Svět ruskýma očima 70

Reklama


Republikánské fúrie

Leonid Savin

Červen 17, 2011

V zahraniční politice Spojených států je nejagresivnější složkou republikánská pravice, neokonzervativci. Oni vidí největší zlo nejen v Rusku, ale i v jiných zemích. Část z nich patří do radikálních protestantských sekt. V jejich středu stojí dvě figury, které mají společné znaky: ctižádostivost a nabubřelé pozérství, někdy poškozující samotnou vnitřní politiku USA. Jsou to bývalá aljašská guvernérka a kandidátka na viceprezidentku Palinová a kongresmanka Ros-Lehtinenová.

Palinová se dočasně z politiky stáhla, když v průběhu volební kampaně v roce 2008 vyšlo najevo, že jedna z jejích dcer náhle otěhotněla, přičemž ona sama trvala vždy na tradičních rodinných hodnotách. Záležitost se odrazila na její popularitě.

Palinová má vazby na eschatologické protestantské skupiny, které po celou historii USA měly vliv na politiku i na strategii Washingtonu. Některé z nich nahlížely na Rusko jako na démonické hordy, s nimiž se bude muset, až nastane konec světa, Izrael a USA bít. Palinová je stoupenkyní amerického evangelického hnutí dominionizmu, hnutí Třetí vlna, Nová apoštolská reformace a Joel´s Army. Ideou hnutí je, až nastane konec světa, uchopit moc zvláštní skupinou křesťanů, která bude obdařena nadpřirozenou silou a vezme do svých rukou vládu nad církví i světem. Křesťané budou reorganizováni a církev restrukturalizovaná pod vládou vyvolenců božích. Mládež zorganizuje armádu (Joel´s Army), ta povstane a bude bojovat proti zlu a za navrácení země pod vládu Boha. Podle dominionistů mají jejich příznivci za povinnost angažovat se v politice, a tam se stát vojáky v boží armádě. Palinová vyslovila záměr vrátit se do politiky, a to i s pomocí těchto agresivních protestantů.

Druhá z žen je Ros-Lehtinenová. Té se v mezinárodní politice dařilo mnohem více. V Kongresu vede Výbor zahraničních věcí a dává najevo své antipatie k Obamovu restartu vztahů s Ruskem. Je nazývána "kapitalistickou čarodějnicí" či "sveřepou vlčicí". Za jejího působení se přerušila spolupráce Kongresu a ruské Státní dumy. Protože je kubánského původu, odráží se to v jejím vztahu ke Kubě. V mnoha směrech Kubě škodí. Snažila se o osvobození kubánského teroristy, vyjadřovala podporu politickým vraždám, včetně vražd nejvyšších představitelů Kuby, starala se o vytvoření loutkových organizací, které měly zamezit obchodní a finanční spolupráci USA a Kuby.

V roce 2000 patřila mezi organizátory nezákonného zadržování kubánského chlapce a když byl po právu přiznán otci, povolala mafiány z Miami, aby nezákonně znemožnili plnění soudního rozhodnutí. Ve vztahu ke Kubě je mimořádně nepřátelská, ale pozornost věnuje i dalším zemím. V roce 1999 podporovala bombardování Jugoslávie a v roce 2008 gruzínský vpád do Jižní Osetie. Její vztah k zemím střední Asie představuje politiku jakéhokoliv nátlaku na prosazování amerických hodnot: demokracie a lidských práv.

Po mnichovském projevu Putina v roce 2007 naléhala na tehdejší ministryni zahraničí USA Riceovou, aby dala Rusku na vědomí, že jeho účast v plynové OPEC bude považována za nepřátelský krok. V roce 2008 se zabývala otravou Litviněnka a připravila pro Kongres dokument o tomto případu s tím, že na něm ruská vláda byla účastna. Celou věc okomentovala jako vzrůstající hrozbu bezpečnosti a zdraví obyvatel Ruska, Britanie, USA a dalších zemí.

V roce 2010 žádala, aby byly uvaleny sankce na Rusko a Čínu za podporu Teheránu a za jejich výsměch americkým sankcím. Vyjádřila se, že v nestabilních zemích třetího světa může dojít v jaderných zařízeních ke katastrofě, a Rusko a Francie se tu chovají nezodpovědně. Zde je hodno pozornosti, že její kritické vystoupení se událo po havarii ve Fukušimě, kde byly využity americké technologie. V prosinci 2010 se setkala s tureckým velvyslancem v USA od něhož požadovala, aby stáhl turecké vojsko z Kypru, a měla snahu zasahovat do turecké politiky vůči pravoslaví, přičemž vyhrožovala zhoršením vztahů USA s Tureckem, pokud jí nebude vyhověno. Ros-Lehtinenová je v Episkopální církvi USA, je příznivkyní scientologistů, přesto se plete do záležitostí pravoslaví.

Episkopální církev patří mezi elitní, hlásí se k ní lidé z vládnoucích kruhů USA. začaly v ní působit biskupky, homosexuálové a lze tam uzavírat homosexuální manželství. Ros-Lehtinenová podporuje aktivně hnutí LBGT (sexuální menšiny) a je viceprezidentkou jedné ze sodomitských organizací.

Ve velké politice USA lze použít jakékoliv pokrytectví. Tradicí jejich demokracie jsou tajné dohody mezi politickými silami a podnikatelskými kruhy. Ty jsou podporovány všemi prostředky – hrozbami i přesvědčováním, pomocí volání po protestantských hodnotách i pomocí sodomie.

Převzato z Fondsk.ru

Doplněk k tomuto článku:

Ruská federace podepsala v Petrohradě smlouvu na nákup dvou vrtulníkových lodí Mistral od Francie a uvažuje o nákupu dalších dvou. Sporným bodem dohody bylo předání bitevního systému Zenith 9 a velitelského systému řízení SIC 21, které splňují normy NATO. Ros-Lehtinenová vyjádřila své silné znapokojení, že spojenec z NATO ignoruje nebezpečí prodeje, neboť Moskva je k USA, svým sousedům i k Evropě stále více nepřátelská. Vyzvala vládu k zahájení rozhovorů se spojenci k přerušení obchodu.

Převzato z voanews.com

***

Plynové ostny mezi Ruskem a Čínou

Sergej Balmasov

Červen 17, 2011

Rusku a Číně se nepodařilo uzavřít kontrakt na dodávku plynu, přestože byla dohoda v principu sjednána už před dvěma lety. Nyní se obě země neshodly na ceně. Rozdíl mezi požadavkem Ruska a čínskou nabídkou činí více než 100 dolarů za 1000 kubických metrů. Rusko vychází z výrobních cen Gazpromu pro Evropu pro rok 2011, které jsou 352 dolarů za uvedený objem. Čína však nabízí jen 235 až 250 dolarů.

Pokud by Rusko na nabídku přistoupilo, mělo by ohromné ztráty. Pro ilustraci: kdyby se postupovalo podle rámcové dohody Gazpromu s čínskou společností i nyní, muselo by Rusko Číně dodat 70 milionů metrů kubických plynu a v případě přijetí čínské ceny by tratilo na tržbě 7,5 miliardy dolarů. Podle odborníka by přitom orientační cena výstavby dvou plynovodů do Číny stála 100 miliard dolarů. Návratnost by tak byla několik roků.

Je třeba mít na zřeteli i Evropu. Ústupky Číně by mohly vyvolat tlak Evropy na ceny Gazpromu prostřednictvím vstupů do evropských distribučních sítí a Evropa by si mohla vynucovat výhodnější podmínky pro dodávky plynu. Podle Medveděva se není nutno znepokojovat, Rusko se s Čínou určitě dohodne. Má v rukách pro dialog s Čínou určité trumfy. K nim se vyjádřil vysokoškolský profesor, ekonom Ivan Rodionov.

Poptávka po ruském plynu se bude zvyšovat v důsledku havárie ve Fukušimě a zastavením výstavby jaderných elektráren v Evropě. Výpadky nelze nahradit zkapalněným plynem. Čína argumentuje tím, že může navýšit své odběry ze zemí střední Asie, konkretně z Uzbekistánu a z Turkmenistánu, a Rusko tak bude mít ztráty z prostojů na svých sibiřských nalezištích. Jenomže poptávka po plynu se bude zvyšovat, a to i v zemích sousedících s Čínou. Spoléhat na břidlicový plyn není možné, jeho těžba není ani ekonomická, ani ekologická. Zemí dodávajících plyn není tak mnoho a Rusko mezi nimi stojí na prvním místě. Ono je také možné, že Čína poukazy na své možné zdroje ze zemí střední Asie blufuje. Nemůže ani spoléhat na to, že Západ bude nečinně přihlížet tomu, jak Čína zabírá jeho strategický tržní prostor. Nestabilita ve střední Asii, především v Kyrgyzstánu a Tádžikistánu, a složitá situace v Afghánistánu nedovolí Číně orientovat se výlučně na tyto státy.

Příčina současné čínské zarputilosti je v jejím uvažování s dlouhodobou perspektivou. Avšak čínské spotřeba plynu roste a počítá se s tím, že v roce 2050 bude až trojnásobná. Pro příští léta se Čína zaměřuje na Írán, který je v zásobách plynu po Rusku na druhém místě. Ani zde však není jistota plynulých dodávek, vzhledem ke vztahům mezi ním, USA a EU. Rusko má velkou výhodu v existenci dvou plynových tras – východní a západní. Je to přínosné pro vyjednávání jak s Evropou tak s Čínou.

Závěrem je možno konstatovat, že se není třeba obávat nedohody s Čínou o dodávkách plynu kvůli jeho ceně. Roztržka mezi oběma zeměmi nebude nijak významná.

Převzato z Pravda.ru

***

Lukašenko zareagoval na varování Kudrina ve věci financí

Nikolaj Trojickij

Červen 17, 2011

Lukašenko na velké tiskové konferenci 17. června řekl, že se v žádném případě nezřekne svého modelu sociálně-ekonomického rozvoje Běloruska. Zároveň se široce zabýval zahraničními sdělovacími prostředky, které se snaží rozkolísat Bělorusko pomocí internetu a také určitými silami, "které stojí okolo, cvakají zuby a vyčkávají, abychom rychleji padli".

Vypadá to, že Lukašenkovo vystoupení bylo reakcí na jednoznačný signál z Ruska, že napříště už nebude mít nejvyšší výhody. S tím totiž vystoupil ruský ministr financí Kudrin, který běloruskému vůdci připomenul, že jeho model sociálně-ekonomického rozvoje nepřežije bez ruské pomoci.

Ruská vláda je znepokojena tím, že Bělorusko omezuje informace z Ruska a ruská vláda tyto záležitosti nepřechází bez povšimnutí. Ministr řekl, že ruská vláda vidí pokles "glasnosti" a neuctivé, nebo nikoliv přátelské vztahy k ruským mediím. S politováním to bude muset brát v úvahu při poskytování dalších úvěrů. Bude-li se to v dalších měsících opakovat, bude nutno přijmout další opatření k omezení úvěrové podpory Běloruska.

V současnosti zakouší Bělorusko zřetelné hospodářské těžkosti. Pro ulehčení potíží dostalo příslib úvěru 3 miliardy dolarů z Protikrizového fondu Eurasijského hospodářského společenství, z čehož ruský podíl představuje tři čtvrtiny. Kudrin řídí Radu fondu, jakožto zástupce země, která dává největší podíl financí a proporčně k tomu má největší počet hlasů. Proto má také mimořádný zájem na tom, aby byly peníze účelně využity.

Běloruský prezident v posledních létech, přesněji desetiletích, zaujímá ambivalentní či obojaké postoje. Vystupuje podle předpokládaného prospěchu. Jednou v úloze dobrého přítele a trvalého spojence Ruska a hned nato se změní v absolutního suveréna, který nikomu nedovolí mluvit do záležitostí Běloruska.

Podle Helsinských dohod nejsou lidská práva považována za vnitřní záležitost jednotlivých zemí. V době podpisu těchto dohod ještě nemohlo Bělorusko nic podepisovat, protože neexistovalo, ale tím, že se v roce 1992 připojilo k OBSE, tyto dohody ratifikovalo. Kudrin se však při svém odmítání běloruských kroků neopíral o lidská práva obecně, ale o vztah Běloruska k mediím Ruska, země, s níž je Bělorusko v jednotném svazovém státě, jejíž TV kanál nechal Lukašenko odpojit a jejíž korespondenty zadržel a vyhostil.

Běloruský prezident projevuje snahu "zavřít zpravodajství ústa". Nechce dovolit, aby cizí media a zejména ruská, měla do jeho země přístup.

Lukašenka nechce nikdo omezovat v diskusích a polemikách s tiskem, když se mu zdá něco zkreslené či nepravdivé. Mnohokrát předvedl své řečnické umění a schopnost polemiky. Avšak za snahu "zavřít novinářům z Ruska ústa", jak se sám vyjádřil, může být trestán (rublem).

Běloruské oficiální osobnosti odmítají výčitky ruského ministra financí. Běloruský ministr informatiky Proleskovskij řekl, že novináři, kteří chtějí o běloruských událostech informovat, dostávají akreditace a nemají žádná omezení.

Převzato z Rian.ru

***

ŠOS: nové centrum geopolitiky

Červen 15, 2011

Šanghajská organizace pro spolupráci konala 15. června v kazašské Astaně jubilejní desáté zasedání. Kromě šestice plnoprávných států je v úloze pozorovatelů Írán a krom něho ještě Pákistán, Mongolsko a Indie. Pákistán a Indie podaly přihlášku k členství. Partneři v dialogu jsou Bělorusko a Turkmenie. Jako hosté byli přítomni prezidenti Afghánistánu a Turkmenie, představitelé OSN, SNS, Eurasijského ekonomického společenství, Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a ASEAN. Od 15. 6. předsedá celému uskupení Čína, která střídá Kazachstán.

ŠOS považuje za nejvážnější hrozby pro bezpečnost v regionu pašování drog z Afghánistánu, mezinárodní terorismus, separatismus, zločinnost a politickou nestabilitu některých států Středního východu. Pro nácvik jejich zvládání se pořádají parvidelná vojenská a protiteroristická cvičení. Přitom ŠOS není vojenské uskupení, je to otevřená organizace a počítá se svým rozšiřováním. Má svou Pracovní radu a mezibankovní sdružení. V rámci hospodářské spolupráce byly například již zahájeny projekty eurasijských komunikací – silnic, železnic a potrubí.

Vedoucí představitelé, kteří se účastnili zasedání ŠOS, vyzvali k zastavení konfliktu v Libyi a k dodržování rezoluce RB OSN, která se Libye týká.

Převzato z czech.ruvr.ru:

http://czech.ruvr.ru/2011/06/14/51685472.html

http://czech.ruvr.ru/2011/06/14/51685472.html

http://czech.ruvr.ru/2011/06/15/51726826.html

Přejít do diskuze k článku