Švýcarsko je spolková federativní republika se silnou samostatností a rozhodovací pravomocí jednotlivých kantonů. Kantony mají velkou samosprávu a v mnoha oblastech vlastní legislativu, vlastní policii, vzdělávací systém, zdravotnictví, komunální služby a daňový systém. Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament (Bundesversammlung/Assemblée fédérale). Národní rada (Nationalrat) má 200 poslanců se čtyřletým mandátem a Stavovská kantonální rada (Ständerat) 46 poslanců. K přijetí rozhodnutí je nutný většinový souhlas obou komor. Národní rada zasedá pouze čtyřikrát ročně. Výkonnou moc vykonává sedmičlenná Spolková rada (Bundesrat). Je volena spolkovým shromážděním vždy na 4 roky. Spolkový prezident je volen vždy na jeden rok principem rotace z členů vlády, nemá žádné zvláštní pravomoci a plní reprezentační povinnosti hlavy státu. Švýcarsko uplatňuje polopřímou a přímou demokracii, o níž si Češi můžou nechat jen zdát. Referendum se koná při všech změnách ústavy a ústavních zákonů. Ke spolkovému rozhodnutí je možné svolat lidové hlasování, pokud o to požádá alespoň 8 kantonů anebo 50 000 oprávněných voličů. Výsledek referenda je pro vládu závazný. Volební právo mají švýcarští občané od 20 let.
Vstupem do schengenského prostoru v roce 2005 se Švýcarsko zavázalo ke zpřísnění do té doby velmi liberálního režimu zbraní. Bez povolení mohou Švýcaři nabývat lovecké zbraně, jednoranné předovky, některé vojenské opakovačky určené k loveckým účelům a všechny zbraně vyrobené před rokem 1890. Povolení se ale vyžaduje na koupi některých pákových opakovaček, které zákon nepovažuje za lovecké zbraně. O každém nákupu zbraně se vyhotoví písemný zápis s údaji o zbrani a účastnících transakce, záznam je poté deset let archivován. Kopie se předává do evidence kantonálnímu úřadu. Je zakázáno nabývat automatické zbraně všeho druhu, včetně jejich samonabíjecích verzí. Vyňaty z tohoto ustanovení jsou pouze švýcarské služební útočné pušky a jejich samonabíjecí verze v držení záložníků. Je zakázána střelba ze zbraní střílejících dávkou, s výjimkou švýcarských armádních útočných pušek. Prakticky tedy zbraně mohou držet a vlastnit pouze policisté, lovci, vojáci a záložníci. Pro střelbu mimo střelnice je nutný souhlas příslušného kantonálního úřadu.
Argumentem pacifistů je, že 2,3 milionu kusů zbraní mezi lidmi je příliš mnoho. Každý třetí Švýcar který má doma zbraň, se údajně stává nebezpečným pro sebe i své okolí, protože ročně zemře na následky poranění střelnou zbraní 1 300 Švýcarů (včetně lovců,vojáků, policistů i zločinců). Z toho také každý rok 300 Švýcarů ukončí svůj život vlastní střelnou zbraní. Za podstatné se považuje fakt, že si někdo vystřelí mozek z hlavy, nikoliv důvod, proč to udělal. Proč se sebevrah otráví prášky, skočí pod vlak, nebo si podřeže žíly, pacifisté nezkoumají. Statistiky se zabývají počty zastřelených, ale nezabývají se tím, kolik sebevrahů od jejich zoufalého záměru odradila nedostupnost střelné zbraně.
Ve Švýcarsku je projevem státní suverenity přímá demokracie. Výsledek nedělního švýcarského referenda odpověděl jednoznačným odmítnutím na útok militantních pacifistů, levice a feministických spolků na suverenitu Švýcarska. Švýcaři v referendu odmítli zpřísnění pravidel pro individuální držení vojenských střelných zbraní většinou 56 procent platných hlasů. Návrh měl přinutit vojáky, aby odevzdali své pušky do armádních zbrojnic a nedrželi je doma ve skříni, jak je doposud zvykem. Dalším požadavkem bylo zavedení povinného registru všech zbraní, což je evidentní pitomost, protože tímto registrem již disponuje švýcarská armáda a správy kantonů.
Po povinném absolvování vojenského výcviku, který se týká pouze bezúhonných občanů, je každý Švýcar stále členem armády, tedy záložníkem a může mít doma uskladněnou svoji vojenskou zbraň s padesáti náboji. Tímto systémem má Švýcarsko jednu z nejakceschopnějších armád na světě, a země s 8 miliony obyvatel je schopna během dvanácti hodin mobilizovat 1,4 milionu motivovaných, dobře vycvičených vojáků, odhodlaných bránit suverenitu své země do posledního dechu. Nejspíš právě to je hlavní důvod, proč Švýcarsko na rozdíl od Česka nebylo nikdy nikým úspěšně napadeno, okupováno cizími armádami a nikdy nekapitulovalo. Švýcaři si na rozdíl od Čechů své svobody cení a bezpečnost státu vkládají do rukou občanů, nikoliv do rukou politiků. Armádní zbraně v rukou občanů považují za pojistku suverenity a demokracie, nikoliv za jejich ohrožení. Členství ve vojenských aliancích, zahraniční vojenské mise, natož pak cizí vojenské základny na jejich území jsou nemyslitelné.
Výsledek švýcarského referenda ukázal sílu a sebevědomí švýcarských patriotů, důležitost přímé demokracie pro tradičně demokratickou suverénní zemi, a ukázal také jedné bezvýznamné kapitulantské zemičce pár kilometrů severně od Alp, za co má smysl bojovat. Na druhé straně však také ukázal hloupost a podlost pacifistických, humanistických a jiných levicových snílků, útočících demokratickými prostředky od klávesnic svých počítačů ve jménu humanismu na samotnou podstatu demokracie, a ve svých důsledcích podlamující vůli mužů bránit svoji zemi. Případ Švýcarska je důkazem, že nebezpečí pro demokracii nepředstavují majitelé zbraní, ale humanisté s nalakovanými drápy a mesianistickým komplexem, dláždící cestu do pekel dobrými úmysly. Ukázal také českým mužům, kteří tradičně vydávají zbabělost za civilizovanost, neschopnost za odpovědnost, zradu za vlastenectví a kejkle za politiku, jak vysokou hodnotou je vlastenectví pro malou zemi v Alpách.
Švýcaři odrazili pokus o kastraci patriotů odebráním jejich zbraní, těch patriotů, kteří jsou zárukou demokracie. Odrazili pokus donutit hrdé muže močit vsedě. Nezbývá než pogratulovat všem Švýcarům k vítězství nad stupiditou, i když tentokrát to bylo jen o fous.
Foto: zdroj
