Svět ruskýma očima 56

Reklama


Tajné informace o britských ponorkách jsou na internetu

Duben 17, 2011

Jedná se o jaderné ponorky. Chybou pracovníků britského ministerstva obrany byla zpráva z roku 2009 zveřejněna po naléhání aktivistů na stránkách britského parlamentu. Tajná část zprávy byla začerněna, avšak bylo ji možno snadno číst těmi, kteří znají základní práci s internetem. Ministerští pracovníci jednoduše udělali na stránkách místo bílého pozadí černé.

Tajné informace představovaly významnou část zprávy. Šlo o celé stránky. V důsledku toho jsou britské jaderné ponorky, které jsou součástí britského námořnictva, snadno zranitelné a může lehce dojít ke katastrofální havarii. Ve zprávě je přímo uvedeno, které poškození k ní může vést.

Dokument uvádí srovnání s ponorkami USA, které jsou podle něho dvakrát bezpečnější než britské. Jsou uvedeny i některé charakteristiky amerických ponorek.

Podle ministerstva obrany jde o nepřípustnou nedbalost a ten, kdo celou věc zavinil, musí být propuštěn.

***

Transkaspický plynovod: plány Bruselu a Ašchabádu

Alexandr Šustov

Duben 19, 2011

Evropská unie aktivizuje úsilí o realizaci hlavního konkurenčního projektu "Južnyj potok" (South Stream) – plynovodu Nabucco a jeho východní větve – Transkaspického plynovodu. Předpokládá se, že se tak po dnu moře mimo Rusko spojí turkmenský a ázerbajdžánský břeh Kaspiku. Brusel se to zpočátku snažil tajit. Řada evropských společností, především RWE, od roku 2009 v tichosti projekt studují. V témže roce se dohodly s Turkmenistánem a Ázerbajdžánem o dodávce dvou třetin nezbytného plynu pro Nabucco. Poté Evropská komise rozpracovala dokument doporučující uzavřít dohodu o výstvabě transkaspického plynovodu i bez souhlasu dalších přikaspických států – Ruska, Íránu a Kazachstánu.

Pro Nabucco je třeba zajistit zdroj plynu. Stavbě plynvodu překáží neexistující právní statut Kaspiku. Je to největší jezero světa a nepodléhá mezinárodnímu mořskému právu. Z toho důvodu je pro výstavbu plynovodu nutný souhlas všech pěti přikaspických zemí. Bruselu se však nyní podařilo přesvědčit Ašchabád, aby ignoroval země, které s tím nesouhlasí.

Turkmenistán potřebuje plynovod pod Kaspikem naléhavěji než Ázerbajdžán. Důvodem je konflikt s Gazpromem. Ten odebral od roku 2008 do roku 2010 jen jednu čtvrtinu původního množství plynu, a tím Turkmenistán ztratil asi čtvrtinu ročního HDP. Potom se údajně turkmenská státní pokladna téměř vyprázdnila. Ašchabád začal hledat nové cesty vývozu, například TAPI (Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – Indie).

Mnohem méně je z transkaspického plynovodu nadšený Ázerbajdžán, jemuž nepřináší výhody. Turkmenský plyn mu dělá konkuenci v Turecku. Rovněž si nepřeje zhoršení vztahů ani s Moskvou, ani s Teheránem. Problémem je již na šelfu rozpracovávané pole Kapaz obhospodařované Ázerbajdžánem.

Původně zamýšlená výstavba plynovodu Východ-Západ, dlouhého přibližně 1000 km, měla být realizována Gazpromem. V důsledku neshody o vlastnických právech z toho sešlo a Turkmenistán se rozhodl stavět sám. O původně plánovaném plynovodu do Ruska už se nemluví.

Vztah mezi Moskvou a Ašchabádem je v poslední době na nejnižším bodu za posledních deset let. Turkmenistán odmítá jakékoliv integrační projekty v SNS a ve střední Asii. Rovněž kontakty hlav států téměř ustaly. Plyn z plynovodu Východ – Západ může teoreticky směřovat jak do Ruska tak do Evropy, ale směr do Ruska je velmi nepravděpodobný.

V Ašchabádu proběhla v březnu 2011 mezinárodní konference na téma ekologické aspekty projektu Východ – Západ. Ta se zabývala hlavně "oťukáváním" celého projektu a reakcemi jeho odpůrců na něj. Společnosti, které byly účastny (Petronas z Malajsie, Dragon Oil z Velké Britanie, SNRC z Číny a OMV z Rakouska) došly podle očekávání k závěru, že plynovod je mnohem ekologičtější než výstavba továrny na zkapalnování plynu a jeho doprava tankery. Rizika mají být vyhodnocena předem, aby se předešlo námitkám Ruska a Íránu. Tak bude už letos možno zahájit přípravné práce.

Právní pozice Turkmenistánu a Ázerbajdžánu jsou nejisté, ale možnosti zabránit realizaci projektu jsou velmi malé. V tomto případě je už jediným spojencem Ruska Írán.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nigérie: ropa, děti – čarodějové, náboženství

Sergej Balmasov

Duben 20. 2011

V Nigérii, největším producentu ropy v Africe, se začíná rozvíjet stejný scénář jako ve státě Pobřeží slonoviny. Po vyhlášení výsledků prezidentských voleb začaly v zemi nepokoje, které za sebou zanechaly stovky mrtvých a zraněných. Na potlačení nepokojů byla povolána armáda.

Situace se vyostřila po tom, co volby prohrál bývalý vojenský diktátor Muhammadu Buhari spojený se severními muslimy. S velkým náskokem byl poražen Jižanem, dosavadním prezidentem Goodluckem Jonathanem. Tehdy vyrazila do ulic muslimská mládež s výzvami k demonstracím pod heslem: zfalšované volby, není možno, aby vyhrál křesťan, když je většina národa muslimská. Jenomže v zemi je přibližně mezi 50 a 55 procenty muslimů a mezi 30 a 40 procenty křesťanů. Přitom ne každý muslim dává hlas Buharimu.

Nepokoje začaly v problémovém městě Jos, kde čínská společnost pracuje na nalezišti cínu, a kam se stahují dělníci, mezi nimiž často dochází ke střetům. Agresivně naladěná mládež začala své hlavní akce v severní Kaduně. Přitom byly poškozeny dva kostely. Jak všechno dopadne, je ve hvězdách, neboť v Africe není jednoduché vést dialog. Dosud je jádro sporu v tom, že Buhari nechce uznat porážku. Nelze předvídat, jak se obě strany dohodnou. Obě mají vůči sobě mnoho nároků. Mezi lety 2008 až 2010 přišlo podle oficiálních údajů jenom v Jose o život více než 1200 osob. Jedná se o skrytou náboženskou válku, která má na svém kontě podle Lagosu na 10 tisíc obětí. Přitom k úhoně došly jak mešity, tak kostely. Vinu na tom, podle předpokladu, nesou radikální organizace, jako je islamistická skupina Boko Haram.

Je rovněž možné, ža za nepokoji stojí sama vláda, která pomocí vzájemné nevraživosti jedněch proti druhým "odpouští páru" různým kategoriím utlačovaných obyvatel. V Nigérii žije v chudobě ohromné množství lidí. Sedmdesát procent Nigérijců má příjem na den menší než 1 dolar, dvacet dva procent pak mezi 1 a 2 dolary. Navíc je zde národnostní a náboženská různorodost.

Nigérie je jednou z nejbohatších zemí, co se týče surovin. V současnosti exportuje 2,2 milionu barelů ropy denně (do krize v Libyi to bylo 1,6 milionu barelů). V poslední době se rozvíjí těžba barevných kovů, např. cínu. Jenomže výnosy z těžby zůstávají malé skupině lidí. Existují početné skupiny lidí, bojujících za spravedlivé rozdělení zisků z národního bohatství se zbraní v ruce. Nejvýznamnější je "Hnutí za osvobození delty řeky Niger". To opakovaně napadá objekty Chevronu, Shellu i dalších společností.

V Nigérii představuje 7 procent obyvatelstva jakousi vrstvu sloužících, kteří dostávají "drobečky z panského stolu". Podle odhadu Světové banky je jenom 1 procento Nigerijců, kteří využívají zisky z ropy. Ti mají životní standard přibližně podobný standardu střední a vyšší třídy Západu. Nigérijská elita má i svou pýchu, slavný Nollivud, který provozuje několik filmových studií. Vydělává přibližně 150 milionů dolarů za rok. Zaujímá třetí místo po Hollywoodu a indickém Bollywoodu. Ovšem v počtu více než 1200 produkovaných filmů je na prvním místě na planetě.

Nigérijce však trápí jiné věci – prostituce, čarodějnictví, korupce. S tím jde ruku v ruce tmářství, neřád, nečistota, žebrota a bída. V místních mediích jsou vedle sebe zprávy o vymoženostech doby, o záchraně otroků z otroctví a o zabíjení dětí – čarodějů v jakési křesťanské evangelické komunitě.

Ve státě je 300 různých národností rozdělených do 2350 skupin. V celé Africe je hlavní příčinou konfliktů řevnivost mezi kmeny. Kmeny mezi sebou bojují o vládu, proto ani bohatství přírodních zdrojů nepřináší obyvatelům dobrou životní úroveň. V Africe je běžné, že elita soustřeďuje ve svých rukách všechny zdroje bohatství. Taková situace je výhodná pro Západ. Kmenové elity byly náhle z korálků a zrcátek postaveny mezi nejnovější vymoženosti civilizace. Zisky z prodeje jejich produktů se však ztrácejí v nákupu západních výrobků a přebytky se ve většině případů investují do ekonomik zemí "Zlaté miliardy".

Málokoho na Západě trápí to, že africká "věrchuška" ve velkém porušuje lidská práva. O to se západní mocnosti zajímají jen tehdy, když hrozí nějaká újma zájmům Washingtonu, Londýna nebo Paříže.

Převzato z Pravda.ru

***

Janukovič vpustil zahraniční vojáky na Ukrajinu

Duben 22, 2011

Podle prezidentské tiskové služby podepsal prezident v dubnu výnos "o vstupu jednotek ozbrojených sil cizích zemí na území Ukrajiny v roce 2011 za účelem účasti na mnohonárodních vojenských cvičeních". Nejvyšší radě předal návrh příslušného zákona a doporučil zástupcům, aby jej bezodkladně posoudili. Rada národní bezpečnosti tento návrh přijala 21.dubna.

Na Ukrajině proběhne v roce 2012 dvanáct cvičení, z toho dvě ukrajinskoamerická, dále cvičení s NATO "Kozácká step" a"Rotující síly v černomořském regionu", dále několik cvičení s účastí USA, Ruska a dalších zemí a ruskoukrajinské cvičení.

Převzato z Lenta.ru

***

"Tři tlouštíci" a americký sen

Dmitrij Sedov

Duben 21, 2011

Jedná se o Obamu, Camerona a Sarkozyho, kteří jsou sice štíhlí, ale mají podobné jednání s postavami ze známé pohádky Jurije Oleši. Týká se to jejich působení na mezinárodní scéně. Pohádkoví tlouštíci se vyznačovali nepotlačitelnou žravostí. Tyto asociace vyvolal text jejich společného dopisu do deníků Times, Figaro a Washington Post, otištěného 15.dubna. Dopis přesvědčuje čtenáře, že plukovník Kaddáfí je krvavý diktátor, zabíjející vlastní lidi, že musí odejít a pokud neodejde, NATO s ním bude bojovat potud, pokud nezmizí z povrchu země. Vůdcové zapomněli, že libyjská ozbrojená "opozice" vznikla jakýmsi kouzlem a není pozorována nikým kromě západních medií heroizujících její činnost. Přesněji řečeno, že neexistuje. Je zvláštní, že nevznikla žádná masová občanská neposlušnost a že libyjská armáda úspěšně likviduje malé oddíly rebelů.

Ještě nedávno se "tři tlouštíci" s plukovníkem přátelili a nevyčítali mu diktátorství. Přitom politiky z Ruska diktátory nazývali. Naráz se všechno obrátilo. Pravděpodobně nyní všichni tři autoři dopisu sní o amerikanizaci celé planety, jinak řečeno mají americký sen. Jenomže libyjští povstalci sní zcela jiný sen. Jsou to děti pouště a beduínské historie, která je stejně vzdálená americkému snu jako historie paštúnských kmenů v Afghánistánu. Dalo by se očekávat, že z války v Afghánistánu, která se vleče téměř 10 let, bude vyvozen nějaký rozumný závěr. Vždyť je jasné, že z afghánských paštúnských a tádžických vlád žádná americká demokracie nekouká. Jejich demokracie se nazývá Loya Jirga a její normy žití jsou většinou pro Západ nepřijatelné.

Představme si situaci, kdy libyjští rebelové s pomocí NATO svrhnou Kaddáfího a zmocní se vlády. Změní se něco? Nic. Pouze budou nastoleny takové pořádky, které budou vyhovovat NATO, která si dělá nároky na "globální odpovědnost". Jinak zvyky a způsoby se měnit nebudou.

Dopis těch tří do novin se slibem bojovat až do konce je ve skutečnosti informační příprava na pozemní vpád do Libye. Nedočkavý Sarkozy už do Libye poslal první sondy. Brzy dojde v NATO k "diskusi", která vyústí v rozhodnutí poslat povstalcům pomoc, ovšem už beze snahy zajistit si patřičnou rezoluci RB OSN. Čína jasně řekla, že ji nepodpoří, čili rezoluce, která by požehnala vpád do Libye už by neprošla. Nebude ji však třeba. K dispozici jsou speciální síly. Jestliže se k rebelům připojí země západní koalice, dojde se k předem jasnému cíli – destabilizaci veliké země. Lež vyjde na povrch. Ono bylo stejně všechno jasné už v době, kdy rebelové odmítli Kaddáfího návrh na jednání. Byli si totiž jisti, že mají za sebou velkého a neviditelného garanta a že je jejich věc podpořena významnou silou.

NATO si hodlá podrobit jak arabský svět, tak celou Afriku. Pro tento cíl je strategicky důležitá Libye, odkud lze vést operace všemi směry. Čínská expanze v Africe není přelud. Peking na kontinentě potichu dobývá nové pozice. Americký sen se tak může ocitnout v nebezpečí. Kaddáfí je kostí v krku globalizátorů. Proto musí být potřen. Zde se projevuje nepotlačitelná chamtivost "tří tlouštíků". Ukrást za jakoukoliv cenu, sebrat, podřídit, rozvrátit. Zprávy o "nevinných obětech" a "krvavém diktátorovi" jsou pro hloupé a neznalé.

V NATO už zajisté mají pro Libyi plány podobné Bondsteelu v Kosovu. V Kosovu kdysi rozbombardovaném a potom ukradeném Srbsku. Sem také nacpali svou ve světě největší vojenskou základnu. Události v Libyi jsou dnes stále podobnější historii rozbití Srbska. Po dopise "tří tlouštíků" je to prakticky jasné.

Převzato z Fondsk.ru

***

Damašek nazývá prohlášení Obamy nezodpovědným a štvavým

Duben 23, 2011

Týká se to použití síly proti demonstrantům. Trvalé ujišťování administrativy USA o tom, že Sýrie se obrací o pomoc k Íránu nebo k jiným zemím pro řešení svých záležitostí svědčí o nezodpovědnosti a jsou často štvavou kampaní, která je nebezpečná syrským občanům. Toto se praví v prohlášení oficiálního syrského zdroje, které bylo předáno syrské agentuře SANA.

Obamovo prohlášení říká, že „USA kategoricky odsuzují užití síly syrskou vládou proti demonstrantům. Neúměrné užití násilí musí být okamžitě ukončeno. USA nejednou vyzvaly prezidenta Sýrie provést reformy a Asád vždy tyto výzvy zamítal“. Dále Obama vykládá, že se Asád obrací k Íránu o pomoc a hodlá použít stejnou tvrdou taktiku, kterou se řídí jeho íránský spojenec.

Damašek toto odmítá s tím, že se takové prohlášení neopírá o objektivní a správné vidění skutečnosti.

Převzato z Rian.ru

Přejít do diskuze k článku