Svět ruskýma očima 90

Reklama


Světová ekonomika je v nebezpečné zóně

Vladimir Něstěrov


Září 24, 2011


Světová finanční krize se prohlubuje a zřejmě se dostaví další finanční otřesy. MMF předpovídá, že v roce 2011 budou USA mít jen skromný růst ekonomiky ve výši 1,5% a v roce 2012 1,8%. Přitom oficiálně přiznaná nezaměstnanost je už po několik let nejméně 9%. Eurozóna stagnuje. V roce 2010 byl hospodářský růst 1,8%, v roce 2011 má být 1,6% a v příštím roce se očekává 1,1%, a to jen v tom případě, že evropští politici urychleně zvýší stabilizační fond (EFSF) na 440 miliard euro a pomohou zemím s dluhy, tak jak se dohodli v červnu v Bruselu. Hlavní ekonom MMF Blanchard potvrdil, že světová ekonomika vstoupila do nové nebezpečné fáze. Tempo růstu výrazně zpomalilo a náklady se zvýšily. Standard & Poor´s snížila rating Itálie o jeden srtupeň. Pochybuje se o schopnosti vlád a politiků stabilizovat svůj státní dluh. Starost je už nejen o okrajové evropské státy, ale i o takové, jako je Japonsko a dokonce USA.


Mezinárodní věřitelé se snaží odvrátit katastrofální pád Řecka tím, že sypou do jeho bank další obnosy, ale podle nejnovější zprávy agentury Fitch Ratings se ani tak Řecko nesplnění závazků nevyhne.

USA: Návrat ke Keynesovi

USA a Evropa se s krizí potýkají odlišně. Obamova cesta připomíná "nový kurs" Roosevelta, který se řídil ekonomickými zásadami britského ekonoma Keynese. Podle něho jsou největšími nedostatky kapitalismu jeho doby nezaměstnanost a nespravedlivé rozdělení bohatství. Vybřednutí z této situace viděl ve svobodném podnikání založeném na systému sociálně směrované státní regulace. Jestliže dojde ke krizi, musí stát stimulovat spotřebu pomocí peněz, aby se tak podpořila výroba a s tím spojená pracovní místa. Roosevelt dosáhl s využitím Keynesových zásad hned v prvních sto dnech pobytu v Bílém domě znatelné výsledky.

Obama učinil podobný krok jako Roosevelt, uvolnil peníze, avšak bez výsledku. Stále trvá kolísání americké ekonomiky mezi stagnací a recesí.

Evropa podle odkazu Friedmana

Evropa se řídí neoliberálními teoriemi vůdce chicagských ekonomů Friedmana. V počátku sedmdesátých let se ekonomický rozmach zastavil a nastal propad, provázený růstem inflace a nezaměstnanosti. Došlo k odklonu od keynesiánství, to jest od státního regulování hospodářství, nebo také t.zv. "vestavěných stabilizátorů". Mimochodem tento propad přišel v době, kdy v Sovětském svazu naopak zaznamenali úspěchy v ekonomice a sociální politice. Nebylo to nijak náhodné.


Za podmínek zvýšeného vlivu SSSR na světové dění už kapitalistické státy nemohly dělat ve stejném množství třídní kompromisy a sociální garance. Friedman zformoval novou politiku "svobodného trhu" s vylučováním zásahu státu jakožto příčiny krize. Odmítl sociální pomoc i minimální mzdu. Podle něho má zůstat státu jedině funkce kontroly peněz a potlačování inflace. Ostatní věci, jako množství nezaměstnaných, bědných i bohatých, jsou ponechány vlastnímu vývoji. Dnes se tímto řídí politici Evropy a tak snižují koupěschopnost svých obyvatel. Evropa se stává závislou na kupní síle Asie, jenže i tam dochází k jejímu snižování.


Výsledky se ukazují: nezaměstnanost v Evropě je 10%, Řecko je před defaultem. Podobné je to v Itálii a Španělsku. Problémy má i Francie.

Zákeřná míra zisku

Cílem kapitalismu je tvorba zisku přisvojováním si přebytku pracovní síly. Snaha o maximální zisk motivuje kapitál k rozšiřování výroby a modernizaci technologií. Zdrojem zisků je především variabilní kapitál a jeho růst ve srovnání s konstantním kapitálem způsobuje podle Marxe postupné snižování celkové návratnosti. Kapitalismus zápasí se snižováním zisků, daří se mu snižovat mzdy pod hodnotu vykonané práce, to obzvláště v době krize, zapojuje méně významné země do kapitalistického trhu, a obchod posiluje vojensko – politickým diktátem a kontrolou těžby nejen energetických surovin.


Světovému kapitalismu pomohl především rozpad SSSR. Zmizely sociální modely "reálného socialismu", které mohly sloužit za příklad a tedy přestalo být třeba zabývat se zvyšováním životní úrovně obyvatel. Sociálně orientovaná ekonomika byla demontována. Kapitál získal možnost uchvátit prostor bývalého Sovětského svazu a zemí východní Evropy a z nich vysát přebytky zisků.


Všechno "dobré" dříve či později končí. Rozměry východní Evropy jsou pro nadnárodní korporace s hospodařením se stovkami miliard dolarů málo významné. Totéž se týká Ruska, které je ale bohaté na suroviny. Zde po ukončení Jelcinovy éry začali chápat, že národní zájmy jsou jiné, než kopírování západního sociálně ekonomického modelu.


Severní ani Jižní potok nejsou jen tranzity plynu vyhýbající se závislosti na rozmarech Kyjeva, je to především ekonomická rovnoprávnost Ruska a Evropy a další prostředky pro nutnou modernizaci. Ve východní Evropě získalo Rusko za poslední tři roky majetek za 2,8 miliard dolarů, zatímco v předcházejících sedmnácti letech za 2,4 miliardy. Banka Ruské federace (Sběrbank) dohodla v červnu tohoto roku nákup devíti východoevropských poboček Österreichische Volksbanken za 645 miliard euro. Ruské železnice se zajímají o nákup kontrolního balíku nákladní dopravy polských státních železnic.


Polsko ruské investice odmítá, ale zájem o finanční vklady rozhodnutí ovlivňuje. Ropná společnost TNK-BP se účastní nákupu majoritního podílu závodu na zpracování ropy Grupa Loos v Gdaňsku.


Američané už v některých mediích (Business Week) vyjádřili znepokojení z pronikání bohatých ruských společností do východní Evropy. Jedním z hlavních důvodů jejich vstupu je zadlužení regionů a rozpočtové deficity. Peníze od ruského medvěda se hodí. Polákům přinášejí pracovní místa.


Dalším kdo způsobuje snížení míry návratnosti investic, je Čína. Ta už proniká nejen do méně významných teritorií, ale i do samého centra Západu. Skupuje jak zařízení, tak státní obligace. Pro Západ je nepříjemným problémem rovněž monopol Číny na prvky vzácných zemin (PVZ). Těží totiž 97% všech PVZ ve světě a diktuje jejich ceny. Protože je to materiál nezbytný pro nové technologie (hybridní automobily, počitače, TV, supravodiče a zbrojní průmysl), neobejde se bez nich žádný stát s vyspělou výrobou.


Západní kapitál už není tak jako dříve schopen zabrzdit snížení míry návratnosti investic. Události na Blízkém východě a v severní Africe jsou zřejmě jednou z posledních snah zvrátit chod událostí. Na Arabské jaro přijde v jakékoliv formě odpověď od Číny, pro níž je přístup k energetickým surovinám zásadní záležitostí.


Převzato z Fondsk.ru

***

Západ slibuje Íránu "arabské jaro"

Sergej Balmasov


Září 23, 2011


Cameron ve valném shromáždění OSN popřál Íránu příchod arabského jara. Lze brát za zřejmé, že vážená mezinárodní organizace se změnila ve služebnici Západu a všechny dokumenty, které přijímá, slouží zájmům USA a jejich spojencům (viz Libye). Výhrůžky se nadále obracejí proti další suverenní zemi. Viníkem všeho zla v Íránu je označován Ahmadinežád. Ten přednesl ve VS OSN hněvivý proslov, v němž odhaloval podvody Západu.


Pozoruhodnou část projevu věnoval událostem 11. září, k čemuž uvedl: "Jakožto inženýr řeknu, že letadla nemohla být příčinou zřícení dvojčat." Z teroristického činu zničení těchto budov obvinil Washington, který tak chtěl připravit důvod pro vpád do Iráku a Afghánistánu. Zeptal se: "Mohou květy demokracie vykvést z raket NATO?"


Hned nato se zabýval světovou krizí, kterou označil za plod činností západních mocností, především USA, které "natiskly biliony zlatem nepodložených dolarů". Podle něho trpí všechny země, které byly v minulosti kořistěnými koloniemi a žádal pro ně kompenzace.


Jednou z příčin Ahmadinežádova bouřlivého vystoupení byl Obamův požadavek zesílit tlak na Teherán kvůli jeho jadernému programu. Ne náhodou také ostře kritizoval RB OSN za její sankce proti Íránu. Dal najevo, že je složení této instituce nespravedlivé a že je potřeba ji reformovat. Není to sice nová myšlenka, ale události v Libyi ukázaly, že RB OSN nejen že není schopna předejít konfliktům, ale ještě svými rezolucemi podněcuje mnohem větší krveprolití (viz pověstná rezoluce č. 1973). Západní vůdci nestrpí otázky ani kritiku, a místo aby vysvětlovali, tak předkládají výhrady a nároky. Ti, které Ahmadinežád takto obvinil, se nesnažili nic obhajovat, ale pravdivost jeho slov potvrdili tím, že referát nevyslechli a odešli. Prý na znamení protestu.


Britský předseda vlády obvinil Írán zcela podle západní šablony, tedy že porušuje lidská práva a vyjádřil naději, že do této země přijde arabské jaro. I přes nepříznivou reakci Západu podpořili Ahmadinežádovo vystoupení představitelé mnoha zemí, což vyjádřili mohutným aplausem. On totiž vyslovil to, co se jiní bojí říci nahlas, aby na sebe nepřivolali hněv mocných světa.


Vystoupení dodalo Ahmadinežádovi politické body a mezi jinými státy povzneslo autoritu Íránu. Tím, že si dovolil takto vystoupit, dal najevo, že nepůjde na ruku Západu, který změnil OSN a jeho instituce ve svůj nástroj.


Jak ukázala humanitární katastrofa v Somálsku, nedokázala tato zdánlivě vlivná mezinárodní organizace dopravit tam dostatečnou potravinovou pomoc. Tím vzniká otázka, jaký má smysl udržovat ji, když navíc stojí jednotlivé země značné částky peněz.


Převzato z Pravda.ru

***

USA připravují operaci proti Pákistánu

Sergej Balmasov

Září 27, 2011

Konflikt mezi USA a Pákistánem pokračuje. Pákistánská ministryně zahraničí Rabbani Har odpověděla tvrdě a nediplomaticky vysokým představitelům USA, mezi nimi i Clintonové. Ta nařkla Islamabád ze spolupráce s teroristy z Talibánu. Pákistánská ministryně obvinila americké tajné služby, že provedly serii teroristických útoků proti objektům USA v Afghánistánu právě ony, aby mohly incident  svést na Pákistán.

Admirál Mullen se v americkém Senátu obořil na Islamabád s obviněním, že pákistánská ISI podporuje Hakkánisty, kteří prý mohli útok na americké velvyslanectví v Kábulu zorganizovat. Uvedl, že síť Hakkání je přímým pokračováním pákistánské rozvědky. Pákistánu připsal i napadení dalších objektů, mezi nimiž má být i základna amerických vojsk v Afghánistánu, kde přišlo o život 77 vojáků.

Americký velvyslanec v Pákistánu Munter tvrdí, že je tato země domovem teroristů, a místní vláda, namísto aby s nimi bojovala, s nimi spolupracuje. Podle něho exportuje teroristy do Afghánistánu.

Ovšem ani Clintonová, ani Mullen nepředložili žádné důkazy. Přesto obvinění přednesli na oficiální úrovni. V září Clintonová prohlásila, že vláda Pákistánu umožnila islamistům vzít pod kontrolu část svého území a výsledkem je "smrtelné nebezpečí pro světovou bezpečnost". Clintonové stačí tvrzení, že islamisté prý kontrolují stále větší pákistánské území k tomu, aby Pákistáncům přísně nařizovala "vystoupit proti nezodpovědnému kursu vlastní vlády". Uvedla, že Obama se v boji proti teroristům neomezuje jen na Afghánistán, ale míří i proti Talibánu a al-Kájdě i v Pákistánu. Bez ohledu na nový nápor finanční krize je Washington ochoten uvolnit miliardy na válku. Američané jsou připraveni sami zlikvidovat síť Hakkání na území Pákistánu, pokud to neudělají Pákistánci. Ptát se na souhlas nebudou. Potvrdil to šéf Pentagonu Panetta. Clintonová tvrdila před americkými kongremany, že do situace v Pákistánu se musí USA vložit okamžitě. Při svém jemnocitu má obavy, aby teroristické skupiny nesvrhly pákistánskou vládu.

Podobný průběh byl po údajné likvidaci bin Ládina na pákistánském území. Ministryně zahraničí Pákistánu ve svém prohlášení obvinila Clintonovou ze lži a otevřeně řekla, že samy USA, které kdysi síť Hakkáni vytvořily, podporují terorismus. Poukázala na intriky CIA proti Islamabádu. Žádné důkazy o spolupráci ISI s bojovníky dosud USA neuvedly. Přitom tyto akce stále častěji ovlivňují území samotného Pákistánu.

Rabbání Harová pohrozila přerušením spojeneckých vztahů s USA, které "se snaží zbavit svých spojenců". Varovala Washington: "Z Pákistánu nelze dělat vyvrhele, taková volba vyvolá odpověď."

Ovšem mluvit o úplné roztržce je brzy. Do Pákistánu přijel jednat s velením ozbrojených sil Pákistánu náčelník generálního štábu USA generál Mattis. Jeho návštěvu lze hodnotit jako černou kartu pro Pákistán.

Prohlášení pákistánské ministryně zahraničí podpořili i představitelé silových složek. Generál Parvíz Kájání řekl, že vymezování se vůči Pákistánu je nečestné a neproduktivní. Ministr vnitra velmi emotivně varoval, že Pákistán nedovolí USA operovat na svém území.

Pravidelná částka 1 miliardy dolarů, poskytovaná Spojenými státy Pákistánu na boj s terorismem, je v tuto chvíli nejistá. Je totiž podmíněna poskytnutím pákistánského území pro plnohodnotné vojenské operace americké armádě. Přitom v Pákistánu trvale sílí protiamerické nálady. Ty vzbuzují mimo jiné i nálety bezpilotníků na Pákistán, které mají stovky obětí. Jestliže USA dostane schválení operací, obviní opozice vládu ze zrady. V tom případě by mohlo dojít k povstání v celé zemi, nejen na severovýchodě.

Jestliže USA uskuteční trestnou výpravu proti těm, kteří podporují afghánské mudžahedíny, bude to hloupost, umožňující podrazit sekulární vládu. Je ale možné, že Američané provokují válku s dalekosáhlými cíly.

Z muslimských zemí má jediný Pákistán jaderné zbraně. Je možné je zničit pod záminkou boje s terorismem. Pentagon už vypracoval několik variant. Především je to neočekávaný cílený úder a akce sil zvláštního určení.

V poslední době se objevila důležitá okolnost. Pro Pákistán už není podstatnou hrozbou ztráta americké finanční pomoci, neboť se rychle začala rozvíjet jeho spolupráce s Čínou. Washington to velmi nelibě nese. Plánovaná základna čínského námořnictva na pákistánském pobřeží jej nemůže nechat klidným. Znamená to lodě protivníka v bezprostřední blízkosti Perského zálivu, který USA považují za svou strategickou zónu. Aby k realizaci nedošlo, je Amerika schopna zničit pákistánský jaderný arzenál a následně použít sílu ve snaze o kontrolovaný rozpad Pákistánu na řadu menších států.

Převzato z Pravda.ru

Přejít do diskuze k článku