Svět ruskýma očima 80

Reklama


Haagský tribunál řídí CIA a MI6

Boris Alexin (Srbsko)

Srpen 2, 2011

Od chvíle zřízení Haagského tribunálu pro bývalou Jugoslavii (ICTY) v roce 1993 začaly prosakovat údaje o tom, že na něj má vliv řada vlád západních států. Zpravodajským službám USA a Velké Britanie bylo uloženo vzít jej pod kontrolu a využít jej k rozkladu Jugoslávie a Srbska. Tribunál začal obviňovat Srby jako na běžícím pásu. Vedení Srbska, které začalo vládnout v roce 2000, předalo ICTY celé srbské politické vedení, které zemi bránilo. Toto neučinil žádný jiný stát! Ze 141 obvinění Haagským tribunálem jich bylo 95 proti Srbům, tedy 70 %. Srbové byli odsouzeni k celkovému trestu 1000 let vězení. Z nich 14 přišlo o život, buď byli zabiti, nebo zemřeli. Prozápadní síly v Bělehradě předaly haagským prokurátorům prakticky veškerou tajnou dokumentaci o státní bezpečnosti, vojenské rozvědce i o Vrchní radě obrany Srbska. Přitom v této době Haagský tribunál nezačal přezkoumávat žádné zločiny NATO proti srbskému lidu, ani žádné zločiny proti němu v době místních etnických válek na území bývalé Jugoslávie.

Florence Hartmannová, bývalá poradkyně hlavní žalobkyně ICTY Carly del Ponteové a její tisková tajemnice tvrdí, že od samého začátku měly na ICTY vliv americké a britské zpravodajské služby. Ve své knize "Mír a trest" předkládá informaci, že když Haagský tribunál začal pracovat, přišlo do prokuratury 22 funkcionářů, kteří měli všechno potřebné zařízení, aby ji mohli být nápomocni. Celou dobu v tribunále pracovali vojenští analytici, právníci i agenti zpravodajských služeb a plnili úkoly svých vlád. Největší převahu měli Anglosasové. V knize jsou citována slova tiskového tajemníka NATO ke zločinům na Srbech v Kosovu a Metohiji: "Buďte si jisti, že my (NATO) a tribunál jsme jeden celek." A ještě: "…jsem si jist, že Luise Arbourová (hlavní prokurátorka) obviní jen představitele jugoslávské národnosti a nikoho jiného".

Podle F.Hartmannové byl pro splnění potřeb prokuratury vytvořen speciální orgán – vojensko-analytický tým. Američané a Britové si zajistili vysoce kvalifikovaný personál, který jim narýsoval možnosti strategie trestního stíhání. Žalobce ve věci Slobodana Miloševiče byl Jeffrey Nice, dlouholetý agent MI6. Bill Stubner, hlavní poradce hlavního prokurátora Goldstonea byl agent vojenské rozvědky USA. Tajná operace NATO, která způsobila likvidaci mnoha Srbů obviněných Haagským tribunálem se nazývala Jantarová hvězda. K těmto informacím F.Hartmannové lze doplnit, že známá spolupracovnice Haagského tribunálu v Srbsku Nataša Kandičová byla podle srbské státní bezpečnosti v devadesátých letech spolupracovnicí americké rozvědky.

Obvinění Srbů nesestavovali nezávislí žalobci, ale agenti amerických a britských zpravodajských služeb, dokonale loajální svým vládám. Haagský tribunál jen plnil příkaz k potrestání Srbů a kryl přečiny na Srbech spáchané. Nepracoval ani podle vlastních pravidel, ani podle norem OSN. Pokud by je dodržoval, nesměl by plnit instrukce žádné vlády. Stejné pokyny dává nařízení RB OSN pro zaměstnance OSN a ti se k plnění zavazují. Jinak jim hrozí sankce. Avšak navzdory všem normám pracují v ICTY američtí a britští agenti, kteří plní pokyny svých vlád. Dokonce ředitel haagské věznice předával na americké velvyslanectví tajné údaje o zdraví, činnosti advokátů a soukromém životě Slobodana Miloševiče. Stíhán za to nebyl.

Jestliže americká a britská vláda zneužívá tribunál, potom to není soud OSN, ale nástroj plnící přání Washingtonu a Londýna. Jestliže nezávislé šetření prokáže, že americká a britská agentura ovlivňovaly práci Haagského tribunálu, je to dostatečný právní základ pro revizi jeho rozhodnutí.

Převzato z Fondsk.ru

Poznámka: Florence Hartmannová byla za prozrazení tajných informací ve své knize Mír a trest potrestána pokutou 7000 euro za pohrdání soudem. Hrozilo jí 7 let vězení a pokuta 90 tisíc euro.

***

OPEC a cena stability

Vadim Vichrov

Srpen 5, 2011

OPEC byla založena v roce 1960 Íránem, Irákem, Kuvajtem, Saudskou Arábií a Venezuelou. Nyní se domnívá, že bude mít koncem tohoto roku své zisky v řádu 1 bilionu dolarů. Takovéto výhledy předpokládá Mezinárodní energetická agentura. Na první pohled by se mohlo zdát, že rok bude ziskový, ale je to složitější. Hrají zde totiž úlohu finanční zájmy a soupeření národních i státních zájmů.

Na zasedání OPEC, které proběhlo v červnu ve Vídni, se jednotliví členové v počtu 12 nedohodli. Nedomluvili se na navýšení kvóty těžby ropy. Rijád trval na zvýšení těžby, čímž by její cena na světových trzích klesla. Při zvýšení těžby na 1,5 milionu barelů denně by cena klesla ze 100 dolarů za barel na 80 dolarů. Tím by se pomohlo USA a zemím EU z krize. Vypadá to tak, že nejvlivnější člen OPEC – Saudská Arábie oplácí Západu jeho přízeň za to, že souhlasil s vysláním jejích vojsk do Bahrajnu k potlačení šiítských nepokojů. Snížení cen ropy by pomohlo jak USA tak EU. Poslední zasedání OPEC skončilo pro Saudskou Arábii neúspěchem. Její snahu o snížení cen podpořili jedině Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty. Neúspěšní členové OPEC jsou přesvědčeni, že příčina jejich neúspěchu je v tom, že zasedání předsedal Írán. Ten má životní zájem na udržení současných vysokých cen. Na jeho straně stála Venezuela, Alžírsko, Angola, Irák a Libye. Kvóty se nezměnily. Oficiálním cílem OPEC je snaha o stabilizaci trhu s ropou, stabilitu dodávek ropy spotřebitelům a důstojné podmínky pro ropný průmysl. Rozdělení OPEC na dvě frakce tento cíl hatí.

První těžkosti nastaly v době "arabského jara". Vládci, kteří u vlády zůstali, zadali úkol: je nutné se podělit s vyburcovaným a rozhněvaným lidem. Vyžaduje to přerozdělení zisku, především z exportu ropy a k tomu bude třeba mít zdroje ve vlastnictví státu. Nespokojenost se musí uklidnit stimulací zájmu o ekonomický růst. Kontrolu přírodních zdrojů je třeba zesílit.

V Saudské Arábii se snaží zakonzervovat státní i politickou situaci za pomoci finančních injekcí a zvýšení úrovně a kvality života. K tomu je vyčleněno 129 miliard dolarů. Tím, že vyslala svoje vojáky do Bahrajnu k potlačení šiítské rebelie, dala Saúdská Arábie signál, že bude střežit stabilitu všemi prostředky. Řada pozorovatelů ujišťuje, že stabilita Saudské Arábie už není tak neochvějná. Po dlouhé době americké intervenční politiky už si americké autority připouštějí myšlenku na ukončení nadměrně ztrátových zámořských zásilek. Jaké budou důsledky nestability Saudské Arábie a ztráty jejího podstatného vlivu v OPEC, jak už napovědělo vídeňské zasedání? Co když se celý region dostane do turbulencí?

Denní produkce ropy je v těchto zemích následující (v barelech): Saudská Arábie 9 milionů, Irák 2,7 milionu, Kuvajt, Katar a Spojené arabské emiráty dohromady 6,5 milionu, Alžírsko 2,8 milionu. Celkově OPEC těží jednu třetinu světové produkce. Zjištěné zásoby jsou v zemích kartelu průměrně uváděny asi 1000 miliard barelů. OPEC je tedy vlastníkem čtyř pětin ropy na planetě. Má na ni téměř monopol.

Přerušení dodávek této strategické suroviny by mohlo dát burzovním spekulantům možnost vybičovat ceny a strhat makroekonomické indexy zemí závislých na energii. To může nakonec přinutit Západ, jehož pozice v ropném regionu slábne, hledat alternativní dodavetele energetických surovin.

Náklady na "podporu stability" v mnoha ropných zemích prudce vyrostly. Například ještě před několika lety mohla Saudská Arábie stáhnout ceny ropy s přiměřenou marží ke 20 dolarům za barel. Dnes nemůže vyrovnat rozpočet, pokud cena za barel ropy bude pod 88 dolarů. Sice by skromnější ceny mohla přestát, ale objevil se spodní limit ceny. Dochází k rozpočtovému deficitu a neschopnosti plnit závazky vůči obyvatelstvu. To vyvolává nespokojenost.

Vytváří se začarovaný kruh. Země OPEC jsou rukojmím vysokých cen za svou ropu z důvodů čistě vnitřních. To podněcuje finanční dealery, kteří hrají tak, aby ještě více zvedli ceny. Podle Hulberta, autority v těchto otázkách, dnes není v OPEC nikdo umírněný, nikdo nechce přiměřené ceny, ze všech se stali "jestřábi různého kalibru".

Vídeňské zasedání ukázalo, že uvnitř ropného kartelu je vřed, který zde může způsobit národnostní rozdělení.

Převzato z Fondsk.ru

***

Chimérická pohrůžka

Francouzský soud začal vyšetřování nové ředitelky MMF

Alexej Michaljov

Srpen 5, 2011

Speciální soud pro záležitosti úředních zmocněnců zahájil dne 4.srpna vyšetřování Christine Lagardeové. Úředníci ji podezírají z překračování úředních pravomocí v době, kdy byla ministryní financí Francie. Avšak ani její advokát, ani ona sama se nikterak neznepokojují. Byla ustanovena do funkce koncem června a 4. srpna už nad ní visí korupční skandál. Za určitých okolností by to pro ni mohl znamenat odvolání z funkce. Francouzská prokuratura žádala začít vyšetřování ještě letos v květnu, tedy v období, kdy byla ministryní financí. Podle vyšetřovací verze překročila ministerské pravomoci, když v roce 2007 vstupovala do soudního sporu mezi obchodníkem Tapiem a bankou Credit Lyonnais (dnes LCL).

Ministr financí ve Francii má spoustu pověření. Banka Credit Lyonnais byla v oné době státní. Soukromý obchodník a politik Bernard Tapie se setkal s finančními těžkostmi. Požádal banku o pomoc s prodejem společnosti Adidas, jíž velel od roku 1990 do roku 1993. Banka mu poskytla patřičnou sumu a on si společnost prodal sám, avšak významně jinak. Od banky nyní žádá kompenzaci toho, co prodělal, a po patnácti letech soudního procesu ji dostává. Takto je to jednoduché.

Podle francouzské justice je rozhodnutí sporu mezi bankou a Tapiem ministryní financí (tehdy ještě ministryní ekonomiky, průmyslu a financí) překročením služebních pravomocí. Podle vyšetřovatelů Lagardeová pomohla Tapiemu ke 285 milionům euro státních prostředků tak, že převelela projednání na smírčí soud. Před tím soud několikrát Tapiemu odmítl výplatu kompenzací na náklady státu.

Svérázné nakládání s penězi daňových poplatníků se jim nelíbilo. Na stranu vyšetřování se stavějí řady protivníků Sarkozyho, do jehož tábora Lagardeová patří. Jsou mezi nimi socialisté (s představitelem DS-K) i centristé.

Tapie požívá ve vlasti pochybnou reputaci. V roce 1993 se stal národním hrdinou za jediné vítězství v historii jím získaného fotbalového klubu Olympique de Marseille, ale na druhou stranu se krátce nato provalilo, že k výhře došlo s pomocí úplatků. Tapie byl obviněn z korupce a marseillský klub byl z francouzské ligy vyloučen.

Svoje postavení získal Tapie nákupem a prodejem společností. V roce 1990 měl více než 80 % akcií firmy Adidas. V roce 1993 měl finanční potíže, chystal se bankrot a proto se rozhodl společnosti zbavit. Prodej opět svěřil bance Credit Lyonnais, které se podařilo prodat společnost za mnohonásobně vyšší cenu, než za co byla v roce 1990 koupena. Obchodník se rozhodl jít k soudu.

Během patnácti let soudy různých instancí Tapiemu odmítly kompenzace přiznat, až se do věci vložila Lagardeová. Časopis Time uvádí, že oponenti Lagardeové jsou přesvědčeni, že pomohla ze zištných důvodů, kvůli vlastnímu obohacení. Je tu i další verze – jednoduše pomýlení. Když se vezme v úvahu její strmá kariéra a pověst, jsou obě verze nepravděpodobné.

Na druhou stranu může být věrohodnější to, že konala na objednávku z vyšších míst. Podle francouzského Le Monde mohlo být přisouzení peněz Tapiemu požadováno od Sarkozyho. Mohla to být odměna za jeho podporu při prezidentské kampani Tapiem v roce 2007.

Nicméně advokát Lagardeové sdělil, že jí nic nehrozí a že opakování skandálu, který MMF otřásl v případě DSK, se nedá očekávat.

Pokud se ve věci Lagardeové přece jen najde vina a ona bude muset odejít z pozice ředitelky MMF, kdo ví, zda jejím nástupcem bude Evropan, natož Francouz.

Převzato z Lenta.ru

Přejít do diskuze k článku