Svět ruskýma očima 26

Reklama






Kapitulace Japonska – poslední tečka za 2. světovou válkou

Taras Ďjatčenko

Září 1, 2010

http://kapitulace-japonska.navajo.cz/kapitulace-japonska-5.jpgV těchto dnech vzpomíná svět 65. výročí ukončení 2. světové války. 14. srpna 1945 japonský císař Hirohito vydal reskript o přijetí Postupimské deklarace a 15. srpna ministr zahraničí poslal telegram vyslanci do Švýcarska s žádostí na vládu této země, aby předala vládám USA, SSSR, Velké Britanie a Číny přání císařské vlády přijmout Postupimskou deklaraci. Ačkoliv do podpisu na palubě americké bitevní lodi Missouri dne 2. září zůstávaly ještě 2 týdny, japonská vojska už v této době hromadně končila boj a kapitulovala.

Osud Japonska se rozhodoval v Mandžusku.

Tvrdé boje ve skutečnosti pokračovaly už jen na sovětsko-japonské frontě. Hlavní velitel japonských vojsk v Číně generál Okamura telegrafoval 12. srpna ministru války: „Těžce přežíváme nebezpečí hrozící státu a území impéria. Rozumíme, že vstup Sovětského svazu postavení ještě více zhoršil. Nicméně majíce na území vlastně japonském sedmimilionovou armádu a expediční armádu na pevnině v počtu ještě skoro 1 milion osob, jejichž bojové nadšení je vysoké, jsme připraveni k rozhodnému potření protivníka. Pozemní armáda je zvláště nyní hlavní oporou impéria. Pevně věříme, že nehledě na úspěšný nástup protivníka a těžkosti uvnitř země, je celá armáda připravena čestně padnout v boji, anebo dojít k cíli války ještě tento podzim. Osud císařského impéria se rozhoduje v Mandžusku. Odvažuji se oznámit svá mínění a doufám, že budou přijata tvrdá rozhodnutí.“

Příznivců generála Okamury bylo hodně i v Tokiu. V noci na 12. srpna se důstojníci ministerstva války, podplukovník Šinsaku a major Hatanaka, vystupující za pokračování války, pokusili podnítit vojenskou vzpouru. Zastřelili velitele 1. gardové divize Mori Takešiho a jeho jménem vydali rozkaz veliteli 2. pěchotního pluku téže divize plukovníku Harovi. Část tohoto pluku  chránila císařský palác. V rozkaze se pravilo: „Zesílit ostrahu paláce a zajistit zamezení jakéhokoliv spojení paláce s vnějším světem.“ Řeč byla o izolaci Hirohita, který už přijal rozhodnutí o kapitulaci a učinil magnetofonový záznam výzvy k národu. Avšak Hara se dozvěděl o vraždě svého velitele a odmítl splnit plán spiklenců. Vzpoura se prozradila.

Pro Japonce se ukázalo být hlavním stimulem ukončení války nikoliv bombardování Hirošimy a Nagasaki, ale vstup SSSR do války na Východě. Podle odhadu spojenců by bez účasti SSSR mohla válka trvat ještě 1,5 až 2 roky, stát životy kolem milionu Američanů, půl milionu Britů a více než deseti milionů Japonců.

Bombardování americkými atomovými bombami  bylo adresováno Sovětskému svazu. Tak soudí nejen Moskva, ale i Tokio. Znamenalo to: pohleďte, kdo je v poválečném světě skutečným pánem.

V Japonsku se den ukončení války moc nepřipomíná. Především veteráni a dědicové samurajů se nemohou smířit s porážkou a ignorují skutečné události. Japonští extremisté, například bývalý velitel letectva generál Tamogami naléhá na zhotovení vlastní japonské atomové bomby. Jeho výzvy nacházejí ohlas u vlivné konzervativní skupiny Nippon Kaige, která vede kampaň proti mírovým článkům japonské ústavy.

Japonsko si oficiálně stále dělá nároky na tzv. „severní území“, čtyři Kurilské ostrovy, které podle výsledků 2. světové války, v souladu se společnou deklarací SSSR a Japonska, podepsanou v Moskvě v roce 1956, byly přiřčeny Sovětskému svazu.

Bojovná vyhlášení japonských exministrů vyvolávají odůvodněné obavy Číny a dalších zemí východní a jihovýchodní Asie, kde si ještě dobře pamatují, jak japonská vojska sice složila zbraně před Američany, ale pokračovala v bojích proti národům dříve okupovaným, v nichž se zvedlo národně osvobozenecké hnutí. V Annamu (Vietnam) a v Indonésii se japonská vojska spolu s anglickými a francouzskými aktivně účastnila akcí proti povstalcům. V Indonésii Japonci válčili až do poloviny července 1946.

V Číně kapitulovala japonská expediční vojska a loďstvo v čínských vodách jenom před Čankajškem. Tak měli Japonci možnost pokračovat ve střetech s částmi Národně osvobozenecké armády Číny, což trvalo až do počátku roku 1946.

Američané, Angličané, Francouzi a Holanďané na tyto následné „zvláštnosti“, které stály národy Indonésie a Číny desítky tisíc nových obětí, hleděli svrchu.

Kapitulace Japonska znamenala poslední tečku za 2. světovou válkou. Gigantické střety, trvající 7 let v Evropě, severní Africe, asijsko-tichooceánském regionu na zemi i ve vzduchu, na mořích i na oceánech, se skončily na Dálném východě. Válka přišla lidstvu draho. Ztráty na vojácích všech účastníků představovaly 24,5 milionu a kolem 50 milionů civilistů. Sovětský svaz ztratil ve válce celkem přibližně 27 milionů lidí, z toho kolem 8,7 milionu vojáků.

Při připomínce 65. výročí konce 2. světové války musíme mít na paměti, že i v současnosti se ozývají hlasy o „životním prostoru“, ozývají se nejen na Západě, ale i na Východě. Nynější finanční a hospodářská krize může být předzvěstí nových celosvětových otřesů.

Převzato z Fondsk.ru


***

Prezident Turkménistánu oznámil, kam jeho země bude dodávat plyn

Prosinec 4, 2010

http://www.gerhard-mangott.at/wp-content/uploads/turkmenistan-gas.jpgStalo se na pravidelném vládním zasedání. Berdymuhamedov řekl, že 28. listopadu se za účasti jeho a prezidenta Islámské republiky Írán uskutečnilo otevření mohutného plynovodu, který umožní Turkménistánu v nejbližší době zvýšit exporty zemního plynu do Íránu na 20 miliard kubíků ročně a zásobovat přírodním plynem i další země. Sdělil, že jedním z klíčových faktorů národní energetické politiky je diverzifikace dodávek energetických surovin na světové trhy.

Turkménistán začíná podepisovat dokumenty na stavbu velkého plynovodu Turkménistán – Afghánistán – Pákistán – Indie. Nová větev plynovodu Hangeran – Sangbast o délce 190 km s průměrem potrubí 1220 mm bude další trasou v pořadí z Tukménistánu do Íránu (Dovletabat – Sarahs – Hangeran), který byl uveden do provozu letos v lednu. V  polovině roku pak podepsaly státní společnost Turkmengaz a Národní íránská plynárenská společnost dodatek o zvýšení vývozu. Plynovod Dovletabad – Sarahs – Hangeran umožní dodávku až 12 miliard kubíků plynu ročně. Celkem bude Írán díky všem plynovodům z Turkménistánu moci kupovat ročně až 20 miliard kubíků jeho zemního plynu.

Převzato z Fondsk.ru


***

Rusko daruje sibiřské nebe cizincům

Vitalij Salnik

Listopad 30, 2010

http://czech.ruvr.ru/data/2010/08/23/1217908975/2823981789_371d880cec.jpgRusko zruší vybírání poplatků za transsibiřské přelety zahraničních leteckých společností. Dojde k tomu po vstupu země do WTO. V Moskvě to oznámil vedoucí zastoupení EU v RF Fernando Valenzuela. Dosud dostávají prostředky z plateb ruské letecké společnosti Aeroflot, Transaero a Volga-Dněpr.

Skutečnost, že platby budou po vstupu RF do WTO zrušeny, Valenzuela potvrdil. V EU se prý na tyto platby pohlíží jako na diskriminační.

Cizí společnosti platí sibiřské poplatky od roku 1970. Jednalo se o kompenzace Aeroflotu, jakožto národnímu leteckému dopravci. Podle neoficiálního vyhodnocení přinesly poplatky bývalému monopolnímu dopravci do r. 2000 kolem pěti miliard dolarů.

V listopadu 2006 se EU podařilo dosáhnout dohody s Ruskem o zrušení poplatků za tranzitní lety nad Sibiří do zemí východní Asie, a to od roku 2013. V roce 2008 na summitu EU – Rusko v Helsinkách souhlasilo Rusko s postupným snižováním platby za tyto přelety. Jedná se o nemalé částky. Přibližně 400 milionů dolarů. Podle analytiků dovolil zejména podíl z této částky Aeroflotu skončit rok 2009 s přebytkem, bez ohledu na množství dopraveného nákladu. V roce 2009 se částka za platby snížila na 4,5 miliard rublů (zdroj Lenta.ru).

Představitel ministerstva dopravy uvedl, že k dnešku je dohoda o aktualizaci plateb, přijatá před dvěma roky jako podmínka vstupu do WTO, na posouzení ministerstva hospodářského rozvoje. I když ještě není dohoda podepsána, podle toho, jak se Rusko žene do západního bloku, je tato otázka prakticky vyřešena.

Za nové cesty přes Sibiř už se nadále platby vymáhat nebudou. V roce 2007 se evropští ministři dopravy dohodli na vytvoření jednotného fondu na placení transsibiřských přeletů, kam budou odvádět prostředky společnosti otevírající nové cesty. Placená částka je ekvivalent střední platby za uskutečnění přeletu po dané trase minus 5%.

Nehledě na to, že řada odborníků spolu s Evropany má platbu za transsibiřské přelety za diskriminující, podobnou formulaci lze považovat za neprůhledné rozdělení získaných prostředků. Evropané zřetelně šetří tím, že využívají ruský vzdušný prostor a platby mohou provádět jako dotace ruským dopravcům výměnou za nízké ceny za lety pasažérů a za převážení nákladů z evropské části Ruska na Dálný východ a na Sibiř a zpět.

Podle předpokládaných odhadů mohou evropské dopravní společnosti napřimováním letů do severovýchodní Asie přes Rusko získávat ročně 700 miliard dolarů.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku