Svět ruskýma očima 62

Reklama


Skotsko mezi nezávislostí a výhodností

Vadim Truchačev

Květen 11, 2011

Na mapě Evropy by se mohl objevit nový samostatný stát – Skotsko. Vláda Velké Britanie prý mu nechce znemožnit referendum o nezávislosti, jak prohlásil státní tajemník pro záležitosti Skotska Michael Moore. Podmínkou je, že v rámci referenda musí být přijato rozhodnutí o dalším setrvání Skotů ve společenství Velké Britanie.

Poslední regionální volby se v Britanii staly přímo senzací. V historii poprvé získala absolutní většinu nacionalistická strana požadující nezávislost Skotska – Skotská národní strana. V parlamentě získala 69 míst ze 129 možných. Skotský ministerský předseda a dlouholetý šéf strany Salmond bez odkladu oznámil, že nyní už bude referendum zorganizováno. Dosud to totiž nebylo možné kvůli nedostatku hlasů ve skotském parlamentě. K tomu ještě region utrpěl újmu v důsledku světové finanční krize. Salmond Skoty informoval, že projednal otázky budoucnosti Skotska s Davidem Cameronem, který mu blahopřál k přesvědčivému vítězství jeho strany.

Z historického hlediska má Skotsko rozhodně právo na nezávislost. Jeho odlišnosti od Anglie lze sledovat do dávné minulosti. Už na počátku našeho věku se Anglie stala součástí Římské říše, ale Skotsko si svou samostatnost uhájilo. Tehdejší hranice byla přibližně na stejném místě jako současná anglickoskotská hranice. Skotské království se objevilo v roce 843. V průběhu času se jeho situace měnila podle toho, zda byl s Angličany mír, nebo se konalo povstání proti nim. Ovšem kulturní a jazykový vliv Anglie se stále zesiloval. Nakonec angličtina zcela vytěsnila původní keltský jazyk. Začátkem 17. století se na anglický trůn dostala skotská dynastie Stuartovců, avšak tím se anglický vliv ještě posílil. Hospodářsky byla Anglie a Skosko stejně už jeden celek. Začátkem 18. století odsouhlasil skotský parlament Zákon o sjednocení, který zrušil skotský parlament a ustanovil parlament britský. Tak vznikla Velká Britanie. Skotsko přišlo i o krále, ale neztratilo vlastní právní systém a nezávislou církev (presbyteriánskou). Ekonomika Skotska se v unii rozvinula. Došlo však ke ztrátě jazyka. Velcí skotští spisovatelé psali anglicky. Veškeré rozhodování o Skotsku se vedlo v Londýně. To vše nakonec vedlo k růstu skotského separatismu. V roce 1934 byla založena místní Národní strana. Po 2. světové válce získala první křesla ve sněmovně a koncem sedmdesátých let dosáhla referenda o opětném zřízení skotského parlamentu. Většina obyvatel byla pro, ale kvůli nízké účasti se v Londýně rozhodli nebrat referendum v úvahu.

Druhá snaha o samosprávu již byla úspěšná. V roce 1999 se stal britským premiérem Skot Tony Blair. Tehdy začal skotský parlament svou práci. V jeho kompetenci je vzdělávání, zdravotnictví, zemědělství, životní prostředí, justice, kultura a turistika. Referendum o nezávislosti poslanci nepožadovali do doby, než se změní labouristická a Londýnu loajální většina v parlamentu. K tomu došlo až v roce 2007, kdy většinu získali nacionalisté. Salmond se stal předsedou skotské vlády a hodlal referendum zorganizovat v roce 2010. Světová finanční krize však udělala "škrt přes rozpočet". Dnes se už situace jeví referendu opět příznivá.

Některé atributy nezávislosti ve Skotsku již mají. Unikátní je, že mají vlastní měnu, své libry šterlinků, které platí po celé Britanii. Mají také vlastní fotbalové kluby ve FIFA a UEFA. Takové vymoženosti nemají ani v Katalánsku, Flandrech nebo v Quebecu. Mají i ekonomický základ pro nezávislost. Na šelfu těží ropu a plyn, mají průmyslový Glasgow a turistická lákadla – jezera, zámky, svérázný oděv mužů a whisky. Jinou kapitolou jsou ovšem dotace z Londýna. Ty by chyběly a skotské ekonomice by uškodilo, kdyby o ně přišla.

Ankety zjišťující veřejné mínění dokládají, že Skotové ve věci svého osamostatnění stále více váhají. Některé ankety hovoří o třetině příznivců, jiné až o dvou třetinách. Zdá se, že Londýn je ochoten uznat jakýkoliv výsledek. K úplnému roztržení svazku tak jako tak nedojde. Pro Skoty by to bylo nevýhodné.

Převzato z Pravda.ru

***


CIA a bin Ládin

Rozhovor s vysoce postaveným bývalým pracovníkem CIA, který vedl záležitost bin Ládina

Alex Grigorjev, Washington

Květen 13, 2011

Michael Scheuer pracoval dlouhou dobu v CIA. Od roku 1996 do roku 1999 měl na starosti UbL, později byl zvláštním poradcem a nyní je profesorem Centra pro mír a bezpečnostní studia Georgetownské univerzity. Otázky se točily kolem vztahu USA a UbL. Ve stručnosti byl obsah rozhovoru následující:

CIA věděla o akcích mudžahedínů v době sovětské přítomnosti v Afghánistánu, ale neměla s nimi žádné kontakty. Jednak s nimi CIA komunikovala pouze prostřednictvím pákistánských tajných služeb. Za druhé UbL a jeho komplici odmítali s Američany hovořit, neboť je nenáviděli. Upozorňovali je, že jakmile bude poražen SSSR, budou jejich cílem USA. Ani ze strany USA nebyl zájem na afghánských Arabech a bin Ládinovi.

To, že americký režisér Moore a pákistánská premiérka Bhuttová podávali opačné informace ke zde uvedenému je jejich věc. Moore je protiamericky orientován a Bhuttová se snažila přesvědčit, že Pákistán nenese vinu na problémech s UbL. Ani Pákistán, ani USA nestvořili bin Ládina. Ten docílil to, co chtěl, vlastními penězi, chtěl se odlišit od běžného života miliardáře a bojovat. V Afghánistánu byl raněn. Je velmi populární tvrdit, že jej zplodila CIA. Taková obvinění umožní ranit USA. Avšak ta historie je vykonstruovaná a neodpovídá skutečnosti.

USA se nesnažily tuto teorii vyvracet, protože jakékoliv vyvracení by kritici považovali právě za důkaz toho, že USA zametají stopy. Vždycky se to bude proti USA využívat. Musí se s tím smířit.

Teorie spiknutí, která tvrdí, že útoky 11. září 2001 si USA zorganizovaly vlastními silami, je idiotská. Tu rozšiřují milovníci spikleneckých teorií v USA i mimo ně. Co lze dělat s lidmi imunními vůči faktům i logice? Americká vláda je částečně vinna na rozšiřování těchto teorií, neboť zatajuje řadu informací, které by bylo možno zveřejnit, aniž by utrpěla bezpečnost státu.

Likvidace UbL komentovaná oficiálními osobnostmi tak, že si komentáře protiřečily a to, že nebyly zveřejněny fotografie jeho těla, bylo způsoben brilantní prací speciálního komanda a tajných služeb. Nevěděli, zda je UbL ozbrojen. Vypadalo to, jako by akci dělali klauni. Snažili se informaci podat tak, aby to působilo co nejlépe. V budoucnu to může mít na další akce negativní vliv. Zastánci teorie spiknutí ale nejsou schopni dát jakoukoliv přijatelnou alternativní verzi.

Sám bin Ládin byl hluboce věřící člověk a nelítostný při obraně své víry. Byl rodinný typ. Měl velký talent. Tím byl dán vliv, který měl na desítky milionů lidí. Byl přesvědčen, že může v Afghánistánu porazit druhou supervelmoc – USA. Spojené státy jej špatně ohodnotily. Jakoby byl obyčejný gangster. Tím oklamaly samy sebe. Proto zaplatily vysokou cenu a zřejmě ještě platit budou.

Bin Ládin se stal součástí historie. Zanechal velké dědictví, přes 1000 stran proslovů, rozhovorů a provolání. Znal dobře muslimský svět. Svá slova podporoval činy.

Pozn.: Podle mne se daly odpovědi očekávat vzhledem k funkcím tázaného. Pod článkem jsou i zajímavé reakce.

Převzato z Lenta.ru

***

OSN nachytala Írán a KLDR při výměně raketových technologií

Květen 14, 2011

Severní Korea a Írán porušily sankce OSN. Měnily si technologie výroby balistických raket. Podle dokumentů OSN měla být výměna prováděna prostřednictvím třetí země. Předpokládá se, že jde o Čínu. Zbraně se patrně vozily normálními leteckými linkami Air Korjo, Iran Air a chartery. V dokumentu se píše, že severokorejský program obohacování uranu, který je podle Pchjongjangu určen jen pro civilní účely, bude ve skutečnosti vojenský.

Odborníci mají důvod předpokládat, že v jaderném Jongbjonu mají potíže s bezpečností, což by mohlo způsobit ekologickou katastrofu. USA, Izrael a EU tvrdí, že Severní Korea pomohla Sýrii postavit jaderný reaktor, který jí Izrael v roce 2007 svévolně zničil. Sankce proti Severní Koreji byly uvaleny v roce 2009.

Převzato z Lenta.ru

***

Islámská mina pod Švédskem

Vadim Truchačev

Květen 14, 2011

Švédští sociologové se z pravidelného průzkum veřejného mínění letos v dubnu dozvěděli, že by volby do švédského parlamentu dopadly opět o něco lépe pro ultrapravicovou stranu Švédští demokraté. Oproti dřívějším šesti procentům by nyní měla podporu více než sedm procent. Příčinu už nyní Švédové nikterak netají. Jsou to problémy s muslimskými imigranty, kterí způsobují domácímu obyvatelstvu stále více obtíží. Strany ani zprava, ani zleva se nesnažily akcentovat svou pozornost na problémy běženců. V tomto směru ve Švédsku fungovala cenzura. Jenže je stále těžší předstírat, že se kolem imigrantů nic neděje a že se hladce integrují do rozvinuté švédské společnosti. Už je jich přibližně 14 %, a to je příliš mnoho v devítimilionovém Švédsku. Většina z nich nejsou muslimové. Velké množství je Poláků, Srbů, Chorvatů a Řeků. I s nimi jsou potíže. Muslimů je asi 350 tisíc, t.j. asi 4 % všeho obyvatelstva.

Nejvíce je Iráčanů – přibl. 140 tisíc. Jejich počet vzrostl po invazi Američanů a jejich spojenců do Iráku v roce 2003. Švédové se americké agrese nezúčastnili a udělali zde gesto dobré vůle. Iráčané však vytvořili ve Švédsku ghetto, v němž je život úplně jiný než v tradičním Švédsku.

Dalších 80 tisíc muslimů je z Libye a Sýrie. Afghánci, Pákistánci a Somálci se vyznačují vysokou religiozitou. Nejlépe se přizpůsobili muslimové z Albánie, Turecka a Bosny a Hercegoviny. Ale i mezi nimi je velká kriminalita. Mezi muslimy nechybějí ani Čečenci.

Někteří muslimové se do švédské společnosti začlenili dobře. Je však dost takových, kteří nepracují a jen pobírají vysoké dávky. Důsledkem přistěhvalectví jak z Asie, tak z Afriky je zvýšení kriminality. Policista do některých okrsků Göteborgu nebo Malmö bez speciálního vybavení nejde. To všechno spolu ještě s obvyklou rozdílností švédských a muslimských žen vyvolává u místních podráždění.

Švédové začali po vzoru Dámů s karikaturami proroka Mohameda. Karikatury byly skandální, prorok měl podobu psa. Ten je pro muslimy navíc nečistým zvířetem. Vyvolalo to jejich hněv. Byl kolem toho křik po celém světě. Al-Kájda slíbila za hlavu karikaturisty (Lars Vilks) 100 tisíc dolarů. Skupina islamistů z Irska mu slibovala pomstu. Nakonec byl podpálen jeho dům. Dva Kurdové se pokusili o jeho zavraždění. Dostali 21 a 19 let vězení. Vilks je nyní přísně střežen. Prakticky tak jako samotný ministerský předseda.

Při předávání Nobelových cen nastal v jednom ze zaparkovaných aut v centru města výbuch. Sebevražedným atentátníkem byl mladý Iráčan se švédským pasem, který se k velkému štěstí lidí nedostal s autem až na zalidněné předem určené místo. Zároveň s touto událostí došlo do redakce zpravodajské agentury TT několik výhružných dopisů o pomstě Švédům za jejich účast ve vojenských akcích v Afghánistánu.

K excesům dochází i ze strany Švédů. V ulicích Malmö neznámý útočník několik týdnů za tmy ostřeloval na ulicích a v oknech osoby neskandinávského vzezření. Zločince již údajně chytili. Na jeho kontě je několik desítek lidských životů.

Je vidět, že politika integrace běženců z muslimských zemí do švédské společnosti dost selhává. Všechny popsané události, včetně nárůstu preferencí Švédských demokratů svědčí o tom, že problém imigrace v této zemi narůstá. Nesourodost svobodných švédských a tradičních muslimských hodnot je v této skandinávské zemi zvláště patrná. Problém musí řešit vláda. Až dosud švédský ministerský předseda Reinfeldt neprohlásil, tak jako Merkelová nebo Sarkozy, že multikulturní politika selhala. Avšak na Švédsko doléhají potíže s imigranty podobně jako na jiné prosperující státy staré Evropy.

Převzato z Pravda.ru

***

Sergej Ivanov přicestoval na Kurily

Květen 15, 2011

Místopředseda ruské vlády přicestoval na pracovní návštěvu Kuril v rámci cesty na Dálný Východ. Přijel zkontrolovat přístav Kurilskij na ostrově Iturup, dále letiště, které je ve výstavbě. Přitom je v plánu zasedání s programem sociálně ekonomického rozvoje Kuril v letech 2007 až 2015. Dalším v pořadí je návštěva Sachalinu a Vladivostoku. V delegaci jsou přítomni ministři Ruské federace – dopravy, ekonomického rozvoje, přírodních zdrojů a ministr regionálního rozvoje. Kromě nich také gubernátor Sachalinské oblasti.

Před odjezdem sdělil Ivanov novinářům, že při své první návštěvě v roce 2005 užasl nad nesrovnalostí mezi ohromující krásou přírody a naprostým nedostatkem infrastruktury. Byl iniciátorem programu rozvoje Kuril a nyní přijíždí prověřit jeho realizaci.

Převzato z Lenta.ru

Podle další informace dá vláda RF na financování rozvoje Kuril dvojnásobnou částku, než bylo původně počítáno. Zvýší se o 16 miliard rublů. Rozvoj se má týkat především dopravy, sociálních záležitostí a energetiky. Soukromí investoři pak budou mít k dispozici mořské zdroje a turismus.

***

Proč si Izrael nepřeje mír v Palestině

Sergej Balmasov

Květen 5, 2011

Palestina se nově sjednotila. Vůdci Hamásu a Fatáhu podepsali v Káhiře dohodu o smíření. K tomu se připojilo 11 největších palestinských uskupení včetně Islámského džihádu. Znamená to, že budou zorganizovány volby a vytvoří se vláda. Podle Abbáse má být složena z nezávislých technokratů. Bude připravovat nové volby a obnovení sektoru Gaza po izraelských útocích. Hamás a Fatáh se nedokázaly domluvit po 4 roky. Teprve pád Mubaraka jim to umožnil. Mubarak byl k Hamásu velmi chladný.

Co to znamená pro Izrael? Izrael se k dosažení palestinské jednoty stavěl velmi nepřátelsky. Neuklidnilo jej ani to, že Abbás slíbil, že se budoucí "kabinet shody" nebude vměšovat do politického vypořádání s Izraelem, protože od nynějška zůstane mírový proces výsadou OOP, v níž převládá Fatáh, uznávaný světovým společenstvím. Hamás v něm nemá vliv. Ovšem pro Hamás podle jeho vůdce platí, že "naše společná bitva – to je bitva s Izraelem".

Izrael zpočátku vystupoval proti účasti Hamásu na podpisu, protože Hamás neuznává existenci Izraele. Ministr obrany Barak po své linii sdělil, že jeho země neuzná novou palestinskou vládu potud, pokud nebude "demontována infrastruktura teroru" a rovněž tak neuzná veškeré dříve s ní uzavřené dohody.

Stejné požadavky dalo předchozí vládě světové společenství v roce 2006. Tehdy zvítězil Hamás v parlamentních volbách. Hamás tehdy odmítl požadavky plnit a ocitl se v mezinárodní izolaci.

Nyní se však zdá, že prohrál Izrael. Musí se smířit s nevyhnutelným. Dohody schválili svou přítomností ministři zahraničí Turecka a Egypta, vedoucí Ligy arabských států, generální tajemník Organizace Islámská konference, představitelé OSN a evropská ministryně zahraničí.

Záležitost nebyla Izraeli po chuti. Izraelské tajné služby se snažily podnítit palestinské spory a do poslední chvíle nevěřily v dohody. Oni dobře chápou, že jednotný palestinský stát je pro ně nebezpečný. Vojensky o nic nejde, Palestinci v tomto směru nic nenamenají, ale nebezpečné jsou jejich nároky na území, která Izrael sebral Arabům mezi lety 1948 až 1967. Zde lze uvažovat o návratu početných arabských běženců.

Abbás hned během ceremoniálu podpisu mírové dohody s Hamásem vyzval Izraelce k obnovení rozhovorů a k upuštění od dalšího osidlování západního břehu a židovských čtvrtí ve východním Jeruzalémě. Tam žije ve složitých podmínkách půl milionu lidí.

Palestinci nejsou ochotni zapomínat na své nároky už i proto, že je podporuje stále více zemí. To, že neexistovala jednotná palestinská vláda, dávalo Židům možnost neplnit své sliby. Nyní už je jiná situace. Je však otázka, jak dlouho vydrží mír mezi Fatáhem a Hamásem. Rozpoutat nepřátelství mezi nimi nedá příliš námahy. Izraelským tajným službám nemusí dát moc práce nastrčit nějaký kompromitující materiál. Je obtížné předvídat, jak bude s dohodami nakládáno v praxi. Potíží a překážek bude na vytčené cestě mnoho. Je jasné, že Hamás, který dokázal svou sílu při střetech v roce 2007 nebude chtít nechat Fatáh dělat si co by chtěl. Není zaručeno, že Hamás nebude znova Fatáhu podtrhávat stoličku.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku