Co je lepší – "Zelená kniha" nebo prapor Proroka
Ivan Jurjev
Únor 28, 2011
Libyjský diktátor za svého více než čtyřicetiletého působení absolvoval v životě všechno možné: proklamace zákonů šaríi, kontakty s teroristy z IRA, ETA a různých blízkovýchodních skupin i nepřímou účast ve velkých teroristických akcích. Na svém kontě má též vyhoštění Italů z Libye, nespravedlivé znárodnění, potlačení svobody slova a tisku a zákaz opozičních stran. Je tomu tak, ale jsou i další okolnosti. Exotický diktátor si libuje v uniformách ve stylu Göringa, má ochranku složenou z žen, žije v beduínském stanu, nepodřizuje se USA ani silám radikálního islámu. (Pozn.: podařilo se mu zrušit americkou a britskou vojenskou základnu v zemi)
V poslední době přecházel k normalizaci diplomatických a hospodářských vztahů s Evropou, byl ochoten platit odškodnění příbuzným obětí teroristických akcí, vpustil do země zahraniční investice, nikoliv však z wahhábistické Saúdské Arábie, ale z Evropy, ohlásil přechod na „lidový kapitalismus“. V jeho zemi byla lepší hospodářská situace než v jiných afrických a blízkovýchodních zemích. Zachovával suverenitu státu a tedy svoji. Nebyl nepřítelem Ruska, ale právě naopak. S Putinem udržovali navzájem dobré vztahy. Rusko odepsalo Libyi dluhy, a na oplátku s ním Libye podepsala výhodné smlouvy v oboru zbrojení, energetiky a ekonomiky.
Kaddáfí nikdy nebyl zastáncem radikálního islamismu. Zakázal extremistické Muslimské bratrstvo a nepronásledoval křesťany. Západní média nyní Kaddáfího očerňují a bohužel se k nim řadí i mnohá ruská média. Přebírají klasický bruselský obrázek o opozici libyjské mládeže k režimu diktátora.
Přesně stejně probíhalo informování o oranžové komedii na Ukrajině koncem roku 2004. Byla popisována mládež spontánně revoltující, bojující za demokracii, svobodu slova a proti falšování voleb, podporovaná nezištnými, vše financujícími boháči. Později se ukázalo, že finance šly zpoza oceánu a na příslušném zastupitelském úřadě probíhaly konzultace. Účelem bylo vítězství nad jediným potenciálním nepřítelem světového četníka, jímž je pravoslavné Rusko.
V případě arabských revolucí propaganda NATO nevýslovně přehání. Má snahu naroubovat na akce „lidovou revoluci“ jak v Libyi, tak v celém arabském světě. Jistěže Kaddáfí přijal tvrdá opatření proti protivládním silám. Je však otázka, jak vše ve skutečnosti probíhalo. Existují důvody domnívat se, že mohla situace být právě opačná, než popisuje propaganda NATO. To, co se píše o zabíjení lidí provládní armádou, mohlo být docela dobře vykonáváno bojovníky z bojůvek. Kaddáfí se tvrdě vzepřel islamistům, kteří také nepracují v rukavičkách.
Jistá informační agentura zveřejnila na ruských stránkách jakýsi analytický materiál, v němž uznala mnohé přednosti libyjského režimu, jako je sekularita a její možnosti, práva žen, tolerování jiných náboženství, obrana před agresivním islamismem a podobně. Uznala rovněž, že pád libyjského režimu může vést k nekontrolovanému chaosu, terorismu, zbídačení obyvatel, velkému počtu běženců a hlavně uchopení vlády radikálními islamisty. To může vést k úplnému vytlačení křesťanů a ustavení protikřesťanské ligy – kalifátu. Ovšem demokracie je demokracie a ta si podle představ článku přeje oběti. Podobně jako bájný Moloch. Je-li to podle přání Arabů, míní článek, je třeba ustavit diktaturu kalifátu a nejpřísnější šaríu nelidské formy, zlikvidovat jakoukoliv sekularitu atd. Takto to doporučuje západní propaganda.
Podobně zajímavá je „analytika“ ruských liberálních medií. Poukazuje na velký arabský národ s velkou historií, který byl nejprve v područí Evropy a nato v područí hrstky diktátorů typu Kaddáfího. Proto je třeba vrátit arabskému národu jeho dřívější slávu. A zde už je náznak ruských "oranžových".
Z historie arabských zemí je k připomenutí dávný rozvrat Byzantské říše, rozklad ohromného rozměru, násilné obrácení na islám a zničení pravoslaví (celých diecézí i chrámů), snahy o krvavé zotročování křesťanských civilizací. Účast křesťanů na myšlence znovuzrození této „velké historie“ je tedy pochybná.
Loutkovodiči "velké arabské revoluce" si neplánují obnovení kalifátu. Pouze tuto myšlenku využívají k ovlivnění mladých lidí tíhnoucích k radikalismu a k ovlivnění šiítů. Taktéž na četné kmenové vůdce a stínové magnáty. Jednoduše řečeno, snaží se vytvořit „řízený chaos“, kde každá strana bude vystupovat pod praporem Proroka a každá povede svatou válku. Lidem se vtluče do hlavy, že takto to být musí, neboť toto je vítězství demokracie a pád tyranů. Potom bude následovat to samé na severním Kavkaze. Na tuto otázku realisticky narážel Putin v Bruselu. Upozornil na to i Medveděv. Lze jen doufat, že Rusko má připravené řešení a tento plán se nezdaří.
Situace v Libyi, v Maghrebu a na Blízkém východě vyžaduje především zastavit propagaci vlády islamistů. Křesťany v regionu nečeká nic záviděníhodného. Jejich osud nezajímá ty, co chtějí změnit mapu světa, ale musí zajímat Rusko a Rusy. Kvůli pravoslaví, které sjednocuje rozličné národy na tak velkém území. V tuto chvílu se už nevolí mezi dobrem a zlem, ale mezi větším a menším zlem. Tvrdý autoritativní Kaddáfí stojí islamistům v cestě. Na libyjském odporu a ve skutečnosti i na osobním odporu autora „Zelené knihy“ závisí, zda islám zastaví svou cestu po celém regionu. Ti, kteří dnes pracují na nových geopolitických schématech, mají být nakonec sami podřízeni. Všechny poklony právu šaría jsou neopodstatněné. Islámští radikálové nikdy nevěřící nepřijmou mezi sebe. Islámští radikálové potřebují pohltit všechno. Oni neznají kompromisy a světští vůdci, byť věřící, nejsou pro ně přijatelní. Pokud by v Libyi zvítězila sekularita, potom by Rusko mělo jedinečnou příležitost získat v regionu oporu jak ekonomickou, tak politickou a civilizační.
Převzato z Fondsk.ru
***
Interview s generálním tajemníkem Smlouvy o kolektivní bezpečnosti Nikolajem Bordjužou
Nikolaj Bordjuža
Březen 2, 2011
Na konferenci po skončení vrcholné schůzky Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) v Moskvě v roce 2009 řekl Medveděv, že síly rychlé reakce (RRF) budou skutečně zformované, s dostatečným rozsahem, vybavené moderní technologií a efektivní. Nesmí být horší než NATO.
Návrh na vytvoření RRF CSTO dali kazašský a ruský prezident, schválili jej členové. Představuje to společné plnění bojových úkolů, jako je mobilní spojení, vytvoření vojenských složek stálé hotovosti z útvarů ozbrojených sil jednotlivých členů, formování sil speciálního určení sestávajících z policie, bezpečnosti a zpravodajství a jmenování zmocněnce pro otázky prevence a likvidace mimořádných událostí. V sestavě CSTO je zařazeno 17 tisíc vojáků a přibližně 2 tisíce příslušníků speciálních sil.
Základní úkoly CSTO lze shrnout do tří skupin:
Účast v akcích proti mezinárodnímu terorismu, nelegálnímu obchodu s narkotiky, zbraněmi a municí a dalšími druhy mezinárodního organizovaného zločinu.
Prevence a odvracení ozbrojeného napadení a agrese a lokalizace ozbrojených konfliktů.
Účast při plnění opatření k ochraně obyvatelstva před nebezpečím, které vznikne při vojenských akcích nebo jako jejich následek a likvidace mimořádných situací včetně poskytování humanitární pomoci.
Jejich další povinností bude účastnit se osvobozování rukojmí držených teroristy, zajišťování technologicky nebezpečných objektů státního zájmu, zabezpečování vládních a diplomatických objektů a objektů mezinárodních organizací. Rovněž odzbrojování a likvidace nezákonných ozbrojených formací, veškeré potřebné činnosti na odvrácení terorismu a jiných zločinů a konečně potlačování vzpour.
Pro přípravu jednotek jsou pořádána základní cvičení vojáků a společná cvičení s armádami členských států. Jedná se o cvičení jak v jednotlivých členských zemích, tak společná, v nichž se cvičí součinnost jednotek jednotlivých států. Kromě vojenských svazků se uplatňuje také spolupráce ekonomická, kulturní a náboženská. Vytvořila se dvě ekonomická spojenectví – Celní unie a Jednotný hospodářský prostor (CES).
Tragické události v Kyrgyzstánu daly podnět k vytvoření mírových sil CSTO. Dohodu podepsalo šest členských států, nepodepsal Uzbekistán. Vstoupila v platnost v roce 2009. Všech šest států dohodu ratifikovalo a vyčlenilo národní kontingenty "modrých příleb". Jejich zadáním je předcházení vznikajících ozbrojených konfliktů v krizových situacích. V těchto útvarech je kolem 3,5 tisíce vojáků, a více než 500 osob v rámci orgánů činných v trestním řízení. Trénování a cvičení začnou v tomto roce. K dispozici je 10 letadel a 14 vrtulníků. Všechny jsou umístěny na ruské vojenské základně v Kyrgyzstánu.
Do praxe byly uvedeny operace pro boj proti obchodu s drogami ("Kanál"), proti nedovolenému přistěhovalectví ("Nelegál") a pro informační bezpečnost ("Proxy").
NATO a CSTO vypadají podobně, ale jsou mezi nimi rozdíly. NATO se považuje za ochránce stability a zasahuje kdekoliv, tedy i daleko od území svých členských států. CSTO je určena pro zajišťování bezpečnosti, stability a kolektivní nezávislosti, celistvosti a nezávislosti jednotlivých členských států pouze v prostoru těchto států. Mimo může působit jen v rámci mírových operací s mandátem OSN. Přednost je vždy dávána politickým prostředkům.
NATO spoléhá na zastrašování, spoléhá na konvenční i jaderné zbraně. Především je počítáno s jejich užitím. Do jaderné politiky jsou zahrnuty i členské země NATO nevlastnící jaderné zbraně. Naproti tomu CSTO má lokalizovány jaderné zbraně výlučně v RF, na území středoasijských států rozmístěny nejsou.
V posední době si NATO rozšířila své působení. Zabývá se i zajišťováním kybernetického prostoru, energetické bezpečnosti a bezpečnosti objektů energetiky a cest energetických surovin, boji s klimatickými riziky a s nedostatkem vody. Toto si NATO vzala navíc i přesto, že je čistě vojenským uskupením.
Prioritami CSTO je hlavně kolektivní předcházení moderním hrozbám: mezinárodnímu terorismu a extremismu, narkotikům (především z Afghánistánu), společnému zajištění informační bezpečnosti, zamezení nelegální migrace a vzájemné pomoci při mimořádných událostech. V tomto směru se připravují spolupracovat orgány bezpečnosti, zpravodajství, policie, orgány činné v trestním řízení i orgány odpovědné za předcházení a likvidaci mimořádných událostí.
NATO je přesvědčeno o své výlučnosti a v mezinárodním měřítku je ochotno spolupracovat jen s EU a OSN. Naproti tomu CSTO je ochotna se zapojit do spolupráce s jakýmikoliv organizacemi, jimž jde o zajištění stavu bez válek a mezinárodní bezpečnost.
Převzato z Fondsk.ru
(Pozn. překl. : Organizace smlouvy kolektivní bezpečnosti je uskupení, které si vytvořilo šest států – Armenie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán. Původně do něho měl patřit i Uzbekistán, ale ten smluvu nepodepsal. Jednotný hospodářský prostor je akčním plánem tří zemí – Ruska, Běloruska a Kazachstánu.)
***
Evropská unie rozbíhá nové zátěžové testy evropských bank
Jevgenij Chvostik
Březen 4, 2011
V loňském roce byly evropští finanční regulátoři silně kritizováni za minulé zátěžové testy. Důvodem bylo, že irské banky úspěšně přestály prověrky, a následně se ukázalo, že jsou v kritické situaci.
Evropská organizace pro bankovnictví (Pozn. překl.: sídlí v Londýně, byla založena k 1. 1. 2011, která je následnickou organizací Výboru evropských orgánů bankovního dohledu /CEBS/), chce tentokrát provádět zkoušky po dobu několika měsíců a na základě základních a nepříznivých scénářů vývoje situace. Nepříznivý scénář narýsuje Evropská centrální banka (ECB), bude v něm stanovena významná odchylka od základního předpokladu a specificky pro každou zemi možné otřesy v cenách nemovitostí, základní úrokové sazbě a nejvyšší rizika. Scénář zátěžových testů bude zveřejněn 18. března spolu se seznamem kontrolovaných bank. Podrobná metodika testů bude zveřejněna v dubnu.
Výsledky minulých testů byly publikovány v červenci loňského roku. Jednalo se o 91 kontrolovaných bank. Každá banka měla zpracovaný model jejího nepříznivého stavu pro období 2010 – 2011. Základní scénář byl sestaven podle prognoz Evropské komise pro dynamiku HDP v zemích EU a nepříznivý faktor byl pokles HDP ve vztahu k prognoze o 3 %. Byly zahrnuty i další faktory.
Posledními zátěžovými testy neprošlo jen sedm bank, pět ze Španělska, jedna z Německa a jedna řecká. Dvě irské banky, Bank of Ireland a Allied Irish dopadly dobře.
U účastníků trhu budí velký zájem metodika nových zátěžových testů. Probleskla zráva, že vedení EU chce nové testy doplnit kriteriem o dostatečné likviditě ve velkých bankách. Šéf Bundesbanky v polovině února vyjádřil názor, že stavu likvidity je třeba v nových testech věnovat pozornost, ale neznamená to že by se tyto informace měly zveřejňovat. Je to delikátní záležitost, s níž se musí zacházet podle něho opatrně a přihlížet ke specifikům každé konkretní organizace.
Převzato z Kommersant.ru
Putinovi našli místo v MOV
Anton Kulikov
Březen 4, 2011
Na 9.března je naplánováno setkání Dmitrije Medveděva s viceprezidentem USA Josephem Bidenem. Jedná se o pracovní návštěvu, při níž se neočekávají senzace. Někteří ruští „experti“ si vyložili nvštěvu jako „jednoznačný signál ruské elitě o podpoře kandidatury Medveděva na příštího prezidenta“. Podle nejmenovaného zdroje z ruské Dumy má mít tato podpora počátek již v roce 2007.
Návštěva Bidena je spojována ještě s další důležitou záležitostí, a to kde bude pracovat Putin po volbách. Pokud prý nebude kandidovat ve volbách, bude mu nabídnuto místo předsedy Mezinárodního olympijského výboru.
Američané mají páky na ruské podnikatele, kteří straní Putinovi. Mohou jim odepřít víza a zmrazit účty v západních bankách. Všechno to je velmi nezvyklé a nestálo by to za pozornost, ale přejít kolem absurdní podstaty této věci by bylo neodpustitelné. V posledních čtyřech letech se v Rusku o některých záležitostech neuvažovalo. Nyní se ukázalo, že již od roku 2007 měli Američané jasno, že se Medveděv bude ucházet o druhé prezidentské období a už tehdy jej Američané hodlali podporovat. Tehdy ovšem ještě ani Obama ani Biden nebyli v Bílém domě. Také nebylo jasné, že se tam usadí. Touto skutečností byla odhalena pravá tvář amerického politického systému. Prezident, viceprezident, státní tajemník, to všechno jsou loutky fungující podle předem připraveného plánu.
Dříve Putin trval na kandidatuře Sergeje Ivanova. Washingtonské zákulisí odporovalo a Putin to musel přijmout.
Je jasné, že Putin, stejně jako každý jiný prezident nebo předseda vlády, se nestane předsedou MOV. Pro tuto funkci v této organizaci je třeba dlouho sbírat zkušenosti, na to nestačí jeden rok, a to ani silnému člověku, kterého by podporoval Obama, Biden a celý americký Kongres. Jakékoliv vměšování politických sil do činnosti MOV povede k ohromnému skandálu.
Převzato z Pravda.ru
Pozn. aut.: Děkuji Clair za upozornění na tento článek. Považuji jej, kromě jiného, za důležitý důkaz o vydírání kohokoliv americkými mocnými a důkaz toho, že i americké elity jsou jenom obyčejní služebnící.
