Svět ruskýma očima 67

Reklama


USA v přípravě na uchvácení ropných zdrojů Venezuely

Nil Nikandrov

Červen 02, 2011

Venezuela má být dalším cílem globální křižácké výpravy USA za zásobami ropy a plynu. Bylo by nepravděpodobné, kdyby po mnohých krvavých akcích Pentagonu a tajných služeb USA v zemích Asie a Afriky zůstaly zásoby ve Venezuele bez kontroly Impériem. Podle odhadu zásoby vystačí na 100 až 150 let intenzivní těžby.

Nátlak na Venezuelu v permanentní ropné válce USA začal v prosinci roku 2002, kdy manažeři ropné společnosti PDVSA zorganizovali stávku 20 tisíc zaměstnanců. Sabotáž způsobila velké hospodářské problémy s nedostatkem energetických produktů a měla otřást venezuelským hospodářstvím i Chavezem. Jenže režim se udržel. V únoru 2003 byla stávka přemožena a PDVSA přešla pod státní kontrolu. Pátá kolona, která ve společnosti pracovala pro USA, byla rozdrcena, a její vůdci odešli za hranice. Přibližně 15 % zaměstnanců bylo propuštěno. Ztráty společnosti byly více než 10 miliard dolarů.


Obnova PDVSA vyžadovala mimořádné úsilí venezuelského vedení. Činnost Chaveze na upevnění pozic OPEC, standardizaci těžby, stanovení odpovídajících cen a podobně pomohlo k upevnění autority a vlivu kartelu. Nemalý užitek z toho mělo i Rusko, jehož ekonomika se drží nad vodou díky vysokým cenám energetických surovin. Od Venezuely dostala podporu i Kuba, jejíž krach mnozí předpovídali. Temné předpovědi analytiků spolupracujících s ropnými společnostmi západoevropských států a USA o odsouzení energetické politiky Chaveze k propadu se nenaplnily . Jeho politika v tomto směru je postavena na sociální orientaci a na přednostních dodávkách latinskoamerickým státům. Jeho Petrocaribe je úspěšná. Chavez předvádí, že důležitým faktorem zajištění sociálně politické stability ve státě je státní kontrola nad ropou. USA na PDVSA uvalily sankce nejen za to, že dodala 20 tisíc tun benzínu do Íránu. Oni tím chtěli dát signál i ostatním ropným a lodním společnostem, které obchodují s uhlovodíky s Teheránem. Aby věděly, že se setkají s důsledky. Sankce mají být varováním. Venezuelská ropná společnost nemá právo uzavírat vládní kontrakty s USA, používat současné technologie těžby a zpracování ropy a podobně. Není to příliš vážné. PDVSA se bez toho obešla.

Chavez zareagoval na výpady ministerstva zahraničí USA, ke kterým vůči Venezuele došlo, vyjádřením přes síť Twitter: "Sankce proti vlasti Bolívara uložené imperialistickou vládou Gringů? To tak, vítáme vás pane Obamo! Nezapomínejte, že jsme potomci Bolívara." Oznámení o sankcích přišlo 24. května. Týž den řekl venezuelský ministr zahraničí na tiskové konferenci, že je posuzován vliv sankcí na stabilitu dodávek 1,2 milionu barelů ropy za den na severoamerický trh. V odpovědi na sankce se Venezuela chystá ještě upevňovat vztahy s Íránem. Mýty o íránské jaderné zbrani považuje Venezuela za lež podobnou té o zbraních hromadného ničení v Iráku.

Američané využívají přítomnosti nevelké arabské kolonie běženců ze zemí Blízkého východu na ostrově Margaret k tvrzení, že jsou tam cvičeni diverzanti na tajných polygonech a podporováni teroristé. Ti lidé se přitom zabývají především obchodem, což autor článku viděl na vlastní oči. Podle Američanů dodává Venezuela Íránu uran. Írán má prý na jejím území tajné labotatoře.

Naposledy informoval německý Die Welt, že Íránci budují na poloostrově Paraguana raketovou základnu pro odpalování raket na objekty v USA. Před tím se tato věc připisovala Rusku. Chavez to vyvrátil tím, že před TV kamerami předvedl fotografie větrníků, umístěných na tomto písečném poloostrově. Komentoval to tak, že každý raketomet má tři rakety (tři lopatky větrníků). Jedna namířena na Washington, další na New York a poslední na Miami. Vyjádřil se k tomu tak, že zřejmě má špionážní satelit USA poruchu, že vybočil ze systému. Ovšem výmysl není samoúčelný, ale má být jednou ze záminek k napadení Venezuely.

Ve Venezuele se blíží volby v roce 2012. V současnosti nemá Chavez podle průzkumů soupeře. Kdyby byly volby nyní, byl by vítězem. Proto se USA snaží vytvořit v zemi ohniska vnitřních konfliktů za využití zkušeností  z Tuniska, Egypta a Libye. Destabilizovat Venezuelu. Pro zajištění opozice se využívají sociální sítě internetu, nevládní organizace, radikální mládežnická hnutí a kolumbijští bojovníci z údajně rozpuštěných oddílů domobrany. Zvláštní pozornost věnují koordinátoři spiknutí tomu, že verbují dezertéry z bolívarovských řad. V zemi je dost ambiciózních politiků soupeřících s Chavezem. Vystupují na podvratném TV kanále Globovisión jako hlavní vymývači mozků. Venezuelcům se vtlouká do hlavy, že je u nich velká kriminalita, že se nepotírají narkobaroni, že Chavez podporuje korupci ve vládě, že se ropa zašantročuje v zájmu neúspěšných spojenců z Bolívarovské aliance národů Latinské Ameriky (ALBA), především Kuby. Že infrastruktura Venezuely je v krizi, pročež se vypíná elektřina, přerušují dodávky pitné vody a čas od času je nedostatek potravin.

Média ze všech stran posuzují bezperspektivnost politické, hospodářské a vojenské spolupráce Venezuely s Ruskem a Čínou. Obranné schopnosti Venezuely se oslabují sankcemi USA proti zbrojní společnosti Cavim. Jenomže to nebylo schváleno ministerstvem zahraničí USA. Patrně proto, že se USA nerady nechávají vytlačit ze svých tradičních zbrojních trhů.

Předpokládá se, že rozbuškou převratu ve Venezuele bude vražda jednoho nebo i více vůdců opozice, kteří budou obětováni. Potom půjde vše podle obvyklého scénáře. Stále je v platnosti "Plán Balboa" na provedení "normalizace" situace ve Venezuele.

Převzato z Fondsk.ru

***

Beyner žádá odůvodnit účast USA ve vojenských akcích v Libyi a Afghánistánu

Cindy Seinová – Washington

Červen 02, 2011

Mluvčí Kongresu USA republikán Beyner vyzval prezidenta k vystoupení před americkým lidem se zdůvodněním vojenských operací v Libyi a Afghánistánu. Výzva byla vyvolána narůstající nespokojeností mezi americkými poslanci z obou stran s neschopností prezidenta dosáhnout schválení účasti amerických vojáků v akcích NATO v Libyi. Beyner řekl, že v ekonomicky těžké době se snaží Kongres snížit rozpočet všude, kde je to možné, a roste tedy nespokojenost s financováním akcí v Iráku a Afghánistánu, a nyní navíc vzdušných útoků na Libyi z peněz daňových poplatníků. Podle Beynera "ztrácejí členové Kongresu postupně trpělivost jak se seznamují s částkami utrácenými v Iráku, Afghánistánu a Libyi."

Zákonodárci jsou nespokojeni s tím co se dozvídají od voličů. Obama byl vyzván, aby vysvětlil nutnost přítomnosti amerických vojáků v cizích zemích.

Tiskový tajemník Bílého domu Carney na brífingu v BD řekl, že rozhodnutí prezidenta k prodloužení účasti USA v těchto akcích je odůvodněné ochranou civilistů v Libyi před armádou Kaddáfího. Dále řekl: "Podle nás Kongres celkem jednomyslně podporuje politiku, jíž žádáme odstranění Kaddáfího režimu a jasně jsme mu dali najevo, že má své dny sečtené a Libyi už nebude vládnout. Musí odejít ze své funkce."

Přes tento náhled Bílého domu je celá řada zákonodárců, především demokratů, kteří jsou k rozhodnutí Obamy o účasti spolu s NATO v libyjské válce bez předchozího souhlasu Kongresu kritičtější než republikán Beyner. Demokratický kongresman Kucinich žádá hlasování o zákonu o okamžitém odchodu vojsk z Libye. Hlasování mělo proběhnout ve středu, avšak bylo neočekávaně staženo z programu. Kucinich vyslovil podezření, že zákon byl z jednání stažen proto, že by mohl být přijat. Obamovi by to mohlo přinést komplikace.

Ve čtvrtek Kongres odmítl pozměňovací návrh, který předpokládal omezení prostředků pro financování akcí v Libyi. Proti bylo 213 kongresmanů, pro se vyslovilo 208. Sherman, který návrh předložil, několikrát kritizoval Obamovu administrativu za prodlužování akcí v Libyi na více než 60 dní, to je na dobu, po kterou může prezident držet vojsko v cizí zemi bez schválení Kongresem. Podle Shermana se "administrativa přidržuje mimořádné možnosti, kdy vláda může vyslat libovolné množství amerických vojáků na libovolné místo v libovolném čase, pro plnění libovolných úkolů, na libovolný termín a s libovolnými důsledky, pouze za zběžného posouzení těchto otázek několika členy Kongresu."

Republikánští členové Kongresu zasedají ve čtvrtek večer. Mají v programu udělat vlastní rezoluci o Libyi. V příštím týdnu může Senát, kontrolovaný demokraty, odhlasovat rezoluci o podpoře prezidentova rozhodnutí účastnit se vojenských akcí v Libyi.

Převzato z Lenta.ru

***

Nový kurs

Viktor Burbaki

Červen 04, 2011

Vzhledem k současné světové ekonomice je možno počítat s vysokým nebezpečím pro Rusko. Druhá vlna globální krize se může zřetelně projevit jako nová velká deprese mezi lety 2012 až 2015. Přehnaný optimismus vůdců velkých světových ekonomik, založený na krátkodobém vzepětí ekonomiky, je iluzí. Pokud přijde druhá vlna v letech 2012 až 2015, třetí nastane v letech 2014 až 2019. Od roku 2020 by se měla zformovat skupina základních inovací šestého technologického systému (TS) a světová ekonomika by měla dospět k pomalému vzestupu. Od roku 2025 se pak předpokládá její bouřlivý růst na podkladě nového TS.

Změna Kondratěvových cyklů nevyhnutelně podmíní zostření konkurence ve světovém měřítku a povede k nestabilitě: barevné revoluce, více vojenských střetů, možnost velké války. Za takových podmínek je pro Rusko důležité být ve světě samostatným silným subjektem, upevňovat svůj geopolitický potenciál v průmyslovém i vojenském sektoru a nenechat se vtáhnout do zbytečné konfrontace. Je přitom třeba myslet na velkou válku a dělat strategické plány. V takových podmínkách nesmí Rusko ustupovat od zastrašování, ale naopak strategické zastrašování zvyšovat. Nyní je Rusko v postavení, kdy se může stát "tlumičem-filtrem", na němž se rozloží tlak Asie na Evropu. Od budoucí velké války může Rusko zachránit jen mobilizace sil obranného potenciálu země, včetně potenciálu jaderných sil a taktických jaderných zbraní.

Rusko má kolem sebe nepříznivě vnější faktory, které se zostřují s následujícími sociálně-demografickými problémy:

1. Dojde k prudkému "střídání generací", sníží se kvalita "lidského materiálu". Už dnes začínají ovlivňovat společnost "ztrátové generace" devadesátých let, dezorientované a do značné míry nedovzdělané. Současně s tím odcházejí z aktivního života lidé sovětské éry, kteří mají dostatečně vysoké profesní dovednosti. Velké nebezpečí představuje snížení profesionality manažerů ve velkých komplexech a nebezpečných provozech, kde může dojít k ohromným technologickým katastrofám.

2. Pokračuje demografický pokles a roste deficit pracovních sil. Ten může být kompenzován jen vyšším pracovním výkonem.

3. Roste sluneční aktivita (max. v roce 2012), jejímž důsledkem je lidská podrážděnost spojená se sociální nestabilitou. Zde se může projevit vyvolávání masové psychózy a nainstalování "řízeného chaosu".

Je třeba si přiznat, že cesta, kterou zvolili a realizovali reformátoři devadesátých let, dovedla zemi do slepé uličky. Ruský průmysl není konkurenceschopný. Z toho se usuzuje, že se musí klást důraz na obchod se surovinami a rovněž omezovat  sociální výdaje. Takové jsou teorie liberálně-tržních zastánců V. Maua a E. Jasina. Rusko má přirozené ztížené podmínky ekonomické efektivity – klima, malá hustota osídlení a podobně. Podle nich by se měl rozvíjet jen průmysl těžby surovin, který nepotřebuje příliš mnoho pracovníků. Znamená to dát své přírodní bohatství na světový trh. Stát se poloperiferií se všemi z toho vyplývajícícmi ztrátami a nebezpečími.

Krize v roce 2008 ukázala na zranitelnost systému. Po vítězství ve třetí světové studené válce nad Sovětským svazem zachvátil liberálně-tržní systém celý svět a vyvolal globalizaci. Ukázalo se to být Pyrrhovým vítězstvím.

Jakmile dojde ve světovém měřítku k PAYG systému a globální regulaci, bude pro Rusko podstatné na jakých základech tato regulace bude probíhat a jaké bude jeho postavení ve světovém systému. Musí se stát silným, aby dokázalo vládnout svými přírodními zdroji. Zaostalé a hloupé gajdarovské teorie o tom, že u nás je věda šedá, a co budeme potřebovat, tak si koupíme, už se ujaly v masovém měřítku. Pohled do budoucnosti je blokován jednak státními orgány, ale i sdělovacími prostředky. Nabádání prezidentů Putina i Medveděva o nutnosti rozvoje Ruska, o inovacích a investicích jdou do prázdna. Rychle se zapomínají, a po čase je z nich jen rituál, jehož smysl uniká. Kvůli modernizaci se přivážejí západní konzultanti a jejich činnost nevede k žádným výsledkům.

Veškerá spolupráce se Západem po roce 1991 ukazuje na neochotu zahraničních investorů přispívat k vysoce technologicky vyspělým výrobám v Rusku. Potřebují jej udržet jako dodavatele surovin a jako ohromný trh pro své vlastní výrobky, nikoliv vytvářet potenciálního konkurenta.

Světový systém vede k vytvoření jednotného systému, obdobného biologickému organismu, kde každý orgán plní svou funkci. K takovému stavu vedou dvě cesty.

1. Cesta založená na zachování současného hospodářského systému s USA jakožto vůdcem a s jeho satelity. Shromažďují podstatnou část zisků – "hrabou pod sebe". Jejich zásadou je maximální zisk a ekonomická efektivita. Západ tak sbírá smetanu světového rozvoje a země z periferie se mu podřizují. Mezi zeměmi světa neexistuje rovnoprávnost.

2. Cesta založená na všeobecné dohodě zemí (globální konsenzus) o způsobu rozvoje podle dohodnutých cílů a obecných zájmů, včetně světové dělby práce.

Pro Rusko je důsledkem první cesty role surovinového přívěsku rozvinutých zemí a ostré snížení počtu obyvatel. Mohlo by dojít i k rozpadu státu a vládě mezinárodních struktur nad ruskými surovinami.

Druhá cesta by znamenala opuštění zásady maximálního zisku, vybudování nového systému mezinárodních hospodářských a politických vztahů s maximálním respektováním kulturně-historického charakteru zemí a jejich zkušeností. Rusko zde může nabídnout zkušenosti s rozvojem ohromných prostor, technologii sociálního soužití a způsoby přežití v drsných přírodních a geopololitických podmínkách. Hodnota Ruska pro svět je v tom, že na jeho území se zachovaly infrastrukturně nedotčené (volné) oblasti, jejichž technologický rozvoj může dát mohutný podnět následujícímu TS.

Zvláštnosti civilizačních zkušeností Ruska, které mohou být využity při formování světového organismu:

–  zkušenost s nenásilnou "globalizací" rozličných etnických skupin a ekonomických prostorů na území Ruského imperia a SSSR (euroasijská území byla "globalizována" dostatečně nekonfliktně, a to v podmínkách velkých odlišností a s ponecháním jejich hospodářských specifičností);

–  metody sociální integrace etnicky rozličného obyvatelstva včetně jejich elit;

–  zkušenost s řešením důležitých hospodářských a politických otázek v rámci velkých projektů (megaprojektů). Příkladů je hodně, za všechny atomová energetika nebo raketový průmysl;

–  obrození duchovních (netržních) stimulů při realizaci megaprojektů s oporou v tradiční kultuře národů, nikoliv ve snaze po zisku.

Vedení země mluví v současnosti o nutnosti změny orientace na těžbu surovin, na inovační cestu rozvoje. Na to se věnují velké prostředky. Jenomže způsob realizace je chybný. Pro tyto inovace není připraveno prostředí. Realizované inovace budou odcházet do zahraničí, kde jsou podmínky pro jejich uplatnění. Příkladem je Skolkovo. To bude ve skutečnosti pracovat v režimu "přečerpávání" stávajících intelektuálních zdrojů a výsledků výzkumné práce do rozvinutých zemí. Z toho plyne, že k současnému toku surovinových zdrojů přibudou s požehnáním státu i toky zdrojů intelektuálních.

Vzhledem ke krizi systému v dnešním Rusku trvá tvrdošíjná neochota opustit ultraliberální ideologické dogma následované chybnými teoriemi: odmítání nezávislého finančního systému a dodržování Washingtonského konsenzu, určeného pro polokoloniální státy. Svět pokročil od neoliberalismu k neokeynesiánství a Rusko zarputile ignoruje úspěšné zkušenosti Jižní Koreje, Číny, Indie a dalších. V ekonomice se řídí primitivním monetarismem, připouští nerovnováhu ve vlastnictví, v rozpočtových výdajích a v HDP. Ruská ekonomika je dlouho nedostatečně financovaná.

Co bude důležité pro příštího prezidenta Ruska (nový kurs):

Aby zavedený inovační mechanismus nepracoval pro "strýčka", ale pro Rusko a jeho obyvatele a je nezbytné pro to vytvořit podmínky. Musí existovat velké projekty směřované k životně důležitým potřebám země. Příkladem takového megaprojektu je "Uspořádání Ruska", zahrnující dvě složky:

1. Nový rozvoj Sibiře a Dálného východu (dopravní infrastruktura a masová výstavba s novými technologiemi, modernizace  těžby a zpracovatelského průmyslu atd.). Využití regionálních zdrojů v těžko přístupných oblastech. Nepředražování investic.

2. Vybavení evropské části Ruska. Opět nové technologie a inovace v rámci velkých projektů. Velké projekty připravovat tak, aby zajišťovaly soběstačnost země a aby patřily mezi stěžejní složky světového systému a ne na "zadní dvorek". Globální centrum vlády a kapitálu se přemisťuje do asijsko-tichooceánského regionu, proto se do něho musí včlenit i Rusko.

Iniciátorem a vůdcem megaprojektů musí být jedině stát. Soukromý sektor se musí podřídit novým centrům rozvoje.

Aby se stalo Rusko samostatné, musí opustit neviditelnou ruku trhu a přestat následovat vedení západními mocnostmi. Tak jako tomu bylo v období SSSR.

Vlastní omezení elity není nijak nerozumné. Současná ruská elita, využívající přírodní zdroje, musí pochopit, že doma je neoblíbená a na Západě na ni nečekají. Musí se přizpůsobit novým velkým projektům.

Realizace "nového kursu" umožní:

–  najít vlastní subjektivitu ve světové politice a novou mnohem akceschopnější elitu;

–  odstranit do očí bijící sociální rozvrstvení (například cestou progresivní daně ze zisku);

–  připravit se na budoucí globální krizi, která bezpochyby přijde, vstoupili jsme totiž do období změny Kondratěvových cyklů;

–  upevnit svazky s Východem: to je lokomotiva růstu, v něm je budoucnost.

Nová ruská "Strategie 2020" musí mít protikrizový charakter kvůli odražení nebezpečí zvenku i zevnitř. Za určitých okolností se na ni může pohlížet jako na ruskou analogii Rooseveltova "Nového kursu".

Převzato z Fondsk.ru

***


Stávka velkého rozsahu paralyzovala hlavní město Bangladéše


Červen 5, 2011

V neděli proběhla v Bangladéši celonárodní stávka zorganizovaná opozicí. Do ulic Dháky vyšly tisíce lidí protestujících proti plánům vlády změnit ústavu. Ta má doznat změny tak, aby došlo k úpravě stávající nestranické administrativy k dohledu nad volbami.

Hospodářství bylo ochromeno a vedení hlavního města povolalo k udržení pořádku tisíce policistů. Bylo zapáleno několik zaparkovaných autobusů a policie zadržela 7 osob.

Poslední velká stávka v Dháce byla v prosinci 2010. Tehdy byla za vyšší mzdy textilních dělníků, přišly při ní o život tři lidé a více než sto jich bylo zraněno.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku