Frau Farbissina v souvislosti s oslavami výročí Pražského povstání vykládala něco o svobodě. Něco v tom smyslu, že ji musíme (svobodu) chránit, a tak. Co tím měla na mysli? Těžko říci, neboť žijeme v zemi, kde má ve zneužití jak slova svoboda, tak osob jménem Svoboda staletou tradici.

Součástí obřadu svatořečení Jana Nepomuckého v roce 1729 v Praze byla rituální vražda člověka jménem Tomáš Svoboda. Při nástupu Marie Terezie k moci pak byl z Prahy rituálně vymrskán člověk, opět jménem Svoboda. A nyní, další Svoboda (Bohuslav) prosazuje, aby se ještě letos na Staroměstské náměstí v Praze znovu umístil symbol pobělohorského konečného řešení české otázky, zvaný Mariánský sloup. Tedy něco, co si nedovolili ani němečtí nacisté, něco, za stržení čehož byla později popravena Milada Horáková (právě ona uvázala lano, a ve vězení se i sama svěřila spoluvězenkyni, že si myslí, že to je pravý důvod procesu proti ní).

Jde snad o náhodu? Vzhledem k tomu, jak katolická církev přejímala a zneužívala výrazy a jiné atributy svých nepřátel, patrně nikoli. Připomeňme si jen zneužití výrazů katolický, ekumenický (původně titul cařihradského patriarchy), převzetí oděvu katarů dominikány, byzantského znaku rakouskými římskými císaři.

Také si připomeňme magické myšlení oné „partičky“, která vládne dnes: volba data 11. září v roce 1973, 1994 a 2001 v souvislosti s potlačováním občanských práv, bombardování Jugoslávie v roce 1941, 1944 a 1999 vždy na pravoslavné velikonoce, zahájení války jak proti Iráku, tak proti Libyi v den svátku bohyně války Minervy – v den, kdy Hitler vydal „Nerův dekret“, uznání „nezávislosti“ Bosny na výročí vyhlášení Paveličova „Nezávislého“ státu Chorvatska, přejmenování Bundestagu opět na Reichstag na Hitlerovy „nedožité 110. narozeniny“, a tak dále. [1]

Na ukázku myšlení těch dřívějších si připomeňme ještě, že v předvečer bitvy na Bílé hoře byli mnozí přední katoličtí velitelé proti útoku, a že byl jejich odpor zlomen poté, co se objevil karmelitán Dominicus, který přinesl Maxmiliánovi Bavorskému, vrchnímu veliteli spojených armád Habsburků a Katolické ligy, od papeže meč ošetřený černou magií.

Oficiální vysvětlení je, že Mariánský sloup má cosi společného se Švédy, snad, že byl postaven na ochranu před švédským sociálním státem.

On ale i (pravičáky) tak uznávaný historik Josef Pekař píše, že sloup byl postaven na oslavu porážky kacířského českého království. Na sloupu to bylo i napsáno, a patrně má být postaven „salámovou metodou“ – napřed bez nápisu, který bude doplněn později. …A Pekařova Kniha o Kosti je kupodivu hlavně o tom, že se u nás Švédové za třicetileté války chovali nesrovnatelně lépe než císařská vojska.

Povídačky o tom, že tehdy Prahu před Švédy bránili studenti, jen připomínají podobná tvrzení o roli studentů v roce 1989. Háček je navíc v tom, že pražská universita v době třicetileté války nefungovala.

…Vypadá to tedy, jakoby šlo o to, napřed svobodu symbolicky zabít a vyhnat, a pak v jejím jménu zavést něco úplně jiného. A primátor Svoboda mohl být v tom případě vybrán jako nástroj, pouze pro své jméno, které by v tom případě bylo celou jeho kvalifikací. A frau Farbissina možná chtěla chránit právě jeho.