS takto charakterizoval éru Fabiuse:

• Slepá ulička, do které jej zavedlo diplomatické uznání syrské opozice, kdy otevřeně řekl, že si přeje smrt syrského prezidenta, přičemž použil slovník banditů: "Bašar Asad si nezaslouží, aby existoval na zemi"

• Francouzské uplatnění sankcí proti Íránu, což odporuje pravidlům WTO a zájmům francouzského průmyslu, kdy se zcela podřídil nařízením Obamy

• Souhlas s účastí ve "velkém transatlantickém trhu", ničícím francouzskou ekonomiku

• Francouzská podpora převratu na Ukrajině, který podpořily Spojené státy i krajní pravicové síly v rozporu s článkem 2 Charty OSN a článkem 11 ukrajinské ústavy

• Fabius si troufl setkat se jménem Francie s Tjahnibokem a veřejně jej podpořit přesto, že je hlavou neonacistické strany Svoboda a podle centra Simona Wiesenthala je na 10. místě podle hodnocení antisemitských organizací

• Pod diktátem Washingtonu odmítl uznat výsledky referenda na Krymu, což na dlouhé roky poškodí francouzsko-ruské vztahy.

Převzato z Fondsk.ru