Svět ruskýma očima 91

Reklama


Smrt svědků albánských zvěrstev

Vadim Truchačev


Září 29, 2011


V Německu byl nalezen mrtvý hlavní svědek šikanování Srbů polními veliteli kosovských Albánců. Vzbuzuje to domněnku, že takto měla být přerušena práce Haagského tribunálu (dále jen HT) ve věci zvěrstev na Srbech konaných kosovskými Albánci. Mrtvý muž byl kosovský Albánec Zogai, bývalý bojovník UCK. Jako svědek měl svědčit proti svému bývalému veliteli Limajovi. Za záhadných okolností se v parku v Duisburgu, kde žil, oběsil během procházky.


Limaj, který měl dosud nařízeno domácí vězení, se měl dostat na lavici obžalovaných v Haagu. Je obviněn z krutého mučení, včetně mučení a věznění dvou policistů ještě před dvanácti lety. Krom toho měl také zpronevěřit státní peníze v době, kdy v letech 2007 až 2010 byl ministrem dopravy. Za týrání a vraždy kosovských Srbů byl už v roce 2005 zadržován, ale HT jej propustil pro nedostatek důkazů. Poté se stal ministrem a poslancem kosovského parlamentu. Není jediný ani nejvýznamnější, který má na svědomí těžké zločiny na Srbech. Dalším takovým je Haradinaj, k jehož odsouzení nedošlo ze stejných důvodů. Případ Haradinaje je popisován v Ruských očích 84. Tehdy také zahynuli svědci obžaloby a další svědci odmítli vypovídat. Od roku 1999 bylo zabito kolem 40 svědků, kteří měli v Haagu svědčit proti Haradinajovi.


Další zločinec, který patří před HT, je bývalý velitel UCK a adept na funkci premiéra Kosova Agim Ceku. Ten je znám nejen doma, ale i v Chorvatsku. Bojoval tam v letech 1991 až 1995 v řadách chorvatské armády proti Srbům. V roce 1993 velel akci "Spálená země", kdy Chorvati vyvraždili všechny Srby ve třech obydlených obcích. Za tuto akci byli HT odsouzeni Gotovina a Markač, ale tím by to končit nemělo.


Příslušné srbské orgány vydali na Ceku, který se účastnil etnických čistek, mezinárodní zatykač, avšak země EU i NATO jej demonstrativně ignorovaly. Ceku byl zadržen ve Slovinsku, Maďarsku i Bulharsku, ale vždy byl propuštěn. V roce 2006 přijel v roli předsedy vlády Kosova do Ruska, kde poskytl rozhovor korespondentu Pravdy.


Srbové by si ze všeho nejvíce přáli vidět před HT Thaciho. Ten žil a studoval ve Švýcarsku, potom velel UCK, jejíž výcvik financovala NATO. Dnes je přijímán ve Washingtonu, Bruselu i Berlíně na nejvyšší úrovni. Přitom byl srbským soudem v roce 1997 odsouzen za terorismus k deseti letům vězení. Na Západě jej nikdo nezadržel a do Haagu nepovolal. Mezitím však …


Bývalá prokurátorka HT del Ponteová odhalila ve své knize "Lov" účast Thaciho v obchodu s lidskými orgány. Byly odebrány asi 300 Srbům, Cikánům a neloajálním Albáncům, které zločinci zabíjeli a jejich srdce a ledviny posílali do Evropy, Izraele a Turecka. Tyto obchody Thacimu měly vynést čtyři miliony německých marek.


Podle del Ponteové nechtěli Američané o Thacim poskytovat informace. Sama jednala s tehdejím ředitelem CIA Tenetem, který je etnický Albánec. Ten jí na její žádost o podporu v případu Thaci odpověděl: "Víte madam, já mohu absolutně kašlat na to, co vy si myslíte." Potom následovalo bombardování Jugoslávie a transformace Thaciho na vůdce Kosova.


Del Ponteová popsala dojmy z návštěvy země po odchodu srbské armády takto: "Formace UCK si vedou jako bandy vrahů a zlodějů unášejíce Srby a lidi z dalších etnických skupin, především Cikány. Nejsou žádné právní systémy, které by je mohly soudit… Jsem přesvědčena, že se někteří lidé z mise OSN báli o život svůj i těch, kteří jim byli svěřeni. Myslím, že i někteří soudci ICTY se báli, že Albánci dosáhnou i na ně."


Přestože se o zločinech Thaciho dozvěděla i Rada Evropy z dokumentu komise švýcarského poslance Martyho, žádné závěry z toho učiněny nebyly.


Ze všeho je patrno, že se smrt důležitého svědka zločinů kosovsých Albánců stala běžnou skutečností. V Německu žijí statisíce Albánců, je tam silná narkomafie a někoho zavraždit není problém. V tom je důvod proč se taková věc v Německu může stát.


Vražda svědka v Německu se stala v době, kdy německá vojska v Kosovu vystupovala proti Srbům, kteří odmítali hranici mezi Kosovem a ostatním Srbskem. Kancléřka Merkelová nejednou vyzývala srbské vedení likvidovat své orgány vlády na severu země, které nejsou podřízeny Prištině a vydat Srby pod vládu Thaciho.


Smrt svědků je pro Německo výhodná. Ve svém požadavku o odtržení Kosova sází na Thaciho a další bývalé velitele UCK. Je to záležitost nejen Německa, ale i celého Západu, který nestojí v historii v nejlepším světle.


námět Clair


Převzato z Pravda.ru

***

Medveděv vysvětloval strategii tandemu

Lev Pravin


Září 30, 2011


V rozhovoru pro ústřední TV kanály Ruska řekl Medveděv celou pravdu o tom, proč se odmítl ucházet o prezidentské křeslo ve druhém funkčním období a proč sesadil ministra financí. Otázka pro něho zněla – proč se tak rozhodl, když je mladý, má důvěru občanů a je jistě jako každý politik ambiciozní. Odpověděl, že si především přeje prospět zemi a lidu. Jak on, tak Putin se hlásí k jedné politické síle – Jednotnému Rusku. Mají stejné názory na většinu taktických i strategických otázek rozvoje země. Proto by nemělo smysl jakékoliv soutěžení.


Ve hře je i nejlepší hodnocení premiéra, který je považován za nejvyšší politickou autoritu v Rusku. K tomu musí přihlížet každý, kdo chce být užitečný své zemi, aniž by používal své lokty. Znova opakoval, že ambicí kteréhokoliv politika musí být sloužit své zemi.


Dle Medveděva to, co bylo vyhlášeno  na sjezdu Jednotného Ruska, bylo přijato na základě současné politické situace. Představy o tom, jak sestavit vládu, byly už dávno. Je třeba přihlížet k tomu, zda budou lidé Jednotnému Rusku důvěřovat i v dalších letech. Mohou se stát všelijaké paradoxy a ke ztrátě preferencí může dojít z mnoha příčin. Je třeba myslet i na to. Medveděv s Putinem zaujímají dvě nejvyšší pozice a musejí se navzájem podepřít.


Plány na další období podle Medveděva:


Je příznivcem změn ve vládě. Podle něho je stagnace nebezpečná a vede ke špatným následkům. Vláda musí najít sílu se obnovovat. Nemůže to probíhat impulsivně, po skocích, tak aby všichni najednou dali sbohem. Obměna musí být postupná. Medveděv se o to celé funkční období staral. Za poslední tři roky vyměnil polovinu gubernátorů, došlo k reformě na ministerstvu vnitra, atd.


Medveděv slibuje, že v případě vítězství strany Jednotné Rusko, a v případě, že bude pověřen funkcí premiéra, bude vláda podstatně obměněna.


Převzato z Pravda.ru

***

Nejisté perspektivy Východního partnerství

Vladislav Gulevič (Ukrajina)

Říjen 4, 2011

V Polsku ukončil práci summit zemí Východního partnerství (dále jen VP). Toto uskupení založilo Polsko a Švédsko v roce 2008. Počítalo se s účastí šesti postsovětských republik, Ukrajiny, Běloruska, Moldavska, Arménie, Ázerbajdžánu a Gruzie. Varšava má zájem na začlenění těchto zemí do euroatlantické struktury a zejména jí jde o Kyjev, Minsk a Kišiněv, vzhledem k jejich blízkosti k Polsku. S připojením k EU zatím nelze počítat, avšak v rámci VP má dojít k upevnění strategické spolupráce. Organizátorům setkání se příliš nedařilo. Zástupci postsovětských republik odmítli podepsat deklaraci odsuzující situaci v dodržování lidských práv v Bělorusku. Podepsali ji jenom představitelé zemí EU. Vypracovat obecnější postoj k Bělorusku se nepodařilo. Poláci se utěšují tím, že Brusel dnes myslí "polsky" a vyzývají, aby se nehledělo na neúspěch v záležitosti Běloruska jako na krach VP. Pochvalují si své vztahy s Německem jako konstruktivní. Brusel už oznámil, že uvolní pro rok 2013 na realizaci VP  600 milionů euro. Částka je to celkem skromná pro šest nováčků. V deklaraci se mluví o dvou miliardách pro rok 2014.

Není se co divit, že postsovětské státy deklaraci o lidských právech v Bělorusku nepodepsaly. Každý z nich pro to má své důvody.

V Ázerbajdžánu proběhly volby, které opětovně vyhrál Alijev. Ovšem pozorovatelé OBSE volby zkritizovali. Co je to platné, když Baku má svůj "bonbonek" v podobě ropy a plynu. Proto je Alijev, i přes nedemokratičnost s jakou byl zvolen, vítán jak v Bruselu tak ve Washingtonu. Jestliže by podepsal deklaraci VP proti Bělorusku, týkalo by se to i Ázerbajdžánu.

Ještě méně důvodů k podpisu má Saakašvili. Minsk neuznal nezávislost Abcházie a Jižní Osetie. Vztahy mezi Minskem a Tbilisi jsou vyvážené. Gruzínská opozice hlásí do celého světa diktátorské manýry "hlavního kavkazského demokrata". Jeho postoj k deklaraci je tedy dán. Podobné pohnutky odrazují od podpisu i Arménii a Moldavsko.

Na rozdíl od předchozích nemá Janukovič s mezinárodním společenstvím žádné vážné problémy. Sjednocená Evropa se znepokojuje osudem Tymošenkové a jejího okolí. Pro Brusel by bylo nepříznivé, kdyby politický obraz Ukrajiny byl jednotvárný. Pestrost politických sil dává lepší možnost ovlivňovat situaci v zemi prostřednictvím různých politických figur. Janukovič docílil na VP více než ostatní. Byl ujštěn, že ke konci tohoto roku budou završeny rozhovory o asociaci mezi Ukrajinou a EU a zavedení bezvízového styku bude záviset jen na splnění někerých technických podmínek. Politické podmínky nebyly vzneseny. Aby Brusel udržel Ukrajinu ve sféře svého vlivu, je ochoten jí dělat ústupky.

Hlavní těžkosti při realizaci projektu VP jsou následujcí:

1. Mezi politickými a ekonomickými standardy EU a zemí z postsovětského prostoru, které jsou zahrnuty do VP, jsou značné rozdíly. Společnost zde má eklektické a mozaikovité rysy, mezi nimiž se těžko docílí vyrovnání. Mezi EU a postsovětskými zeměmi není ani stejný ekonomický potenciál a obecný politický stav, jejich geopolitické snahy mají různé směry. Někteří raději ustupují od velkých projektů a s Bruselem spolupracují individuálně. Nejvýraznější je v tom Ukrajina, která má vlastní přístup na evropský trh.

2. Projekt VP neměl a nemá všeobecnou podporu. Řada klíčových zemí je nasměrovaná na spolupráci s Moskvou, především Německo, Itálie a Francie, a starosti Polska na zajištění jejich strategických záležitostí na východní hranici jim mohou být ukradené. V realizaci projektu VP je nejaktivnějí Berlín. Důvodem je snaha neutralizovat francouzský projekt Středozemní unie. Prostřednictvím realizace této unie by se Francie dostala do pozice lídra v příslušném prostoru a získala by klíčovou pozici v Evropě. Německo je tady oproti Francii v nevýhodě. Paříž se může stát prostředníkem mezi kontinentální Evropou a Evropou středozemní, africkými a blízkovýchodními státy. Berlínu skýtá VP možnost nezůstat na zadním dvorku a být rovněž v postavení vůdcovském. Z jedné strany se mohutně rozvíjejí německo-ruské hospodářské projekty a z druhé strany vyzývá Merkelová ke stále větší izolaci Běloruska. Proti tomu se staví Litva, která si naopak přeje Bělorusko přitáhnout do společných ekonomických programů EU. Bělorusko s Litvou pokračují v plodné hospodářské spolupráci. Bělorusko na summitě nebylo přítomno. Minsk odmítl účast kvůli protiběloruskému charakteru celé akce. Brusel nenapadlo nic chytřejšího, než pozvat na summit představitele prozápadní běloruské opozice.

3. Nejzarputilejšími protiruskými politiky z postsovětského prostoru ve vleku Západu jsou Tbilisi a Kišiněv. Obě země jsou ve složité finanční i politické situaci. Potýkají se s chudobou (neúspěšně) a snaží se potlačovat akce své opozice. V Gruzii silou. Gruzínská vláda se dosud nevzpamatovala z neúspěšného blitzkriegu v roce 2008. Bude v nejbližší době v pozadí pozornosti VP, na rozdíl od Moldavska. Velmi konfliktní je vztah mezi Armenií a Ázerbajdžánem.

Projekt VP je ve skutečnosti východní politikou EU, která se zajímá o země se strategicky důležitou polohou. Lidská práva a demokratizační procesy ve východní Evropě a bývalém SSSR jsou jen krytím pro geopolitické zájmy EU. Cílem je rozbít historické vazby členských zemí s Ruskem, zapojení do sféry vlivu Západu a následná militarizace prostoru. Iniciátorem je Polsko.

Varšavský summit nebyl neúspěšný, ale také nebyl žádným průlomem ve východní politice, jak si Varšava přála. Proto, aby VP nabralo druhý dech, muselo by mít jasný a pro postsovětské země přitažlivý obsah. V některých případech by byla nutná rovina partnerských vztahů, stanovení určitých hospodářských preferencí pro nejaktivnější účastníky a především jiný obsah myšlenky jednotné Evropy. To dosud není.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku