Svět ruskýma očima 65

Reklama


Čína vyzývá na souboj USA v Indickém oceánu


Sergej Balmasov


Květen 27, 2011


Vyzývat bude rovněž Pákistán. Po akci s bin Ládinem se zostřily nejen vztahy USA s Pákistánem, ale i vztahy s Čínou. Hrozby Pákistánu ze strany USA pro případ, že se ukáže vazba Pákistánu na bin Ládina, způsobily nelibost Islamabádu. Pákistán žádal USA o přerušení náletů bezpilotníků na své území. Pohrozil, že v opačném  případě sníží stavy svých vojsk v Afghánistánu. USA vyhovět nechce.


Neočekávaně vystoupil v pákistánském parlamentu pákistánský ministerský předseda s důrazným projevem, v němž se krom jiného praví: "Jakékoliv proniknutí na strategická místa v Pákistánu, zjevné i utajené, se setká s odpovídající reakcí. Nikdo nesmí podceňovat rozhodnost a schopnost našeho lidu a ozbrojených sil v ochraně posvátné vlasti."


Znamená to, že Islamabád nedovolí realizaci Washingtonského scénáře neutralizování jaderného arzenálu Pákistánu pro případ, že by se k vládě dostal Talibán nebo jiní extremisté. Přitom zvláštní představitel USA pro Afghánistán a Pákistán nedal Pákistánu záruky, že nedojde k novým Abbottabadům. Jinak řečeno jsou nyní vztahy mezi Islamabádem a USA silně nažhaveny.


Američané musejí počítat s vlivným ochráncem Islamabádu, Pekingem. Dokonce se objevilo "poslední čínské varování", když se ukázalo, že Washington je k signálům hluchý. Bude tedy jakákoliv akce proti Pákistánu považována i za nepřátelskou proti Číně. Projevilo se to už při nedávné návštěvě čínské delegace v USA, kdy bylo patrné určité rozladění. Lze to považovat za první vážné ultimátum vyslané z Číny do USA po období Velkého Maa. Pro Pákistán není orientace na Čínu ani tak strategickou nutností, ale je pojistkou na přežití při možném knfliktu s Indií. I pro Čínu je důvodem spojenectví s Pákistánem geopolitické soupeření s Indií. Američané se suverenitou Pákistánu nepočítají. I tento důvod silně podněcuje spojenectví s Čínou. Vztahy mezi nimi se dříve soustřeďvaly na politickou a vojenskou stránku, v poslední době se prosadil tržně ekonomický přístup. V současnosti je Pákistán hlavní zemí čínského zájmu v Asii a Pacifiku. Čínské investice jdou především do energetiky, komunikací a textilního průmyslu. Po akci v Abbottabádu se Čína rozhodla okamžitě dodat 50 stíhaček JF-17, a to bezplatně. Do budoucna dodá ještě šest klasických ponorek.


USA si samy odrazují svého dříve věrného spojence. Potrestali jej i za otestování jaderné zbraně v roce 1998 snížením vojensko-technické spolupráce a odmítnutím dodávek stíhaček F-16. Nyní Pákistán orientuje vojenské zakázky na Čínu. Korunou všech špatných zpráv pro USA je souhlas s umístěním vojenské námořní základny Číny na svém území v přístavu Gwädaru. Ten je vzdálen přibližně 70 km od hranic s Íránem v Arabském moři. Pro Írán by to byl významný štít, pokud by byl vybudován. Čínská přítomnost v Indickém oceánu by mohutně upevnila postavení Číny mezi mocnostmi. Zároveň by byla hrozbou pro západní hegemonii v oblasti Perského zálivu.


Dalším důvodem "kamarádství" Pákistánu a Číny je i možnost transportovat
přes pákistánské území velký podíl íránských energetických surovin, včetně plynu, jehož zásoby jsou v Íránu na druhém místě po Rusku. Američané se budou snažit ze všech sil tomu zabránit. Čína je z poloviny závislá na dovozu energetických surovin z Íránu, a USA se budou snažit to zarazit. Jenomže hoši z USA zde zaspali. Ničili a kolonizovali malé státy (Irák, Jugoslávie), soustředili se na boj proti SSSR a Čína jim mezi tím vyklouzla. V této době už uchvátit Čínu, tak jak to dělají v Libyi, není možné. Samotná CIA odhaduje, že Čína má k dispozici nejméně 66 mezikontinentálních balistických raket, které mohou zasáhnout území USA. Zbývá už jen podvracení. V Pákistánu není podvratná činnost nikterak těžká. Podněcovat k nepokojům již beztak nažhavenou zemi nestojí příliš námahy.


Není vyloučeno, že odstranění bin Ládina bylo svého druhu divadlem k vytvoření nového pákistánského nepřítele, který bude označen za nejhoršího pro Ameriku. Za tím budou následovat akce k destabilizaci Pákistánu. Ovšem následky mohou být jiné, než s jakými počítá Amerika.


Převzato z Pravda.ru


***


Věznění Mladiče – odsouzení srbského prezidenta


Vadim Truchačev


Květen 27, 2011


Západní média se radují z toho, že vedení Srbska vydává Radko Mladiče do Haagu. Americký, britský, německý, rakouský a český deník jej nazývají řezníkem z Bosny a podobně. Pouze německý jej označuje za  údajného  pachatele. Ukázali jej na soudu, kde bylo vidět, že mu po iktu nefungovala pravá ruka. Mladič bude podroben lékařské prohlídce, aby se předešlo argumentům obhajoby, že není schopen stanout před soudem. Britský Guardian jej přirovnává k nacistům. Obviňuje jej z povraždění osmi tisíc muslimů ze Srebrenice a smrti deseti tisíc v Sarajevě vystaveném blokádě. Rakouská Die Presse upozornila, že vypátrání Mladiče se časově shoduje s návštěvou Ashtonové v Bělehradě. Uvažuje se, byla-li to náhoda, anebo zda to srbská vláda naaranžovala.


Česká Mladá fronta Dnes upřela svou pozornost na to, že Mladič nebyl na zločiny sám. Čeští novináři už se nemohou dočkat až bude generál za své zločiny proti lidskosti souzen. Tento deník rovněž uvádí životopisy bývalých bosenskosrbských vedoucích činitelů Karadžiče a Plavšičové. Za neobvyklé přijímá skutečnost, že za zločiny byli obviněni lékař-psychiatr a žena.


Veškeré materiály západního tisku se vyznačují tím, že schvalují rozhodnutí Tadiče podrobně referovat o podstatě obvinění Mladiče. Referují o utrpení bosenských muslimů. Ani slovo o tom, že trpěli i Srbové, a že byli zabíjeni. Za to musí někdo nést odpovědnost! Akce Mladiče byly v mnohém odpovědí na muslimská zvěrstva vůči Srbům. Mnoho Srbů považuje generála za národního hrdinu chránícího svůj lid a usilujícícho o sjednocení srbských zemí do jednoho státu. Lidé dotazovaní televizí na ulicích Bělehradu vesměs odsuzovali Tadičovo rozhodnutí vydat generála do Haagu.


Pro Pravdu tuto záležitost komentoval poslanec Státní dumy a politolog Markov. Podle něj není haagský soud objektivní. Převládají v něm západní činitelé, kteří přijali protisrbská stanoviska. Zločiny Srbů se silně přehánějí, a to,  co prováděli Chorvaté, muslimové a kosovští Albánci, se minimalizuje. Jejich představitelé nemají být postaveni před soud. Přitom kosovský Thači má na svědomí strašlivé zločiny.


Makarov soudí, že ač je Mladič pro mnohé Srby hrdinou, zločinů se dopustil. Jenomže západní vítězové nenazývají to, co se odehrávalo v devadesátých letech na Balkáně, válkou. Soudí Mladiče za to, co konal, jako kdyby to bylo v době míru. Ovšem sedět by měli všichni zločinci ze všech stran konfliktu.


Mnozí Srbové hledí na prezidenta Tadiče s ohledem na vstup do EU a volili jej v parlamentních i prezidentských volbách. Avšak podle jiných dovršil zradu a sám si podepsal ortel smrti. V Srbsku již připravili o život mnoho zradivších politiků. Takoví, kteří si jeho smrt přejí, se určitě najdou.


Rusko v této věci může jenom pozorovat jak bude soud objektivní a může kontrolovat, aby se Mladičovi nepřipisovalo více než mu náleží. Těžko může vystoupit proti označení řezník ze Srebrenice, ale může obrátit pozornost na selektivní spravedlnost. Do očí bije selektivní spravedlnost už v tom, že nebyly žádné tresty za vraždy Srbů v Srebrenici. Existuje rozdílný přístup soudců k obětem balkánského konfliktu podle národnosti. Do Haagu jsou zavlékáni převážně Srbové. Přitom v době konfliktů zahynuly desítky tisíc právě Srbů. Rusko by na to mělo poukazovat.


Převzato z Pravda.ru


***


Visegrádský blok


Vladislav Gulevič


Květen 26, 2011


Dvanáctého května oznámily země Visegrádské čtyřky (V4) vytvoření nového bojového spojenectví pod velením Polska, které se v roce 2016 změní v plnoprávnou vojenskopolitickou organizaci s pravomocemi formálně oddělenými od NATO. V roce 2013 již bude tato skupina účastna v serii vojenských cvičení "Odvetná síla" (pod vedením NATO).


