Čína proti BRIC i proti USA
Sergej Balmasov
Duben 14, 2011
V průběhu týdne Čína dvakrát předvedla svou rostoucí sílu. Nejprve obvinila USA z otřesné situace v oblasti lidských práv a nato se nekompromisně postavila proti návrhu šéfů zemí BRIC odsunout dolar prostřednictvím konvertibilního jüanu. Obě skutečnosti demonstrují vzrůstající vliv Číny ve světě.
Počátkem dubna vydalo ministerstvo zahraničí USA svůj obvyklý dokument, ve kterém kritizuje stav lidských práv v Číně. během dvou dnů Čína odpověděla tak, jak na to Washington dosud nebyl zvyklý. Z Pekingu nejprve odešly protestní nóty proti americkému vměšování do vnitřních záležitostí Číny. Poté čínský tisk zveřejnil dokument Státní rady Číny s názvem „Postavení lidských práv v USA v roce 2010“. Podle něho „obviňujíc jiné státy z porušování lidských práv zavírá Washington oči před jednoznačnými poměry v této oblasti ve své vlastní zemi. Americká vláda hrubě porušuje občanská a politická práva a deptá soukromý život občanů.“
Čínská strana zvláště uvedla, že tajné služby USA stále a opakovaně porušují právo Američanů na soukromí. V Americe funguje stálá elektronická špionáž, osobní pošta Američanů je prohlížena cizími lidmi, příspěvky a dopisy se kopírují a zabavují. V čínském dokumentu se hovoří o tom, že v průměru se za rok stane obětí takového typu zločinů minimálně 20% Američanů, což je 60 milionů lidí. Přestože jsou Spojené státy nejbohatší zemí světa, ochrana hospodářských, sociálních a kulturních práv Američanů jde stále dolů. Amerika by měla být měřítkem demokracie. Sama se nazývá "pevností demokracie". Jenomže její demokracie se zakládá převážně na penězích. Peking nesmlčel ani Washingtonem masové porušování lidských práv v zahraničí. Zejména v Iráku a Afghánistánu, kde přinesla činnost USA ohromné ztráty mezi civilisty.
Z hlediska USA je čínský dokument neslýchanou drzostí. Samy se ustanovily do role arbitra stavu lidských práv a demokracie v celém světě. Považují to za své privilegium. Už jenom myšlenku na jakoukoliv kritiku jejich demokratického standardu přijímá Washington s rozladěním. Pokud se dříve nějaký kaciř odvážil porušit lidská práva podle měřítek Washingtonu, stihlo jej tvrdé potrestání svaté demokratické inkvizice představované Amerikou. Dnes už v podobném případě není jednoduše možné vystavět "hranici" pro toho, kdo se odvážil zpochybnit inkviziční roli Ameriky. Západ může už jen snít o slavných časech „opiových válek“, kdy „civilizované země“ hospodařily v Číně podle libosti. Dnes je čínský postoj otevřenou výzvou Americe. Čína soutěží s USA o dominanci ve světě a dává zřetelně najevo nesouhlas s americkým diktátem způsobem dost uštěpačným.
Vzápětí Čína ukázala svůj vliv i ve skupině BRIC, na jejím summitu na ostrově Chaj-nan (Hainan). Účastníci navrhli Číně změnit jüan na konvertibilní měnu. Mělo by to pomoci osvobodit se od dolarového diktátu. Přestože Čína dříve sama požadovala osvobození se od dolaru, zde tento návrh odmítla. Proč se tak stalo vysvětluje zástupce ředitele Institutu Dálného východu Luzjanin takto: Čína je skutečně zastánkyní přechodu v mezinárodních platbách na jinou měnu než je dolar, ale až později. Číňané skutečně Američany nemají rádi, ale dosud se na základě současných okolností s touto skutečností smiřují. Pro ně by nyní změna měny byla nevýhodná, neboť jejich ekonomika je dosud na Ameriku navázaná. V budoucnu se bude závislost snižovat, a spolu s tím se bude snižovat nutnost dolarového účtování. Nyní Čína vyciťuje nebezpečnost konvertibilního jüanu. Stále existuje riziko druhé vlny finanční krize a Peking si nepřeje vystavit své hospodářství dalším rizikům.
K tomu, co řekl odborník doplňuje ještě redaktor: Čína veškeré informace kolem jüanu zamlčuje. Podstata čínské politiky je v tom, že při slabém jüanu nehrozí čínskému zboží na americkém trhu ochranná cla. To musí Washington znepokojovat. Je na Pekingu stále závislejší. Opatrnost Číny lze pochopit. V podmínkách globální ekonomiky by se mohl jüan stát objektem útoku burzovních spekulantů se všemi následky. Nynější jednání čínského vedení jasně hovoří o tom, že Čína stojí se Spojenými státy na stejné úrovni. Antiamerikanismus má jasné hranice a partnerům se to dá najevo v případě nutnosti.
Převzato z Pravda.ru
***
Řecko zprivatizuje státní majetek za 50 miliard euro
Duben 15, 2011
Řecká vláda ohlásila rozsáhlou privatizaci státního majetku, což musí v roce 2013 přinést 15 miliard euro (22 miliard dolarů). V roce 2015 musí země z privatizace získat až 50 miliard euro. Podle očekávání pomohou získané prostředky vyrovnat se s ohromným státním dluhem, který je nyní 340 miliard euro. Sníží se rozpočtový deficit. Podrobnosti o privatizaci a o škrtech v rozpočtových výdajích budou sděleny 24. dubna.
Předběžné informace hovoří o snížení řeckého státního podílu v Power Corporation PPC 51 až o 34 %. Dále se chystá snížení účasti státu v telekomunikační společnosti OTE až na 20 % a privatizace jedné z velkých bank ATEbank. Existují rovněž plány na prodej státního podílu (55 %) letiště Afin a nalezení strategického investora pro společnost obrany EAS a plynových korporací DEPA a DESFA.
Loni se Řecko kvůli vzrůstajícímu dluhu dostalo na hranici defaultu a muselo přijmout pomoc EU a MMF. Vláda se zavázala provést řadu opatření na snížení rozpočtových výdajů, včetně snížení mezd a zvýšení mnoha daní.
Převzato z Lenta.ru
***
Natalija Vitrenko jede do Tripolisu
Předsedkyně Progresivní socialistické strany Ukrajiny Natalija Vitrenko jede na mezinárodní konferenci do hlavního města Libye Tripolisu. Hlavní cíl konference, která probíhá pod heslem „Ruce pryč od Libye“, je vypracovat návrhy na mírové vyřešení libyjského konfliktu a ukončit agresi USA a NATO proti suverennímu státu.
Převzato z Fondsk.ru
***
Indie má zájem na spolupráci s celní unií Ruska, Běloruska a Kazachstánu
Duben 16, 2010
Řekl to na briefingu s novináři v Astaně indický ministerský předseda Singh při své návštěvě Kazachstánu. Na briefingu byl přítomen i kazašský prezident Nazarbajev. V celní unii těchto tří zemí vzrostl celkový zahraniční obrat v prosinci 2010 oproti červnu téhož roku o 35,5 %. Stejné srovnání o rok dříve vykázalo jen 13,8 %. Již dříve sdělil zástupce generálního tajemníka Eurasijského hospodářského společenství (EHS) odhad patnácti až dvacetiprocentního dodatečného zvýšení HDP v roce 2015.
Pozn.: EHS má vytvořit společnou vnější celní hranici. V současnosti do něho patří Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán. Uzbekistán pozastavil své členství. Jako pozorovatelé jsou zařazení Arménie, Moldavie a Ukrajina.
***
Izraelské letectvo vtrhlo do vzdušného prostoru Libanonu
Duben 15, 2011
Naletělo do Libanonu a simulovalo nálety na dvě města v jižní části. Podle libanonského ministra obrany se nacházelo v libanonském vzdušném prostoru 13 letadel, která prolétávala nízko nad zemí v pobřežním pásu a v pohraničním prostoru. Před tím vjel izraelský tank Merkava do neutrální zóny kontrolované prozatímními silami OSN. Následkem toho byl v libanonské posádce vyhlášen poplach. Podle Izraelců šlo v tomto případě o hlídkování.
Loni v červenci upozornil generální tajemník OSN na nebezpečí nové války Izraele s Libanonem, jejíž následky mohou být podle něho katastrofální. Řekl, že obě země jsou vinny porušováním rezoluce OSN z roku 2006 o ukončení ostřelování. Tato rezoluce ukončila třicetičtyřletý konflikt Izraele s radikálním hnutím Hizballáh, které kontroluje část libanonského území.
Převzato z Fondsk.ru
***
Francouzi chtějí změnit MMF ve svou doménu
Za nástupkyni správního ředitele MMF prosazují francouzskou ministryni financí Christine Legarde
Zachar Radov
Duben 16, 2011
Počítá se s tím, že současný šéf MMF Dominique Strauss-Kahn bude rezignovat, neboť se chystá na francouzské prezidentské volby v roce 2012. Jeho největším snem je stát se prvním mužem Francie. Za hlavního kandidáta na jeho místo je považována francouzská ministryně financí. Její reputace ve světě je stejně velká jako ve vlasti. Jejímu jmenování se však mohou postavit na odpor další evropské země, jimž není po chuti, že dvě období za sebou by měl být v čele MMF francouzský občan. Francouzská jména jsou v čele MMF často, z deseti vedoucích MMF byli čtyři Francouzi.
Pro Legardeovou může být vážným soupeřem vedoucí útvaru finanční stability Mario Draghi, který byl v tomto roce ustanoven do vedení Evropské centrální banky.
V EU je snaha, aby v čele MMF byl Evropan. Zde však musí Evropa zabojovat s Indií, Čínou a Brazílií.
Převzato z Kp.ru
***
Spratley: konflikt kvůli útesům a ropě s rybami
Sergej Balmasov
Duben 16, 2011
Kolem souostroví Spratley se v poslední době značně zvýšilo napětí. Filipíny hodlají zesílit svou vojenskou přítomnost v oblasti a k tomu vynaložit 184 miliony dolarů na posílení námořnictva a letectva. Souostroví je bohaté na přírodní zdroje, především ropu, plyn, ale i na ryby a mořské produkty.
Začátkem března vyhnala čínská hlídková loď z vod souostroví filipínskou loď, která pátrala po ropě. Manila u Pekingu oficiálně protestovala, ale bez jakéhokoliv účinku. Čína totiž považuje všechny ostrovy v Jihočínském moři za své území a dává najevo, že je hodlá zabrat i silou. Manila se s tím nesmiřuje a má v úmyslu přisvojit si čtvrtinu ostrovů, které jsou v sousedství filipínského ostrova Palavan. Na ostrově Pagasa bude modernizováno letiště pro filipínská vojska.
Ostrovů je více než 100 a zaujímají celkovou plochu 400 tisíc čtverečních km. Jsou to malé ostrovy, útesy a korálové atoly a nemají stálé obyvatelstvo. Mnohé z nich sotva vyčnívají z moře. Téměř všechny vojenské objekty jsou postaveny jako krabice na nohách, v nich je pár strážců. Nad nimi hrdě vlají státní vlajky. Nehledě na mini rozměry má souostroví strategický geopolitický význam a výhodnou geografii. Jejich kontrola umožňuje držet v hrsti celou jihovýchodní Asii. Leží na nejdůležitější spojnici z Tichého do Indického oceánu. Kdo zde má základny, má pro bojové akce výhodu.
Hlavními účastníky sporu byli Vietnam a Čína. Koncem sedmdesátých let zabral Vietnam ostrovy i útesy. Stejně jako další, kteří si na ně dělají nároky, je považuje za své území. V roce 1978 přišla se svým nárokem Čína a zabrala 6 ostrovů v blízkosti Vietnamu a zřídila tam vojenské základny. V roce 1988 došlo ke konfliktu mezi Čínou a Vietnamem. Při něm byly potopeny tři vietnamské a jedna čínská hlídková loď. Čína své ztráty nepřiznala, Vietnam ztratil 70 vojáků a důstojníků. Čína zabrala 7 ostrovů a získala tak předmostí pro další expanzi.
Ambice Filipín, podporovaných USA, donutily počátkem devadesátých let Čínu a Vietnam dát se dohromady a připravit příslušnou dohodu o společném využívání souostroví. Výsledek nebyl téměř žádný, ale nastal klid. Až od doby nárůstu cen energetických zdrojů se opět stahují mračna. Dochází k incidentům mezi Filipínami a Čínou. Situace se stále komplikuje. Na ostrovy si začal dělat nárok rovněž Tchajwan, Malajsie a Brunej. Čína nyní okupuje 8 nebo 9 ostrovů, Vietnam 21, Filipíny 8 a Malajsie 3. Výhercem je zde Tchajvan, neboť jemu sice patří jen jeden ostrov, ale zato ten největší a nejdůležitější – Itu-Aba. Na něm vybudoval přistávací dráhu. Nejskromněji dopadl Sultanát Brunej, který má jen nejjižnější útes Louisiana. Zde zpracovává mořské produkty.
Do sporu se mohou zamíchat i Indonésie a Japonsko. Indonésie se může obávat Číny, která by mohla s pomocí síly využívat její přírodní zdroje. Japonci považovali ostrovy za své ještě před válkou. Během války je dále okupovali a měli tam ponorkovou základnu. Po válce na sanfranciské konferenci v roce 1951 od všech práv na Spratley odstoupili. Jenomže světové společenství nerozhodlo, komu ostrovy náležejí, a tedy může mezi zájemce vstoupit i Japonsko.
Filipínci své nároky odůvodňují tím, že v roce 1898 zde zvítězily USA nad Španělskem a ostrovy předaly Filipínám. Čína a Vietnam zase argumentují, že v různých historických dobách měly nad ostrovy vládu. Po druhé světové válce se to kolem ostrovů mlelo a každá z nárokujících zemí se snažila nasadit na obsazený ostrov posádku.
Složitost případu je v tom, že ostrovy jsou zabrány jednotlivými zeměmi mozaikovitě a některé, spadající pod různé země, jsou od sebe vzdálené jen 30 až 50 km. To vyvolává další napětí. Mořskou konvenci si státy vysvětlují každý ve svůj prospěch. Geograficky to vypadá tak, že nejblíže jsou Malajsie a Filipíny, od středu archipelagu je dělí 400 km, Vietnam 500, a Čínu, měřeno od ostrova Hainan, 1000 km.
Vzhledem k důležitosti ostrovů je s podivem, že se dosud veškeré konflikty odehrávaly na úrovni buď zadržení cizích rybářů, anebo strhávání státních znaků konkurentů. Ovšem území je ve stálém napětí, a nikde není záruka, že se nekonečné vztyčování státních vlajek nad ostrovy nezmění ve skutečnou válku.
Převzato z Pravda.ru
