Svět ruskýma očima 84

Reklama


Západ žárlí na vztahy Rusko – KLDR

Vadim Truchačev

Srpen 25, 2011

Západ by rád zjistil, na čem se dohodlo Rusko se Severní Koreou při návštěvě "milovaného vůdce" v ruském Ulan Ude.

Severní Korea vyjádřila svou ochotu k obnovení šestistranných rozhovorů o osudu svého jaderného programu, které byly před dvěma roky zastaveny v souvislosti se severokorejským testem zbraně hromadného ničení. Dále bylo dohodnuto vybudování plynovodu z Ruska do Jižní Koreje přes území Severní Koreje. Pokud do toho nic nevstoupí, rýsuje se na korejském poloostrově uvolnění a zapojení Severní Koreje do závažných mezinárodních hospodářských projektů.

Ministerstvo zahraničí USA nelenilo a okamžitě se zajímalo o výsledky jednání s tím, že "Rusko je účastníkem šestistranných rozhovorů a má stejné cíle s námi. Uvažujeme, že se s Rusy po návštěvě Kim Čong-ila spojíme", řekla oficiální představitelka resortu ministerstva zahraničí USA. Podle jejích slov je případný úmysl KLDR obnovit jednání o jaderném programu a o odstoupení od jaderných zkoušek málo. Podle ní jsou USA rovněž znepokojeny možností Severní Koreje obohacovat uran, což porušuje rezoluci OSN.

Západní media se návštěvě věnovala podrobně. The Wall Street Journal tvrdí, že účelem návštěvy korejského vůdce bylo získání ekonomické pomoci, se kterou by se mohl vypořádat s následky sankcí a každoročních povodní. Přitom se obrací na své obvyklé sponzory. Ruské ministerstvo pro mimořádné události strádajícím Korejcům pomůže. Američtí novináři Rusům přiznávají pragmatismus. Ti chtějí na severovýchodě KLDR zřídit přístav a vybudovat plynovod do Jižní Koreje přes Severní Koreu. Jednání o plynovodu už proběhla dříve – bez výsledku.

The New York Times nevěří v dlouhodobý efekt dojednání mezi Ruskem a KLDR. Jakákoliv ujednání budou komplikována sporem o severokorejských pracích na jaderných zbraních. Avšak to se nestalo.

Jihokorejci zvažují, co jednání přináší jedné i druhé straně. The New York Times cituje jednoho z nich: Bohaté ruské zdroje ropy a plynu dávaly dostatečné páky Rusům na vliv v severovýchodní Asii. Ty však byly ztraceny po zániku studené války. Zde se ovšem projevuje snaha postrašit čtenáře vzkříšením ruských imperiálních snah na východě Asie.

Podle Jižní Koreje jde Severokorejcům také o to, aby snížili svou závislost na Číně. Ta se neustále zvyšuje. Severokorejská elita trpí podle Jižní Koreje xenofobií. Má obavy z kdečeho. Proto se také zřejmě snaží posílit svůj vztah k Rusku.

Na rozdíl od předešlých médií přiznává Christian Science Monitor, že návrat KLDR k šestistranným rozhovorům je úspěchem Ruska. Ovšem podle novináře bylo hlavním cílem jednání o "politickém oteplení" získání potravinové pomoci.

Britský Independent opakuje hodnocení amerických novinářů a předkládá ještě další verzi. Kim Čong-il by prý mohl žádat na Rusku podporu pro předání vlády svému synovi Kim Čong-unovi. Odkud se objevila takováto úvaha, není zcela jasné. Kim Čong-un v delegaci vůbec nebyl. Má to snad být snaha poukázat na komplot "špatných chlapců" z Ruska a Severní Koreje?

Německý Süddeutsche Zeitung informoval o obvyklém jaderném zastrašování a navíc zveřejnil zprávu západní zpravodajské služby. Podle ní měla KLDR předat Íránu počítačový program s důležitým know-how k výrobě jaderných zbraní. Program měl být vytvořen v USA, ale jak se dostal do Severní Koreje, není známo. Süddeutsche Zeitung píše: "Severní Korea už drahně let prodává za tvrdou měnu vojenské technologie, především raketové, zemím podobným Íránu. Podle CIA tato země pomohla Sýrii při výstavbě tajného atomového reaktoru k výrobě plutonia, který v roce 2007 rozbombardovalo letectvo Izraele." V článku stojí i to, že Kim Čong-il mluví o ochotě k jednání, ale za zády Ruska a celého světa pomáhá Íránu.

Obecný smysl komentářů Clintonové i západního tisku je tento: Existuje zřejmá nechuť přiznat diplomatický úspěch Ruska u Severní Koreje. Vytahují se obvyklé nálepky typu "paktování dvou špatných" a výsledky jednání se bagatelizují podle formule "KLDR je tak jako tak nespolehlivá, tak jako tak klame, není možno jí věřit".

Jenomže Rusko volbu nemá. Severní Korea s ním sousedí a komunikovat s ní se musí, i kdyby Kim Čong-ilovi moc nevěřilo. Sama o sobě ochota vrátit se za jednací stůl a podepsat kontrakt na plyn je už na pozadí řinčení zbraněmi v USA, Japonsku a Jižní Koreje na jedné straně a KLDR na straně druhé, určitým výsledkem.

Převzato z Pravda.ru

 

***

 

Je Ramuš Haradinaj zodpovědný za Hašima Thaćiho?

Petr Iskanderov

Srpen 26, 2011

Obnovení soudu nad bývalým velitelem UČK a bývalým předsedou kosovské vlády před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii by se mohlo jevit pozitivně, jako snaha o napravení protisrbského jednání ICTY. Teprve se však ukáže, co bude dále.

Žalobce Paul Rodgers, který vystoupil první den, o Haradinajově vině v souvislosti s UČK pochybuje. Řekl, že lidi, kteří byli podezřelí ze zrady UČK nebo z nesouhlasu s ní, bili, týrali a mnohdy i vraždili bez ohledu na etnickou příslušnost. Odvolací soud již dříve konstatoval, že  "soudci nemohli vyhodnotit význam nebezpečí, které pro proces představovalo zastrašování svědků"." To zapříčinilo selhání spravedlnosti, což vyústilo v roce 2008 v osvobozující rozsudek na Haradinaje. (1)

Tento první proces nad bývalým premiérem Kosova byl jednoznačně skandální. Výslechy začaly v roce 2007, tedy dva roky poté, co se Haradinaj dobrovolně odevzdal soudu. Jeho obvinění dalo předpoklad k odsouzení na 25 let žaláře. Ve stejné věci byli souzeni také Balaj a Brahimaj. Balaj byl velitelem speciálních oddílů Černí orli a Brahimaj (strýc Haradinaje) byl náčelníkem štábu pro západní oblasti Kosova. Haradinaj vytvořil v Jablanici koncentrák, kde mučili a stříleli zadržené. Mezi nimi byli jak Srbové, tak Cikáni a Albánci, podezřelí z podpory Srbů.

Proces nad Haradinajem vyvolal vlnu demonstrací radikálních Albánců v Kosovu. Haradinaj se stal předsedou kosovské vlády a pro Albánce charismatickým vůdcem, kterého podporoval i Západ, včetně příslušného představitele OSN v Kosovu. Tehdy dokonce i řada západních medií tuto situaci kritizovala s poukazem na Haradinajovy činy. (2)

Mezi únorem 2005 a říjnem 2007 zveřejnila prokuratura ICTY 5 verzí obvinění proti Haradinajovi. Tehdy bylo 81 svědků. Dokonce i protisrbská Carla del Ponteová vyslovila domněnku, že Haradinaj a jeho komplicové mají ruce umazané od krve a jsou válečnými zločinci. (3) Obdobné mínění vyjádřil i nikterak Srbům nakloněný londýnský Institut pro válku a mír. Ten  Haradinaje charakterizoval jako nelítostného vraha-zabijáka, který v západoalbánské oblasti nastolil vládu teroru. Srbská vláda předala ICTY materiály s důkazy, že dal pokyn ke 200 vraždám a více než 60 lidí zavraždil vlastní rukou.

Haradinaj si byl natolik jistý zproštěním viny, že odmítl pozvat k soudu svědky obhajoby. A nemýlil se. Spolu s Balajem byl zproštěn viny a Brahimaj dostal šest let. Skandální výrok soud zdůvodnil nedostatkem důkazů. Informační zdroje poukázaly na to, že svědkové zčásti odmítli svědčit a zčásti zahynuli za podezřelých okolností. Ovšem ještě před těmito událostmi povolila soudní komora přes protesty del Ponteové Haradinajovi vrátit se do Kosova. A ten se se svědky „vypořádal“.

Prokuratura osvobozující rozsudek okamžitě napadla a v červenci 2010 se věc zločinné trojice vrátila před Haagský tribunál. To byl v jeho historii první případ. Soudní komora určila, že k řízení jsou nutná nová svědectví. V některých albánských informačních prostředcích panuje přesvědčení, že se Haradinajovi podaří prokázat vinu na vraždách a tvrdém zacházení s uvězněnými v jablanickém koncentráku. V jiných panuje domněnka, že bude opět uznán nevinným a že se vrátí do Prištiny. (6,7) Dnes je situace kolem něho složitější, než byla v roce 2008. Západ uznal samostatnost Kosova. Výslechy padnou do doby zostřené situace v severním Kosovu a do pauzy v jednání Bělehradu s Prištinou v Bruselu. Přestávka je důsledkem tvrdšího postoje srbské vlády a přitvrzení EU k jednání kosovské vlády.

Svou roli hraje i vyšetřování EU ve věci nezákonných odběrů orgánů. Vyšetřování se bedlivě vyhýbá všemu, co se týká zločinů důstojníků UČK vyšších a středních šarží. A mezi nimi označila bývalá hlavní žalobkyně ICTY del Ponteová za největšího zločince právě Haradinaje. (8)

V době kosovského konfliktu byl tento člověk nejbližším spolupracovníkem Thaćiho. Nyní je jeho politickým soupeřem. Pro Západ nastala vhodná doba a pohodlný způsob, jak ochránit tohoto současného předsedu vlády a přitom nějak uspokojit Srby. Trest pouze nesmí být příliš tvrdý, aby neprovokoval Kosovo a nenarušil celkový obraz historie kosovského konfliktu, v němž jsou Albánci obětí a Srbové válečnými zločinci. Všemu tomu nasvědčuje i text nového obvinění, z něhož Paul Rodgers vyňal obvinění ze zločinů proti lidskosti. Nyní jsou obviňováni jenom z porušování zákonů a zásad vedení války. (9) To obnáší mírnější tresty a bude to vyhovovat USA, EU i Prištině, ale i bělehradské vládě, která si kvůli Kosovu nepřeje být v konfliktu se Západem.

Jediní, kterým bude takové řešení vadit, jsou příbuzní a blízcí zabitých Srbů "rozebraných" na orgány. Jenomže právě ti jsou dnes zbaveni práva být slyšeni ve vlastní zemi.

[1] http://www.icty.org/sid/10773

[2] http://www.iwpr.net/?p=tri&s=f&o=235663&apc_state=henitri2005

[3] Frankfurter Allgemeine Zeitung, 2006, 28 Iul.

[4] http://www.iwpr.net/?p=tri&s=f&o=235663&apc_state=henitri2005

[5] Hamzaj B. A Narrative about War and Freedom (Dialog with the commander Ramush Haradinaj). Prishtina, 2000. P.16.

[6] Koha Ditore, 19.08.2011.

[7] Kosova Sot, 18.08.2011.

[8] Del Ponte K. Ochota: ja i vojennye prestupniki. M., 2008. ?.456.

[9] http://www.icty.org/x/cases/haradinaj/ind/en/har-amiiii071016.pdf

Převzato z Fondsk.ru

 

***

 

Čečenští úředníci už nejsou v nebezpečí

…a proto jsou žádáni o odevzdání zbraní v souladu se zákonem

Musa Muradov

Srpen 27, 2011

Čečenská prokuratura požádala vedení republikového ministerstva vnitra o odebrání zbraní vysokým úředníkům civilních úřadů, kteří podle prokuratury bezdůvodně drží zbraně, přičemž již nejsou v nebezpečí. Jsou mezi nimi uvedeni speciálně úředníci republikové pokladny, institucí federální migrační služby a institucí statistiky. Celkem takto bylo vyjmenováno 9 případů zbytečného držení zbraní.

K tomu, aby někteří pracovníci civilních úřadů mohli zbraně držet, musí být vážné důvody, především samozřejmě skutečné nebezpečí. I v takovém případě se uvažuje o jiných přiměřených prostředcích k zajištění bezpečnosti.

Přišlo se na to, že zbraně se neposkytovaly jenom státním úředníkům, ale i šéfům komerčních zařízení, kteří nejsou v kategorii osob s nárokem na osobní zbraň. Zbraně v takovém případě by mohly  držet třeba osoby, které s nimi neumějí odborně zacházet, mohou je použít ve zbytečných případech a mohou je i ztratit.

Praxe povolování zbraní státním úředníkům v Čečensku byla zavedena počátkem roku 2000, kdy byla v oblasti válka, a úředníci byli předmětem skutečného lovu. Nebylo dne, aby některý nebyl napaden. V jednom místě byli bojovníky místní ilegální organizace, jejímž vůdcem byl jakýsi Arbi Barajev, zavražděni tři představitelé administrativy. Stalo se to v době druhé čečenské války. Venkovští úředníci potřebovali strážce, namísto toho dostali zbraně.

Prokuratura nyní oznámila, že Čečensko je v regionu nejbezpečnější zemí, doby bojů jsou dávno pryč a civilní úředníci nemají důvod zbraně nosit.

Ministerstvo vnitra upozornilo, že ještě před zásahem prokuratury k zajištění pořádku ve věci nošení zbraní, tedy v zajištění zákonnosti, totéž požadoval i prezident Ramzan Kadyrov, který dokonce i příslušníkům ozbrojených složek zakázal nosit zbraně mimo službu.

Převzato z Kommersant.ru

 

***

 

Svoje nedají

Sergej Čerňachovskij

Srpen 26, 2011

Dne 26. srpna 2008 uznalo Rusko nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. V té době se dva fakticky nezávislé a na Rusko orientované státy obrátily na Rusko s žádostí o pomoc a o ochranu, a zároveň požádaly o uznání nezávislosti. Bylo by absurdní, kdyby to Rusko odmítlo. Odmítnutí by znamenalo jejich zradu. Rusko vždycky poskytlo pomoc těm, kteří o to požádali. Odmítnutí by byla zrada i na sobě samém.

Některé země neuznaly Abcházii a Jižní Osetii proto, že se obávaly precedentu, který by mohli následovat jejich vlastní separatisté. Jiné zase proto, že oba státy jsou prorusky orientované. Pokud by byly orientované proamericky, uznány by byly, především ze strany USA.

Odpůrci uznání vykládají o porušení principu teritoriální nedělitelnosti. To jim ovšem nevadilo, když oproti Helsinským dohodám byla narušena celistvost SSSR a v roce 1991 i celistvost Jugoslávie.

Ve světě je uznávána zásada, že pokud se některá část státu odtrhne, potom i tu odtrženou část může jiná část opustit. Gruzie odešla ze Sovětského svazu, ale neměla žádný nárok na jinou část, kterou do něj nevložila.

Tvrdí se, že uznáním obou republik na sebe Rusko uvalilo zbytečné materiální i politické břemeno. Jsou i takoví, kteří tvrdí, že kvůli Abcházii a Jižní Osetii vstoupilo Rusko do konfliktu málem s celým světem. Není to však pravda. Napětí, které kolem toho vzniklo, není důvodem k odstoupení od původního rozhodnutí.

Rusko svým postupem předvedlo světu, že je připraveno schvalovat nebo neschvalovat jiné subjekty podle vlastního rozhodnutí a ne podle světových mocností. Má vlastní představy o tom, co je patřičné a spravedlivé. Je samostatné a je pro něj důležitá vůle vlastního lidu. Zde byly dvě podstatné okolnosti. Za prvé – slabý žádal o pomoc. Za druhé – svoje neopustit. Nakonec by bylo nejsprávnější, aby se Rusko s Gruzií, Abcházií a Jižní Osetií znova setkaly v jednom státě.

Převzato z File-rf.ru

Nemohu si odpustit poznámku: U tohoto článku jsem dojetím málem zaplakala. Přitom jsem si vzpoměla na hlasování v RB OSN o Libyi. (z.)

 

***

Eduard Kokoity pro Komsomolskou pravdu: "Na všelijaké výkřiky nereaguji"

Jelena Krivjakina

Srpen 25, 2011

Prezident Jižní Osetie projednal při návštěvě v Soči s Medveděvem nastávající volby. Návštěva se uskutečnila v souvislosti s nastávajícím tříletým výročím nezávislosti země. Při obvyklých uvítacích proslovech poděkoval Kokoity za ruskou humanitární pomoc. Nedávno došlo do Cchinvali více než 100 tun nákladu.

Setkání obou prezidentů proběhlo za zavřenými dveřmi. Tisková konference na závěr nebyla. Až později při setkání prezidenta Jižní Osetie u hotelu se několika novinářům podařilo získat od něho vyjádření. Sdělil, že hlavním tématem jednání byly nadcházející volby 13.listopadu. Podle ústavy mu již končí funkční období. Kandidáti na jeho nástupce budou brzy známi. Dva z nich již uvedl, a to především současného ministra pro mimořádné události Anatolije Bibilova a generálního prokurátora Tejmuraze Chugajeva. Třetího neprozradil. Podtrhl, že kandidatura budoucího prezidenta není schvalována Kremlem.

Na otázku, co on bude dále dělat, řekl, že sloužil, slouží a bude sloužit své zemi. Zůstane se svým lidem.

Jižní Osetie dostala za tři roky od Ruska 26 miliard rublů a opozice má výhrady k jejich využívání. K tomu Kokoity řekl, že na různé výkřiky opozice a některých novinářů nereaguje. Peníze posloužily tak, jak měly a jak jihoosetinské, tak ruské příslušné služby vědí, jak s nimi bylo naloženo. Je to průhledné a otevřené.

Kokoity s Medveděvem také projednali možné provokace ze strany Gruzie. Znova se obracejí ke Gruzii s výzvou, aby od nich upustila.

Převzato z Kp.ru

Přejít do diskuze k článku