Svět ruskýma očima 73

Reklama



Konkordát: Bitva o Bělorusko

Alexandr Zolotnickij

Červen 29, 2011

Změny, které se dějí v Bělorusku, nejsou zvnějšku pozorovatelné. Avšak vzdalují Bělorusko od ruského světa, od perspektivy konfederativního propojení s Ruskem a Ukrajinou. Jsou to nenápadné změny, které podmiňují výkyvy "generální linie" Minsku ve vztahu k Moskvě. Takovéto výkyvy bývají spíše ve sféře ekonomické, nebo se jedná o konflikty vůdců.

V historii i v současnosti soupeří na území Běloruska mezi sebou katolictví s pravoslavím. V poslední době se do záležitosti míchá i protestantismus a jsou snahy probudit i uniatismus. Od doby vzniku samostatného Běloruska napřela katolická církev svou snahu získat zde vliv, což se jí celkem dařilo. Nikdy to neprobíhalo otevřeně. Bělorusové se instinktivně snaží vyhýbat střetům, majíce na paměti dřívější kruté války a ohromné oběti. Navíc katolíci i pravoslavní žijí a pracují vedle sebe a mnohé rodiny jsou v tomto smyslu smíšené. Všude stojí jak katolické kostely, tak pravoslavné chrámy. Žijí vedle sebe Bělorusové, Ukrajinci, Rusové, Poláci, Židé a Litevci. Patří do různých konfesních skupin, ale jeden od druhého se neliší, hovoří rusky a kromě náboženských svátků dodržují stejné tradice. V článku se ale pojednává o něčem jiném, o vlivu na mysl a duši, o zápase o směr vývoje. Na něm závisí, bude-li napříště konfederace s Ukrajinou a Ruskem, jakožto základ rozvoje ruského světa ve 21. století.

V minulém století v Bělorusku převládalo pravoslaví. V tomto desetiletí nového století už se více hovoří o křesťanských hodnotách mnoha směrů.

12.června 2003 podepsal předseda běloruské vlády Novickij a patriarcha exarcha celé Bělorusi, metropolita minský a slucký Filaret dohodu mezi běloruskou pravoslavnou církví a Běloruskou republikou. Ta právně uznala a potvrdila úlohu pravoslavné církve coby jedné z důležitých sociálních institucí. Církev potvrdila stát jako garanta zachování a rozvíjení těchto tradic. Podle ministerského předsedy tím nejsou dotčena práva ostatních církví, které mohou k vzájemnému užitku spolupracovat se státem.

Z dohody z roku 2003 plyne, že stát a církev mají přednostní spolupráci v oblastech společenské mravnosti, výchovy, vzdělání a kultury, tvořivé činnosti a uchovávání a rozvíjení historického a kulturního dědictví, ochrany zdraví, sociálního zajištění, milosrdenství a dobročinnosti, podpoře mateřství, péči o vězně, práci v armádě a v ochraně životního prostředí. Tím byly v roce 2003 vymezeny klíčové státní instituce, k nimž měla pravoslavná církev otevřené dveře a s nimiž měla spolupracovat – akademie věd a příslušná ministerstva. Koordinaci měl na starosti Výbor pro věci církevní při Radě ministrů Běloruska. Ovšem nikde se v dokumentu nepřipomíná, že je pravoslavná církev Běloruska organickou součástí ruské pravoslavné církve, s níž je v kanonické jednotě, nehovoří se o celoruské minulosti a duchovním společenství s pravoslavím Ruska a Ukrajiny. Přestože se dá uvažovat o ústupcích kvůli posílení samostatnosti státu, nevyhnula se věc kritice. Útoky přišly ze strany katolíků, nacionalistů a inteligence. Posilující katolické struktury okamžitě zabojovaly za svoje práva. K tomu dobře posloužila změna směru běloruských kroků. Lukašenko má problémy se Západem. Proto byla pro něho důležitá návštěva Vatikánu v roce 2009. A tehdy byly stanoveny určité etapy přiblížení se ke konkordátu.

Konkordát reguluje vztah státu k Vatikánu a právní postavení katolické církve. Pomocí konkordátu se Vatikán vždy snažil upevnit svou politickou moc. Konkordáty byly podepisovány od 12.století. Byly podepsány s Napoleonem, fašistickou Itálií i fašistickým Německem. Konkordátem se řídí veškerá katolická veřejnost a katolíci se pyšní tím, že jsou jediná církev, která má mezinárodní právní subjektivitu. Mezi dohodou uzavřenou státem s pravoslavnou církví a konkordátem je rozdíl v tom, že dohoda je vnitřní záležitostí mezi Běloruskem a pravoslavnou církví, kdežto konkordát je na vyšší úrovni. Je to mezinárodní záležitost a výnosy prezidenta Lukašenka musejí být v souladu s konkordátem. Garantem toho jsou vůdci všech dalších zemí, které mají podepsané konkordáty za své státy.

V konkordátě s Vatikánem je zahrnuto opatrovnictví, duchovní potrava souvěrců v silových složkách, věda, kultura, státní sdělovací prostředky, katolická výuka žáků a studentů všech typů škol. V podstatě to bude přijetí katolicismu v Bělorusku. Je poukazováno na to, že jakmile se podepíše konkordát, je Vatikán připraven žádat jeho bezpodmínečné plnění a jednou lehkomyslně uzavřená dohoda se bude těžko rušit.

Není správné, že představitelé běloruského pravoslaví k plánům na uzavření konkordátu Běloruska s Vatikánem mlčí. Není jasné, co je toho příčinou, ale je jasné, že takovéto jednání nemůže být pro pravoslavnou církev užitečné.

Možná, že tato pasivita vyplývá z mezinárodního vzestupu Vatikánu. Zdálo by se například, že Černá Hora je starobylou baštou pravoslaví na Balkáně. Černohorci jako první se zbraní v ruce bránili v boji s Turky pravoslavné vyznání. A nyní předseda vlády Černé Hory navštívil Vatikán a podepsal konkordát, který bude brzy raifikován parlamentem. Proti tomu ostře vystoupila tamní pravoslavná církev. Došlo tak ke komplikaci vztahu černohorské vlády a pravoslavné církve. Vláda sdělila, že v její zemi oficiálně pravoslavná církev neexistuje a obvinila ji ze vměšování do jejích vnitřních záležitostí.

V Bělorusku mnozí nevěří, že Lukašenko konkordát podepíše, jenomže v Minsku je v plném proudu příprava na tento podpis. Moskevský patriarcha Kiril řekl v září 2009 Lukašenkovi při setkání s ním: "Bělorusko není žádný most, žádná brána, ale západní část Svaté Rusi, historické Rusi."

Jasný, moudrý a jedině správný postoj.

Převzato z Fondsk.ru

***


S&P může snížit hodnocení USA do defaultu

Červen 30, 2011

Pokud USA nezaplatí dluhy do 4.srpna, sníží se úroveň jeho hodnocení na selektivní default (neschopnost splácet – pozn. edit.). Řekl to ředitel agentury Standard & Poor´s Chambers. Ten je zároveň předsedou komise pro hodnocení států. Oznámil, že v případě nesplacení dluhu do 4.srpna spadne okamžitě hodnocení na úroveň „D“.

Nebezpečí technického defaultu se zvýšilo poté, kdy se zhroutila rozpočtová jednání mezi Demokraty a Republikány. Ta proběhla ve Washingtonu již dříve v tomto týdnu. I krátkodobý pád může naráz zvýšit náklady na půjčky, ohrožuje křehká ekonomická oživení a oslabuje postavení dolaru jakožto rezervní měny.

Ministerstvo financí je povinno  4.srpna zaplatit 30 miliard dolarů za krátkodobé obligace.

Rozhovory přešly do slepé uličky a začaly se objevovat nové nápady. Například určení priorit na splácení dluhů. Ministr financí Geithner zákonodárce varoval, že podobné řešení tak jako tak investory od amerických dluhopisů odradí. Upozornil také, že USA si půjčují na každý vynaložený dolar 40 centů. Stanovením priorit by se musely při splácení dluhů bez zvýšení dluhového stropu snížit vládní výdaje o 40%.

S&P není první agenturou, která oznámila snížení hodnocení USA, pokud nesplní svou povinnost. Začátkem června pohrozila agentura Moody´s snížením amerického ratingu krátce po možném defaultu na úroveň "AA".

Převzato z Vesti.ru

***

 

Polsko šikuje EU k "útoku na Východ"

Vadim Truchačev

Červenec 01, 2011

Polsko si plánuje pro své předsednictví EU především odklonit Ukrajinu a Bělorusko od Ruska. Podle Tuska se Polsko musí stát "novým hybatelem EU". Za prvořadé označil podpis dohody o asociaci EU s Ukrajinou. Hlavním bodem má potom být vzkříšení protiruského programu "Východní partnerství". Jde o společný plán Polska a Švédska. Jeho členy mají být Ázerbajdžán, Armenie, Gruzie, Moldavie, Ukrajina a Bělorusko. Zemím je slibována hospodářská pomoc, zjednodušení vízového styku, vytvoření zóny volného obchodu a zvláštní vztahy. Rusko do tohoto spolku zváno není, takže je jasné, že má být takto na západních a jižních hranicích Ruska vytvořena zóna vlivu EU.

Polsko považuje Východní partnerství za mimořádně důležité. Z prostředků EU na něj bylo vyčleněno 700 miliard euro, ale Poláci budou hledat další prostředky. Ve Varšavě proběhne v září summit s náplní Východní partnerství. Polsko na svých diplomatických stránkách slibuje obvykle slibované hodnoty pro zúčastněné země: svobodu, demokracii, vládu zákona a dodržování lidských práv.

Polsko se má také starat o povzbuzení demokracie v dalších zemích světa. K tomu má sloužit Fond mezinárodní solidarity, jehož prvním klientem má být Bělorusko. Na jeho vytvoření se iniciativně podílí Polsko a bude jej v průběhu svého předsednictví konstituovat. Krom toho věnují Poláci pozornost i severní Africe.

V polském přístupu je zajímavý rozpor. Potlačovatel svobody Lukašenko má být v jedné řadě s dalšími účastníky Východního partnerství. Patrně už v demokratizaci dosáhl pokroku. Jelikož Rusko není do spolku zahrnuto, dá se usuzovat, že má být namířen právě proti němu.

Záležitost okomentoval pro Pravdu polonista z Fakulty historie Moskevské státní univerzity Bohdan Bezpalko.

Geopolitika má dvojí standardy. V případě, že potřebuje použít vojenskou sílu hovoří o národních zájmech. Je-li třeba vměšovat se do vnitřních záležitostí sousedů, potom se vykládá o demokracii. A zde je podstata vztahu k Bělorusku. Nevadí "potlačovatel svobody" Lukašenko. Polsko chce ovlivňovat běloruskou politiku a vtěsnat tam svou demokracii. Snaží se pomocí Východního partnerství vytvořit svou sféru vlivu. Tradičně do ní zahrnovalo Ukrajinu a Bělorusko a chce tento stav obnovit. Má ambice hrát vedoucí úlohu v regionu a hodlá k tomu využít předsednictví EU.

Protože v současnosti Rusko tísní Bělorusko, je nebezpečí, že se na oplátku Bělorusové přikloní k Polsku a k EU. Sám Lukašenko prohlašuje, že i při spolupráci s Ruskem hledí na Západ. Z Ukrajiny sice odešel Juščenko, ale linie zvláštních vztahů s Polskem a snaha o členství v EU zůstává. Ukrajina také aktivně spolupracuje s NATO. Poláci chtějí Ukrajinu i Bělorusko do NATO vtahnout.

Proč Poláci nezvou do Východního partnerství Rusko, je jasné. Toto uskupení je namířeno proti Rusku, a v lepším případě pouze nechce zohledňovat zájmy Ruska. Po dlouhá staletí považují Poláci Rusy za geopolitického rivala.

Je snadné uhodnout, proč se Poláci angažují v severní Africe. Jsou nejvěrnějším spojencem Spojených států ve východní Evropě a chtějí to dokázat. Mají snahu pomoci tuniským a egyptským studentům podobně jako pomohli běloruským, kteří byli vyloučeni z vysokých škol. Ty okamžitě přijali na polské VŠ. Polská diplomacie se však soustřeďuje především na Ukrajinu, Bělorusko, Pobaltí, střední Evropu a částečně na Moldavsko a Kavkaz.

Vinou Poláků roste napětí mezi RF a EU. To se bude zvyšovat. Polsko bude klepat na bolavá místa. Bude se snažit své negativní vztahy k Rusku přenést na celou EU. Je však nepravděpodobné, že se jim toto podaří. Bruselská byrokracie má dost sil Polákům nepodlehnout.

Převzato z Pravda.ru


***


Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremič: Nechystáme se vstupovat do NATO

Alexandr Koc, Dmitrij Stěšin

Červenec 02, 2011

Srbský ministr zahraničí poskytl rozhovor dvěma ruským žurnalistům.

Po zatčení generála Mladiče se začalo hovořit o tom, že zmizela poslední překážka pro vstup Srbska do EU.

Nejsou odstraněny všechny překážky. Vstup do EU je složitý a trvá dlouhou dobu. V souvislosti s námi bude hodně záležet na okolnostech kolem samotné EU. Ekonomická krize vyvolává u některých členů stále méně nadšení z rozšiřování. Proto můžeme očekávat přitvrzení podmínek ke vstupu.

Jak vidíte otázku Kosova? Už se hovoří o jeho dělení.

Naši vyjednavači mají instrukce řídit se srbskou ústavou a mezinárodním právem, které zahrnuje i rezoluci RB OSN č.1244. Jsme připraveni k rozhovorům o Kosovu, ale na základě srbské ústavy, rozhodnutí srbského parlamentu a na základě mezinárodního práva.

V čem je podstata rozhovorů mezi Prištinou a Bělehradem?

Musí se jednat o ulehčení života lidem v Kosovu a Metohiji. Otázky svobodných hnutí, telekomunikací, obchodu a energetiky. Srbsko připravilo varianty řešení, které nejsou v rozporu s ústavním postavením Kosova. Podle nás je Kosovo součástí Srbska a k tomu se snažíme směrovat řešení. Někteří politici mají na řešení vlastní názory, ale ty jsou jejich osobní a jejich stran. Srbská vláda má předem vypracované pevné postoje.

Jaký má Bělěhrad vliv na území, která jsou kompaktně obývána Srby?

O občany Srbska žijící v Kosovu se staráme. Situace je nejhorší na jihu Kosova. Pomáháme jim finančně, ekonomicky, posíláme stavební materiály, učebnice. Mají stejná práva jako ostatní občané Srbska, ovšem komunikace s nimi je složitá. Vítáme ruskou humanitární podporu našich lidí v Kosovu. Dříve jsme s Ruskem v těchto otázkách úzce spolupracovali a věřím, že spolupráce bude pokračovat.

Nyní se v Bělehradě uzavírá konference NATO. Před tím proběhlo setkání CSTO. Jakou má Srbsko bezpečnostní politiku? Je blíže k NATO nabo k CSTO?

Srbská bezpečnostní politika je založena na neutralitě. Nejsme členem a nechystáme se být členem žádného z obranných svazků. Proto má současná vláda velkou podporu obyvatel. A proto nechceme tuto politiku měnit. Konference o níž je řeč, nebyla konferencí NATO. Byla to široká konference s účastí i ruských vojáků, vojáků rakouských a dalších.

Nálady v Srbsku jsou podle anket z 80 % proti vstupu do NATO.

Mnohem více než z 80 %.

Nezdá se vám, že podobné konference v Bělehradě kazí tvář vaší vládnoucí strany? Proběhla vlna protestů.

Protesty nebyly masové. Byly spíše emocionální. Máme s NATO historickou zkušenost a výsledkem je těch více než 80% obyvatel proti vstupu do NATO. Opakuji, že se nejednalo o konferenci NATO, vždyť my v NATO nejsme a neplánujeme vstup. Byla to bezpečnostní konference jíž se účastnily i státy mimo NATO, včetně RF.

Brzy dojde k setkání Tadiče s Medveděvem. Jak vidíte spolupráci Srbska a Ruska, a co od takových setkání očekáváte?

Státní návštěva srbského prezidenta v Moskvě bude odpovědí na návštěvu ruského prezidenta v Srbsku v roce 2009. Tehdy jsme oslavili 65. výročí osvobození Bělehradu naší a Rudou armádou.

Počítáme, že oba prezidenti podepíší dohodu o strategickém partnerství Srbska a Ruska. Budou podepsány i další dohody v několika oblastech. Potvrdíme blízkost našich vztahů, dojednáme projekty na kterých budeme spolupracovat v budoucnu. Návštěva proběhne začátkem podzimu.

Převzato z Kp.ru


***


Nasralláh odmítl vydat mezinárodnímu soudu své bojovníky

Červenec 03, 2011

Hizballáh nevydá své bojovníky mezinárodnímu soudu, prohlásil jeho vůdce šejk Hasan Nasralláh. Jedná se o čtyři členy této organizace. Řekl: „Žádná libanonská vláda nesmí tyto lidi zadržet, jak žádá Zvláštní tribunál pro Libanon. Ani v průběhu třiceti dní, ale ani po třicet či třista let.“

Podle šejka byl tribunál splichtěn proto, aby v Libanonu provokoval náboženské spory. Jenže toto spiknutí utrpělo porážku.

Soudní proces v Haagu, jehož výrok lze už dnes předpokládat, bude probíhat v nepřítomnosti, podtrhl Nasralláh.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku