Prestiž právníků již dávno nekoření v úctě k jejich vzdělanosti, loajalitě k „slepé spravedlnosti" a mravní integritě, ale v bohatství, které jim výkon lukrativní právnické profese. Právníkem se dnes člověk stává nikoliv proto, aby právo nalézal a sloužil mu, ale proto, aby jej mohl tunelovat, aby věděl, jak obcházet zákony a kličkovat mezi paragrafy.
Kdo si myslel, že právníci jsou děvky prodejné, které jdou za peníze s kýmkoliv a udělají pro něj cokoliv, toho musela kauza rychlokvašených doktorů práv z plzeňské fakulty v jeho mínění jistojistě utvrdit, kdo si to nemyslel, ten možná začal. Doktoráty práv udělené po několika měsících „studia", neexistující (nebo dobře schované) rigorózní práce, studenti, kteří si nepamatují jméno ani jediného svého učitele. Skandál stíhá skandál, podvod padá na podvod a aby toho nebylo málo, tak se v posledních dnech přidalo i podezření na spolupráce s mafií.
V takových podmínkách vyrůstají budoucí advokáti, notáři, státní zástupci a soudci. Jaké bude mít takové prostředí dopad na jejich hodnotový žebříček, je nasnadě. Jaké bude mít působení takových lidí dopad na celospolečenské poměry, je také nabíledni: nedůvěra, vzájemná neúcta, zneužívání postavení, podvody a podrazy, pohrdání pravidly a smlouvami, uznávání principu, že není špatné zákon překročit, ale nechat si při tom chytit, o přijetí trestu nemluvě.
O tom, že je situace vážná, mne přesvědčila slova jednoho ze studentů plzeňské právnické fakulty, kteří se shromáždili, aby svoji alma mater podpořili: „Je to věcí orgánů, které tohle mají prošetřit, a my jako právníci ctíme presumpci neviny." Vím, co je to presumpce neviny, ale ve světle skandálů, v nichž jeho alma mater figuruje v hlavní záporné roli, mne z tohoto prohlášení poněkud mrazí. Jako bych v něm totiž slyšel: Když se nic nevyšetří, když nebude nikdo potrestán, tak bude všechno v pořádku. Nezáleží na tom, kdo je vinen, ale koho paragraf zahákne. A koho ne.
Optimista by řekl, že nám tato kauza slouží jako budíček, který nás burcuje k akci a očistě. Pesimista by řekl, že je to reálné vyjádření poetického motta, které Dante vepsal nad brány pekla: „Zanechte vší naděje, vy, kdož vstupujete." Realista by se – po zvážení všech okolností a s přihlédnutím k dalším kauzám, co jich dvacet let urputného budování „demokracie" přineslo – přiklonil spíše k pesimistovi. Nelze totiž očekávat „mravní obrodu" tam, kde na ní není obecný zájem, a zejména mezi těmi, kteří mají reálnou možnost něco změnit, jako jsou například pedagogové plzeňské právnické fakulty, kteří mají výchovné působení na své žáky tak říkajíc v popisu práce.
Jak na ně působili a k čemu je vychovávali, o tom se již řadu dní dočítáme v tisku. A to není nikde záruka, že nejde jen o špičku ledovce.
Převzato z blogu Tribun
