Svět ruskýma očima 64

Reklama


Merkelová se obořila na darmošlapy z jihu Evropy

Vadim Truchačev


Květen 22,2011

Zdá se, že předním zemím EU už se začíná zajídat podpora nejchudším zemím z jižní Evropy a Irsku. S ostrou kritikou se do nich obula na sjezdu CDU v Meschede kancléřka Merkelová. Podle ní Řeci a Portugalci mají stanovenou nízkou hranici odchodu do penze 65 let a ještě si často odcházejí v 61 až 62 roku. Přitom v Německu byl v nedávné době zvýšen důchodový věk ze 65 na 67 let. Merkelové vadí i dovolená, která je u Jihoevropanů delší než u Němců. Podle ní nelze takto pokračovat. Řeč, kterou přednesla byla radikální a zakončila ji oznámením, že Německo nemůže pomáhat státům, které se samy nesnaží zjednat nápravu. Německá pomoc má být vázána na skutečné, nikoliv jen slovní úsilí samotných států.

Projev byl vynucen okolnostmi. Německo má největší hospodářství v EU a především na něm leží tíha záchrany potápějících se ekonomik euro. Německo nemá jiné východisko než házet záchranné lano, protože krize ostatních států eurozóny se projeví i u něho.

Na pomoc evropským trosečníkům jdou ohromné částky. Loni obdrželo Řecko od EU a MMF 12 miliard euro. K nápravě nedošlo a letos už se uvažuje o dalších opatřeních k záchraně Řeků. Irsko dostane na své hypotéční dluhy 85 miliard euro. Na záchranu Portugalska se odhaduje potřebná částka 78 miliard euro.

Kancléřka poslední dobou kategoricky odmítá mezinárodní pomoc Řecku. Podle některých údajů odmítá i projednat tuto otázku v Bruselu. Odmítá zachraňovat kohokoliv. V roce 2009 odmítla vyčlenit velké částky pro Maďarsko a Lotyšsko. Tady je záležitost jednodušší. Nemají euro, mají své forinty a laty. Loni na jaře se v Bundestagu vyslovila proti pomoci Řecku z prostředků EU. Řekům poskytla německou půjčku 22 miliard za dost tvrdých podmínek. Německá média poradila Řekům prodat ostrov v Egejském moři.

Od té doby přicházejí z Athén stále stejné otřesné zprávy. Protesty proti opatřením "tvrdé ekonomiky", snížení mezd a zvýšení penzijního věku se proměnily v pogromy. Stávky řeckých odborů jsou na denním pořádku. S tím souvisejí potíže v turismu a k němu vázané dopravě. Všechny země eurozóny jsou raději ochotny Řecku pomoci. Dospělo se k tomu, že dvě třetiny pomoci půjdou z fondů EU a jedna třetina z MMF. Tím se odvrátilo nebezpečí úpadku, ale k ozdravení řecké ekonomiky to má daleko.

Stejné nebezpečí visí i nad Irskem a Portugalskem. Těm se pomáhá stejným způsobem jako Řecku. Další na řadě je Španělsko. Pokud by jemu bylo třeba pomáhat před úpadkem, znamenalo by to ne 110 miliard, ale 250 až 300 miliard a zase především pro Německo, které ale má také jen omezený rozpočet a svých problémů dost.

Naštvanost Merkelové lze pochopit. Němci pracují efektivněji než Jižané a Irové, ale pravidla EU vyžadují přerozdělování prostředků  od bohatých k chudým. Přitom v EU neexistuje pro jednotlivé země regulace odchodu do penze a délky pracovního týdne. V důsledku toho se svými připomínkami vlastně Merkelová vměšuje do vnitřních záležitostí Řecka a Portugalska.


Je patrné, že EU už není jednotná a není v ní všechno v pořádku, jak dosvědčuje rozdílnost odchodu do penze i délky dovolených v členských zemích. Jestliže se tato záležitost neupraví, bude se Merkelová vztekat kvůli nedbalosti Jižanů ještě často. EU může ještě víc zeslábnout a sesypat se.


Převzato z Pravda.ru


***


Kdo a jak se snaží odtrhnout Sibiř od Ruska?

Dimitrij Stěšin

Květen 17, 2011

Podle předběžných údajú sčítání lidu v roce 2010 se objevila nová etnická komunita – Sibiřané. Ředitel Ruského statistického úřadu (Rosstat) opatrně poznamenal, že Sibiřanů je mnoho. Podle irkutského představitele pravoslaví Puškareva je v regionu Sibiřanů 30 až 50 %. To jsou ti, kteří se sami nepočítají k Rusům. Ukázalo se, že už několik let existuje speciální sibiřský jazyk. vehementně se prosazuje a rozšiřuje se po internetu i ve vědeckých kruzích. Až dosud se nepostřehlo, že se nad Ruskem objevilo další nebezpečí. Záleží na Rusku, zda to dopadne podobně jako s postupným odtrhováním třeba Ukrajiny.

S D. Stěšinem na toto téma debatovali vedoucí zpravodajství "Nacionalnyj vopros" a šéfredaktor internetového deníku "Russkij obozrevatěl". Z debaty vyplynulo, že část Sibiřanů je přesvědčována o své zvláštnosti, o tom, že by mohli své záležitosti rozhodovat sami a že nemusejí být přívěskem Rusů. Sibiřská mentalita je opravdu trochu jiná, a je krom jiného i důsledkem toho, že na Sibiři nebylo nevolnictví a že se tam vysídlovali i přesídlovali lidé ze specifických důvodů. Rovněž velmi řídké osídlení hraje svou roli. Avšak dá se předpokládat, že většina lidí ze Sibiře se nebude počítat k jiné národnosti a nebudou žádat v tomto směru občanství. Ono také něco jiného je národnost a něco jiného státní příslušnost.

V současnsti není na světě žádné jinému území tolik záviděno jako Sibiři. Dlouhou debatu o Sibiři, zahrnující historii, politiku ruských a sovětských vlád, geografii a jazykové otázky uzavřeli politolog a lingvista.

Politolog, redaktor novin "Zavtra" upozornil, že odtržení Sibiře je program Brzezińského, který se realizuje. Pro odtržení Sibiře se dělá všechno možné. Rusko má být rozděleno na přibližně 60 subjektů. Pro to, aby Sibiřané uznali, že jsou zvláštní, se připravuje půda. Posléze budou zvláštní třeba Kozáci, Přímořané a další. Nakonec i v Moskvě se najde neruský lid. Rusové měli nepřátel vždycky hodně. Nyní jich mají tisíckrát víc.

Co říká tvůrce sibiřského jazyka, lingvista Zolotarev. Říká, že on tento jazyk vytvořil jako žert. Vytvořil a dále upravoval. Myslí si, že odtržení Sibiře od Ruska nemůže nic dobrého přinést. V Africe je 50 nezávislých států a život je v nich těžký. Podle něho není potřebný separatismus, ale vytvoření etnika z domorodých Sibiřanů a jeho zachování.

Převzato z Kp.ru


***


Moskva prohlašuje, že akce NATO v Libyi jsou nepřípustné

Irina Lebeděva

Květen 23, 2011

Koncem minulého týdne Moskva upřesnila své stanovisko k libyjské otázce. Oficiální představitel ministerstva zahraničí RF Lukačevič dne 20.května prohlásil: "Den co den se množí zprávy o útocích NATO na Libyi, jejichž výsledkem je smrt libyjskýcu civilistů. Síly koalice napadly objekty státních občanských zařízení, například komplex budov parlamentu a Úřadu státní kontroly, které se nacházejí v obytných čtvrtích Tripolisu. Jak vyplynulo z prohlášení ministerstva zahraničí USA, snaží se NATO o změnu režimu v Libyi."

Ve druhém prohlášení Lukačevič říká: "Vidím  volné zacházení s rezolucemi RB OSN č.1970 a 1973 jako nepřípustné. Připomínám, že ještě při práci na projektu rezoluce RB OSN č.1973 navrhovala ruská delegace v New Yorku pečlivě v dokumentu uvést "pravidla chování" během společných akcí při regulaci libyjské situace. Avšak západní země nebraly naše návrhy v úvahu a záměrně zanechaly v rezoluci mlhavé formulace. Těmi se nyní zaštiťují při útocích na občanskou infrastrukturu. Tak vznikají další ztráty civilistů, další zhoršení humanitární situace v zemi a zvyšuje se i beztak velký počet běženců z této oblasti. Koalice se vměšuje do vnitropolitického konfliktu nezávislého státu a očividně podporuje jednu ze stran konfliktu. Znovu vyzývám strany k přísnému dodržování ducha a litery rezoluce RB OSN č.1973, k ukončení praktiky jejího vykládání tak, aby se plnily cíle v ní neuvedené, vyzývám k poskytnutí možnosti vést politický dialog mezi libyjskými stranami pro budoucnost země. Podtrhuji, že jenom libyjský lid musí přijmout rozhodnutí o cestě, kterou se vydá k rozvoji své země."

V duchu tohoto postoje začalo Rusko, jakožto stálý člen RB OSN, konzultace s přímými účastníky libyjského konfliktu. Minulý týden proběhly v Moskvě rozhovory se zástupci Muammara Kaddáfího. Kaddáfí několikrát ujistil, že podporuje ideu navrženou Africkou unií, to jest současné a bezprostřední ukončení bojů, včetně ukončení bombardování silami NATO, humanitární pomoc Libyjcům, zahraničním migrantům a běžencům, začátek politického dialogu mezi stranami konfliktu a hledání východiska z krize. Dále stanovení přechodného období přijetí reforem, které by odpovídaly potřebám Libyjců. Prezident Africké unie se setkal s představiteli opozice v Bhenghází, ale rebelové rozhovory odmítli. Takzvaná "Prozatímní národní rada" i přes slíbenou amnestii jejím členům opakuje tvrdošíjně návrhy svých protektorů z "kontaktní skupiny" a nechce dialog.


Moskva se rozhodla setkat se i s představiteli opozice dne 23. 5. Vzhledem k tomu, jak složité jsou okolnosti kolem libyjské opozice, nemá Moskva úkol jednoduchý. Jenže problém není ani tak v libyjské opozici, jako v jejích protektorech, kteří i přesto, že došli do slepé uličky, nechtějí ztratit tvář.


Podle ruských parlamentářů jsou alternativou ke "slepé uličce", do níž zavedla svět politika euroatlantické lobby, regionální fóra, například  Asijské parlamentní shromáždění soustřeďující 41 zemí, včetně Číny. Je vhodné zapojit do rozvazování libyjského uzlu i nově se posilující ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci).


Za politickou cestu vyřešení libyjské krize se srdnatě bije prezident Africké unie, jímž je gabunský politik Ping. Svolává k diskusi o Libyi na 25. až 26. května do Adis Abeby mimořádné rozhovory na nejvyšší úrovni hlav afrických států – členů Africké unie. Podle jeho slov vidíme, že rezoluce 1973 je pošlapána v duchu i liteře zákona. Stanoviska představitelů 53 států Afriky budou posílena jestliže se k nim přidá i stanovisko Ruska, Číny a dalších států, které obhajují své právo na nezávislou zahraniční politiku.


Převzato z Fondsk.ru


Doplnění k předešlému článku o výsledcích jednání 23.5. mezi Moskvou a libyjskou opozicí

Ruská Federace oficiálně uznala povstaleckou "Prozatímní národní radu Libye" za legitimního partnera k rozhovorům, oznámil Lavrov. Ovšem nebere ji za jedinou legitimní vládu Libye. Podle Lavrova při setkání s povstaleckým představitelem Rahmanem Šalkamem se od něho dozvěděl, že nepožaduje uznání za jediného zákonného představitele libyjského lidu, ale žádá být uznán za legitimního partnera pro rozhovory o budoucnosti Libye.

Lavrov dále řekl, že v krátké době musí proběhnout pod záštitou Africké unie rozhovory o Libyi za účasti Tripolisu i Benghází. Tam se budou snažit vypracovat mechanismy ukončení krveprolití v zemi.

Za jedinou legitimní vládu Libye uznaly Prozatímní národní radu Libye tyto země: Francie, Itálie, Katar, Kuvait, Gambie, Senegal a Maledivy.


Převzato z Lenta.ru


***


USA odpaluji íránskou jadernou bombu zevnitř

Sergej Balmasov

Květen 24, 2011

Za poslední týdny se vztahy mezi Západem a Íránem znatelně zhoršily. Nové sankce, které by uvalily EU a USA na Írán, by se mohly dotknout sta íránských společností. To co se nyní děje, připomíná psychologickou válku. Rodiny obětí 11. září 2001 podaly žalobu proti Íránu k americkému federálnímu soudu o náhradu za utrpěnou škodu. Přitom doposud byla vina dávána bin Ládinovi, ale na to se zapomnělo. Příslušný federální soud odsoudil Teherán k vyplacení 600 milionů dolarů z důvodu, že Hammás a Islámský džihád je financován Íránem. Irán sice nelze k placení nijak donutit, ale advokáti rodin budou žádat konfiskaci peněz z íránských kont v amerických bankách.

Svého času Írán informoval o zjištění a odhalení špionážní sítě CIA o třiceti lidech. Ti měli podněcovat rebelie a rovněž plánovali diverze na důležitých objektech, včetně jaderných. K tomu se zájem soustředil i na země často navštěvované íránskými turisty, jako je Turecko, Egypt a Malajsie. Špioni se snažili dělat si důležité známosti s podnikateli, jadernými fyziky, bankéři a dalšími stěžejními osobami ve státě. Pod záminkou pracovních vztahů verbovali agenty. Mnozí z těchto naverbovaných byli spolupracovníci íránských trajných služeb a měli úkol dezinformovat Američany.

Podle sdělení Ahmadinežáda chtěl Západ využít klimatických zbraní. V Íránu mělo být způsobeno sucho. Podle odborníků je to možné dosáhnout. MI6 a CIA se v současnsti snaží o totéž co dělali v období studené války. Slouží k tomu nevládní organizace a fondy, které legálně financují diverzní akce. Dnes to mají o hodně jednodušší, neboť lze využít internet a sociální sítě.

Podkopávání íránského státu běží v několika směrech. Jednak propagandou u citlivých skupin obyvatelstva, dále sabotážemi a teroristickými činy. Obětí teroru už se stala řada jaderných fyziků. Zvláštní pozornosti se "těší" íránské menšiny, především Kurdové a Ázerbajdžánci. Mají být využiti k rebeliím.

Západ se snaží o změnu nezávislého íránského kursu. Rád by vrtal nejen do íránského jaderného programu, ale především uzmul kolosální ropné a plynové zdroje, mnohem větší než jsou libyjské. Jenže "zatrhnout Íránu tipec" není v tuto chvíli možné. Vedení zemí NATO a Izraele  zde nemají  společný zájem. Přímá agrese není možná, protože síly agresora jsou vázány v Afghánistánu a v Libyi. Jugoslávská varianta také nepřipadá v úvahu. Irán je vojensky silnější než Libye a Irák dohromady. Navíc nikdo přesně neví, kde jsou všechny jaderné objekty – cíle útočníka. Ještě ke všemu okupovat a kontrolovat tuto ohromnou zemi by se těžko podařilo. Je nutno vzít v úvahu i to, ža islámská republika by v krajním případě mohla zastavit lodní dopravu v mělké Hormuzské úžině, kudy proplouvají tankery, a mohla by dát i zdrcující úder ropnému průmyslu arabských monarchií v Perském zálivu a způsobit tak historicky nejsilnější ropnou krizi.


Svou velkou úlohu v Íránu hraje i Čína, pro níž je Írán nejdůležitějším a hlavním partnerem. Na rozdíl od Libye Írán Čína neobětuje.


Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku