Závod námitek
Dohodnou se Rusko a USA o vytvoření společného systému PRO v Evropě?
Vladimir Solovjov, Elena Černěnko
Duben 5, 2011
Odborníci a diplomaté jsou přesvědčeni, že v případě realizace společné PRO zůstane studená válka se svými závody ve zbrojení minulostí. Pokud ne, může se stát horkou.
Pro Moskvu byla důležitá loňská schůzka NATO na nejvyšší úrovni v Lisabonu proto, že na ní vystoupil Medveděv s návrhem, aby NATO, která plánovala integrovat americké a alianční plány k vytvoření evropské PRO, ji vytvořila společně s RF. Přitom načrtl její princip. Podle pozorovatelů by se projekt mohl stát prvním příkladem reálné integrace dřívějších nepřátelských zemí. Po pěti měsících se však ukázalo, že propagovaný průlom se topí v potížích. Země se dostaly do politicko-diplomatické slepé uličky. Problém je v tom, že Rusko trvá na právních zárukách, že evropský systém PRO nebude namířen proti ruským strategickým jaderným silám. Přitom záruky Moskva žádá od Washingtonu, protože je přesvědčena, že evropská PRO je pouze segmentem amerického systému PRO. Podle vysoce postaveného úředníka ministerstva zahraničí RF „Evropský systém PRO není a nebude. Je to jenom plán rozšíření amerického systému a jeho evropského segmentu. Tečka.“
Další vyjádření poskytl náměstek ministra zahraničí RF Rjabkov. Podle něho Rusku nezbývá, než si zajišťovat svou bezpečnost samo. Proto navrhlo sektorovou organizaci systému PRO se svou účastí. Pokud nebude ruský sektorový systém přijat, potom se musí postarat o vlastní právní záruky bezpečnosti. Problém je v tom, že jakékoliv právní garance v oblasti PRO vyvolávají v USA alergii. Obamova administrativa dala Rusku vědět, že v době před volbami není možné protlačit Kongresem takovýto dokument. To však není hlavní příčina. Ta tkví v tom, že Washington se necítí být vázán žádnými dohodami. Je tomu tak u dohody mezi SSSR a USA z roku 1972 o omezení protiraketové obrany. Nakonec Rjabkov předkládá svou optimistickou předpověď. Pro Rusko se situace nemění a bude nadále hlídat své styčné body. Věří, že jeho průlomová myšlenka dojde realizace. Na jednání je málo času. Pravděpodobně se 8. června sejdou ministři obrany aliance v Bruselu. I tam bude projekt předložen a ruský ministr obrany tam bude jednat.
Zatím Washington vykládá pohádky o tom, že alianční PRO není namířena proti Rusku, ale proti Íránu. Tomu v Moskvě nikdo nemůže věřit.
Expert PIR-centra Jevgenij Bužinskij (viz také Ruské oči 52) uvádí, že se USA neustále ohánějí Íránem. Ale co s tím má Írán společného? Rakety s dosahem 1800 až 1900 km. Co Írán potřebuje? Maximálně 2400 km, aby rakety dolétly do Tel Avivu. Pokud by Teherám chtěl vyrobit raketu s větším dosahem, neutají se to. Raketa se nedá udělat na koleně a musí projít mnoha zkouškami. Území Íránu dovoluje udělat raketu do 2000 km. Na raketu s delším dosahem by musel mít území velké jako Rusko, anebo atol v oceáně, jeko je Mururoa nebo Kwajalein. Rovněž se nedají obejít sledovací komplexy: družice, lodě určené na kontrolu zkoušek.
Moskva je ochotna nehledět na báje o íránské hrozbě, pokud se stane rovnocenným partnerem NATO a USA při vybudování PRO. Ovšem pokud se budou stále více rozvíjet plány USA, bude nebezpečí pro Rusko stále větší a svou bezpečnost bude muset naléhavěji zajišťovat. Medveděv i Putin upozorňují, že nastanou nové závody ve zbrojení.
V odpovědi na ruské návrhy se západní odborníci vymlouvají, že by vůdcové zemí, které nedávno přistoupily k NATO, nedokázali svým občanům vysvětlit, že se NATO ve své obraně spoléhá na zemi, které nedůvěřují a považují ji pro sebe za nebezpečnou. Hlavním argumentem však je nemožnost předat zabezpečení aliance vnějšímu subjektu podle článku 5 Washingtonské dohody. Krom toho jim leží na mysli otázky technického zajištění kompatibility a cena takového jednotného systému PRO. Částka 200 milionů euro se jim zdá být podhodnocená. Sjednocení by prý potřebovalo doplňující náklady.
Samuel Charap z Centra amerického rozvoje ale vyzývá nepohřbívat ruskou iniciativu sektorové PRO. Považuje návrh ruského prezidenta za počátek diskuse. Ruští odborníci dávají najevo mírný optimismus: Pravděpodobnost vybudování společné euroPRO není velká, ale existuje.
Převzato z Kommersant.ru
***
Atlantické sirény a Bašár Assád
Dmitrij Sedov
Duben 7, 2011
Vypadá to, jakoby se Washington nezajímal o protivládní demonstrace v Sýrii. Prezident Obama zároveň s mantrou o „univerzálních hodnotách“ odsuzuje „použití násilí“ v Sýrii a společně s tím tleská odvaze a důstojnosti syrského lidu. Z těchto prohlášení si může každý udělat závěry podle své libosti.
Budeme porovnávat. V Egyptě Spojené státy vyzvaly ke „spořádanému předání vlády opozici“, když pochopily, že se bez Mubaraka mohou obejít. V Libyi začaly uplatňovat nátlak na Kaddáfího s výzvami k odchodu, když jim bylo jasno, že Kaddáfí má potenciál k jejich likvidaci. Ve vztahu k Assádovi zvolili jinou taktiku. Nejprve Clintonová ujišťovala americkou administrativu, že z Assáda může být reformátor. Pro Američany začal být „naším člověkem“.
Ano. Bašár Assad je silný borec. Americko-izraelskému tandemu způsobuje hodně problémů. Proto jdou Američané na věc podvodem. Je nabíledni, že Spojeným státům by dovolila destabilizace režimu Assada oslabit protiizraelské síly v regionu, za které lze poděkovat v nemalé míře Sýrii. Ona hraje klíčovou úlohu v obraně arabských národních zájmů, především palestinského a libanonského hnutí odporu. Pád Assádova režimu by pomohl Izraeli a USA upevnit jejich pozice. Oslabení Sýrie by také negativně ovlivnilo vliv Íránu v Libanonu a v palestinské otázce. Zkomplikovalo by postavení Hisballáhu a Hamásu, jehož vedení sídlí v Dmamašku.
Nestabilita v Sýrii by nebyla vhod ani Turecku. Pro Ankaru je Damašek vstupní branou do arabského světa. Turecko-syrské vztahy se poslední dobou aktivně rozvíjely, plánoval se ekonomický svaz, zahrnující Turecko, Sýrii, Libanon a Jordánsko. Destabilizace Sýrie plány hatí. V posledních letech bylo hlavní starostí Sýrie odolávat Izraeli a USA. Její vnitřní záležitosti byly odsunuty na druhé místo. Jako aktuální se ukázaly až v posledních dvou týdnech, kdy proběhly protesty na jihu Sýrie v Deráa. Projevila se nespokojenost s politickou nesvobodou a korupcí.
V Sýrii je velká nezaměstnanost, hlavně u mládeže. Zemědělství má potíže v důsledku již čtyřletého sucha. Mnohá zemědělská hospodářství zkrachovala. Mnoho venkovského obyvatelstva odešlo do měst. Další potíže jsou s vysokou inflací a s nízkými mzdami.
Pro uklidnění situace přijala syrská vláda kroky ke změně zákona z roku 1963 o výjimečném stavu. Od toho v Damašku očekávají stabilizaci vnitřní scény, uklidnění situace a zachování národní jednoty Sýrie.
Assád obvinil Izrael a nepřímo USA, že za organizací nepokojů v Sýrii stojí oni. To byla pro Obamu a jeho administrativu rána, protože očekávali, že jim Assád půjde na ruku. a že se sblíží s Izraelem. Assád také prokázal ve své době politickou moudrost. Zabýval se domácími problémy a nesnažil se měnit zahraniční taktiky. Očekávání USA, že Damašek bude zpívat podle jejich not, nevyšlo. Nyní je v dohledu nové kolo konfrontací. Izrael a USA se budou snažit způsobit v Sýrii rozvrat prostřednictvím rozdělení území podle etnických a náboženských hledisek. Místní vládcové se nepokojů obávají. Kdyby takový konflikt nastal v Sýrii, mohl by vybuchnout celý region. Sýrie je jednou ze stěžejních zemí arabského světa.
Syrským vládám se dosud dařilo udržet národnostní klid, i když jsou v zemi vedle arabského muslimského obyvatelstva i křesťané, Kurdové a Drúzové. Většina muslimů patří k Sunitům, asi 15% je Alavitů (šiítská větev). Alavité přitom mají mnohem větší podíl na politice a ekonomice, než by odpovídalo jejich podílu na struktuře náboženství. Existují síly, které se snaží tyto dvě náboženské skupiny postavit proti sobě. Proti Alavitům se už objevily agresivní výpady.
Bašár Assad zatím drží situaci v Sýrii tak, že se snaží podporovat největší část národa. Napomáhá tomu protiizraelská politika a schopnost vhodně odpovídat na výzvy USA. V Sýrii jen málokdo žádá odstoupení prezidenta. Většina Sýřanů si žádá reformy, ale málokdo si přeje v těchto reformách napodobovat Ameriku. Bašár Assád má prostředky proti snahám rozvracet Sýrii. Stačí si vzpomenout na to, když byl nedávno činěn na Sýrii nátlak. Tehdy dokázal jejich prezident využít sílu své diplomacie a zaujal důležitou úlohu při stabilizuaci Libanonu, Iráku a Palestiny. Přitom nenápadně naznačoval, že má "vlastní prostředky na uklidnění chaosu". Jak tyto prostředky rozpoznat už v Izraeli a USA vědí. Rádi by zbavily Damašek jeho trumfů, ale riziko takového podniku není malé. Především pro Izrael. Takže atlantické sirény zmlkly, ale v tichosti se připravují.
Převzato z Fondsk.ru
***
Ministerstvo zahraničí USA zjistilo porušování lidských práv v Rusku
Duben 8, 2011
Ministerstvo zahraničí USA zveřejnilo každoroční dokument o situaci s dodržováním lidských práv ve světě. Do dokumentu je zahrnuto i Rusko a vytýká se mu:
- V Rusku opět nebyly v roce 2010 zajištěny podmínky pro svobodné a demokratické volby, když účastníkům voleb nebyly poskytnuty stejné podmínky pro politický boj.
- Jsou případy použití násilí na občanech ze strany silových struktur, zejména na Severním Kavkaze. Jsou případy nezákonného zadržování občanů a existují političtí vězni. Nadále je omezeno právo na shromažďování a na pokojné protestní akce, jimž často brání justiční orgány.
- Svoboda slova je v Rusku na špatné úrovni, neboť stát kontroluje velký počet medií. Nezávislá média jsou nucena se pod tlakem státu zdržovat kritiky na jeho adresu a novináři přistupují k autocenzuře. V roce 2010 v Rusku pokračovaly útoky na novináře.
Rusko patří mezi tři evropské státy v nichž je situace v oblasti lidských práv „velmi vážná“. Jsou to vedle Ruska i Bělorusko a Ukrajina. Ukrajina byla kdysi chválena za zlepšování v oblasti lidských práv, ale v roce 2010 prý se pohoršila. V Bělorusku je podle dokumentu pronásledování opozičních politiků, novinářů a představitelů občanských iniciativ.
Převzato z Lenta.ru