Vládnoucí elity v bývalých socialistických zemích se dívají na východní Evropu jako na nedílnou součást sféry vlivu Západu a vykládají cosi o komunistickém imperialismu a rudé hrozbě. Po oslabení a rozpadu SSSR se hospodářské svazky východoevrpských partnerů rozpadly a se státy západní Evropy žádné silné obchodní svazky neexistovaly. Východoevropské země se spolehly na nabídku Washingtonu, který se představil jak nový poručník regionu. Špatný "starší bratr" (Rusko) byl nahrazen jednoduchým přechodem pod jiného "staršího bratra" (Ameriku). Washington v tomto směru pracoval velmi rychle. Byly navázány těsné kontakty s USA, došlo k přičlenění k EU a NATO a to bylo prvořadým cílem v zahraničních vztazích všech čtyř zemí. Washington potřeboval všechny státy připoutat k sobě. Byla uzavřena řada ekonomických, politických a vojenských dohod. Region se stal významným místem boje USA s Ruskem a jeho východoevropským spojencem (Bělorusko).


Strategií NATO ve vztahu ke státům bývalého východního bloku, která byla přijata v roce 2010, je připravenost Washingtonu bránit jejich zájmy před nebezpečím návratu "ruského medvěda". USA například zaručuje převod jedné brigády pro ochranu Polska v případě, že dojde k ozbrojenému konfliktu. Ovšem pro efektivní obranu severoevropské planiny je to na první pohled nedostatečné. Toto místo je klíčovým předpolím evropského operačního prostoru.


Prahu, Bratislavu, Budapešť i Varšavu zneklidňují obvyklé spory uvnitř NATO a politická nejednotnost členů. Příkladem jsou rozdílná stanoviska k válce v Libyi. V4 se obává dialogu s Kremlem ve vlastní režii bez zapojení "staršího bratra". Tím je vedle USA ještě Německo, jediná země v západní Evropě s jasnou mezinárodní doktrínou v rámci kontinentu. Po nástupu Merkelové se Německo značně politicky distancovalo od Ruska a pokračovalo jen v hospodářské spolupráci. Vojenské a politické programy uskutečňuje s Washingtonem, přestože to není vždy k německému prospěchu. O vztazích Moskvy a Berlína se nedá vždy říci, že by byly bez přínosu. Představitele V4 to znepokojuje. Jestliže se Němci nebudou chtít exponovat pro ochranu "východoevropské demokracie" a postavit se proti Rusku, potom může být jejich postavení v Evropě,  coby první linie střetu Západu s Ruskem, ohroženo. K obavám přispívá i nesoulad mezi Berlínem a Paříží. Monolit "Stará Evropa" neexistuje. Merkelová se směrem k USA pouze pootáčí, kdežto Sarkozy jim v ústrety doslova přiskakuje.


Rozhodnutí V4 "sjednotit se silou" může zpečetit východoevropské směřování ruské zahraniční politiky. Polsko bylo na vůdcovství nově stvořeného svazku zvoleno účelově. Je to největší stát jak po stránce vojenské, tak počtem obyvatel, a ve východní Evropě spojenec USA s velkými ambicemi. Kormidlo si Poláci vždy přejí držet ve svých rukách. Svou geografickou polohu mezi Německem a Ruskem považují za trest. Polský geopolitik Adolf Bocheński nazval Polsko proklaté místo Evropy.


Nový vojenský blok sahá od Baltu k hranicím Rumunska. Rumunsko mu bude z boku připomáhat. K Rusku má velmi negativní vztah, považuje jej za nepřítele č.1, což má dokonce zakotveno ve své vojenské doktríně. Má některé územní požadavky. Stejně hledí na Rusko pobaltské země se svým kontingentem NATO a tradiční rusofobií.


Všechno to připomíná projekt "Mezimoří" Jozefa Pilsudského – spojení států od Baltu po Černé moře do jednoho protiruského bloku . V něm se zásadní význam přikládal Ukrajině. I dnes se uvažuje o přistoupení Ukrajiny k vojenskému bloku během deseti let.


Pro úplnou izolaci Ruska je ještě potřeba podpora Bulharska a Turecka. Bulharsko se nechystá k takovému kroku, ale nebude tomu bránit. S Tureckem se ruské vztahy v poslední době zlepšily. Pro V4 je to nevýhodné. Nejlepší vztahy ze států V4 má Rusko se Slovenskem. Proto se jeho pozornost při jednání s V4 obrací k Bratislavě. Mezinárodní váha Slovenska není velká, ale regionálně představuje článek nejotevřenější ke spolupráci.


Převzat z Fondsk.ru

***


Na míting proti věznění Mladiče přišlo deset tisíc lidí


Květen 29, 2011


V neděli večer přišlo v Bělehradě na míting na podporu bývalého náčelníka srbských ozbrojených sil přibližně 10 tisíc lidí. Akce byla zorganizována opoziční Srbskou radikální stranou. V besedě s novináři se někteří účastníci rozhořčovali nad nízkou účastí. Vláda zesílila bezpečnostní opatření kolem budovy Skupštiny, kde míting probíhal. Ještě před tím Mladič prostřednictvím rodiny a svého advokáta vyzval účastníky, aby nedopustili krveprolití na ulicích.


Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku