Svět ruskýma očima 76

Reklama


Policejní stát chilských liberálů

Nil Nikandrov

Červenec 15, 2011

Chilský prezident, multimilionář Sebastian Piněra, neustále opakuje: "S mou vládou se Chilané cítí více chráněni." Je vůdcem vládnoucího pravostředového bloku "Aliance". Pro efektivnější zápas se zločinností je v jeho zemi vytvořena "velká strategická unie", sdružující policejní složky, ministerstvo vnitra, soudní orgány a občanskou společnost (symbolizující podporu lidu). Ze zcela pochopitelných důvodů není zmiňována vojenská kontrarozvědka, neboť vyvolává zlověstné asociace z doby svržení prezidenta Allendeho.

Prezident pod záminkou boje se zločinností zvýšil počty karabiniérů o 10 tisíc (20 %). Tato polovojenská policejní struktura prováděla v době Pinochetovy diktatury spolu s tajnou policií DINA tvrdé trestné akce proti lidem jiného smýšlení. Nyní se reformuje struktura orgánů určených k bezpečnosti státu, složek potírajících organizovaný zločin, terorismus, obchod se zbraněmi, s narkotiky atd. V rámci "modernizace" se stále zřetelněji projevuje represivnost režimu.

Letos v únoru se objevil nový zákon o ministerstvu vnitra a sociální bezpečnosti. Byl zřízen útvar ke "studiu problémů" (Division de Estudio), který má, krom jiného, v náplni práce i boj s porušováním veřejného pořádku. Vedle toho má rozpracovat současné metody zjišťování a zneškodňování sociálně politických konfliktů. Z dílčích sdělení vedoucích pracovníků ministerstva a tajných služeb lze pochopit, že náplní jejich práce bude organizačně operativní rušení akcí "extrémistů" ve dnech, které jsou symbolické pro chilský odpor: 1. květen, 12. září – Den svržení vlády Salvadora Allendeho, 29. březen – Den mladého vojáka.

Útvar studia problémů v součinnosti s Úřadem veřejného pořádku musí vést přehled o sociálních, ekologických a pracovních konfliktech a stávkách a zapojit do činnosti i místní správu. Je povinen potlačovat narušování veřejného pořádku radikály (violentistas) a nejlépe se před nimi zajišťovat preventivními akcemi. Zvláštní pozornost bude věnována "historicky problémovým" oblastem, kde žijí "sociálně nepřizpůsobiví nebo politicky konfliktní" Chilané. Těch je rok od roku víc: neoliberální model nemilosrdně vytěsňuje na okraj národa "nepoužitelný lidský materiál".

Pozornost se má věnovat především mladým, jednak k zapojení do špehování, ale i coby objektům sledování. K práci budou využíváni mladí "aspirantes", kteří jsou na ni připravováni. Mimo to, že budou využíváni k obvyklým úkolům spojeným se "šmejděním" a donášením, budou také provokovat (známým vytloukáním výkladních skříní, ničením aut, zápalnými lahvemi proti policii a podobně). Tak vytvoří podmínky k policejnímu zásahu běžnými způsoby – obušky, slzný plyn, vodní děla.

Stalo se, že neznámí v maskách při studentských nepokojích spalovali chilské vlajky. Kompromitujcí záběry byly v TV, přesto byli studenti a žáci požadující bezplatné studium podle vlády ti špatní, kteří nezasluhují žádné výhody a nejsou patrioti. Ministr školství je charakterizoval jako osoby se sklonem k násilí a jejich mnohatisícové pokojné manifestace označil za akce malých skupin.

V Chile jsou pochopitelně i extrémistické skupiny. Odezvu má "případ bomby". V průběhu několika let v Chile vybuchovaly bomby u bank, nákupních center a policejních stanic. Mělo to nesystémový protikapitalistický charakter. Delikventy se chytit při činu nepodařilo, ale uvězněni byli předpokládaní strůjci útoků. Ti, proti nimž se nepodařilo obstarat žádné důkazy, byli propuštěni. Ostatní ale rovněž trvají na své nevině. Jeden z nich, Hermosillo Marin to vyjádřil jasně. Policie pozatýkala členy "Mapu Lautaro", kteří ozbrojeni bojovali proti Pinochetovi. Podle mínění Marina provádějí výbuchy skupiny mladých anarchistů. Média, která dříve spolupracovala s diktaturou, slouží nyní vládě, a dělají kampaně proti zastáncům politických forem boje.

Policejní nátlak je zřetelně veden na indiánské organizace a přitvrzován. Už několik desetiletí se za svá práva bere lid Mapuče (Araukánové). Chtějí žít na svém historickém území a nepodléhat neoliberálním expanzním hrozbám se snahou využívat přírodní bohatství jejich území. Všichni tři poslední neoliberální prezidenti, dva z levostředového bloku "Souhlas" i současný Piněra, nijak nebránili zostřenému nátlaku na Indiány. Ve většině případů se bouří indiánská mládež. Vůdci Mapučů mají univerzitní vzdělání získaná v západní Evropě a v Kanadě. Jim je jasné, co bude následovat, pokud neoliberální privatizátoři uchvátí jejich území. Proto se tak urputně brání současným kolonizátorským konqistadorům. Brání se všemi dostupnými způsoby: odmítají spolupracovat s místní správou, zneprůjezdňují cesty a zapalují dřevařské továrny, jejichž majiteli jsou často bývalí Pinochetovi důstojníci. V horách se občas střílí. Iniciátory je těžké najít, ale policii a karabiniérům slouží střety k nájezdům a akcím.

Za vlády Bacheleta byli vůdcové Mapučů odsouzeni do vězení od 5 do 25 let. Důkazy pro údajné vraždy a ozbrojenou loupež byly zfalšované, svědci – anonymové v maskách. Indiáni vyhlásili hladovku. Ta trvala 80 dní. Na pokraji jejich smrti se obhájci těchto vězňů chystali obrátit se na Mezinárodní komisi pro lidská práva. Protesty v mnoha zemích donutily chilský Nejvyšší soud podstatně jejich vězení zkrátit.

Amnesty International vyzývá chilskou vládu k odstoupení od mimořádně tvrdých postupů proti sociálním protestům. Kritizuje protiteroristický zákon a jeho aplikaci na pokojné protesty, jejichž množství narůstá.

Piněrova vláda je neoblíbená, 60 % Chilanů má k ní záporný vztah. Opoziční blok "Souhlas" se počítá k levostředovým, ale ve skutečnsti je obdobou "Aliance". Má ještě více nedůvěry – 68 % dotázaných. Rovněž parlament a senát neuspokojuje 60 % Chilanů.

Pro chilskou elitu je hrozbou "rozzlobená mládež", která se ztotožňuje s vládou Salvadora Allenda. Čím více pracuje neoliberální propaganda, čím více démonizuje minulost země v epoše Národní jednoty, tím více k ní poutá mladé lidi. V Chile jsou v chapadlech neoliberální propagandy veškerá média, včetně internetu. Pracuje odposlech telefonů. Odpovědní úředníci dostávají tolik informací, že je nestačí zpracovat. Nyní je vypsán konkurs na zhotovení programu, který by dokázal všechno vyšpehované zpracovat a vydělit podle zadání: sféry života jak soukromého, tak politického, sociální sítě a další. Vše pro využití vládními strukturami.

Je to jen malá část faktů o renezanci policejního státu v Chile. Současní chilští hospodáři se nedokáží zbavit totalitních skvrn pinochetismu.


Převzato z Fondsk.ru


***


USA a Indie pomohou Vietnamu porazit Čínu

Sergej Balmasov

Červenec 14, 2011

V nejbližší době dorazí do Jihočínského moře indické vojenské lodě. Bude to skupina torpedoborců URO (řízená raketová obrana). Z New Delhi došly zprávy, že se indické námořní síly v Jihočínském moři hodlají usadit dlouhodobě. Indie tam chce zřídit svou stálou základnu. Hodlá překazit velké čínské plány na rozšíření vlivu. Čína má úmysl ovládnout všechny ostrovy Jihočínského moře. Dosud má zabrané Paracelské ostrovy u jižního Vietnamu, to od roku 1974, a dále část souostroví Spratley. Tahanice o ostrovy vyplývá nejen z důležitosti námořní cesty z Pacifiku do Indického oceánu, ale i z bohatství mořských živočichů a především uhlovodíkových surovin na šelfu.

Vietnam poskytuje vojenské námořní základny Indii v Nhatranegu a Halongu pro její vojenské lodě, a Indie za to nabízí Vietnamu vojenskou pomoc pro zvýšení jeho vojenské síly. Konkretně se jedná o stavbu lodí a výcvik vojenských námořníků. Hanoj sama na moři nemůže čínskému nátlaku odolávat. Ukázalo se to v roce 1988, kdy Čína zabrala část ostrovů Spratley a při střetu vietnamské námořnictvo zdolala.

V poslední době dělá Čína svaly jak na Vietnam, tak na Filipíny. Manila se nedávno se žádostí o podporu obrátila na USA a snažila se vytvořit jednotnou frontu s Hanojí proti čínskému nebezpečí. Avšak síla čínské vojenské flotily spolehlivě převažuje i nad spojenou flotilou filipínsko-vietnamskou. V případě námořní války nemají ani obě společně šanci.

Pravděpodobnost takového scénáře v poslední době roste. Země vyslaly do problémové zóny své další námořní síly. Vietnamský předseda vlády vydal dekret o vojenské námořní pohotovosti pro případ dalšího napětí mezi Vietnamem a Čínou. Čína má v tomto případě pro strach uděláno a demonstruje své rozhodnutí plně kontrolovat Spratley. Vedou ji k tomu vysoké ceny uhlovodíků a obtížnost dohody s Ruskem na ceně plynu.

Totální kontrola Spratleyho ostrovů Čínou vyvolává obavy u států jižní a jihovýchodní Asie. Čína může ostrovy využít jako předpolí pro vpád do zemí jižních moří. U Indie vyvolala vzrůstající čínská expanze v regionu tak velký odpor také kvůli Pákistánu, který se rozhodl poskytnout Číně vojenskou námořní základnu na svém pobřeží. V tom případě bude Indie v krajně nevýhodném strategickém postavení.

Protičínská aktivita není jen věcí Indie a menších států regionu, ale rovněž "zpěváka za scénou" – USA. Od roku 2007 navštěvují Vietnam vlivní američtí činitelé, včetně šéfa CIA. Čínské nebezpečí přimělo Vietnam nehledět na dřívější americkou agresi. K indickým vojenským lodím zřejmě v dohledné době u vietnamského pobřeží přibudou i vojenské lodě americké. Ve Vietnamu provedou cvičení. To už vyvolalo nervozní reakci Číny, která Ameriku vyzvala, aby se nevměšovala se do územních sporů v Jihočínském moři. USA se samozřejmě nezaleknou, ale budou se snažit čínskou aktivitu v regionu omezovat. Kdyby to neučinily, ponechaly by Číně z hlediska geopolitiky strategicky významné území.

Převzato z Pravda.ru


***


Bubliny se opět nafukují

Anna Koroleva

Červenec 15, 2011

Období mimořádně nízkých úrokových sazeb v ekonomicky rozvinutých zemích světa se časově shoduje s jejich zvýšením na rozvíjejících se trzích (emerging markets). S tím spojený přeliv kapitálu způsobí pokračující nafukování bublin na trzích aktiv rozvojových ekonomik.

Země s rozvíjející se ekonomikou v boji s inflací zvyšují základní úrokové sazby. Proti tomu ekonomicky rozvinuté země mají úrokové sazby na rekordně nízkých hodnotách. Centrální banky USA, Japonska a Velké Britanie si nemohou dovolit zvýšení diskontní sazby.

Britská ekonomika je charakteristická tvrdým omezením výdajů, deficitem rozpočtu, vysokým státním dluhem a rostoucí inflací. Proto nemůže zvyšovat úrokové sazby.

Amerika dokončila v červnu program tzv. kvantitativního oslabení (QE2), vykoupila státní obligace za 600 miliard dolarů a dostala se do hospodářských potíží – od zhoršení situace na trhu práce, až po trable se státním dluhem. Navíc šéf FED Bernanke nevyloučil možnost přijetí dalšího programu podpory ekonomiky QE3. Růst úrokové míry nelze očekávat.

Špatně je na tom i Japonsko. Zemětřesení a tsunami způsobilo deficit v energetice a problémy ve výrobě a dodávkách. Do ekonomiky bylo třeba nalít velké prostředky a úrokovou míru nelze zvyšovat.

Jaké jsou v těchto záležitostech názory některých ruských ekonomů?


Denis Barabanov: V řadě rozvojových zemí úroková míra roste. Vlády se tam potýkají s vysokým růstem inflace. Úrokové míry tam budou růst i nadále. Rekordně nízké diskontní sazby v rozvinutých zemích způsobily přelévání kapitálu, především spekulativního, do emerging markets a nafoukly bubliny na trzích aktiv. Své udělal i růst cen ropy a potravin.

Faktory, které působily na rozvíjející se ekonomiky, ovlivnily i inflaci ve vyspělých ekonomikách, avšak v menší míře. Zvýšení úrokových sazeb v ekonomicky rozvinutých zemích se v příštím roce nedá očekávat jinak než minimálně, zatímco v rozvíjejících se ekonomikách budou dále růst. Ve výsledku bude příliv kapitálu do emerging markets vytvářet na trhu aktiv nové bubliny. To se negativně odrazí na měnách, které budou posilovat a snižovat konkurenceschopnost domácích vývozců. Rozdíly v úrokových mírách prohloubí propast mezi rozvinutými a rozvojovými ekonomikami.

Anna Bodrova: Významnými státy v přílivu "horkých peněz" se v pokrizovém období ukázaly Indie a Brazílie, kde byl dostatek potenciálních investic, aby nasměrovaly cizí prostředky do světového řečiště. Cílem "horkých peněz" je vstoupit do nejzajímavějších odvětví a projektů, dosáhnout nejvyšší návratnost financí a vyvést je ven, jakmile se v rozvitých ekonomikách ustálí situace. Vlády rozvíjejících se zemí mají na regulaci toku "horkých peněz" nástroje: pro zahraniční investory zvýšení spodní hranice vstupu do projektů, omezení domácí cirkulace prostředků, dlouhodobé kontrakty, důsledný přehled o projektech, které skutečně vyžadují státní financování.

Michail Koroljuk: Mimořádně měkká monetární politika v rozvinutých zemích vede k vývozu inflace do rozvojových zemí. Ty proti tomu mnoho udělat nemohou. Fixovat kurzy, zvyšovat úrokovou míru, nebo bránit přílivu kapitálu různými bariérami. Příliv kapitálu má více záporů než kladů. Především totiž přitéká spekulativní kapitál, reagující na zpevnění měny a zároveň zvyšující volatility na finančních trzích. Vysoké úrokové míry mohou zase odrazovat strategické investory.

Maxim Lobada: Podle posledního ze zde zmíněných ekonomů není zase tak jednoznačné, že se nebudou úrokové míry v průběhu roku zvyšovat. Inflace může donutit monetární vládce přitvrdit monetární politiku už do konce tohoto roku. Programy QE1 a QE2 posílily likviditu, spekulativní složku a roztočily inflaci. V případě třetího programu (QE3) porostou ceny a v zemích s rozvinutou ekonomikou se úrokové míry začnou zvyšovat.


Převzato z Expert.ru

Přejít do diskuze k článku