"Destalinizace" ve světle Velkého vítězství: 90% Rusů proti
Jurij Rubcov
Květen 8, 2011
Nacionalisté z kyjevské organizace „Svoboda“ uspořádali před budovou velvyslanectví RF dne 6.května akci nazvanou „Moskvo, kaj se za rozpoutání 2. světové války“. Přitom pošlapali repliku Praporu svobody. Kromě pokání za 2. světovou válku požadovali pokání za zločiny bolševického režimu a stalinismu.
Toto byla v čisté formě reakce na iniciativu veřejné Rady prezidenta RF pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv, navrhující zavést celonárodní program „O zvěčnění památky obětí totalitního režimu a o národním usmíření“! Ukrajinští následovníci Banderovců ve svých heslech reprodukovali program rady za vedení M.Fedotova. Přesně po bodech:
- Aktualizovat vědomí ruské společnosti uznáním tragedie lidu z období totalitního režimu – požadavek pokání za zločiny bolševického režimu;
- Rozšířit státně – společenský program vyhledání a určení míst pohřbení obětí represí a tento program udělat od samého počátku společný pro všechny státy SNS a Pobaltí – požadavek pokání za gencidu ukrajinského národa ve 20. století;
- Poskytnout programu nejširší celoevropský charakter („celá Evropa byla obětí, celá Evropa měla vinu na tragediích 20. století ve dvou světových válkách, ve dvou totalitách“), požadavek, aby Sovětský svaz uznal vinu za rozpoutání 2. světové války a přiznal svou úlohu v nacionálně socialistickém Německu;
- Zajistit mezinárodní váhu uznáním faktu, že celé Rusko je velká Katyň a dobrovolně uznat oběti totalitního režimu v blízkém zahraničí – uznat moskevskou okupaci Ukrajiny v letech 1919 až 1991;
- Upevnit jednotící tendence na území bývalého SSSR povědomím o tragice minulosti – nutnost distancovat se od snah „imperiální revanše na Ukrajině“.
Neofašisté deklarují Prapor vítězství, který pošlapali před velvyslanectvím RF, jako symbol lži, okupace a genocidy. Druhové Stepana Bandery si ve své době odkroutili tresty za spolupráci s hitlerovci a nyní se kryjí do masky obětí stalinismu! A jejich nástupci?!
K těmto obviněním byl letos v dubnu učiněn sociologický průzkum seriozní institucí – Kurgiňjanovým centrem. Tento průzkum prokázal absolutní převahu občanů RF, kteří se proti tvrzením Fedotovovy skupiny ohradili, odmítli tzv. detotalizaci (desovětizaci, destalinizaci) společnosti. Navíc podobné problémy nepozorují, považují je za vymyšlené a snahu touto lživou ideologickou kampaní zakrýt úmysly, které jsou daleko od starosti o zdravé společenské vědomí.
Výsledky byly získány průzkumem více než 36 tisíc osob žijících na 1732 místech v 77 subjektech RF. Statistickou analýzou bylo potvrzeno, že soubor odpovídal struktuře obyvatel podle pohlaví, věku, národnosti i osídlenosti. Respondenti byli se záležitostí seznámeni předem, aby jejich odpovědi mohly být promyšlené.
69 % dotázaných se vyslovilo proti programu destalinizace, 21,1 % bylo neutrálních a méně než 10 % s ním souhlasilo. Z těch, kteří program hodnotili kladně, je 40 % takových, kteří by jej nechtěli uvést do praxe. Jednomyslnost odpůrců programu je značná. Nejsou rozdíly mezi mladými a starými, obyvateli měst a venkovany, muži a ženami. Pozoruhodné je, že se k příznivcům destalinizace nehlásí lidé, kteří žili ve čtyřicátých až osmdesátých letech minulého století a kteří „totalitu“ zažili. Mezi těmi je příznivců málo. Relativně nejvíc se jich nachází mezi patnácti až devatenáctiletými, „dětmi demokracie“, ale i tam je jich jen 15%.
Otázkou je, co „obránci práva z Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv“ svým činem sledovali. Zajímalo je vůbec celkové smýšlení společnosti, anebo se snažili potichu propašovat svoje dílo úředními kanály, posvětit jej prezidentvou iniciativou a zahájit jeho realizaci i přes nebezpečí vyvolání občanských konfliktů, před kterými má vlastně samotný program „destalinizace“ chránit?
Ideology radikálního liberalismu přesvědčení našich lidí vůbec nezajímá. O našich lidech hovoří se značným pohrdáním jako o takových, kteří nemají porozumění pro debaty o náročných technologiích a podobně. Reprezentanty těchto ideologů jsou I. Jurgens, předseda INSOR, S. Karaganov, pracovník Rady pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv a M.Fedotov, šéf této Rady. Uvedené skupině elitářů není blízká taková velkorysost, která nedovoluje skutečné duchovní elitě ponižovat svůj lid coby burany, ale chce vždy a ve všem sdílet jeho osud. Tak jako Anna Achmatovová, která to vyjádřila verši: „Byla jsem tehdy se svým lidem, Tam kde i můj lid, naneštěstí, byl.“
Na klíčovou otázku sociologů z Kurgiňjanova centra „Pokud by se Rusko rozhodlo provést celonárodní referendum s otázkou: Je třeba v Rusku uskutečnit program předpokládanéího uznání Sovětského svazu zločinným státem provádějícím genocidu vlastního lidu a s vinou rozpoutání 2. světové války?“ dalo zápornou odpověď prakticky 90% respondentů. Kdo a jaké důkazy o skutečném stavu ruské společnosti a preferencí ruských lidí ještě potřebuje?!
Pozn.: INSOR = Ústav pro soudobý rozvoj
Převzato z Fondsk.ru
***
Jak Američané zabili zesnulého bin Ládina
Sergej Balmasov
Květen 11, 2011
Vedoucí íránských tajných služeb Heidar Moslechi 10. května vyvrátil americkou verzi smrti bin Ládina. Podle něho bin Ládin už dříve zemřel přirozenou smrtí. (Už před pěti lety se v arabských mediích objevily zprávy o jeho smrti v důsledku choroby ledvin.) Američané se snaží vytěžit z toho svou úspěšnou akci.
Jásot Západu a zejména amerického obyvatelstva nad likvidací bin Ládina jakožto možného organizátora teroristických útoků 11. září a zároveň agenta CIA byl z tohoto pohledu pozoruhodný. Ve scénářích předložených Američany bylo mnoho nesrovnalostí. Pochybnosti nemohlo rozptýlit ani prohlášení al-Kájdy o bin Ládinvě smrti, neboť je to organizace vytvořená CIA. Přirozeně podporuje její verzi.
Vyhlášení Moslechiho vyvolalo k tomu, co se 1. a 2. května v Pákistánu stalo, ještě více otázek. Pravdě podal komentář generální ředitel Centra studia současného Íránu Radžáb Safarov. Ve zkratce v něm řekl toto:
Íránské zpravodajské služby se velmi zajímaly o bin Ládina, neboť způsoboval Íránu značnou újmu, podobně jako další teroristé – al-Kájdou podporovaní Talibové, separatisté, narkobaroni a podobní. Pohyb bin Ládina íránské zpravodajské služby speciálně a úzkostlivě sledovaly, aby jej mohly likvidovat. Z toho plyne, že důkazy o jeho dřívější smrti jistě mají. Tuto verzi již dávno přijaly. Informaci o smrti bin Ládina v poslední americké akci rozšiřovala západní media podřízená Washingtonu a Londýnu, která sdělí to, co je jim odtud nařízeno. Celý nechutný a amorální spektákl má za cíl odvrácení pozornosti světového společenství od situace na Blízkém východě, zejména v Libyi, od mizerného hospodářského postavení USA a dále má pozvednout pozici Obamy pomocí přisvojení si lživé zásluhy na fingované smrti dávno mrtvého člověka.
Jaké jsou argumenty pro věrohodnost íránské verze:
1. V posledních pěti letech nedošlo k žádným událostem, které by bin Ládin organizoval. Jeho údajné audiovizuální zápisy nedávaly žádné údaje o místě a čase pořízení a neobsahovaly smysluplné a nové informace. Byly tam jen osobní vztahy k USA.
2. Kdyby Američané někoho takového polapili, udělali by z toho grandiozní představení, celou akci by předvedli v přímém přenosu. Nepřítele č. 1 by předváděli v poutech, aby dokázali svou sílu a moc. Takový superdarebák a oni jej tajně pohřbí do moře, namísto aby jej předvedli k uspokojení davů !
3. Je otázka, zda přijímat verzi Američanů, že bin Ládin si spokojeně žil v sousedství policejní akademie Pákistánu. Policejní akademie, ve skutečnosti podřízená Washingtonu, která jej podle washingtonského přání stíhala. Američané se svým nejmodernějším vybavením a s nesčetnými agenty v Pákistánu, že by dlouho nevěděli o tom, že jim pod nosem sedí bin Ládin?
4. Představme si, že člověk, kterému se připisují nejzávažnější teroristické útoky si 5 let sedí mimo pozornost zpravodajců celého světa, včetně amerických. Má početnou rodinu, služebnictvo, kurýry, atd. Vždyť v takovém případě by jej bylo možno objevit hned po příjezdu do Pákistánu !
Nikoliv. Skutečný bin Ládin, o němž bylo slyšet ještě před pěti lety, vedl velmi tichý život. Byl v hluboké ilegalitě a nejméně jednou za dva měsíce měnil kvůli bezpečnosti místo svého pobytu.
Převzato z Pravda.ru
***
Republikán Gingrich se bude ucházet o funkci prezidenta USA v roce 2012
Květen 12, 2011
Newt Gingrich je doktor historických věd. Svůj úmysl oznámil na Twitteru. Mezi lety 1995 až 1999 byl mluvčím Sněmovny reprezentantů. Byl ideologem Reaganovy „republikánské revoluce“. V roce 1994 získali Republikáni poprvé po čtyřiceti letech kontrolu nad Sněmovnou reprezentantů. Gingrich po odstoupení z funkce mluvčího zastával několik vládních funkcí. Mezi jeho soupeři je bývalý guvernér státu Massachusetts Romney, který neuspěl ve volbách v roce 2008. Spolustraníci tohoto muže podezírají z příliš vlažného konzervativismu.
Převzato z Fondsk.ru
***
Rusko přetváří energetickou mapu Evropy
M.K. Bhadrakumar
Květen 12, 2011
Pro ruský Gazprom nemůže být nic výhodnějšího, než to co se stalo o víkendu. Objevila se zpráva, že se uzavírá jedna z nejtvrdších bitev ve velké kaspické hře – a Moskva je v ní vítězem.
V dubnu zvýšil Gazprom objem svých dodávek plynu do Evropy o více než 21 % proti stejnému období loni. Letos může být celkový zisk z exportu až neuvěřitelných 72,4 miliardy dolarů. S očekáváním růstu dodávek do Evropy začala společnost zvětšovat objemy svých podzemních zásobníků na dvojnásobek. Do roku 2015 mají mít 4,9 miliardy kubíků a v dalším už 6,5 miliardy kubíků. Gazprom provozuje zásobníky plynu v Rakousku a má pronajaté objemy v zásobnících v Britanii, Francii a v Německu. Očekává se blízké zahájení stavby plynovodu "Severnyj potok" i "Južnyj potok".
Zvýšení objemu zásobníků v Rakousku zajistí trhy ve Slovinsku, na Slovensku, v Chorvatsku, Maďarsku, Německu a Itálii. Nový zásobník "Katrina" (spolupráce s německou VNG) bude zajišťvat dodávky na západ Evropy. Další zásobníky jsou v Srbsku, pro dodávky do Srbska, Bosny a Hercegoviny a do Maďarska. Technickoekonomická studie zahrnuje projekty zásobníků v ČR, Francii, Rumunsku, Belgii, Britanii, na Slovensku, v Turecku a v Řecku.
V souvislosti s tím se mění plynová mapa Evropy, která byla zhotovena v dobách Sovětského svazu. Upevnění ruské pozice, dominující před všemi ostatními dodavateli energetických surovin (v současnosti dodává do Evropy 41 % plynu), zřejmě podmíní transformaci vztahů mezi Východem a Západem ve střednědobé i dlouhodobé perspektivě a bude klíčovým faktorem v transatlantické politice USA.
Uzavření Nabucco
Poslední povzbudivá novinka pro Gazprom je, že Nabucco zaznamenal vážný a možná i fatální neúspěch. USA se o něj usilovně snažili kvůli snížení závislosti Evropy na ruských energetických zdrojích. Podle ředitele Nabucco Gas Pipeline International Mitscheka se jeho projekt odsouvá na rok 2017, což znamená opožděné zahájení o tři roky oproti původnímu plánu.
Délka plynovodu má být 3900 km a plynovod má jít přes Turecko do Rakouska. Objem plynu má být 31 miliard kubíků za rok. Musí míjet Rusko a vést přes Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko do rozvaděče u Vídně. Konsorcium Nabucco sestává z německé RWE, rakouské ÖMV, maďarské MOL, turecké Botas, bulharské Energy Holding of Bulgaria a rumunského Transgazu.
Evropský komisař pro energetiku Oettinger předpokládá, že náklady se vyšplhají na 21,4 miliardy dolarů. Přitom byla původní cena propočtena na 11,2 miliard dolarů. Takže rentabilita je otázkou.
Ovšem hlavní potíž je v tom, že není dostatek plynu pro projekt. Turkmenie nemá rezervní objemy. Írán by měl co dodat, avšak jeho nepřátelství s USA to vylučuje. Jediná neděje by byla v ázerbajdžánském zdroji Šach-Denise-2, který je schopen až v roce 2017 dodávat 16 miliard kubíků ročně. Nyní jsou však na ázerbajdžánský plyn dva konkurenti. Interconnector Turkey-Greece-Italy (ITGI) a Transadriatický plynovod (TAP). Turecko však chce kupovat ázerbajdžánský plyn přímo.
Nepochybně je neúspěch Nabucco pro Rusko výhodný. Jeho prosazování oproti plynovodu "Južnyj potok" byl jeden z tvrdých střetů ve velké kaspické hře. Bitva byla téměř stejně důležitá jako bitva o plynovod Baku – Tbilisi – Ceyhan, který protlačila Clintonova administrativa bez ohledu na odmítání Ruskem. Tehdy bylo Turecko spojencem USA. Nyní v oblasti energetiky Ankara s Moskvou úzce spolupracuje.
Projekt "Južnyj potok" pokračuje na plné obrátky. Tímto plynovodem., dlouhým 900 km a vedoucím po dnu Černého moře, poteče 63 miliard kubíků plynu do střední a jižní Evropy. Dokončen může být v roce 2015.
Jak Jižní tak Severní potok jsou výsledkem přičinění Vladimira Putina. Budou jeho životním dědictvím a navrátí Rusko do světové arény. Rozhovory s evropskými partnery vedl téměř sám. Zlom nastal letos v březnu, kdy svůj souhlas na účast v projektu dal německý chemický gigant BASF Wintershall. Tomu bude ve společnosti "Južnyj potok" náležet 15 %. Putin ocenil přínos Německa do projektu a přínos německé kancléřky. Téměř veškerý úspěch na tomto poli lze připsat Putinově diplomacii.
Nyní jistě jak "Južnyj potok" tak "Severnyj potok" změní energetické vztahy mezi Ruskem a evropskými zeměmi.
Převzato z News.mail.ru
