Proč nebudou v Číně "barevné revoluce"
Sergej Balmasov
Únor 22, 2011
Dvacátého února zarazily čínské bezpečnostní síly ještě v zárodku další internetovou revoluci. Obdobně jako při egyptském scénáři to začalo i v Číně. Čínský internet byl zahlcen výzvami k masovým demonstracím proti autoritativnímu režimu, k zahájení jasmínové revoluces požadavky na demokracii, potraviny, byta a spravedlnost.
Čínská strana tvrdí, že tyto výzvy byly odesílány z amerických adres. Číňané, na rozdíl od Arabů, zareagovali bleskově. Přístup na světové weby byl okamžitě zablokován a místo, kde mělo k demonstaracím dojít, bylo obklíčeno policií a armádou. Jenomže to už bylo nadbytečné. Akce nebyla občany podpořena. Z celé 1,3 miliardy Číňanů přišlo na manifestaci několik stovek lidí, většinou z venkova a ti byli ihned policií rozprášeni. Obdobně dopadla i další manifestace na známém náměstí Nebeského klidu.
Proč na protestní akce chodí tak málo lidí? Protože Čína vzkvétá a lidé svou vládu podporují. Nesmíme se však nechat mást ekonomickými ukazateli Číny a životem prostého člověka. Je třeba vzít v úvahu, na čem stojí prosperita Číny a její druhé místo ve světové ekonomice. Je to levná pracovní síla, práce od rána do noci. Standardy západního života jsou jim nesmírně vzdálené. Lidé tam žijí stejným životem jako lidé v rozvojových zemích. Mnoho Číňanů za svou otrockou práci bere 200 dolarů za měsíc. Ti s většími příjmy se považují za šťastlivce. Jenomže toto je právě jedna z příčin nízkých nákladů na výrobu čínského zboží a jeho konkurenceschopnosti.
Logická je otázka, zda se to už Číňanům nezajídá. Odpověď je – ne. V ohromné Číně není chuť se bouřit. Příčina není jen v tom, že čínští komunisté se nebudou rozpakovat v případě potřeby obnovit události z náměstí Nebeského klidu. To co se snadno dosahuje v arabském Orientu, je prakticky nemožné na Dálném východě. I kdyby vznikla snaha o lidové povstání proti vládě, je tento národ vychováván v konfuciánském smýšlení, jemuž vévodí kult práce a discipliny, a taková snaha by neměla naději na úspěch.
Nad možností amerického vlivu na lidové hnutí v Číně se zamyslel zástupce ředitele Institutu Dálného východu při RAV Puzjanin. Podle něho je samozřejmé, že se USA snaží čínský stát destabilizovat a prostřednictvím internetu vyzývá k revoluci. Tato snaha vychází naprázdno. V Číně je mnoho neřešených problémů, a to i rozdělení na bohaté a chudé, avšak Číňané vidí, že třicet let, které uběhly od počátku reforem, už přinesly své ovoce. Za tu dobu vzrostla životní úroveň obyvatel několikanásobně, od hladu už se neumírá a dřívější bědní dostali svou „misku rýže“. Situace se lepší z roku na rok.
Západ se diví, jak takto mohou Číňané žít. Je pro to jednoduché vysvětlení. Nároky na život jsou v různých krajích různé. Dvě stě dolarů na měsíc nestačí lidem na Západě, ale v Číně, kde jsou potraviny mnohem levnější, tato částka zcela postačuje. Obzvláště na venkově. Obyčejní Číňané nemají pocit, že by trpěli. V případě inteligence je zajištění ještě příznivější. Čínská inteligence je přibližně dvakrát až třikrát lépe zajištěna než ruská.
V Číně je to jinak než v arabských zemích, kde po desetiletí vládne jeden a ten samý člověk. Každých 4 až 8 let se čínská „věrchuška“ mění a peníze se nesoustřeďují do jedněch ruk. Vedení má jasný směr rozvoje, a to se odráží na příjmech občanů. K čemu by tedy Číňanům byly protesty proti vládě, která jejich životní úroveň zvyšuje.
Převzato z Pravda.ru
***
Svoboda je, když přijdeme my
Jelena Pustovojtova
Únor 22, 2011
Mohutný, dobře dolary promazaný mechanismus ministerstva zahraničí USA nepřerušuje svou diverzní práci ani na chvíli, ani v táboře nepřátel, ani v táboře přátel. Veškerý aparát americké diplomacie pracuje na amerikanizaci všude, kam přijde. Jejich heslem je „Demokracie jsme my“ a to je povinen přijímat celý svět.
Dramatické údobí v arabském světě v posledních týdnech ukazuje, že Spojené státy se netrápí zastaralými pojmy, jako je nevměšování do věcí suverénního státu. Odstraňují jedny diktátory, kteří až dosud byli jejich přáteli a nastolují jiné, „zvolené lidem“. Davy lidí a krev na cizích náměstích zřetelně vyhovují ministerstvu zahraničí USA, ovšem pokud plní jím zadané úkoly. Jde tedy o revoluce uměle „zevnitř“ vyvolané, což je ten nejlepší nástroj. WikiLeaks ukazují, že Izrael dávno předem viděl v Sulejmanovi příštího prezidenta Egypta. Už před několika lety, kdy Sulejman byl ještě šéfem egyptské rozvědky, předpovídala izraelská vláda, že v případě odchodu Mubaraka z pozice prezidenta jej alespoň dočasně nahradí Sulejman. Z dokumentů WikiLeaks plyne, že USA tajně podporovaly egyptské disidenty, kteří před třemi lety slibovali Washingtonu zorganizovat v roce 2011 změnu egyptského režimu.
Více než 100 „počitačových chlapců a dívek“ se 6.dubna 2008 rozhodlo podporovat přes facebook dělníky ve městě Al-Mahalla al-Kubra, kteří zahájili stávku. Ta se následně změnila na celonárodní. V tuto chvíli bylo vytvořeno virtuální mládežnické „Hnutí 6. dubna“. Využívalo sociální sítě internetu, kde agitovalo své sympatizanty k podpoře pracujících. Nabádali ke konkretním činům, jako obléci si černé oděvy, setrvat doma a v době stávky bojkotovat obchody.
Dle listu Daily Telegraph za mládežníky slídili lidé z Washingtonu. Některé z mládežníků pozvali v roce 2008 do New Yorku na setkání vůdců mládeže celého světa. Tam pracovali špičkoví odborníci, aby „našli lepší způsoby využití digitálních technologií na propagaci svobody a spravedlnosti, pro zamezení násilí, extremismu a utlačování“. Sedmnáct pozvaných mládežnických organizací z patnácti zemí mělo za úkol vytvořit Alianci mládežnického hnutí a vypracovat program činnosti, který měl být protiváhou programu al-Káidy, obsahujícího základy terorismu, který byl vojáky nalezen v Iráku.
Už v roce 2009 sehrálo Hnutí 6. dubna klíčovou roli ve zformování „Egyptské koalice pro změny“. Ta vyzvala ke změně mimořádných zákonů, vytvoření nové ústavy a změně smlouvy z Camp-Davidu z roku 1978. Do koalice se zapojilo několik opozičních organizací, včetně Muslimského bratrstva.
Dnes není možno zjistit, jak se Hnutí 6. dubna podílelo na nepokojích v Káhiře. Lze ale vzít za skutečnost, že před třemi lety v New Yorku vůdci tohoto hnutí slibovali ministerstvu zahraničí USA svrhnout do voleb v roce 2011 egyptský režim.
Na konci roku 2008 byly z Káhiry do Washingtonu odeslány tajné dokumenty, z nichž je patrno, že aktivisté pozvaní na vrcholnou schůzku Aliance mládežnických hnutí z Káhiry, členové Hnutí 6. dubna, vyjadřovali potěšení ze setkání s úředníky vlády USA na Kapitolu a s dalšími „moudrými hlavami“. Ujišťovali, že egyptská vláda nepřijme rozhodující reformy a je tedy nezbytné nahradit stávající režim parlamentní demokracií. Tehdy spolu s poděkováním americkým diplomatům za pozvání na summit zaznělo i provolání, že „několik opozičních stran a hnutí přijalo ústní plán na demokratické změny do roku 2011“.
Plán byl mimořádně tajný a dnes je úspěšně plněn. Spiklenci nevěřili papíru, plán byl jen ústně projednán se zástupci ministerstva zahraničí USA, kteří se vrcholné schůzky zúčastnili.
Spojené státy se snaží získat maximum výhod ve všech částech světa, z nichž zástupci se účatnili summitu v New Yorku. Za tím účelem vyvolali také v Egyptě nespokojenost a k tomu využili mládež šikovně vyprovokovanou k protestům. Přitom Egypt rozhodně není nejchudší zemí arabského světa. Po Tunisu a Egyptu je na řadě Libye, Alžír, Bahrajn, Jordánsko, Sýrie a Írán. USA začaly nevyhlášenou válku se zeměmi arabsko-muslimského světa. Používají tu nejsoučasnější zbraň přímo na území zvolené země pod pláštíkem svobody a demokracie. Jeden z hlasatelů této války, senátor McCain, v rozhovoru pro CBC přímo ukázal na Moskvu a Peking (jmenovitě na Putina a Chu Tin-taa), když prohlásil: „Nemyslím, že všechny tyto události se týkají jen Blízkého východu. Vítr změn vane a šíří se.“
Je to i naše válka.
Převzato z Fondsk.ru
***
USA provokují kurilskou válku
Sergej Balmasov
Únor 22, 2011
Američtí diplomaté svými prohlášeními o Jižních Kurilách podněcují japonské revanšisty k válce proti Rusku. Nedávno učinil v tomto smyslu výpad představitel ministerstva zahraničí USA Crowley a velvyslanectví USA v Moskvě. Při vysvětlování, k němuž byl velvyslanec pozván na ministerstvo zahraničí Ruska, se snažil ospravedlňovat jednostranné hledisko tím, že velvyslanectví pouze opakovalo „osobní“ stanovisko Crowleyho. To je však pochybné vysvětlení. Crowley není obyčejný americký kovboj, ale významná persona na zahraniční scéně USA. Rovněž jej není možno považovat za prosťáčka, který neví, co říká.
Takováto „osobní“ stanoviska byla od amerických vysokých úředníků zaznamenána nejednou. Naposledy v listopadu loňského roku, opět od Crowleyho. Poukázal na to, že Rusové jsou povinni uzavřít mírovou dohodu s Japonci s respektováním japonských podmínek.
Pročpak USA a Velká Britanie v roce 1945 proti přiřknutí čtyř ostrovů Jižních Kuril tehdejšímu Sovětskému svazu nic nenamítaly? Potřebovaly totiž, aby Rudá armáda vstoupila do války proti militantnímu Japonsku. Přestože v roce 1945 uštědřily USA a Velká Britanie Japonsku těžkou porážku, neměly naději na konečné přemožení bez sovětské pomoci. Dvě atomové bomby ještě kapitulaci Japonska nezajistily. Jižní část Sachalinu a čtyři kurilské ostrovy byla kompenzace za vyslání Rudé armády na pomoc USA a Velké Britanii. Dohody byly podepsány na Postupimské konferenci.
Podle mínění zástupce Institutu USA a Kanady Zolotareva není proč hledat za prohlášeními amerických diplomatů nic složitého. Nyní je jejich spojencem Japonsko, a nikoliv, jako v roce 1945, Rusko, a oni se k němu chovají podobně jako k jiným sousedům Ruska. Podněcují napětí mezi ním a Ruskem stejně jako v případě dalších ruských sousedů.
Takováto příliš „osobní“ vyhlášení amerických diplomatů nejsou nikterak nevinná. Například obdobná prohlášení v roce 2008 sehrála nikoliv nevýznamnou roli v tom, že se Gruzie rozhodla pro válku v Jižní Osetii. Takováto prohlášení vnukla Saakašvilimu důvěru, že jej Američané při jeho avantýře podpoří, a v případě potřeby donutí Rusko upustit od obrany svých občanů v Jižní Osetii. To se nestalo. Podpora byla jen slovní, a i ta byla pochybná. Proto je třeba případ gruzínské agrese Japoncům připomínat, aby se nedopustili stejných chyb jako Saakašvili.
Převzato z Pravda.ru
***
„G“ faktor, aneb jak ropa napěnila geopolitiku
Vadim Vichrov
Únor 23, 2011
Bombardování rebelů na náměstích a v ulicích Libye je neklamný příznak agónie režimu. Země balancuje na hraně občanské války a téměř se přiblížila k počátku úpadku. Je otázka, jak to dopadne se dvěma částmi země, kdysi oddělenými. Jedna byla italskou kolonií a druhá provincií Osmanské říše. Pozorovatel německého Süddeutsche Zeitung uvažuje o tom, zda v severní Africe proběhne cosi podobného, co bylo ve střední a východní Evropě v roce 1989. Po událostech v Tunisu a Egyptě se mohou rozpadnout na nesoudržné části i Jemen a Irák. Kurdové v Iráku se snaží o autonomii, případně i samostatnost. Pokud dojde k pádu vlády v Jemenu, je i ten zralý na rozpad.
Libyjské drama má odezvu v celém světě. Šíří se obavy, že vnitřní libyjský konflikt může mít dalekosáhlé geopolitické a geoekonomické důsledky. Např. Izrael je závislý ze 40 procent na dodávkách zemního plynu z Egypta plynovodem, jehož výbuch zatím nezastavil dodávky úplně. Světové burzy a trhy jsou nervózní z vystoupení libyjského šejcha, který pohrozil vyhodit do 24 hodin do povětří ropovody, jestliže vládnoucí rodina Kaddáfíů, otec a syn, budou prodlužovat krveprolévání a chladnokrevně zabíjet demonstranty.
Byznys začal. Ceny budoucích kontraktů na ropu s ochrannou značkou WTI na elektronických trzích NYMEX na duben vzrostly na 97,33 dolarů za barel. Severomořská ropa značky Brent na londýnské burze ICE Futures vzrostla na 107,58 dolarů za barel. Tímto se ceny ropy vracejí na úroveň září 2008. Tehdy vzrostla cena na nejvyšší hodnotu v červenci, kdy činila 147 dolarů za barel.
Odborníkům je jasné, že příčinou růstu nebyly výkyvy v nabídce a poptávce, ale opatření finančních spekulantů. Obavy z pádu Libye z předního místa dodavatelů jsou opodstatněné. Libye má potvrzeno 44,3 miliard barelů zásob. Denně těží 1,5 až 1,6 milionu barelů, což je 6 % celkové těžby OPEC, 1,8 % světové těžby a 8 % objemu spotřeby v USA.
Do Evropy se dodává 63 % libyjské ropy. Jejím největším zpracovatelem je italská Eni, norský Statoil, rakouská ÖMV, angloholandský Shell, britská BP a ruský Gazprom. Evropa je tedy hlavním odběratelem a musí vypracovat varianty v případě deficitu.
Ruští analytici předpokládají, že přerušení dodávek z Libye delší než dva měsíce může mít za následek zvýšení světových cen v průměru o 20 až 30 dolarů za barel. To by přineslo újmu především společnostem jako je Eni nebo ÖMV. Jejich akcie spadly začátkem týdne o 5,1 a 4,2 %.
Za předpokladu pokojného převzetí moci v Egyptě, které by vyhovovalo všem zemím, a bude-li se aktivizovat organizace Muslimské bratrstvo, je pravděpodobné, že obětí bude Suezský průplav. Znamená to objíždění lodí kolem Afriky, což představuje 10 tisíc km. Může dojít k zastavení strategického ropovodu ze Suezu do Středomoří (SUMED), což je 1,1 milionu barelů za den. Evropa tak ztratí 15 až 25 % importované ropy. Navíc přes Suez proplouvají tankery se zkapalněným zemním plynem z Kataru. Ten žádají především Španělsko, Italie, Belgie a Velká Britanie.
Perspektiva je znepokojující i proto, že v regionu je soustředěno 55 až 60 % ropy a plynu. Není známo, kdo po barevných revolucích přijde k moci. Pokud by v Káhiře nastoupili islámští vůdci, mělo by to dopad na arabskoizraelský mírový proces, na situaci v Libanonu, Iráku a Íránu. Pokud by Egypt byl sražen na kolena, bylo by to vhod Teheránu. Na stabilitu na Blízkém východě už není naděje. Skoky cen vedou k politickým nepokojům.
Další variantou událostí je možnost, že Bolívie, Venezuela a Ekvádor bleskově znárodní aktiva mezinárodních ropných gigantů ve svých zemích. Nebo se mohou v deltě řeky Niger obnovit rozsáhlé boje. Také mohou v důsledku korupce v Angole být zcela utlumeny investice zahraničních společností do těžby ropy. A nakonec by mohl Írán vstoupit do války.
Je tedy v globalizované ekonomice stále zřetelnější faktor „G“ faktor geopolitiky. V roce 1960 „sedm sester“, což byly západní ropné společnosti jako Exxon a Shell, kontrolovalo přibližně 85 % světových zásob ropy a zemního plynu. Na konci sedmdesátých let po rozsáhlém znárodnění přírodních zdrojů měly pod kontrolou jen 60 %. Dnes mají 15% všech akcií. Proto musejí hledat strategická společenství nebo partnerství s národními ropnými společnostmi.
Geopoliticky napěněný Střední východ a severní Afrika způsobily bublinu cen ropy. Americký analytik Pfaff si dovolil dát radu Obamovi. Přesněji čtyřbodové doporučení: nevměšovat se, nenápadně odstranit část svých ozbrojených sil z regionu, a zbylým dát příkaz nic nepodnikat, zapomenout termíny jako je Hizballáh, Hamás, terorismus, jaderný program Iránu a zakázat komukoliv, krom oficiálních představitelů Bílého domu, komentáře na uvedená témata.
Doporuční Pfaffa jsou aktuální už vzhledem k tomu, že poprvé od roku 1979 propluly Suezem do Středozemního moře dvě íránské lodě ke společnému cvičení se Sýrií. Po splnění úkolu zůstanou obě lodě rok v přístavu Latakia. Jsou v blízkosti Izraele a Egypta, vedle Teheránu podporovaného Hizballáhem v Libanonu. Nelze vyloučit, že hnutí šiítské většiny v Bahrajnu vzniklo podle dominového efektu nebo vlivem Teheránu. Je to další "G" faktor v regionu, který mu nedopřává klid. Ministr zahraničních věcí Izraele Liberman ne bez důvodu řekl, že tento krok ukazuje na víru režimu ajatolláhů v jejich síly a jejich rostoucí drzost. Liberman žádal ukázat Íránu jeho místo. Žádal pochopitelně USA.
V rovnici je stále mnoho neznámých. Každý chybný krok je schopen se odrazit na kolísání cen ropy. Loni zaplatily průmyslové země za import ropy o 200 miliard dolarů více než v roce 2009. EU to stálo navíc 70 miliard.
Nestabilita v regionu může do budoucna změnit mapu dodávek ropy na světových trzích. Názor ruského odborníka je, že se lze vyhnout geopolitickým rizikům a upevnit energetickou bezpečnost využíváním dodávek ruské ropy.
Z druhé strany je těkavost na trzích a nejistota v perspektivách udržitelného ekonomického růstu v dlouhodobé perspektivě nevýhodná i pro Rusko. „G“ faktor v negativním projevu je schopen způsobit značné škody nejen bohatým ekonomikám a zpomalit východ z krize. Ropa posílená geopolitikou je rejdištěm burzovních spekulantů a tak se mění v toxickou substanci.
Převzato z Fondsk.ru
