Svět ruskýma očima 89

Reklama


Zbygniew Brzeziński – bouřlivák světové revoluce

Alexandr Savčenko, Ukrajina


Září 20, 2011


V článku "Velká šachovnice. Ruská odpověď – Sicilská obrana (1) je zajímavá pasáž s názvem "Jsou partneři". V ní jsou citáty některých amerických politiků, vztahujících se k Sovětskému svazu nebo k Rusku. Např. John Kennedy prohlásil: "V normální válce nad Ruskem nemůžeme zvítězit. Můžeme zvítězit jen jinými metodami: ideologickými, psychologickými, propagandou, ekonomikou." Nixon v roce 1988 ve své knize "Vítězství bez války" napsal: "Musíme si dát za cíl vytvářet v Sovětském svazu decentralizaci vlády ….. jinak USA a Západ riskují to, že přijdou o vítězství ve studené válce…"


V tomto smyslu dával direktivy Reagan a podle amerického politologa F.Goffneye se v nich skrývá válka proti SSSR, která vytvořila podmínky pro vítězství Ameriky nad ním. Toutéž zásadou se řídil i Clinton. V tomto případě je ale nejvýraznější Brzezinski se svou kultovní větou: "Nový světový řád se vytváří v hegemonii USA proti Rusku, na účet Ruska a na troskách Ruska."


Počátkem 21.století v hegemonii USA cosi nehraje. Soudě podle vystoupení Brzezińského na summitu v Jaroslavli, kam byl pozván, má nyní jiné starosti. Ve svém vystoupení vyzval, aby se uvažovalo v geopolitických termínech (2). Komentátoři ze zemí, které jsou podle Brzezińského troskami SSSR, se zabývali částí jeho projevu, které se týkaly mezinárodních vztahů.


Podle jednoho z nich znamená pro Brzezińského heslo "od Vancouveru po Vladivostok" snahu ovládnout Moskvu v jakési podobě rozšíření NATO tak, aby prostřednictvím Ruska byla zablokovaná Čína (3).


Další z žurnalistů uvažuje, že jeho základní komunikace nebyla určena RF, ale měla posloužit k otřesu pozicí konzervativních, ale především republikánsko-konzervativních hnutí v USA (4). Zřejmě je tomu třeba rozumět tak, že američtí neokonzervativci Americe škodí tím, že na mezinárodní scéně používají hrubou sílu. Namísto takového přístupu by měli do organismu jiných národností nenápadně ukapávat jed. To je obvyklá taktika amerických demokratů. Ti tak mají lepší výsledky.


Platí jedno i druhé. Jenže Brzeziński vycítil disharmonii v něčem jiném. Tento ideolog zničení Ruska (5) se tentokrát posouvá do jiné pozice. Nikoliv jako stratég americké politiky a stálý člen Bilderbergského klubu a Trilaterální komise, dvou výtvorů světové elity. Ta má jiné starosti než obyčejní úředníci, kteří přicházejí a odcházejí. On musí být mluvčím a obhájcem zájmů nejbohatších a vidět více.


Brzezińského smýšlení je dobře vidět z jeho vystoupení na zasedání Rady pro zahraniční politiku v Montrealu (6). Představil zde dvě nové globální reality. Předně že se globální politické vedení (určité vůdčí země) silně rozrůznilo. Na planetě nyní nedominuje atlantický svět, jak tomu bylo v posledních stoletích. Navrací se moc Dalekého východu, která vnáší do politického vedení významné změny. Znovu vypočetl vedoucí globální hráče, na prvním místě přirozeně USA. Za nimi následuje EU, i když to ještě není politická veličina, Čína, Německo, Francie, Velká Britanie, Japonsko, Indie, která stoupá vzhůru a nové uspořádání G20. Nezapomněl ani na Rusko, ale poznamenal, že jen kvůli jeho jaderné síle, která je na stejné úrovni jako v USA. Jinak je podle něho Rusko upadající země, vzhledem k faktorům, které činí stát globální mocností.


Podle Brzezińského nejsou světoví vůdci uvnitř skupiny jednotní. Ve světě se objevila nová realita, která jej překvapuje. Společnost se začíná starat o politiku. Podle něho lidé vědí o sociální nerovnosti, nedostatku vzájemného respektu a o vykořisťování. Uhodil hřebík na hlavičku. Vyjádřil se tak, že kombinace konce atlantického vůdcovství s realitou politického probuzení lidstva jsou ty nejhorší souvislosti.


Srovnání Brezińského projevu v Montrealu a vystoupení v Jaroslavli ukazuje, že řečník změnil akcent. Nyní staví do první pozice namísto globálních sil "turbulentní složitosti, vlastní proměnlivému světovému politickému probuzení", což ohrožuje světový mír. A to namísto utopického fanatizmu, který svět ovládal po celé 20. století. Zde udělal u něho neobvyklý závěr: Všezahrnující a trvalý sociální pokrok je snadněji dosažitelný cestou demokratického zapojení, než autoritativní mobilizací. Světová stabilita může být zajištěna jen širokou spoluprací a nikoliv imperiální nadvládou.


"Politické probuzení lidstva", "účast společnosti na politice" jsou záležitosti, k nimž USA povolávají ostatní, podporujíce demokracii horem-dolem. Avšak Brzezińského a světovou elitu zřejmě znepokojuje ta okolnost, že "probuzení" je provázeno uvědomněním si všech vředů kapitalismu: sociální nerovnosti, vykořisťování lidí navzájem, nedostatku vzájemného respektu, to jest sprostého přehlížení zájmů většiny lidí počtem zanedbatelnou, avšak vládnoucí menšinou.


Podle Brezińského se světové elity obávají toho, že by se mohli mezi probudivším se lidstvem najít takoví, kteří by mohli přejít od liberálům charakteristického soucitu s trpícími při svém vlastním blahobytu, t.j. od planého žvanění k "politické mobilizaci". Tím by pro elitu začal velký problém.


Brzeziński nepoužívá pojem "třídní boj". Ten ani mnozí v Rusku neakceptují. Nazývá to boj chudých proti bohatým. Nad příčinami nehloubá. Zabývá se jen otázkou jak vše zvládnout. Nepřímo uznává, že se USA na jednu stranu snaží vnutit všem svoje světové vůdcovství a na druhou stranu, že tzv. tržní hodnoty uvrhly svět do globální krize a vybudily lidstvo k politickému boji. Ideolog a stratég studené války náhle vyzývá globální lídry, aby zapomněli na dřívější rozpory a začali mobilizaci ve vlastních řadách, dokud není pozdě.


Odpovědí elity nevhodně probuzenému lidstvu může podle Brzezińského být ustavení jakési Svaté aliance přes celou polokouli "od Vancouveru po Vladivostok". Přitom rozpracováním uvedeného svazku tento šlechetný člen Bilderbergského klubu navrhuje pověřit neurčité "vážené soukromé osoby" (a team of respected private citiziens), především z EU, Ruska, Turecka, Ukrajiny a Ameriky. Zde si podle všeho představuje Mezinárodní krizovou skupinu (The International Crisis Group), v níž by byli představitelé EU a všech vyjmenovaných zemí, včetně Brzezińského, ruského vězně Chodorkovského, známého Sorose a s ním a s mezinárodním židovským kapitálem těsně spojeného ukrajinského oligarchu Pinčuka.


Za připomínku stojí, že v době konání jaroslavlského fóra uplynulo 196 let a 6 dní ode dne, kdy byl vytvořen svaz Ruska, Pruska a Rakousko-Uherska, který měl podpořit tehdejší mezinárodní uspořádání, t.j. zajistit v Evropě nadvládu rodové aristokracie, tzv. Svatou alianci. Později se k ní připojili všichni monarchové Evropy, postrašení růstem protestních nálad. Svatá aliance se rozpadla, neboť nevyhovovala buržoasii deroucí se k moci. V tomto čase se u ní její potřeba naopak jeví. Internacionální buržoasie zemí "světových lídrů" cítí, že je třeba zapomenout na rozpory a podpořit svůj "světový řád", který už není přijatelný nejen pro proletariát, ale i pro veškeré lidstvo. Brzeziński správně poznamenal, že se izolovaně s tímto problémem nevypořádá ani jedna země, dokonce ani USA ne.


Brzeziński s britským lordem Robertsonem lákali Moskvu do nové Svaté aliance na její budoucí členství v EU a dokonce i v NATO. Prý to Rusku poskytne možnost stát se západoevropskou(!) zemí (7). Takové pokušení pro ruskou elitu! Není to příliš dlouho, kdy Rusko opovržlivě nazývali produktem "husarských let devadesátých", narážejíce na kriminální nebo polokriminální způsob koncentrace obrovského kapitálu v rukou "vážených soukromých subjektů".


K vládnoucí světové buržoasii se obrátil se známým heslem Gorbačova o "prostoru spolupráce od Vancouveru po Vladivostok", které sám Gorbačov nyní vykládá jako "transkontinentální prostor". Nositel všech těch jejich metálů Michail Sergějevič si v jednom ze svých článků v International Herald Tribune (8) postěžoval, že si Američané z tohoto prostoru odskočili a že prezident Reagan jej silně svým slibem "vzájemné důvěry" napálil.


Kdosi z dávných řekl: "ve válce se nedovoluje klamat dvakrát". Politici v Moskvě by měli znát citát:"oni jsou partneři" a k novým iniciativám Bilderbergu být obezřetní, obzvláště pokud zájmy vládnoucích elit světových vůdců, včetně Ruska, jsou totožné. Nenechat se opět oklamat.


Ačkoliv v Puškinovi stojí:

Ach, oklamat mě není těžké!

Sám se klamu rád!


1. http://nsi-press.ru/2010/09/velikaya-shaxmatnaya-doska-russkij-otvet-%e2%80%93-sicilianskaya-zashhita/

2. Tady i dále čtěte: Our Common Geopolitical Challenge, Remarks delivered by Dr. Zbigniew Brzezinski at the plenary session of the Global Policy Forum, http://csis.org/publication/our-common-geopolitical-challenge.

3. http://www.iarex.ru/news/19369.html

4. Tamtéž

5. Stanislav Tarasov. Schožesť vzgljadov Dmitrija Medveděva i Zbigniewa Bržeziňskogo nastorživajet. http://www.iarex.ru/articles/19409.html

6. http://www.youtube.com/watch?v=hrerI69tCBw

7. Podívejte se na interview Brzezińského pro ruskou redakci BBC – http://www.bbc.co.uk/russian/russia/2011/09/110908_brzezinski_interview_russia_influence.shtmlhttp://www.newsland.ru/news/detail/id/776684/ a Robertsona, čtěte na http://www.warandpeace.ru/ru/news/view/61647/

8. http://www.nytimes.com/2010/09/29/opinion/29iht-edgorbachev.html?ref=russia&pagewanted=all. Printed version: Mikhail Gorbachev, The Way Toward a Global ‚Reset‘, The International Herald Tribune, September


Převzato z Fondsk.ru


Doplnění: Náplň summitu v Jaroslavli podle Jana Petránka


Konání konference bylo koncepčně dohodnuto především mezi Ruskem, Francií a Španělskem – přesně týden před jednáním G-20 v Pittsburghu, aby byla s předstihem oznámena stanoviska k tomu, co je důležité při dalších krocích proti stavu světa, který tak globálně a tvrdě zasáhla nejdříve finanční a pak celková hospodářská krize.


***


Síť Hakkáního jako jablko sváru mezi USA a Pákistánem

Dmitrij Sedov


Září 21, 2011


Jméno Džellaladdína Hakkáního je dobře známo v Afghánistánu i Pákistánu. Síť Hakkáního je podobná organizaci al-Kájda. Jako ona se v Afghánistánu objevila v době sovětské přítomnosti, proti níž bojovala. Když přišli k vládě Talibánci, obrátila se proti svým zakladatelům – Američanům. Na rozdíl od al-Kájdy se nerozšířila do dalších zemí, ale Američany a jejich spojence pronásleduje v Afghánistánu a Pákistánu. Ze všech teroristických organizací je největší a také má za sebou největší počet teroristických akcí. Jejím dílem je například pokus o atentát na Karzáího v roce 2008. Tehdy zahynuli lidé v jeho okolí, on sám vyvázl. Organizace útočí i na města a napadá přísně střežené objekty v Kábulu, jako jsou cizí vyslanectví. Má na svědomí prakticky všechny velké teroristické útoky posledních let v Afghánistánu . Mezi lidmi Hakkáního je mnoho velmi aktivních mučedníků. Hakkání se k terorismu přiznává jen zřídka, avšak jeho rukopis odborníci snadno identifikují.


Američané považují Hakkáního síť za velmi nebezpečný element, v Pákistánu i Afghánistánu nejnebezpečnějí. Její členové mají vynikající informace o systémech ochrany afghánských objektů, snadno obcházejí kontrolní body a zprávy mají přímo z vládních zdrojů. Všechny své akce natáčejí na videa a ta lze snadno koupit na tržišti v Quettě.


Hakkání operuje především na jihu Afghánistánu. V některých městech dokonce převzala do svých rukou vládu. Například v provincii Chóst se úředníci nemohou odvážit přecházet z jednoho místa do druhého bez písemného povolení vydaného Hakkání. Štáb Hakkání je umístěn v pákistánském Severním Vazíristánu v blízkosti Miramšahu. Pákistánská vláda to popírá.


Minulý týden Američany rozzuřil útok na jejich zastupitelství a vedení NATO v Kábulu, provedené Hakkani. Ukázalo se tak, že v Kábulu ani vláda, ani mezinárodní kontingent nedokáží zajistit bezpečnost.


Američané tvrdí, že mají jasné důkazy o spolupráci uvedených teroristů s pákistánskou Meziresortní zpravodajskou službou ISI. Předseda výboru velitelů štábů USA admirál Mullen měl snahu "napráskat" svému pákistánskému kolegovi Kijánímu na vojenské konferenci v Seville. Jenže rozhovor těchto dvou připomínal rozhovor hluchých. Navzájem se nechápali. Američané podezírají Pákistán, že od té doby, kdy je Hakkání mimo CIA, ji provozuje pákistánská ISI, takže Američané jsou terorizováni bez omezování. Už za Mušarafa proběhla zpráva o soukromé spolupráci důstojníků ISI s al-Kájdou. S Hakkání se praktikuje totéž.


Síť Hakkání rychle narůstá, roste její aktivita i drzost. Její základny v Severním Vazíristánu jsou nepřístupnými útočišti uprchlíků a nikdo krom pákistánské armády je dobýt nemůže.


Vztek Mullena Pákistánce nerozházel. S teroristickými útoky Hakkání se počítá i nadále. Ve Washingtonu teprve nyní pochopili, co znamenal jejich vpád na pákistánské území bez souhlasu pákistánské vlády a zabití bin Ládina. Po něm vlna terorismu zachvátila nejen Afghánistán, ale i Pákistán. Byli napadáni vojáci, policisté i občané a po likvidaci bin Ládina se teror zaměřil i proti vojenským objektům. Na silnici do Afghánistánu byly přepadeny objekty kontrolních bodů, přičemž došlo k mnoha obětem.


Akcí proti bin Ládinovi Američané podkopali pozici pákistánské vlády, a ta se jim nyní vědomě a tvrdě mstí a oplácí i spoluprací s teroristy. Admirál Mullen u svého pákistánského protějšku ve věci Hakkáního ničeho nedosáhl. Namísto spolupráce se pákistánská armáda soustředila na pátrání po zbytcích amerického bezpilotníku, který spadl v Jižním Vazíristánu a dostal se do rukou Talibánců. Vláda se jej od nich snaží získat, aby měla přímý důkaz o porušení suverenity svého státu Američany.


CIA nepřiznává válku bezpilotníků proti teroristům v Pákistánu, avšak dává konkretní informace neoficiálně. Příkladně o zabití některých vůdců al-Kájdy. Používání bezpilotníků se velmi zvýšilo po neúspěchu pákistánské armády v předcházení aktivity teroristů proti Američanům v Afghánistánu v roce 2009. Podle představitelů Pentagonu zničí bezpilotníky akceschopnost al-Kájdy během osmnácti až dvaceti čtyř měsíců. Pro Pákistán je situace čím dál složitější, protože střety mezi příznivci a odpůrci Talibánu trvají a teroristické činy jdou jeden za druhým. Odpůrci Talibánu ustavili na podnět vlády domobranu. Právě její členové jsou terčem teroristů. Nejen oni, ale i členové jejich rodin. Pákistánská vláda nedokáže mít pod kontrolou hranice s Afghánistánem. V budoucnu bude Islamabád muset hledat s Hakkání kompromisy a v důsledku toho jít proti zájmům Američanů.


Slabost Pákistánu v zápase s teroristickými organizacemi se vyznačuje tím, že se tyto organizace stále více legalizují v podobě místních vlád v pohraničních provinciích. Pákistánská vláda se v budoucnu nevyhne jednání s nimi.


Převzato z Fondsk.ru


***


Medveděv: Putin musí být kandidátem na prezidenta

Září 24, 2011


Medveděv doporučil straně Jednotné Rusko podpořit kandidaturu ministerského předsedy Putina na pozici budoucího prezidenta Ruska. Řekl to na sjezdu této strany. Dodal, že Putin má velké zkušenosti a autoritu.


Medveděv souhlasil, že povede kandidátku Jednotného Ruska pro volby do Státní dumy, pokud s tím bude sjezd souhlasit. To navrhl na právě probíhajícím sjezdu Putin.


Medveděv sdělil, že je připraven pracovat ve vládě Ruska a starat se o modernizaci ruské ekonomiky. Řekl: "Pokud strana ve volbách zvítězí, a jsem o tom přesvědčen, a budeme-li dobře pracovat, jsem připraven pracovat na modernizaci naší ekonomiky, na zlepšení standardů života našich lidí a budování současného právního státu."


Dále řekl: "Uplynulé roky nám a věřím, že i většině našich lidí ukázaly správnost naší strategie a efektivnost našeho modelu řízení." Putin k tomu mimo jiné doplnil, že se dávno s Medveděvem dohodli, co je třeba dělat a o co se starat v budoucnu.


Dnes 24.9. probíhá v Moskvě druhý den sjezdu Jednotného Ruska. Je na něm 11 tisíc účastníků, včetně mnoha hostů a zástupců medií.


Převzato z Vesti.ru

Přejít do diskuze k článku