Zastavení kapitalizace na žádost vlády
Ministru financí je doporučeno se ještě jednou zamyslet nad pojišťovateli
Taťjana Grišina
Říjen 29, 2011
Vláda RF žádá ministra financí, aby připravil návrhy na zvýšení kapitálu pojišťoven. Pokyn je překvapením jak pro trh, tak i pro regulátory. Konečně je řešena otázka zvýšení základního kapitálu, nové požadavky začínají platit 1. ledna. Jsou již předpovězeny ztráty, sto společností bude muset odejít. Pozorovatelé vidí zádrhel nikoliv v úspěchu pojištovací lobby. Ve vládě se obávají nepokojů kvůli bankrotům pojišťovatelů. Těsně před novými zvýšenými požadavky na kapitál pojišťovacích společností, byl jejich deficit základního kapitálu 325 miliard rublů. Novým požadavkům jich nevyhovělo 65 %.
Projekt k navýšení kvóty z 25 na 50 % zahraničního kapitálu v ruských pojišťovacích subjektech není schválen ministerstvem hospodářství. Zde stojí za připomínku, že kvóta pro trh je vybrána a otázka o jejím navýšení přijde na řadu až po vstupu do WTO.
Nové požadavky na navýšení minimálního základního kapitálu nabývají platnosti 1. 1. 2012. Podle nich jsou společnosti povinny zvýšit tento ukazatel čtyřnásobně: univerzální společnosti na 120 milionů rublů, životní pojišťovny na 240 milionů rublů a zajišťovací pojišťovny na 480 milionů rublů.
Ministr financí bude nadále navrhovat zvýšení nebo rušení kvót pro zahraniční účastníky pojišťovacího trhu. Podle mínění nezávislých pozorovatelů je už málo času pro hladké navýšení kapitálu pojišťovacích společností od zahraničních investorů. Státní dumě zůstaly na přijetí projektu kvót jen tři týdny. Přitom pojišťovny musejí mít ještě dostatek času na převod prostředků k doplnění kapitálu. Z tohoto důvodu by bylo rozumné termín odložit.
Kvůli bankrotům pojišťoven nevylučují úředníci nepokoje. Podle odhadu Federální služby pro finanční trhy (FSFR) odejde k prvnímu lednu asi 100 společností. Regulátor je přesvědčen o malé roli, kterou na trhu hrají, avšak přesto mohou držitelé pojistek casco v mnoha oblastech zůstat bez podpory. Pojišťovny nyní straší trh mohutnými bankroty. FSFR naposled pozastavila licenci jedné z největších pojišťovacích společností "Rostra", se základním kapitálem jedné miliardy rublů. Regulátor informoval, že tento pojistitel byl podle výsledků z roku 2010 na devatenáctém místě ve státě. Bylo o něm však dávno známo, že má potíže. Jeho obchodní plán byl založen na maximalizaci výběrů se zvýšenými provizemi a dumpingem.
Převzato z Kommersant.ru
***
Odmanéžili
Vynesen rozsudek nad organizátory nepokojů v Moskvě
Andrej Kuzněcov
Říjen 28, 2011
Po nepokojích na Manéžním náměstí v Moskvě bylo odsouzeno 5 lidí, mezi nimi 3 aktivisté Jiného Ruska. Všichni byli odsouzeni k vězení. Soud odmítl politické pozadí akce a hodnotil jen technickou stránku,
Hlavní obviněný byl Bělorus, člen Jiného Ruska a aktivista Strategie 31 Berezjuk, jemuž se za vinu kladlo vyzývání k masovým nepokojům, podněcování k nenávisti, napadení policie a chuligánství. Ostatní čtyři byli obviněni z téhož, kromě podněcování k nenávisti. V debatě se ukázalo, že chuligánství je v tomto případě nadměrné a bylo z obvinění vypuštěno. Hlavní obviněný obdržel pět a půl roku a další čtyři, tři, dva a půl a dva roky vězení. Soudkyně v závěrečné řeči uvedla, že ač obvinění mají kladné posudky, jejich zločin představuje společenské nebezpečí a k nápravě u nich může dojít jen v podmínkách izolace.
Ze všech pěti obviněných přiznali jen dva částečnou vinu. Ostatní tvrdili, že se jen bránili a nepřiznali, že vyzývali k masovým nepokojům a rasové nenávisti, přestože razili heslo "Moskva Moskvanům", nebo "Bij policajty". Na rozboru provokačních hesel se podílel lingvista a filolog.
To k čemu došlo, nebylo vlastně v právním slova smyslu možno nazvat masové nepokoje. Při těch by muselo dojít k použití zbraní proti justičním orgánům, ke žhářství a pogromům. Tak daleko to na Manéžním náměstí nedošlo. Ovšem více než třicet osob utrpělo zranění. Mezi zraněnými byli i příslušníci jednotek Omon (speciální policejní jednotky pro akce ve městech).
Důvodem akcí na Manéžním náměstí 11.prosince bylo uctění památky fotbalového fanouška Sviridova zabitého v hádce s Kavkazany.
Na místě nepokojů bylo asi pět tisíc lidí, což je pro opoziční akce číslo nevídané. Obvinění členové Jiného Ruska přiznávají výzvy k národnostnímu nepřátelství a k své radikálně levicové orientaci.
Média tvrdila, že podezřelému ze zabití je 19 let, ale na konec se ukázalo, že je mu teprve 15. U soudu vystupoval jako svědek.
Pomalu se rodila verze o účasti radikální opozice v nepokojích. Po akci na Manéžním náměstí byly znemožněny snahy zorganizovat podobné akce v dalších částech Moskvy a v dalších městech. Tehdy to označil náčelník moskevského útvaru ministerstva vnitra za provokace nacionalistů.
11. prosince bylo zadrženo 60 osob. Ty byly druhý den propuštěny. Někteří dostali popkutu za neuposlechnutí pokynu pracovníků policie. Trestní stíhání bylo zahájeno až začátkem dalšího roku. Ve druhé polovině roku 2011 byl zadržen ještě jeden podezřelý z podněcování k násilí a napadení příslušníků jednotek Omon. Jeden ze svědků, který patří mezi vůdce Jiného Ruska tvrdil, že na náměstí byli členové mnoha hnutí a organizací i obyčejní občané. Podle něho daly příčinu k nepokojům akce milice, která si nevěděla rady s náhle se vyskytnuvší skupinou naštvaných lidí u kremelských zdí. Milice shromáždění zablokovala a současně vyzývala k rozchodu.
Události na Manéžním náměstí byly zveřejněny s tím, že měly kriminální a nacionalistickou povahu. Dnes už jakýkoliv konflikt s etnickým charakterem, zejména budou-li v něm účinkovat osoby z Kavkazu, vyvolá rychlou reakci příslušných složek. Otevřenost v těchto záležitostech silně snižuje šance provokatérů rozdmychávat národnostní nepokoje.
Není pravděpodobné, že rozsudky nad vrahem Sviridova a lidmi z akce na Manéžním náměstí byly vyneseny v jeden den náhodně. Někdo tak chtěl ukázat, že záležitost je uzavřena. Vláda předvedla, že chce-li, může být neúprosná a rozhodná. Po těchto událostech je jasné, že občany Ruska mohou znepokojovat i jiné věci než jen osobní blahobyt. Národnostní téma přestalo být věcí okrajových skupin. Dokud se bude bojovat s následky, a ne s příčinami, není naděje na nějaké vyřešení.
Převzato z Lenta.ru
***
Systém boje s terorismem v USA
Materiál Výzkumného centra Agentura.Ru
Odpovědné orgány
V Radě národní bezpečnosti (National Security Council):
- Náměstek poradce pro národní bezpečnopst odpovídá za boj s terorismem (National Director / Deputy National Security Advisor for Combating Terrorism)
- Výbor pro boj s terorismem a národní připravenost (Principals Committee on Counter-terrorism and National Preparedness)
- Národní koordinátor pro bezpečnost, ochranu infrastruktury a boj s terorismem (National Coordinator for Security, Infrastructure Protection and Counter-Terrorism)
- Rada pro vnitřní bezpečnost (Homeland Security Council)
- Národní protiteroristické centrum (National Counterterrorism Center)
- Centrum pro sledování teroristické činnosti (Terrorist Screening Center (TSC))
- Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (Department of Homeland Security)
V Ústřední zpravodajské službě (Central Intelligence Agency):
- Protiteroristické centrum (Terrorist Screening Center (TSC))
Ve Federálním úřadu pro vyšetřování (Federal Bureau of Investigation):
- Útvar pro boj s terorismem (Counterterrorism Division (CTD))
V armádních složkách:
- Spojené skupiny meziresortní koordinace boje s terorismem ( Joint Interagency Coordination Groups (JIACGs))
Uvnitř Centcomu (U.S. Central Command (CENTCOM):
- Spojená meziresortní operativní skupina (Joint Interagency Task Force (JIATF))
Koordinace
Éru mezinárodního terorismu otevřelo politické povraždění izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Tehdy vlády pochopily, že jednání s teroristy, spolupráce zpravodajských služeb a úsilí z pozice mezinárodního práva jsou navzájem propojené prvky protiteroristické strategie a vyžadují koordinaci akcí mezi ministerstvem zahraničí, ministerstvem spravedlnosti, ministerstvem obrany a CIA.
Samotná protiteroristická strategie začala dostávat počáteční formu a obsah v období vlády prezidenta Nixona. Tehdy byly otázky koordinace přesunuty na vládní výbor, jemuž předsedal tajemník ministerstva zahraničí. V rámci tohoto výboru zahájila činnost pracovní skupina s hlavní pracovní náplní bezpečnosti ve vzduchu a reformování vízového režimu.
Koordinace boje s terorismem proběhla na mezinárodní úrovni prostřednictvím Organizace amerických států, založené v roce 1971 (boj s terorismem namířeným proti diplomatům) a v rámci Interpolu (spolupráce justičních orgánů). V tu dobu však terorismus nepředstavoval kritickou hrozbu, proto se koordinací protiteroristického boje téměř nikdo nezabýval. Zásadní změny nastaly až za administrativy prezidenta Cartera. Byl zrušen Vládní výbor pro boj s terorismem a za koordinaci protiteroristické činnosti jak za hranicemi tak doma odpovídala Rada národní bezpečnosti, ministerstvo zahraničí a FBI, každý ve své působnosti.
Tento orgán zůstal i v administrativě prezidenta Bushe staršího, ale pozbyl na významu, neboť skončila studená válka. Také hrozba terorismu ztratila na významu a přestala být prvořadou. Meziresortní koordinace se prováděla prostřednictvím aparátu Koordinátora boje s terorismem v ministerstvu zahraničí. Tato práce pokračovala do poloviny devadesátch let.
Uvnitř NSC časem vykrystalizovalo zvláštní zařízení, které odpovídalo za koordinaci protiteroristické činnosti, zajišťování kriticky důležité infrastruktury a boj s obchodem s narkotiky. Vedoucí tohoto zařízení má statut "Národního koordinátora proti terorismu, pro bezpečnost a ochranu infrastruktury (National Coordinator for Security, Infrastructure Protection and Counter-Terrorism). Na protiteroristickou činnost má přidělovat podíly z rozpočtu.
Jakmile do Bílého domu přišel Bush mladší, reorganizoval Counterterrorism Security Group na Výbor pro boj s terorismem a národní připravenost v systém Výboru národní bezpečnosti.
Reforma po teroristických útocích 11.září
Ihned po zaběhnutí nových institucí bylo vytvořeno ministerstvo vnitřní bezpečnosti ( Department of Homeland Security – DHS), které mělo pod jednou střechou spojovat převážnou část agentur a zařízení odpovědných za vnitřní bezpečnost (ochrana hranic, ochrana dopravy, mimořádné situace, pohotovost, zabezpečení kriticky důležité infrastruktury). Hlavní úkol nového ministerstva je předcházet teroristickým útokům v USA a odvracet je, snižovat teroristickou zranitelnost země, minimalizovat škody a pomáhat při likvidaci následků teroristických činů. Vyšetřování teroristických činů je v kompetenci justice.
V roce 2003 uveřejnilo Centrum integrace proti teroristickým hrozbám (Terrorist Threat Integration Center – TTIC) mimořádně optimistickou zprávu, podle které válka s terorismem přinesla své plody a počet teroristických akcí v celém světě byl od roku 1982 rekordně nízký – 190 útoků a 307 mrtvých. Jenže údaj se ukázal jako chybný. Útoků bylo o 31 více a počet mrtvých byl ve skutečnosti 625, od roku 1969 nejvyšší.
Další centrum, vytvořené v roce 2003 pro sledování teroristických aktivit (Terrorist Screening Center – TSC), náleží do struktury FBI. Následovaly další protiteroristické instituce. Nová centra tvořil Bush i Obama.
Od roku 2009 začal fungovat program zadržování a výslechů podezřelých z terorismu, který byl přijat ještě za Bushe. Tento program zahrnoval i umisťování vězňů v tajných věznicích CIA a metody výslechu, které měly vymoci informace od podezřelých, že jsou zapojeni do sítě al-Kájdy. Za Obamy bylo revidováno právní postavení údajných teroristů z věznice Guantánamo. Přestali být nazýváni "nepřátelští bojovníci" a mělo se s nimi zacházet podle norem stanovených mezinárodním vojenským právem. Navíc se do Guantánama měli dostat jen ti, kteří "skutečně podporovali al-Kájdu a Talibán", ne tedy ti, kteří byli pouze podezřelí.
V roce 2009 bylo CIA oznámeno, že USA ukončily využívání sítě tajných věznic v cizích zemích. Krátce před tím byla zveřejněna zpráva, která kritizovala práci Kanceláře úřadu národní zpravodajské služby (Office of the Director of National Intelligence – ODNI) pro byrokracii, chybné nakládání s financemi a neschopnost ukončit hašteření uvnitř zpravodajských služeb USA.
Shromažďování zpravodajských informací uvnitř státu
Brzy byla síť rozšířena o novozélandskou a kanadskou složku. Takto byla vytvořena struktura zcela kopírující systém celosvětového radiového zachycování ECHELON
V roce 2005 zveřenil Washington Post materiál o tom, že CIA má zvláštní siť sdružených zpravodajských center ve dvou tuctech zemí, ve kterých spolupracovníci zpravodajských služeb USA a dalších zemí pracují na vyhledávání podezřelých z terorismu. Jejich název je Protiteroristická zpravodajská centra (Counterterrorist Intelligence Centers – CTICs). Jsou umístěna v Evropě, na Blízkém východě a v Asii. Podle deníku nejde o tajné věznice CIA, které jsou v osmi zemích.
Jedno takové centrum pracuje v Paříži. Nazývá se Alliance Base. Zřídila jej CIA a francouzské Generální ředitelství zahraniční bezpečnosti DGSE. Financuje jej CIA. Vede jej generál francouzských zpravodajských služeb. Zde se nejen předávají informace mezi pracovníky jednotlivých zemí, ale rovněž se plánují tajné akce. Kromě Francouzů a Američanů zde pracují také zpravodajští důstojníci Velké Britanie, Německa, Kanady a Austrálie. Úkolem centra je celosvětové sledování lidí podezřelých z terorismu a příprava na jejich dopadení.
Protiteroristická legislativa
Koncem roku 2005 bylo schváleno prodloužení platnosti Patriot Act. V červnu bylo ve Sněmovně reprezentantů odhlasováno, aby dvě ze šestnácti ustanovení zákona dostala prodlouženou platnost na deset let a ostatní ustanovení zůstala trvalá. Senát to neschválil. Nakonec se přece jen "dolní a horní komora" dohodly. Sporná ustanovení byla prodloužena namísto na deset jen na sedm let. Zpravodajské služby nedostaly právo používat proti podezřelým dokumenty získané bez schválení soudem. Rovněž nebyly schváleny návrhy na zvýšení pravomocí soudu při vynášení rozsudku smrti.
V roce 2007 byl přijat zákon na rozšíření práva odposlechů mezinárodních telefonních hovorů a kontrolu elektronické pošty Američanů i bez povolení soudu. Nyní je, oproti dřívější situaci, velká část telefonních hovorů z USA i do USA vedena optickými kabely a odposlechy umožňuje připojení ke gigantickým telekomunikačním uzlům. Zpravodajské služby nejsou prakticky omezovány ani v odposleších hovorů, ani ve sledování e-pošty.
Podle zákona je rovněž možno přinutit telekomunikační společnosti ke spolupráci v této špionáži. Někteří jejich vedoucí vyjádřili v Kongresu svou nespokojenost s takovými opatřeními a je možné, že se v tomto směru obrátí na soud.
Převzato z Agentura.ru
