Ruská budoucnost pohledem amerických stratégů
Leonid Savin
Přes veškeré nové okolnosti, jako je finanční krize, zvyšující se politické sebeurčení států Jižní Ameriky, nástup Číny a břemeno dvou válek, mají USA zvláštní zájem na Rusku. Nasvědčuje tomu i aktivita všech možných "továren na myšlení" (think tanků) za oceánem.
Dvě konzervativní analytická centra, Belferovo centrum pro vědu a mezinárodní vztahy na Harvardově univerzitě a washingtonské Centrum národních zájmů vypracovaly společný dokument "Rusko a národní zájmy USA" (Russia and U.S. National Interests. Why Should Americans Care? Task Force on Russia and U.S. National Interests Report), v němž rozebraly základní směry politiky USA k Rusku a zformulovaly svá doporučení. Mezi autory je bývalý velvyslanec USA v Moskvě Collins a americký diplomat Khalilzad, jehož dílem je mj. kniha "Bojové akce amerických médií na území Ruska v nadcházejících patnácti letech". Rusko má nadlouho zůstat v popředí zájmu americké zahraniční politiky, jejíž vedení (conduct) může mít mimořádné následky pro životně důležité zájmy USA, mezi nimi:
1) Jaderné zbraně
2) Jejich nešíření
3) Boj proti terorismu
4) Geopolitika, včetně nové role Číny jakožto globální síly
5) Afghánistán
6) Energie
7) mezinárodní finance podle G8 a G20
8) Geostrategie
Doporučení autorů dokumentu:
– Zapojení Ruska do účasti na vytvoření jízdního řádu pro formování standardů bezpečnosti všech druhů zbraní, vojenského plutonia a obohaceného uranu a podpis nové dohody, podle níž by byly strategické jaderné zbraně omezeny do tisíce kusů
– Nátlak na Rusko ve věci investic v energetice
– Zapojení Ruska do nátlakových akcí na Pákistán vzhledem k jeho podpoře bojovníků
– Společně s EU nátlak na Rusko ve věci jednání s Gruzií, včetně otázek členství ve WTO
– Vytvoření nové legislativy týkající se korupce v Rusku a porušování lidských práv
– Podpora ruských demokratických a tržních reforem, které nemusejí být přesně v americkém stylu
Podle dokumentu nemusí Moskva kráčet právě cestou demokracie, ale může využít neoimperialistické ambice. Může se snažit vrátit svůj vliv na území bývalého Sovětského svazu.
Tón dokumentu je celkem umírněný, nedoporučuje dělat v některých směrech na Moskvu silný nátlak, ale jinde doporučuje přimět Rusko ke společným projektům (například při budování nové architektury evropské bezpečnosti), kde podstata je tvrdá. Jak to, že je prodej ruských zbraní Číně označen za destabilizující, když samy USA jsou největším světovým prodejcem zbraní. Jen podle vlastního vyjádření amerického ministerstva spravedlnosti bylo průměrně 65% zbraní zachycených za posledních 5 let u mexické narkomafie amerických.
V energetické oblasti se má posilovat bezpečnost ve Střední Asii a na Kaspiku. Přitom Nabucco, protlačované Washingtonem, jde proti zájmům Ruska a Íránu. Trčí z toho snaha USA získat kontrolu nad dopravou ropy a plynu do Číny, která nutně potřebuje plynulé dodávky energetických zdrojů ve velkých objemech.
S ohledem na globální strategii Obamovy administrativy "diplomacie, rozvoj, obrana" (tři pilíře národní bezpečnosti USA) a orientace na využití "chytré síly" (smart power) lze odhadnout, jaká bude politika USA ve vztahu k Rusku.
Diplomacie – preventivní.
Rozvoj – v zájmu finančně-oligarchických klanů USA, Světové banky a MMF.
Obrana – s orientací na naprostou převahu (tj. na globální hospodaření).
Neunikl jim ani projekt Eurasijského svazu. Tradičně v něm vidí snahu Kremlu o obnovení Sovětského svazu. Zajímavý je názor odborníka z analytického centra Stratfor Goodriche. Má pochybnosti o upřímnosti USA ve vztahu k "perezagruzce". Washingtom jenom potřeboval vytvořit podmínky pro své akce v Afghánistánu a Íránu, aby Rusko umožnilo transport nákladů do Afghánistánu a aby nedodalo S-300 Íránu. Autor netají to, že na celém území Eurasie je ruská síla přímou hrozbou schopnosti USA udržet svůj vliv ve světě. Pro nynější Rusko je jedinou možností jak zabezpečit své území v rozšíření vlivu za své hranice. Proto se podle Goodriche bude Rusko snažit o vybudování impéria.
Goodrich dále píše, že po rozpadu SSSR začaly USA zasahovat na ruské území. Jednak dopomohly většině zemí střední Evropy a pobaltským státům ke vstupu do NATO a EU. Podporovaly prozápadní barevné revoluce na Ukrajině, v Gruzii a Kyrgyzii, vybudovaly vojenské základny ve Střední Asii a ohlásily rozmístění základen PRO ve střední Evropě. Z toho všeho plyne, že navazování nových vztahů se sousedy a vytvoření Eurasijského svazu je pro Rusko jedinou správnou strategií.
Podle Goodriche dojde mezi Moskvou a Washingtonem k novým konfliktům během několika let.
Převzato z Fondsk.ru
***
Mechanismus potlačení národních ekonomik
Jelena Pustovojtova
Listopad 8, 2011
Halasné fráze o záchraně euro a div ne celé evropské civilizace mají za cíl pouze zakrýt to, že pro udržení zisku největších bank a korporací je potřeba znova vyprázdnit kapsy nemajetné většiny.
Blahobyt globálního bankovního byznysu se řídí heslem: Dej člověku možnost utratit peníze dnes, utratí je, i když zítra mu na to naskočí úrok. Tento zákon platí i pro celé státy. Tím lze vysvětlit, proč se Řecko ponořuje do stále větších dluhů jak u MMF, tak u Evropské centrální banky a splacení lehkomyslně odkládá "na potom". Proč všichni klienti, kteří si u banky vzali úvěr, se stávají jejími otroky? Proč všechny státy, které si vzaly úvěr u MMF, jsou otroky MMF?
Jeden z finančních nástrojů je nyní prodej vlastních dluhů, samozřejmě na úrok. Evropské unii ani MMF není po chuti, že Papandreu pomýšlel na referendum o tom, zda je třeba stále více zabředat do dluhů, a proto zadrželi další tranži sto milionů úvěrové podpory pro Řecko. Státní finance jsou nyní vydávány po částech na mzdy a státní sektor, na peněžní fondy, ale především na splácení dluhu MMF a EU a na splácení úroků z dluhu.
Trik s prodejem krátkodobých dluhopisů na 6 měsíců proběhne 8.listopadu, tyto peníze přijdou na dluhy, jejichž lhůta končí. Navíc se snížily příjmy státu z daní v důsledku stávek a odkladu splátek řady dluhů od osob o 7 %. Chybí 2,4 miliardy euro. Zůstatek na účtu státu v řecké Centrální bance se snížil ze 4,8 miliardy euro na konci srpna na 1 miliardu euro. Přitom stát potřebuje na prosinec 7,1 miliardy, jinak dojde k defaultu.
Papandreovo rozhodnutí o referendu k přijetí úvěru od EU je jeho osobním úspěchem. Nikoliv proto, že vyvolalo mocný odpor řeckého ministra financí, opozice a dokonce jeho spolustraníků. Papandreu totiž dal najevo, že hra na přehazovanou s EU a MMF zbavuje Řecko zbytku suverenity. Výsledky případného referenda lze předvídat. Lidé by se vyslovili proti dalšímu chomoutu a žádali by vyplatit banky, včetně mezinárodních, avšak na účet samotných bankéřů a nadnárodních korporací. Proto takové divoké kvičení v celé Evropě. Výsledek – referendum nebude a Papandreu odstoupí.
Podle Die Weltu "se v Evropě rozhoukaly všechny sirény. Neočekávaná zpráva z Athén, že Řeci budou v referendu hlasovat o balíku opatření k záchraně, vyvolalo vlnu šoků na burzách. Investoři byli přesvědčeni, že Řeci neschválí drakonická opatření v hospodářství, na kterých věřitelé trvají jako na podmínce další pomoci."
S tímto vědomím oznámila Velká dvacítka v Cannes ústy Sarkozyho, že budou bojovat o záhranu Evropy i eura a rozhodla o zvýšení rezerv MMF. Všimněte si: nechce zachraňovat prudce chudnoucí Řeky, ale euro. To znamená, že chce dělat všechno pro to, aby se upevnily mechanismy podřízení Řecka bankovnímu úvěrovému kapitálu. Ne jenom Řecka, ale celé eurozóny. Sem dalo svých deset miliard i Rusko. BBC oznámila, že vůdci Dvacítky v tomto svém dokumentu slíbili zpružnit směnný kurs měn, podpořit MMF a v případě potřeby mu vyčlenit víc peněz a přivítali jeho pozvání do Itálie. Má tam monitorovat průběh ekonomických reforem. Dále vybídli země s rozvinutým veřejným sektorem, aby přijaly opatření ke zvýšení vlastní vnitřní poptávky a vytvořili účelovou skupinu pro otázky zaměstnanosti mládeže.
BBC dodává, že se žádná podstatná reorganizace summitu nepovedla. Velká Britanie v záchraně Řecka a ostatních problémových zemí, tak jak ji vypracovaly země eurozóny, odmítla účinkovat. Taktéž Evropané mimo eurozónu odmítli dát peníze do fondu pro podporu euro. Účastníci summitu G20 neřešili Řecko a euro. Oni upevňovali mechanismus nadnárodního potlačování národních ekonomik Evropy.
Řeci vědí, že přijímáním pravidel EU byli postupně zbavováni jak tradičních výrobních sil navázaných na přírodní a klimatické podmínky, tak sociálních záruk, které si na dřívějších vládách vymohli. Jakmile musela EU začít šetřit, ihned se snížily investice do Řecka. Řekové teď odmítají padnout na kolena před MMF a nechat si rozkrást zemi. Nechtějí prodávat své ostrovy.
Západ se rozhodl, že když mu záměry nevycházejí s Papandreem, půjdou bez něho.
Obsahem jednání G20 byl, krom verbálních zdvořilostí, italský návrh, aby MMF sledoval průběh hospodářských reforem. Proč EU najednou potřebuje tuto supervizi? Jak píše La Repubblica, má Itálie pouhých sto dní do defaultu. Situace je tam kritická, neboť výnos státních obligací padl na hranici 6%, tak na nich kupující nic nezíská. 6% je pro Itálii bodem, z něhož není návratu, neboť minusové zisky těžko pomohou ke splácení. Za sto dní už bude možno dluhy splácet jen přijetím dalších půjček. Stejně jako v Řecku.
Autorka článku souhlasí s hodnocením Süddeutsche Zeitung, že: "Ani Evropa ani euro kvůli Řecku nezkolabují. Ovšem pád do dluhové pasti třetí největší ekonomiky EU Evropané nepřekonají. Dnes jsou všechny oči upřeny na Athény a přitom pár km odtud se začíná finále evropské dluhové krize: Nezávisle na Řecku se v Itálii rozhoduje o tom, zda může euro a EU vydržet. Podstata je v tom, že Itálie má 60 milionů obyvatel, je třetí největší ekonomikou v EU a má 1200 miliard dluhu."
La Repubblica dává vinu Berlusconimu, který neochotně uznává nutnost šetřit a provést reformy. Dluhy Itálie se kupí, aby bylo možno splácet staré. Spirála se roztáčí, ale šéfové jednotlivých zemí EU nemohou svalit vinu na Berlusconiho, aby nepřilévali oleje do ohně. Existuje jen jeden člověk, který by mohl Berlusconiho donutit učinit potřebná opatření – Mario Draghi, Ital, nový prezident Evropské centrální banky. Jestliže nebude Berlusconi chtít poslechnout, může mu tento muž pohrozit, že nebude kupovat italské státní obligace.
Stejné problémy nastávají i ve Španělsku. Mezinárodní organizace práce OSN předpovídá, že miliony lidí mohou přijít o práci a pak dostane sociální napětí masový charakter. Počet pracovních míst se může zvýšit až v roce 2016. Do té doby může se může rozhořčení mas přenést do ulic v Evropě i na jiných kontinentech. Podle Mezinárodní organizace práce roste nebezpečí sociálních výbuchů ve čtyřiceti procentech prověřovaných organizací.
Autorka si nemyslí, že se v každé z problémových zemí najde takový Papandreu, který se bude snažit nechat na vůli lidí to na čí účet se bude platit chamtivost bank a korporací a zda se bude lámat světový chomout představovaný MMF. Chomout, který Velká dvacítka v Cannes upevnila.
Převzato z Fondsk.ru
***
Americko – izraelský dárek světu k Vánocům
Listopad 11, 2011
Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že dolar čeká ztráta jeho monopolu v mezinárodních financích. V Bílém domě se projevuje bezvýchodnost, což lze pozorovat i ve vystupování jeho osazenstva. Obama, který se obvykle usmívá, má ve tváři nervozitu a ráznost. Zdá se, že americká administrativa hledá východisko z nadcházející katastrofy tak, jak bývalo obvyklé i u jejích předchůdců, kteří zavedli stát do slepé uličky – v nové válce.
Jak jinak vysvětlit rozruch, který nejnověji vyvolaly USA a Izrael kolem íránského jaderného programu? Široce v OSN zveřejňovaný dokument MAAE se ukázal být mýdlovou bublinou. Materiál byl ukraden íránskému úředníkovi ještě v roce 2004 s osobním počitačem. Jsou to virtuální simulace výbuchu jaderné nálože. To bylo s halasem prezentováno jako doklad ničemných úmyslů Íránu. S tímto ubohým výmyslem je šířena demagogie "o spolehlivosti získaných dat".
Současné obviňování Íránu připomíná obviňování Iráku v roce 2003. Podobný výběr důkazů, podobná propaganda. Tehdy Bush jr. málem viděl nad Amerikou irácké bezpilotníky, zasypávající ji chemickou a bakteriologickou municí. Propaganda zafungovala a Američané schválili válku, při níž přišli o život jejich vojáci a jejímž důsledkem bylo i snížení jejich příjmů.
I nyní Američané souhlasí s útokem na Írán. Nikdo jim nevysvětlí, že i kdyby se v Íránu vyvíjely atomové bomby, bylo by dokončení záležitostí mnoha let. Navíc pod neustálým dozorem celého světa.
O vývoji jaderné zbraně v Íránu nejsou žádné důkazy, přesto se po válce volá. Asi to má na svědomí stát, který je těsně spojen s americkými vládnoucími kruhy. Na válce s Íránem má zájem Izrael. Pro něho došlo k závažnému posunu, když OSN uznala Palestinu za subjekt mezinárodního práva. Ta je však okupována Izraelem. Nastala změna v mezinárodních vztazích a Izrael je tím silně znepokojen. Írán je spojencem Palestinců a podporuje je. Proto USA i Izrael potřebují udělat takovému jednání přítrž.
Izrael se též obává sjednocení protiamerických a protiizraelských sil ve světě islámu. Úderem na Írán by mělo dojít k rozkolu mezi muslimy. Zahájením války by se monarchie Perského zálivu připojily k podpoře protiíránské akce a mezi nimi a ostatním muslimským světem by se zhoršily vztahy.
Pro Izrael by byla výhodná i nová vlna terorismu, k níž by po agresi došlo. Nějaké přátelské uhlazení územního sporu s Palestinci se nedá očekávat. V zájmu Izraele je protahování konfrontace mezi ním a Araby.
V USA dojde po agresi proti Íránu k nové vlně nenávisti vůči muslimům. To vládnoucí kruhy netrápí. Dávno se snaží docílit stav, kdy jejich ozbrojená pěst bude hlavním argumentem ve světové politice. Napadení Íránu bude dalším krokem k vynucování poslušnosti ve světě.
V prvním období po napadení Íránu se bude v USA stabilizovat finanční trh. Je běžné, že válka rozhýbe ekonomiku. Světu bude předvedeno co znamená právo silnějšeího. K válce se jistě připojí i Velká Británie. Pokud britské královské loďstvo zvedne kotvy a pohne se z Portsmouthu směrem na jih, znamená to další křížovou výpravu proti "silám temna".
Desátého listopadu napsal Daily Mail: "O vánocích zahájí Izrael vojenskou akci s cílem předejít výrobě íránské jaderné zbraně. Zdroje tvrdí, že vláda Británie chápe Izrael, opírající se o USA, v jeho úsilí udeřit na íránská jaderná zařízení raději dříve, než později".
Převzato z Fondsk.ru
