Svět ruskýma očima 33

Reklama






Katalánský umíráček pro jednotu Španělska

Vadim Truchačev

Leden 9, 2011

http://krajane.czu.cz/geografie-nab/lib/exe/fetch.php?media=161px-escudo_de_cataluna.svg.pngPřed Novým rokem proběhly v Katalánsku volby do místního parlamentu, přičemž polovina obyvatel hlasovala za nezávislost země.

Katalánský jazyk je sesterský kastilštině, ale přitom velmi ovlivněný francouzštinou, takže v jiných španělských regionech mu někdy i těžko rozumějí. Už to by mohlo sloužit jako důvod k odtržení. Ani historie nedokáže jednoznačně posoudit právo na samostatnost. Kdysi Katalánci spolu s ostatními obyvateli Pyrenejského poloostrova bojovali s Araby, avšak zase na druhou stranu bylo Katalánsko dlouhou dobu součástí království aragonského. Španělsko bylo ve skutečnosti vytvořeno v roce 1479 jako výsledek dynastického sňatku královny kastilské a krále aragonského. Španělská vláda časem zahájila útok na práva Katalánců a autonomie se postupně okleštila. V 19. století bojovali Katalánci za vytvoření samostatného státu s hlavním městem Barcelonou, ale autonomii si vydobyli až ve třicátých letech 20. století. Vzápětí nato došlo k občanské válce  a vítězný generál Franco autonomii zrušil a katalánštinu zakázal.

Koncem sedmdesátých let se dalo Španělsko na cestu rozvíjení demokracie západního typu. Národnostním menšinám byla dána autonomie a katalánština byla postavena na roveň kastilštině. V regionu se tvořily separatistické strany, což neodporovalo zákonu.

Katalánsko je nejrozvinutější částí Španělska, odtamtud pochází třetina veškeré vysoce technologické produkce. Příjmy Katalánců jsou v průměru jedenapůlkrát vyšší než příjmy v celém Španělsku. Hlavním turistickým centrem Španělska je katalánská Barcelona. Na katalánském území jsou významné lázně. Dá se říci, že Katalánsko je donátorem Španělska. Důsledkem toho je katalánský názor, že je zbytečné živit cizí chudé.

Madridské vlády dělají všechno pro to, aby neztratily Katalánsko – slípku, která snáší zlatá vejce. Snaží se s ním usmířit a dělají mu ústupky. Zákonem mu přiřkli nová práva. Má k dispozici všechny místní daně a polovinu celostátních. V roce 2009 došlo k ekonomické krizi, pro Španělsko velmi těžké. V katalánském referendu o novém statutu oblasti v prosinci loňského roku se 90  % obyvatel vyslovilo pro právně nezávislý, demokratický a sociální stát v systému EU. Jinými slovy – požadavek na oddělení. Vláda v Madridu výsledek referenda neschválila. Opoziční národní španělská strana podala k ústavnímu soudu požadavek na zrušení nového katalánského statutu. Dokument zůstal v platnosti, avšak soud rozhodl, aby z něj byla odstraněna zmínka o oficiálním katalánském jazyce a o názvu obyvatel regionu jako Katalánců.

K odvetě se strany Katalánců došlo 11. července, když se tým země stal poprvé mistrem světa ve fotbale. Do ulic Barcelony vyšlo na milion lidí a třímali hesla „My jsme národ a my přijímáme rozhodnutí“ a další. Dokonce spálili španělskou státní vlajku. Více než polovina hráčů v týmu byli Katalánci. Při návratu z mistrovství na sobě mnozí z nich měli vlajky katalánské namísto španělských. Sport zde působil jako politikum.

V pozadí prosincových katalánských voleb byla aktivizace místního nacionalistického hnutí a nezpůsobilost vládnoucích socialistů v Madridu i v Barceloně zamezit následkům světové krize. Výsledkem bylo, že na první místo se dostala nacionalistická strana Kongregace a unie s více než třiceti osmi procenty hlasů. Do parlamentu prošly ještě další dvě separatistické strany. Madrid se musí smířit s tím, že vůdce Kongregace a unie se stane šéfem místní vlády. Anketa ukazuje, že jeho voliči považují za hlavní problém boj s nezaměstnaností a ekonomický růst, nikoliv boj za nezávislost. Další problém vidí v přistěhovalectví z Asie a Afriky. Rychlejší osamostatnění Katalánska si přeje jenom osmnáct procent dotázaných.

Oddělení Katalánska není prvořadou záležitostí a vláda v Madridu má příležitost se vyhnout nejhoršímu scénáři. Pokud však nebude schopna překonat krizi a dotkne se katalánské národní hrdosti, může se stát nový stát s hlavním městem Barcelonou skutečností.

Převzato z Pravda.ru


***

Pentagon se zalekl nových vojenských úspěchů Činy

 

Leden 9, 2011

http://www.metrolic.com/wp-content/uploads/2010/08/df_opt.jpgAmerická rozvědka nedocenila rychlost a stupeň rozvoje čínských ozbrojených sil. Z cesty Roberta Gatese do Pekingu uvádí New York Times toto jeho vyhlášení. Zvláštní znepokojení vyvolávají Čínou zhotovené protilodní balistické rakety schopné zneškodnit americké letadlové lodě v regionu a dále neviditelné stíhačky páté generace. Jedná se o rakety DF-21D a stíhačky J-20 (J-14, J-XX, J-X, XX-J).

Kvůli rostoucí čínské hrozbě přijala Amerika rozhodnutí zvýšit financování mnoha vojenských programů. V prvním jsou dálkové bombardéry nové generace, dále nový lodní systém radioelektronického rušení a projekt palubní stíhačky F-35. Přestože celková částka vojenského rozpočtu byla snížena, na tyto položky se zvýšila. Čína se k tomu nevyjádřila, ale Gates se chystá téma otevřít při nastávajících rozhovorech (pozn.: již se stalo). Předem vyzval ke snížení v asijsko-tichooceánském regionu.

Oficiální vojenský rozpočet Číny v roce 2010 byl podle různých údajů 76 až 78 miliard dolarů, přičemž reálně mohla být tato hodnota dvojnásobná. I kdyby tomu tak bylo, potom i přesto americké výdaje na zbrojení byly několikanásobně vyšší – 636 miliard dolarů.

Čína ubezpečuje, že vojenská síla je určena výhradně na obranu.

Převzato z Lenta.ru


***

65. zasedání Valného shromáždění OSN: Nesplněno

 

Aleksandr Mezjajev

Leden 9, 2011

http://www.drogy.net/images/articles/vyrocni-zprava-osn-o-drogach-sto-let-mezinarodni-kontroly-drog-uspechy-i-vyzvy_2009_02_19.jpg65. zasedání VS OSN dosud nebylo dokončeno, ale jeho hlavní část již proběhla do konce roku 2010. Ta projednávala klíčové otázky a činila hlavní rozhodnutí. V září 2011 bude 66. zasedání, před ním snad jedna nebo dvě schůzky, avšak bez zásadního vlivu na světovou politiku.

VS OSN dosud prozkoumalo několik jakoby závažných problémů: přijalo rezoluci o zdraví obyvatel světa, o zahraniční politice, o roli OSN v celosvětovém řízení k ochraně radioaktivních materiálů před vlastnictvím teroristy atd. Všechny tyto rezoluce mají zvučné názvy, avšak chudý obsah a uchylují se k výzvám a provoláním. Nejsou ani právně závazné.

65. zasedání dávalo naději na nové konstituování VS coby skutečného celosvětového orgánu, který dokáže rozhodnout nejdůležitější otázky současnosti. Očekávalo se řešení návrhu nových bodů předložených Libyí – „Kompenzace za újmu způsobenou kolonialismem“, „Kontrola plnění závazků v souvislosti s jadernými zbraněmi“, „Vyšetřování útoku na Irák“ a „Vyšetřování válek, k nimž došlo v době trvání OSN“. Každá z těchto otázek má podstatný význam pro další osud OSN, zda může OSN být skutečně celosvětovou organizací ve smyslu hájení zájmů všech členů společenství, anebo se přemění na služebnici mocných, k čemuž zjevně směřuje.

Náhrada za koloniální újmy se týká většiny zemí OSN. S národy bylo krutě a nelidsky zacházeno a jejich země byly vylupovány. Současná západní civilizace vznikla s užitím nezákonného vykořisťování přírodních i lidských zdrojů kolonií. Systém zotročení, především hospodářského, přetrvává, zejména v neokolonialismu. Někteří dřívější kolonialisté se omluvili (Austrálie původním obyvatelům, Japonsko Číně a Koreji). Omluvy bez náhrad jsou ale málo platné.

Itálie se omluvila Libyi a navíc souhlasila s výplatou náhrad.

Navrhovalo se také v tomto zasedání projednat příčiny a následky vpádu do Iráku. Předpokládalo se kvalifikování tohoto skutku za nezákonný a bylo připraveno povolat k soudu osoby, které vpád zavinily. Měla být vytvořena mezinárodní skupina pro vyšetření příčin vpádu, masových vražd a věznění iráckých zajatců, zejména prezidenta Saddáma Husajna. Kromě toho rezoluce předpokládala posoudit účast zemí „koalice“ v prodlužované okupaci Iráku v souvislosti s tím, že není právně podložená. Avšak OSN rozhodla tento bod nedoporučit.

Preambule Charty OSN uvádí za hlavní cíl OSN „ochránit budoucí generace od strázní války“. To však nebylo nikdy splněno. Za války s mnohamilionovými oběťmi nebyli viníci nikdy potrestáni. Právě tak nebyly vyšetřeny příčiny válek (Korea, Grenada, Panama, Somálsko, Vietnam, bývalá Jugoslávie, Irák, Afghánistán). Přitom odmítnutí šetření je v rozporu s povinností členských států OSN i OSN samotné.

Návrh rezoluce o vyšetření vražd představitelů států a jiných známých osobností z členských států OSN. VS OSN, vyjma dvou případů, nikdy nerozhodlo o sestavení vyšetřovacího týmu, i když návrh existuje. Konkretně lze uvést případ P. Lumumby, M. Bishopa, M. Luthera Kinga, vůdce OOP a mnoha dalších. Taktéž prezidenta Burkiny Faso Sakary, indických ministerských předsedů Ghándíové a Ghándího, prezidenta Kennedyho. Pozoruhodné je, že pozornost byla věnována vraždě pákistánského prezienta Bhutta a libanonského prezidenta Haríriho, kde byl dokonce ustaven speciální mezinárodní soud. Výjimečnost výběru (proč jen dva) podtrhuje to, že problém nebyl projednán.

VS OSN rovněž odmítla návrh na „Upevnění a rozšíření funkcí a pravomocí VS“. Tento návrh předpokládal zejména právo VS na posuzování veškerých otázek zahrnutých v Chartě OSN. Nyní je toto právo silně okleštěno.

To, že VS OSN nejen zamítla všechny zde uvedené záležitosti, ale odmítla se jimi i zabývat, je pro OSN sebevražedné. Je to zdrcující morální porážka OSN bez boje.

Převzato z Fondsk.ru


***

Svět ohrožuje nová ropná válka

 

Sergej Balmasov

Leden 11, 2011

http://www.sudantribune.com/IMG/jpg/South_Sudanese_demonstrate_2.jpgKde? V Súdánu.

V Jižním Súdánu pokračuje referendum o dalším osudu takto již prakticky nezávislého státu.

K připomenutí: Sever země je arabský, jih země je černošský (křesťanství a tradiční kultura).

V Súdánu monopolizovali vládu Arabové se snahou rozšířit vliv šaríji i na nemuslimskou část. Jižní Súdánci proto zahájili dlouholetou krvavou válku. USA mají na událostech zvýšený zájem. Přejí si, aby byl Jižní Súdán samostatný. Je tomu tak kvůli surovinám. Bohatství ropy, vyskytující se především v Jižním Súdánu je srovnatelné s bohatstvím této suroviny v Saúdské Arábii. Má tam být podle některých odhadů až 85 procent celkových zásob ropy v Súdánu. Je samozřejmé, že USA vzaly pod svůj patronát právě jih země. Za to už ve skutečnosti dostali slib na rozpracování jeho ropných polí. Do poslední doby však v této oblasti fungovali Číňané a Indové. Na čínském trhu je podíl súdánské ropy zatím 10 procent, ale může rychle stoupnout na 20 procent. Záleží to na tom, zda si Chartúm udrží alespoň částečnou kontrolu nad jižní částí.

Region má rovněž další přírodní bohatství. Zásoby plynu, železo, měď, chrom, zinek, volfram, stříbro, zlato a slídu. Přitom všem je v zemi velká chudoba. V kojenecké a mateřské úmrtnosti je Súdán na prvním místě ve světě.

Americký Kongres se několikrát obrátil na Obamu a Clintonovou, aby věnoval Jižnímu Súdánu více pozornosti, a aby jej vzali pod svou ochranu. Z důvodu obav z masakrů. Za zmínku stojí, že od příměří v roce 2005 se zvýšil počet jihosúdánských vojáků z 30 tisíc na 130 tisíc, přičemž se velmi zlepšilo jejich technické vybavení.

Ve skutečnosti je pro zahraničí rozdělení Súdánu hotové.  Nakolik bude v samotném Súdánu nekrvavé, ukáží další události. Nelze vyloučit ozbrojené vměšování jiných zemí. Formální záminkou může být ochrana jihosúdánských obyvatel před genocidou, případně zadržení prezidenta al-Bašíra, Západem obviňovaného z vojenských akcí v Dárfúru. Nakonec lze položit otázku, zda bude k záležitosti mlčet Čína, když ji Američané zbaví súdánské ropy.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku