Svět ruskýma očima 171

Reklama


Balkanizace USA

Nikolaj Mališevskij

 

Prosinec 20, 2012

 

Podle ankety zorganizované mezi občany USA jich 70 procent pokládá státní systém řízení své země za neefektivní. Přibližně 20 procent je ochotno podporovat ve svém státě separatisty a samostatnost. Především se to týká jihu USA.

 

Po zvolení prezidenta Obamy došlo v USA k největší vnitropolitické krizi od doby občanské války z let 1861 až 1865. V roce 2013 uplyne 150 let od chvíle, kdy Rusko se svou flotilou pomohlo při ochraně jejich celistvosti. Stalo se to na požádání prezidenta Lincolna, který se obrátil na cara Alexandra II. o pomoc. Ten vyhověl a vyslal k americkým břehům vojenskou eskadru Lisovského. To omezilo podporu Anglie a dalších mocností separatistům. Tyto státy měly v úmyslu vyslat na podporu Jižanů v roce 1863 vojska do Mexika. Jižní státy měly být přičleněny k Mexiku a severní k britské Kanadě.

 

Problémy v USA tehdy nastaly po zvolení prezidenta (Abraham Lincoln) a následné nespokojenosti jižních států, podobně jako je tomu i nyní.

 

V současnosti je baštou amerického separatismu Texas. Ve své době se stal samostatným státem – republikou Texas (1836 až 1845). Nepřátelství s Mexikem bylo tehdy příliš nákladné, a tak přes postoje většiny občanů požádala vláda Texasu Washington o protektorát za podmínky, že bude mít kdykoliv možnost ze svazku s USA vystoupit. Tak to zůstalo doposud a Texas je jediný stát s právem uspořádat referendum o vystoupení. Má také právo vyvěsit svou vlajku vedle vlajky USA. V současnosti je průměrně 25 procent jeho obyvatel příznivě nakloněno nezávislosti svého státu a asi 35 procent sdílí názor, že má právo na odloučení od USA. Texas má velké ropné bohatství. Je na druhém místě co do velikosti území a počtu obyvatel (přes 23 milionů) i v hospodářské prosperitě (za poslední tři roky zde bylo vytvořeno přibližně 40 procent všech npových pracovních míst ve Spojených státech). V dubnu 2009 projevili Texasané svou ochotu vzdát se peněz z federálního rozpočtu. Guvernér Perry nepřímo vyhlásil  možnost odtržení.

 

Největší a nejbohatší mezi státy USA je Kalifornie. Je schopna samostatné zahraniční politiky  a má vlastní mezivládní dohodu s Velkou Britanií. Byla vypracována před několika lety a podepsána guvernérem Schwarzeneggerem a ministerským předsedou Velké Britanie Blairem. Obyvatelé Kalifornie nechtějí platit, podle svého mínění, příliš velké částky do federálního rozpočtu, proto podporují Kalifornskou separatistickou stranu a četné mediální kampaně k nezávislosti svého státu. Sdělovadla v roce 2011 uvedla, že 13 okresů s počtem obyvatel přibližně 13 milionů by si přálo vytvořit nový stát Jižní Kalifornie.

 

Jižní Karolína, Virginie, Georgia, Missouri, Idaho a Minnesota by rády zavedly do oběhu vlastní peníze. Další státy požadují, aby zlato a stříbro byly připuštěny jako rozpočtové nástroje. Podle amerických zákonů je to možné, státy mají právo na svou měnu. Vedení New Yorku dokonce pravidelně vyhlašuje New York za Nezávislé město. Počátek sahá až do doby před občanskou válkou, kdy takto učinil tehdejší starosta Wood. Naposledy se tak stalo v roce 2006. Ideu podpořila asi polovina městské rady.

 

Letos v listopadu se obrátili na Obamu obyvatelé Louisiany se žádostí o vyhlášení nezávislosti svého státu a vytvoření vlastní vlády. Na nezávislost má rovněž chuť severní část státu Michigan, kde se obyvatelé považují za Finy, a kde jich 70 procent opakovaně žádá  vytvoření státu Horní Michigan. V Utahu plánovali zastánci nezávislosti v šedesátých letech referendum. Separatistické tendence byly i ve státu Maine. Vermont byl samostatným státem v letech 1777 až 1791 a nyní stoupá počet příznivců Druhé vermontské republiky. Myšlenku podporuje 13 procent vermontských obyvatel. Na Aljašce pracuje Strana nezávislosti Aljašky, která od centra požaduje větší samostatnost. Podporují ji 4 procenta obyvatel. Na Havaji existuje řada struktur zastřešených Hnutím za nezávislost Havajských ostrovů, které vzniklo hned po ustanovení amerického režimu v roce 1893, kdy byla svržena tehdejší havajská královna.

 

New Jersey má početnou italskou diasporu a plánuje si vznik státu Nová Itálie. Guvernér New Hampshire už ideu vytvoření nové republiky oznámil. Podobně je tomu na Floridě (Kubánci), ve státě Mississippi a v Alabamě. Portorico dosud podobnou aktivitu nemá. Ovšem to má status volně přidruženého státu, kde je americká ústava aplikovaná jen omezeně, i když strát čerpá z rozpočtu USA.

 

Ve své knize Druhá občanská válka: Nadcházející rozvrat Ameriky předpověděl americký vojenský analytik Chittum v roce 1966 rozpad USA na tři části – bílý sever, černý jih a španělskojazyčný jihozápad s nevyhnutelnou občanskou válkou. Nejen lokální, ale i regionální charakter má například projekt Republika Cascadia, zahrnující oblast severozápadu USA a Britskou Kolumbii. Republika Nová Afrika postihuje řadu jižních států a počítá s tím, že by po získání nezávislosti existovala na účet reparací z USA za újmu z rasismu. Také Nové Mexiko, které podporuje "staré" Mexiko, se chce vymezit  na území západní Mississippi a menších území dalších čtyř států.

 

Separatisté pořádají už několik let v USA významné regionální sjezdy. Na sjezdu v roce 2008 se probíral nový projekt Novacadia Alliance, zahrnující New Hampshire, Vermont, Maine, kanadský New Brunswick, Ostrov prince Eduarda a Nové Skotsko.

 

Indiáni z rezervací stále častěji připomínají, kdo je ve skutečnosti hospodářem Ameriky. V roce 2007 Indiáni kmene Lakota oznámili zrušení všech dohod uzavřených jejich předky s vládami USA. O něco později prohlásil známý historik a politolog Cohen, poradce prezidenta Bushe seniora v době rozpadu SSSR: "Indiáni, přející si odělit se od USA, jsou jen prvním krokem k separatismu, nikoli však posledním. Předzvěsti rozpadu státu se hromadí desetiletí. Je to dolar, který se stal mezinárodním platebním prostředkem, ale není podložený zlatem, nebo jinými hodnotami – ničím než vojenskou silou. Je to neúměrné vydávání prostředků na zbraně, války v Iráku a Afghánistánu, Americe nepřátelský islámský svět a agresivní zahraniční politika. Dávám Americe pět let a  potom, jak jsem přesvědčen, ji čeká rozpad."

 

V roce 2013 uplyne pět let od Cohenova vyhlášení.

 

Převzato z Fondsk.ru

 

Stanův komentář: Osobně považuji za pravděpodobnější rozpad EU a některých evropských států, včetně Ruské federace. Průzkumy mezi obyvateli by tam pravděpodobně dopadly daleko hůře než v USA.

 

***

 

Naše zbraně – nejlepší na světě

Ljubov Ljulko

 

Prosinec 18, 2012

 

Ruské zbraně jsou na rostoucím trhu se zbraněmi žádané. Přitom jsou konkurenceschopné i zbraně a technika vyvíjená ještě za sovětské éry. Určené úkoly plní lépe než západní modely.

 

Nejen střelné zbraně, ale i složitější ruská a sovětská technika se spolehlivě a efektivně osvědčuje. Washingtonský Institut blízkovýchodní politiky tvrdí, že íránští piloti na sovětských Su-25 odchytili nad Perským zálivem americké moderní bezpilotníky vojenských sil USA MQ-1 Predator. Autoři zprávy píší, že letadlo sovětské výroby nevypadá, že by bylo stíhačkou, není vybaveno současnými radary a přesto ničí současnou techniku.

 

Další příklad: Pentagon musel uznat jedinečnost ruských vrtulníků Mi-17 v Afghánistánu a nakonec uzavřel s Rosoboronexportem kontrakt na 900 milionů dolarů. Dosud však kontrakt nepodepsal Obama. Kongres podepsání nedoporučuje.

 

Prezident Putin informoval, že Rusko prodalo  v roce 2012 zbraně a vojenskou techniku za 14 miliard  dolarů (plán byl 13,5 miliard). Objem nových uzavřených kontraktů je přibližně za 15 miliard dolarů. Prezident nastínil i další průlom.

 

V oblasti další společné vojenské výroby a výzkumných prací existuje společný projekt se Srbskem ve městě Velika Plana, v němž půjde o několik verzí obrněnců určených na export především do Keni a Bangladéše. Dále je podepsána dohoda mezi ruskou Rostěchnologií a brazilskou zbrojní společností Odebrecht Defensa e Technologia o společném závodě, který bude montovat mnohoúčelové vrtulníky řady  Mi-171 v Brazílii. Kazachstán by chtěl společně zajišťovat modernizaci a výrobu protiletadlových zbraní pro pozemní vojska.

 

Vojenská správa země vede ještě jednání s akciovou společností Uralvagonzavod o společné výrobě "řady modelů těžké vojenské techniky". Ruské společnosti pracují v řadě společných projektů v Indii, mezi nimiž je výroba stíhaček FGFA a nadzvukových křídlatých raket BraMos. Čína má zájem na ruských konstruktérech pro práci na vývoji leteckých motorů pro čínské stíhačky. Napomůže to k ukončení nezákonné výroby ruských značek a technologickému zakotvení na trzích partnerů.

 

Mezi perspektivními směry u nás je, jak řekl Putin, "obnovení našich pozic na trhu servisu při modernizaci a opravách vojenské (ještě sovětské) techniky." Bylo oznámeno, že export servisních prací ruskými zbrojními závody měl v roce 2011 objem 2,5 miliardy dolarů (18 procent z celého vojenského exportu). Letos zřejmě ještě stoupne.

 

Příkladem spolupráce může být kontrakt s NATO na obsluhu vrtulníkového parku v Afghánistánu, který čeká na podpis. Podobnou dohodu podepsala brazilská prezidentka ve věci vrtulníků Mi-35. Sovětské zbraně jsou žádány v Africe nejbojeschopnějšími armádami kontinentu – Alžírskem, Ugandou a Čadem. Tyto země jsou vyzbrojeny nejnovějšími typy tanku T-90 a T-70 a stíhačkami Su-35M. Zajištěn je i servis. S návrhem na ruskou vládu se obrátila Libye. Chce obnovit vojensko-technickou spolupráci a žádá pomoc při modernizaci dříve dodané techniky. Uzavřena už byla dohoda o modernizaci dvou set tanků T-72.

 

Bahrajn žádá technický servis Kalašnikovů AK-103. Je právě vhodná doba doporučovat asijským a africkým zemím služby a obnovu parku sovětské vojenské techniky. Dostává přednost, protože funguje v jakýchkoliv klimatických podmínkách, má rozumnou cenu a uvedené země jsou zvyklé ji používat.

 

Samotné zbraně dnes Rusko prodává do 88 zemí světa, z toho je 57 stálých zákazníků. Z nich největším je Indie. Nakupuje stíhačky Su-30MKI a tanky T-90S. Na druhém místě je Čína s nákupem leteckých motorů AL-31FN a D-30KP-2 v objemu za 1,2 miliardy dolarů a vrtulníků Mi-17 za 700 milionů dolarů. Za Čínou následuje Vietnam (přibližně 2 miliardy) – zakoupil první ponorku řady 636 a námořní člun Molnija.

 

V plánu je dohoda na kontrakt s Irákem na částku přes 4 miliardy dolarů. Putin připomemnul, že Rusko musí své zbraně propagovat. Musí se napomoci vojensko-vlastenecké výchově ruských občanů, zejména mládeže. Fakt je, že samopal Kalašnikov udělal pro obraz Ruska ve světě více než všechny ostatní ruské vymoženosti dohromady.

 

Převzato z Pravda.ru

 

 

***

  

Zbrojní závody se přesouvají do Asie

Leonid Savin

 

Prosinec 26, 2012

 

Pod tlakem světové finanční krize snižují Evropa a USA vojenské rozpočty. V Asii je situace opačná. Přibližně 90 % vojenských výdajů zde připadá na Čínu, Indii, Japonsko, Jižní Koreu a Tchaiwan. Indie a Japonsko patřily v roce 2011 mezi desítku nejvýše postavených. (1)


Loni byly celkové náklady na obranu pěti vyjmenovaných zemí 225 miliard dolarů (dvojnásobek toho, co bylo před deseti lety). Největší tempo růstu je v tomto případě v Číně (13,4 %), následuje Jižní Korea (4,8 %), Indie (3,6 %), Japonsko (3,6 %) a Tchaiwan (1,8 %). (2)

 

V Číně, Indii a Jižní Koreji mají nízké náklady na jednotlivé vojáky, patří v tomto směru do první desítky zemí. Spolu s Tchajwanem vynakládali loni na jednoho vojáka mezi 28 200 až 43 600 dolary. Podobné náklady má Rumunsko (29 100 dolarů) a Kypr (44 600 dolarů). V EU se na stejné účely vydává průměrně 140 400 dolarů, v Austrálii 438 000 dolarů a v USA 504 800 dolarů. Z těchto čísel je patrno, že v ozbrojených silách Asie dostává přednost kvantita před kvalitou.

 

Zvýšení vojenských rozpočtů neznamená v Asii vždycky závody ve zbrojení. Většinou je to spojeno s hospodářským růstem a nutností obnovy zastaralé bojové techniky a těžkých zbraní. Samozřejmě jde i o obranu před ohrožením. Odborníci z Centra strategických a mezinárodních výzkumů ve Washingtonu varují před chybnou interpretací  růstu vojenských výdajů v Asii, před neracionálním využitím vlastních zdrojů USA a před chybnou strategií vůči Asii. Jiný názor mají specialisté z korporace RAND. Podle nich bude v budoucnu přítomnost amerických vojáků v Asii podmíněna těmito podstatnými momenty:

 

1. Nutností zabezpečení amerických vojáků před Čínou a Ruskem

2. Protlačením zájmů USA v nejdůležitějších regionech (patří k nim Čína a Východní Asie),

3. Nutností odvrátit Čínu a Severní Koreu od jejich závodů ve zbrojení. (3)

 

RAND trvá na posilování vojska, podle jeho zdůvodnění kvůli čínské a korejské hrozbě. V Japonsku a Jižní Koreji maji mají být vojenské základny uchovány, ale má se zvýšit množství pravidelných manévrů. Dále mají být stálé vojenské kontingenty na Filipínách, v Thajsku, v Singapuru a v Austrálii. USA má také zvážit vybudování nových základen v Malajsii, Viretnamu a v Indonesii, a to kvůli čínským nárokům v Jihočínském  moři. (4)

 

Pro růst výdajů na zbrojení jsou tradičně neokonzervativci v USA. Struktury jako jsou American Enterprise Institute, Heritage Foundation a Foreign Policy Initiative vytvořily nové analytické středisko nazvané Defending Defense (5), které hájí zájmy vojensko-průmyslového komplexu USA a prosazuje zvyšování výdajů s poukazem na asijskou strategii Obamy. Hovoří se o nutnosti rozšiřovat námořnictvo, letectvo a námořní pěchotu, nutné jsou bombardéry dlouhého doletu nové generace, doplnění letadel F-22, výstavba širokého spektra lodí, letadlových lodí a ponorek.

 

Je zřejmé, že se USA budou stále inztenzivněji vtírat do záležitostí asijských států pod záminkou zachování stability a bezpečnosti. Proto některé asijské země vidí nutnost zlepšovat vlastní obranyschopnost a hledají spolehlivé partnery.

 

Ve filipínském hlavním městě se 13. 12. dohodlo upevnění bezpečnostní spolupráce s USA. Filipínci očekávají více lodí, letadel i vojáků pro vojenská cvičení. Zvýšený počet vojáků USA má podléhat systému rotování. (7) Obě země neskrývají důvod, jímž je územní spor v Jihočínském, moři. V Austrálii je ve službě 2 500 vojáků námořní pěchoty, obnovuje se vojensko-technická pomoc Indonesii a rovněž Singapuru. V Asii a Tichooceánském regionu se nachází 54 % vojenského námořnictva USA. (9)

 

Zájem USA se přesouvá do Asie. Síla Číny se velmi rychle zvyšuje. Vojenští odborníci ještě před několka lety předpokládali, že Čína bude potřebovat na přípravu kvalitního personálu námořního letectva alespoň 20 let. Ale nedávné úspěšné přistání čínské stíhačky na palubu letadlové lodi dokazuje velký pokrok v této oblasti.

 

Také Indie si zlepšuje bojeschopnost, modernizuje strategii "Cold Start" pro rychlou mobilizaci a přesun bojvých útočných jednotek, včetně letectva a mechanizace pro vpád do Pákistánu v případě odvetného opatření, došlo-li by k útoku nebo teroristické akci. Počítá se i s použitím jaderných zbraní, jestliže by je použil Pákistán.

 

Indové nastartovali nový armádní program, krom zdokonalování jaderných zbraní také vývoj raket, ponorek, satelitů, neviditelných letounů a technologií pro kybernetickou válku a špionáž.

 

Vypadá to tak, že Severní Korea je schopna vypustit mezikontinentální balistické rakety. Její bojové hlavice mohou dosáhnout až břehy Aljašky a Kalifornie. (10) Relativně nedávno provedla pravidelné zkoušky jaderných zbraní a získala tak status jaderné mocnosti. Spojené státy  musely přiznat svou neschopnost ovlivňovat postupy modernizace ozbrojených sil KLDR.

 

Odkazy jsou uvedeny u originálu článku

 

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku