Trest pro Tymošenkovou
Rusko a Ukrajina se opět sváří
Valerij Kalnyš, Boris Junanov
Září 5, 2011
Čím více se přibližuje vynesení rozsudku nad Tymošenkovou, tím se více vyostřuje spor mezi Ruskem a Ukrajinou o cenu plynu.
Spor vyvrcholil po podpisu dohody mezi Ukrajinou a Royal Dutch Shell na průzkum ložisek břidlicového plynu. Janukovič nehodlá Rusku ustoupit v ceně plynu a je připraven zrušit smlouvu, kterou uzavřeli Tymošenková s Putinem. Kyjevu se jeví jako vydřidušská.
Úkolem soudu s Tymošenkovou je už jen vyslechnout obě strany ve sporu a vynést rozsudek. Tymošenkové hrozí 10 let vězení. Předseda soudu je zde pouze v roli tlumočníka pokynů Janukoviče, který stojí v pozadí celého případu. Podle ministrů i kanceláře Janukoviče je soud nad Tymošenkovou zbytečný a z širšího pohledu dokonce škodlivý. Jednak kazí obraz země v zahraničí a za druhé není už Tymošenková pro současnou vládu žádnou konkurentkou. Situace v preferencích Tymošenkové a Janukoviče se od doby posledních voleb nikterak nezměnila. Tymošenkovou by stále volilo kolem 14% voličů a Janukoviče kolem 17%. Ukrajinci jsou většinou k věznění Tymošenkové lhostejní.
Obavy ze Stockholmu
Změna v pohledu na případ Tymošenková nastala po vyjádření Medveděva ke kyjevskému soudu. Řekl, že bývalá premiérka je souzena za dohodu s Ruskem a nikoliv za její hříchy. Dodal, že je to názor celého ruského vedení. V podtextu je jasně řečeno, že Kyjev používá případ Tymošenková pro boj o cenu plynu. Rusko ji odmítá Ukrajině snížit. Bude-li Tymošenková odsouzená, bude moci rozhodčí soud ve Stockholmu zrušit dohodu o plynu, třeba z důvodu, že premiérka překročila svou pravomoc, porušila podmínky dohody, anebo se dostala do stavu přechodné ztráty rozumu, prostě lze vymyslet cokoliv.
Koncem srpna informoval ukrajinský předseda vlády o případném vypovězení kontraktu s Ruskem a rovněž o možnosti obrátit se na soud. V červnu o tom ještě hovořil jako o možnosti, v současnosti již skoro jako o realitě. Ovšem podle vysokého úředníka z Kyjeva je to jen krajní řešení, jen v případě, že nebude možnost se s Ruskem dohodnout ještě před topnou sezonou. V Moskvě prý nechtějí pochopit, že vlastní transportní systém plynu je pro Kyjev cenná hodnota, kterou obdržel po rozpadu SSSR.
Na soud není zván hlavní svědek Putin. Dosud neměl na případ Tymošenková čas. Nyní si jej nežádá ani obžaloba ani obhajoba. Putinovy argumenty jsou známé: ze 450 dolarů za 1000 kubíků plynu, které by měla Ukrajina platit jí byla dána po charkovských dohodách sleva 100 dolarů. Cena 350 dolarů je nižší než platí Německo nebo Polsko. Podle TV redaktora z Kyjeva Kyseleva se po vlně arabských revolucí zvýšily ceny ropy a sleva se jednoduše ztratila. Ještě při charkovských jednáních bylo Moskvou slíbeno přezkoumat cenu, pokud ve světě dojde ke změně podmínek. Putin svůj slib nesplnil a začal trvat na fúzi Naftogazu a Gazpromu. Nepochopil přitom, že pro Kyjev je vlastní systém přenosu plynu neocenitelný. Janukovič, který není nikterak prorusky orientovaný, se jej nikdy nevzdá.
Srpnový útok
Na srpnovém setkání Medveděva s Janukovičem v Soči se nedohodlo nic. Janukovič tam přijel jen ze zdvořilosti, k žádnému výsledku se nemohlo dospět. Putin trvá na tom, že cenu lze snížit jen za podmínky, že budou transportní systémy Ruska a Ukrajiny spojeny. Janukovič se obrátil o pomoc na Západ. Ve Wall Street Journal uveřejnil článek, kde vyhlašuje snahu o diverzifikaci dodávek energetických surovin. Je přesvědčený, že budoucnost Ukrajiny je v Evropě. Chce pro ni důstojnou pozici mezi členy EU. A ještě další rána do Kemlu: Kyjev oznamuje plán reformovat Naftogaz. Tím padly šance Gazpromu tuto společnost získat.
Záležitost komentoval pro The New Times analytik Emerson. Zásobování nestojí jen na plynu z Gazpromu. Existuje ještě břidlicový plyn, jehož zásoby na Ukrajině patří v Evropě k největším. Pokud by nevyšla sázka na Royal Dutch Shell, může se břidlice nakoupit v Kanadě. A další možností je domluvit se s Ašchabádem a odtud vést plyn přes Gruzii.
Námět Stan
Převzato z Newtimes.ru
http://newtimes.ru/articles/detail/43047
Pozn překl.: Nerozumím tomu, proč by se z Kanady vozila břidlice. Břidlicový plyn se těží přímo z ložisek břidlice. Je to drahé (hluboké vrty a další vrty do stran, speciální materiál vrtacích hlavic) a rovněž nešetrné k životnímu prostředí, protože se musejí do vrtů vhánět rozpouštědla. Je otázka, zda by se břidlicový plyn Ukrajině neprodražil více, než kdyby přistoupila na ruskou cenu, když už nechce vázat svou společnost na Gazprom.
***
Do bojové pohotovosti
CSTO reformují a sbližují s NATO
Timofěj Zabrodov
Září 6, 2011
CSTO zjednodušuje postup přijímání rozhodnutí. Podle Institutu pro soudobý rozvoj (ISR) musí uskupení začít spolupráci s NATO a musí se soustředit na zajištění stability ve střední Asii a v sousedních oblastech. CSTO byla založena v roce 1992 a dnes z ní je jen formální struktura.
Článek č.4 dohody kopíroval známý článek č.5 statutu NATO – napadení jednoho členského státu znamená napadení současně všech členských států. CSTO se zavázala upevňovat mezinárodní a regionální bezpečnost, avšak o plnění úkolů menšího významu, jako je boj s šířením zbraní hromadného ničení, terorismus, extrémismus, obchod s drogami, organizovaný zločin a podobně, již nepojednávala. Sem by spadaly i přírodní a ekologické katastrofy.
NATO v poslední době provedla dvě závažné akce (Afghánistán a Libye), naproti tomu CSTO je neaktivní. Nikterak nezasáhla při střetech v Kyrgyzstánu v roce 2010, kdy byly zabity stovky lidí a desítky tisíc Uzbeků museli uprchnout. To byl jeden z důvodů zaktivizování CSTO. Počítá se s tím, že se rozhodnutí nebudou přijímat v rámci uskupení. Podle zdroje z ministerstva zahraničí RF s tím souhlasí všichni členové, vyjma Uzbekistánu, který již svůj nesouhlas vyjadřoval i v dřívějších záležitostech. Po určitou dobu dokonce své členství v CSTO pozastavil. Nyní bude pravděpodobně navrženo Taškentu odloučení s možností vystoupení. Pro CSTO to bude ztráta značného rozsahu, avšak uzbecké členství může přinášet i nevýhody.
Odklon od zásady souhlasu všech členů při hlasování je jedním ze tří návrhů na reformování CSTO. Ty vypracoval ISR, v němž je předsedou správní rady Medveděv. Druhé dvě záležitosti se týkají spolupráce CSTO s NATO a zaměření organizace na zajištění stability ve střední Asii. Podle předsedy správy ISR "jsou Rusko a NATO jeden druhému potřební, obzvláště ve světle situace v Afghánistánu". Až odtamtud odejdou síly ISAF, mohou se uvolněné skupiny islamistů přemisťovat do střední Asie a za její bezpečnost odpovídá CSTO. O možnosti kooperace mezi CSTO a NATO hovořil i Rogozin (zástupce RF v NATO).
Dalším důvodem k reformování CSTO jsou nepokoje v arabských zemích. Proto byla posuzována i možnost nasazení sil CSTO v případě protivládních spiknutí v členských zemích, jako tomu bylo loni v Kyrgyzstánu. Tehdy se na něj obrátil o pomoc kyrgyzský prezident Bakijev, který byl následně sesazen. CSTO tehdy mlčelo.
Dá se očekávat, že navržené reformy k oživení CSTO příliš nepomohou. Jednotlivé země třeba nebudou chtít povolit vstup vojskům druhých zemí na své teritorium. Příčina malé akceschopnosti CSTO je zřetelná. Vůdcové jednotlivých zemí nedůvěřují jeden druhému natolik, aby byli schopni společných vojenských zásahů. Toto je hlavní rozdíl mezi CSTO a NATO.
Převzato z Lenta.ru
http://www.lenta.ru/articles/2011/09/06/odkbnato/
***
USA obkličují Rusko základnami PRO
Vadim Truchačev
Září 14, 2011
Spojené státy podepsaly s Rumunskem dohodu o rozmístění prvků amerického systému PRO. Totéž se bude instalovat rovněž v Turecku. Válečný stroj USA a NATO se neúprosně sune k ruským hranicím. Dohoda s Rumunskem byla podepsána při návštěvě Basesca (rumunský prezident) ve Washingtonu 13. září. Rumunskou delegaci nakonec přijal i Obama, ač to původně neměl v úmyslu. Podle smlouvy se prvky PRO objeví na bývalé letecké základně v Deveselu do roku 2015. Budou obsahovat radiolokační stanici (RLS) systému Aegis, středisko řízení provozu PRO a mobilní baterie s raketami SM-3 Standard-3. Trvale bude přítomno 200 amerických vojáků, v případě potřeby stoupne jejich počet na 500. Proti komu je základna namířena nepadlo ani slovo, avšak dříve obě strany tvrdily, že proti Rusku nikoliv.
Před časem oznámily USA a Turecko nainstalování radaru včasného varování systému EuroPRO v Turecku. Rozhodnutí o realizaci projektu systému ochrany před raketovým napadením USA a NATO bylo přijato loni v Lisabonu. Turecko v těchto plánech aktivně spolupracvalo a dospělo se k rozhodnutí postavit radar na jihovýchodě Turecka. Radar tak bude moci přehlížet území o poloměru několika tisíc km. Turecko ujištuje, že tímto způsobem přispívá k novému systému bezpečnosti NATO, že systém není namířen proti žádnému státu, zejména ne proti Rusku.
V Turecku bude nejprve umístěn mobilní radarový systém AN/TRY-2. Do roku 2015 tam přibudou nové rakety námořní i pozemní varianty. Nakonec bude vše doplněno tak, aby bylo možno úspěšně čelit raketám dlouhého i středního doletu namířeným na USA a Evropu.
Tímto stavem je Rusko znepokojeno. Ministr zahraničí Lavrov oznamuje, že je nutné uzavřít speciální dohodu, v níž by byla jasná podmínka, že prvky americké PRO nejsou namířeny proti Rusku. Zároveň upozorňuje, že situace kolem rozmisťování prvků PRO v Rumunsku a Turecku je důsledkem absence dialogu Rusko – NATO a Rusko – USA v záležitosti PRO. Dále uvádí, že zahrnutí Rumunska do natovské PRO je dalším stupněm strategické infrastruktury globální PRO. Proto Rusko považuje za nezbytné vypracovat v Radě Rusko – NATO záměry a architekturu PRO v regionu.
Obkličování Ruska nekončí Rumnskem a Tureckem. V Polsku budou na základně Morong rozmístěny střely Patriot. Do Kaliningradu je odtud přibl. 100 km. I Polsko ujišťuje, že Patrioty Rusko neohrožují. Na severu je radar v norském městečku Varde, opět u ruské hranice. Údajně je odtud sledován kosmický odpad. Ovšem je zcela namístě se domnívat, že tato základna je v rozporu s dohodou o PRO z roku 1972 a že je začleněna do systému PRO USA. Rusko vede setrvale o této základně jednání jak s USA tak s Norskem.
K existenci celé soustavy PRO kolem ruských hranic se vyjadřuje odborník z Akademie geopolitických záležitostí Konstantin Sivkov.
"USA a NATO pokračuje v politice obkličování Ruska svými základnami v rámci projektu "Smyčka anakondy". Naše země je Američany brána za hlavního strategického protivníka, což ani nijak neutajují. Jejich úkolem je neutralizovat naše jaderné zbraně a vytlačit nás ze základních území světového oceánu. V tomto případě už i z černomořského povodí.
Turecko má jakési své zájmy na rozmístění PRO, ale Rumunsko je pěšákem v rukách USA. jeho elita existuje jen díky podpoře USA. Totéž platí i o Polsku. Máme řetězec objektů americké PRO od Turecka přes Rumunsko a Polsko až po Norsko."
Převzato z Pravda.ru
http://www.pravda.ru/world/northamerica/usacanada/14-09-2011/1091594-pro-1/
***
Zapřisáhlí přátelé
Izrael našel neočekávaného spojence v boji proti palestinské nezávislosti
Ivan Jakovina
Září 14, 2011
Intrika kolem uznání palestinské samostatnosti Organizací spojených národů se stává stále složitější. Izrael a USA, kteří se ze všech sil snaží zabránit změně Palestinské autonomie na samostatný stát, nečekaně získali spojence. Je to Hnutí islámského odporu, známé pod názvem Hamas.
Politiky, novináře i odborníky je možno dělit na dvě skupiny podle toho jak nazírají na důsledky uznání samostatné Palestiny.
Podle jedněch roztočí jednostranné uznání spirálu násilí, dojde k zastavení jednání o mírovém uspořádání a možná i k válce. Pro ně jsou jedinou možností rozhovory. Tuto skupinu je možno nazvat proizraelsky orientovanou. Takový je i oficiální názor Izraele.
Druzí namítají, že se jednání nevedou z viny izraelského vedení, násilí nekončí a nebezpečí války tak jako tak sílí. Proto propalestinští experi navrhují hlasování v OSN, aby se situace dostala z mrtvého bodu a donutila Izrael zaujmout pružnější pozici. Takové je mínění většiny afrických i asijských zemí, mnohých Evropanů a pochopitelně i Palestinců.
Přitom všem se zapomělo, že existuje ještě jedna vlivná síla a tou je Hamas. Ten byl dlouho ukotvený v Gaze a mlčel. Měl dilema. Přál si zničit Izrael a záviděl politickým konkurentům z Fatahu. Zároveň si přál alespoň maličkosmi rozleptávat nenáviděné sionisty a Američany a rovněž získat vládu v nezávislém státě, alespoň v části Svaté země. Nenávist k Izraeli byla silnější. Vůdcové Hamasu nemohli přijít k svým příznivcům a říci jim na plná ústa. "Vystoupíme proti nezávislosti v hranicích z roku 1967." To by nebylo pochopeno. Proto použili slovní ekvilibristiku s následujícími argumenty:
1. Palestinský stát v určených hranicích znamená přiznání práva Izraele na existenci. To Hamas neuznává. Izraelci nemají ve Svaté zemi co dělat.
2. Podle extremistů se nikdo neptal obyvatel Gazy zda podpoří prohlášení OSN. Čili: proč za náš souhlas se nám nesnažili nic nabídnout?
3. Hamas tvrdí, že kampaň za uznání Palestiny, podněcovaná Fatahem, je osobní akcí této organizace a je schopná přinést chaos a rozbroje mezi samotné Palestince.
Všechna tato prohlášení byla jen polooficiální, ozvala se v besedách s novináři a nikoliv v místním tisku a TV. Mahmúd Abbás svou kampaní zahnal Hamas do kouta.
Většina lidí chce už konečně získat svůj třeba nevelký stát. Dobře vidí, že setrvávání v autonomii je pro Izrael prostředkem ke stálému "ukusování" částí Západního břehu pro své osídlení. Fatah jedná realisticky, Hamas bez racionality. Těžko kdo podpoří fantasty jednající proti vlastní zemi.
Trápení Hamasu lze pochopit. Jakmile by se uznala samostatnost palestinského státu, ztratil by důvod své existence. Opodstatnění má jen v podmínkách okupace, blokády, nátlaku a podobných okolností. Argumenty Hamasu proti uznání palestinského státu přivítal Izrael i USA . I když žádné sympatie k Hamasu nemají, jeho současné komentáře jim velmi vyhovují. Mezi Palestinci není jednota a veškeré kampaně v OSN jsou jen zneuctění, překročení pravomocí a faleš.
Po těchto argumentech určitě chňapnou Netanjahu s Liebermanem s tím, že není žádána samostatnost Palestiny a využijí to v rozhovorech se zahraničními protějšky. Jejich postoj je pochopitelný. Nezávislost Palestiny postaví mimo zákon všechno židovské osídlení Západního břehu, odebere Jeruzalému statut jediného hlavního města Izraele a otevře možnost mnoha žalob k mezinárodním soudům na nezákonné uchvácení země Arabů.
Výsledkem je celkem podivná situace: proti uznání samostatnosti Palestiny vystupují Izrael, USA a hnutí Hamas. Všichni ostatní podporují uznání. Ovšem v OSN zvítězí ti první. USA má v Radě bezpečnosti OSN právo veta.
Převzato z Lenta.ru
http://www.lenta.ru/articles/2011/09/14/gaza/
